Operní panorama Heleny Havlíkové (428) – zážitek s Julianou Grigoryan

Třebaže jméno sopranistky Juliany Grigoryan i přes její vystoupení v Beethovenově Deváté symfonii v roce 2021 při pražském hostování Arménské filharmonie bylo u nás známé jen hrstce zasvěcených, v Dvořákově síni bylo plno. A publikum s napjatou zvědavostí očekávalo, jak se tato suverénní vítězka loňské Operalie, kde získala také cenu publika, i soutěže Stanisława Moniuszka představí při recitálovém pražském debutu. Nejenže nezklamala – nadchla.

Kariéra teprve dvaceti pětileté Juliany Grigoryan strmě stoupá. Po studiu jerevanské státní konzervatoře a zkušenostech z projektu pro mladé umělce Arménské národní opery, kde debutovala rolí Zemfiry v Rachmaninovově opeře Aleko, její pěvecká dráha dostává mezinárodní rozměr. V loňské sezoně vytvořila v Holandské národní opeře Pucciniho Liù, v Ravenně ji obsadili do role Mimì a jako Druhá žínka v Dvořákově Rusalce se dostala i do La Scaly. Na sezonu 2023/2024 si Grigoryan jako Liù už zajistila Metropolitní opera do znovu obnovené legendární inscenace Turandot Franca Zeffirelliho a pro role Lauretty a Sestry Jenovéfy v Pucciniho Triptychu v režii Barrieho Koskyho ji znovu oslovila amsterdamská opera.

Koncert v pražském Rudolfinu otevřela se švihem a výstižnými kontrasty předehra Donizettiho Anny Boleny a připravila tak nástup Juliany Grigoryan v titulní roli této opery. Už recitativem a árií Piangete voi?… Al dolce guidami castel natio si podmanila publikum díky skvěle zvládnuté technice belcanta, brilantním koloraturám, umění messa di voce a procítěnému výrazu pro chvíli, kdy tato Jindřichem VIII. zapuzená královna cestou na popravu vzpomíná na své mládí, rodný zámek a osudnou lásku k lordu Percymu. A protože se soprán Grigoryan nádherně nesl prostorem, Rastislav Štúr nemusel PKF – Prague Philharmonia nijak „krotit“.

Pak program patřil až do přestávky Rusalce. Po Polonéze se zářivými fanfárami žesťů, stmelenou smyčcovou sekcí a apartním tempem se v této Dvořákově opeře uplatnili všichni tři sólisté. Od Grigoryan to bylo odvážné, že se rozhodla právě v Praze předvést v roli vodní víly, jejíž árie o měsíčku jí vynesla vítězství v Operalii. I v Dvořákově síni přesvědčila, že bylo oprávněné. K velmi mladistvě znějící vroucnosti a touze, s níž se Rusalka v návalech milostného citu upíná ke svitu měsíce, aby jí dopomohl získat lásku Prince, přidala i velmi dobrou deklamaci češtiny. Dokonce transparentnější, než byla výslovnost rodilého mluvčího Petra Nekorance. Ten ovšem v árii Prince Vidino divná, přesladká ukázal, že po odlehčených tenorových partech Mozartových a Rossiniho oper může díky plnější zvučnosti svého hlasu začít směřovat k lyrickému romantickému repertoáru.

Boris Prýgl vstoupil do programu árií Celý svět nedá, ti nedá. Tato část partu Vodníka však v současné chvíli nepatří k doménám tohoto talentovaného basbarytonisty, protože pro ni nemá dostatečnou temnotu hluboké polohy. Třebaže má Prýgl za sebou zkušenosti z tak prestižní scény, jakou je Bavorská státní opera, jako by si až příliš hlídal širokodechou kantilénu na úkor naléhavosti Vodníkova varování před úklady lidského světa. V duetu Rusalky a Prince Miláčku, znáš mne, znáš, do něhož z empory krátce vstoupil jako Vodník Boris Prýgl, pak Grigoryan s měkce nasazovanými pianissimy a Nekoranec, který skvěle zvládl part s choulostivým vysokým „c“, obohatili závěrečný návrat Prince do Rusalčiny smrtící náruče s vyústěním do odpuštění i přiměřeným náznakem herecké akce.

Dramaturgicky sevřenému programu po přestávce vévodila Pucciniho Bohéma. Julianě Grigoryan i Petrovi Nekorancovi jsme věřili, když ve výstupu Che gelida manina / Mi chiamano Mimi / O soave fanciulla zpočátku nesmělé namlouvání Rodolfa a Mimì vedlo k dychtivému souznění, v němž pod ostýchavostí skromné švadlenky probleskla i svádivá koketerie. Tu pak vystřídal v árii Donde lieta usci ze 3. dějství bolestný smutek, s nímž Mimì Rodolfa opouští. Boris Prýgl pak ani v árii Vecchia zimarra, senti nedodal patřičnou intenzitu přemítání filozofa Collina nad starým kabátem, jehož se rozhoduje vzdát ve prospěch nemocné Mimì. Až jako malíř Marcello vnesl po boku Petra Nekorance do duetu O Mimì, tu più non torni při vzpomínce na jejich někdejší lásky energii mladého bohéma.

Zakončení koncertu patřilo po předehře k 3. dějství Verdiho Traviaty Julianě Grigoryan a Petru Nekorancovi, kteří si v závěru této opery jako Violetta a Alfredo něžně připomínají někdejší štěstí a věří, že se ještě vrátí. Po ucelených blocích Rusalky a Bohémy však takto umístěná „ochutnávka“ z Traviaty vyzněla spíš jako apendix. Efektní neapolské písně Marechiere (Boris Prýgl) a Rondine al Nido (Petr Nekoranec) pak dodaly večeru odlehčující tečku, kterou ovšem překonala Grigoryan arménskou lidovou ukolébavkou bez doprovodu orchestru, po níž O sole mio všech tří sólistů zůstalo jen vnějškově efektní „prskavkou“.

I když u pěveckých koncertů dokonce se třemi sólisty vyvstává otázka, nakolik má program obsahovat i orchestrální části, orchestr PKF – Prague Philharmonia předvedl, že se umí blýsknout nejen takto samostatně, ale hlavně je pod vedením dirigenta Rastislava Štúra se zkušenostmi zejména z Opery Slovenského národního divadla empatickým partnerem pěvců.

Agentura Nachtigall Artists zaslouží uznání, jak pečuje o naše pěvecké talenty v tak tvrdém byznysu, jakým je dnes opera, jak dokáže do Prahy přivézt velké operní hvězdy, ale i s jakou prozíravou systematičností u nás představuje sólisty na počátku jejich kariér. Je skvělé, že jsme mohli zažít Julianu Grigoryan v této fázi jejího uměleckého vývoje. Svou profesionalitou, s níž rozvíjí své nadání a uplatňuje mladistvý půvab, může být pro mnohé vzorem.

Juliana Grigoryan
Juliana Girgoryan – soprán, Petr Nekoranec – tenor, Boris Prýgl – basbarytonPKF – Prague Philharmonia, dirigent Rastislav Štúr
Program
Gaetano Donizetti: Anna Bolena – předehra, Piangete voi?… Al dolce guidami castel natio (Anna Bolena, 2. dějství)
Antonín Dvořák: Rusalka – Polonéza, Vidino divná, přesladká (Princ, 1. dějství), Měsíčku na nebi hlubokém (Rusalka, 1. dějství), Celý svět nedá ti, nedá (Vodník, 2. dějství), Miláčku, znáš mne, znáš? (Rusalka a Princ, 2. dějství)
Giacomo Puccini: Bohéma – Che gelida manina / Mi chiamano Mimi / O soave fanciulla (Rodolfo a Mimì, 1. dějství), Vecchia zimarra, senti (Colline, 4. dějství), Donde lieta usci (Mimì, 3. dějství), O Mimì, tu più non torni (Rodolfo a Marcello, 4. dějství)
Giuseppe Verdi: La traviata – předehra k 3. dějství, Parigi, o cara/o noi lasceremo (Alfredo a Violetta, 3. dějství)
Agentura Nachtigall Artists, 26. června 2023, Dvořákova síň Rudolfina, Praha