Operní panorama Heleny Havlíkové (404) – Pamlsky z bonboniéry Pretty & Nadine

Původem jihoafrickou sopranistku Pretty Yende u nás známe už od roku 2014 z počátku její kariéry. Tentokrát to byl už její pátý pražský koncert. Po vítězství v soutěži Operalia v roce 2011 odstartovala dráhu operní hvězdy v roce 2013 v Metropolitní opeře jako Adèle v Rossiniho opeře Hrabě Ory s Juanem Diegem Flórezem v titulní roli. Její repertoár, se kterým vystupuje po celém světě, zahrnuje Mozartovu Paminu (Kouzelná flétna), Rossiniho Rosinu (Lazebník sevillský), Gounodovu Julii (Romeo a Julie), Verdiho Violettu (La traviata), Gildu (Rigoletto), Massenetovu Manon, Donizettiho Adinu (Nápoj lásky), Lucii z Lammermooru i Marii (Dcera pluku) nebo Bizetovu Micaëlu (Carmen) i Léilu (Lovci perel). V této sezoně bude v Hamburku rozšiřovat exkluzivní okruh sopranistek, které si troufají na všechny tři hlavní ženské postavy v Offenbachových Hoffmannových povídkách – koloraturní Olympii, lyrickou Antonii a mladodramatickou Giullietu.

Pretty Yende známe i z kinopřenosů z Metropolitní opery, když v roce 2018 vystřídala Annu Netrebko v roli usměvavé, veselé, energické, vskutku „pretty“ Donizettiho Adiny. A o rok později při obnovení skvělé inscenace Donizettiho Dcery pluku pomyslně „soupeřila“ jako Marie s Natalie Dessay, která excelovala v této roli v přenosu v roce 2008.

Americká sopranistka Nadine Sierra raketový vzestup k opernímu hvězdnému nebi zahájila už na konzervatoři. V roce 2009 se stala nejmladší vítězkou finále pěvecké soutěže Metropolitan Opera National Council Auditions. Od té doby je úctyhodná nejen její galerie cen, ale především vzestupná trajektorie výkonů v rolích Verdiho Violetty, Gildy, Nanetty (Falstaff), Belliniha Aminy (Náměsíčná) i Donizettiho Noriny (Don Pasquale), také Mozartovy Ilie (Idomeneo), Zuzanky (Figarova svatba) a Zerliny (Kouzelná flétna). V MET debutovala v roce 2015 Gildou v Rigolettovi.

V kinopřenosech jsme Nadine Sierru viděli už v roce 2017 jako Iliu a loni v titulní roli netradiční inscenace Donizettiho Lucie z Lammermooru, v níž inscenátoři příběh bratrem zmanipulované Lucie ve Skotsku druhé poloviny sedmnáctého století pojali jako natáčení filmu o tragickém osudu této dívky v současném americkém maloměstě s příznačným názvem Rust Belt / Rezavý pás s mafiánskými gangy, prostitucí a drogami. Nadine Sierra excelovala jak pěvecky, tak věrohodností chování dívky v americké komunitě současnosti v džínách nebo legínách, teniskách, triku a bundě.

Otázku, nakolik se dva koloraturní soprány „vejdou“ na jedno pódium „zodpověděly“ Pretty Yende a Nadine Sierra hned v Mozartově duetu Canzonetta sull’aria – Yende jako stále mladá, nevěrou svého manžela lyricky posmutnělá Hraběnka a Sierra coby subretně šibalská služka Zuzana. Ovšem vzápětí bylo zřejmé, že nejvlastnějším oborem těchto sopranistek je vrcholné italské belcanto a oprávněně se stalo těžištěm programu. Z Rossiniho oper ho zastupoval duet Alžběty a Matyldy Non bastan quelle lagrime z druhého dějství opery Alžběta, královna anglická. Z oper Gaetana Donizettiho vybrala Nadine Sierra výstup temperamentní Noriny, která prozrazuje své finty, jak napálí ženitby chtivého staříka Dona Pasquala (Quel guardo, il cavaliere… So anch’io la virtù magica), zatímco Pretty Yende „vystřihla“ píseň vojenského regimentu Chacun le sait v jedné ze svých parádních rolí – Marie z Dcery pluku. A třetí skladatel této éry, Vincenzo Bellini, byl v interpretaci Pretty Yende zastoupen Náměsíčnou v sérii výstupů Aminy z druhého dějství (Ah, se una volta sola… Ah, non credea

mirarti!… Ah, non giugne uman pensiero) od zármutku ve stavu náměsíčnosti po šťastné finále, když její milovaný pochopil, že se žádné nevěry nedopustila. Z Belliniho tvorby zazněl ještě duet Normy a Adalgisy (Deh! Con te, li prendi… Mira, o Norma… Sì, fino all’ore estreme) z druhého dějství opery, v němž si galské kněžky Norma a Adalgisa, rivalky v lásce k římskému prokonzulovi, nakonec přísahají trvalé přátelství.

Program koncertu přes velký výstup È strano!… Ah, fors’è lui… Sempre libera! na konci prvního dějství Verdiho Traviaty, v němž Nadine Sierra jako kurtizána velkého světa Violetta uvažuje nad změnou svého dosavadního rozmařilého způsobu života, pokračoval francouzskými romantiky. Nejprve Charlesem Gounodem s mladistvě roztančenou valčíkovou árii Julie Je veux vivre v podání Nadiny Sierry. Následoval Jacques Offenbach, z jehož Hoffmannových povídek Pretty Yende zvolila koloraturní árii Les oiseaux dans la charmille mechanické loutky Olympie. Začátek výstupu byl intonačně velmi nepřesný – připusťme ale, že takové selhání k „poruchovému stroji“ Olympie patří a pomyslným „klíčem“ ji natáčel nejdříve dirigent a pak dokonce musela „pomoci“ i Sierra. Do francouzského bloku koncertu patřil i slavný Květinový duet Léa Delibese z Lakmé s patřičně mámivou orientální vábivostí a efektním dozníváním hlasů odcházejících sólistek za jevištěm.

Pak už se dramaturgie koncertu po písní Leonarda Bernsteina A Julia de Burgos v podání Nadine Sierry přesunula k operetě Čarodějka Victora Herberta, v níž Pretty Yende využila k humornému nadhledu árii Princezny, která by svůj urozený původ ráda vyměnila za kariéru opěrní hvězdy ve světle ramp (I want to be a Prima Donna). V muzikálu West Side Story Leonarda Bernsteina se obě sólistky podělily o slavnou píseň zamilované Marie I feel pretty. A navíc se vtipně zapojili dokonce i muži z orchestru. V muzikálovém duchu se nesl i přídavek se směskou slavných songů.

Soprány Pretty Yende i Nadine Sierry se krásně nesly nad orchestrem, ani v těch nejvyšších polohách nezněly ostře, jsou oblé, nádherně vyrovnané, technicky perfektně zvládnuté, což se projevilo v efektních skocích, bězích, trylcích a dalších pěveckých finesách koloraturních částí programu. Rozdíl jejich hlasů je hlavně v „hutnosti“ barvy – v případě Yende tmavší a plnější, u Sierry svítivě třpytivé a světlejší. Obě jsou také osobnostně svérázné a typově odlišné natolik, že si nekonkurují, ale spíše se doplňují. Program byl navíc sestaven tak, aby každá měla dostatek prostoru vyjádřit „svou“ jedinečnost – a aby v duetech dosáhly synergického účinku své souhry.

Ovšem nároky dnešních posluchačů jsou vysoké a dávno už nestačí tvořit tóny, jakkoli samy o sobě krásné. Pěvecké koncerty nejsou „vznešenou“ prezentací sólisty, který důstojně předstoupí před orchestr, zazpívá a odkráčí. Obě sólistky, které mají role, z nichž na koncertě zazněly jen árie, většinou zažité z divadelních produkcí, své pěvecké mistrovství doplnily ještě náznaky hereckých akcí. Publikum vděčně kvitovalo především jejich smysl pro humor.

Pretty Yende a Nadinu Sierru doprovázela PKF – Prague Philharmonia. Osvědčila své partnerství a stylovou flexibilitu pro podobné projekty a nechala se strhnout muzikantským temperamentem zkušeného dirigenta Giacoma Sagripantiho, který se zúročil i v předehrách k Mozartově Figarově svatbě a k Rossiniho Lazebníkovi sevillskému v široké škály dynamiky, bystrých tempech a frázování s výraznými akcenty.

Publikum zcela zaplněné Smetanovy síně nadšeně aplaudovalo. I když dramaturgie koncertu nebyla oproti programům třeba Joyce diDonato, Cecilie Bartoli nebo Patricie Petibon nijak vynalézavě novátorská a opírala se o osvědčené „hity“, byl to výborný koncert pro široké publikum, kdy dvě z nejlepších světových sopranistek nabídly své árie jako lákavé „pamlsky“ ze své pěvecké „bonboniéry“.

Agentuře Nachtigall Artists se daří vedle záslužné prezentace a podpory začínajících talentů v Praze prezentovat opravdu světové hvězdy operního nebe, které si díky ní zvykly považovat Prahu za obvyklou štaci svých evropských turné. V kontextu pražského hudebního života jsou takové koncerty výrazným a vítaným obohacením.

Pretty Yende & Nadine Sierra
Pretty Yende, soprán, Nadine Sierra, soprán, PKF – Prague Philharmonia, dirigent Giacomo Sagripanti
Program: Wolfgang Amadeus Mozart: Figarova svatba, předehra; Wolfgang Amadeus Mozart: Figarova svatba – Canzonetta sull’aria (Hraběnka a Zuzanka); Giachino Rossini: Alžběta, královna anglická – Non bastan quelle lagrime (Alžběta a Matylda); Gaetano Donizetti: Don Pasquale – Quel guardo, il cavaliere… So anch’io la virtù magica (Norina / Sierra); Gaetano Donizetti: Dcera pluku – Chacun le sait (Marie / Yende); Giachino Rossini: Lazebník Sevillský, předehra; Vincenzo Bellini: Náměsíčná – Ah, se una volta sola… Ah, non credea mirarti!… Ah, non giugne uman pensiero (Amina / Yende); Giuseppe Verdi: La traviata – È strano!… Ah, fors’è lui… Sempre libera! (Violetta / Sierra); Vincenzo Bellini: Norma – Deh! Con te, li prendi… Mira, o Norma… Sì, fino all’ore estreme (Norma a Adalgisa); Léo Delibes: Lakmé – Viens, Mallika (Květinový duet, Lakmé a Mallika); Charles Gounod: Romeo a Julie – Je veux vivre (Julie / Sierra); Jacques Offenbach: Hoffmannovy povídky – Les oiseaux dans la charmille (Olympia / Yende); Leonard Bernstein: A Julia de Burgos z cyklu Songfest (Sierra); Viktor Herbert: Čarodějka – I want to be a Prima Donna (Princezna Stellina / Yende); Leonard Bernstein: West Side Story – I feel pretty (Maria / Yende, Sierra)
Agentura Nachtigall Artists
Smetanova síň Obecního domu, Praha 1. března 2023