Večer tvoří hodinová opéra comique francouzského skladatele Adolfa Charlese Adama Norimberská panna, resp. v doslovném překladu originálního titulu La Poupée de Nuremberg Norimberská panenka. A druhým dílem je loutková opera španělského skladatele Manuela de Fally Tyjátr mistra Pedra, u nás známější pod názvem Loutky mistra Pedra nebo Divadélko loutkáře Pedra.
Adolf Charles Adam se zapsal především do historie baletu svou Giselle a ve svém dominantním oboru opéra comique Postilionem z Lonjumeau. Norimberská panna s chytlavými melodiemi patří do Adamova nejplodnějšího období, kdy chrlil jedno dílo za druhým, premiéru měla v Paříži v roce 1852. Námět vychází z povídky E. T. A. Hoffmanna Der Sandmann / Pískoun, kterou dobře známe z jiné opery – z prvního dějství Hoffmannových povídek Jacquese Offenbacha, ale i z baletu Léa Delibese Coppélie.
Z původní fantaskní až hororové povídky o vynálezci Coppéliovi a jeho loutce Olympii u Adama zůstalo jen téma oživlé loutky. Zasadil ho do napínavé frašky. Majiteli dílny na výrobu hraček Corneliovi není pro jeho zhýčkaného syna Benjamína žádná nevěsta dost dobrá, a tak se rozhodne vyrobit dokonalou loutku, aby jí s pomocí Mefista vdechnul život. Ke Corneliově záměru se ale za noční bouře nachomýtne jeho synovec Jindřich, sloužící u něj jako tovaryš, který se vydává za Mefista, a jeho milá Bertha, která sehraje loutkovou nevěstu. Během koloraturní árie ne nepodobné Offenbachově Olympii ovšem jako dračice týrá Cornelia tak, že ten se rozhodne svůj výtvor zničit. Když pak zjistí, že za Mefista a loutku se vydávali Jindřich a Bertha a on palicí naštěstí nezabil Berthu, ale loutku, kterou na poslední chvíli stihla nastrčit, vyplatí Jindřichovi jeho dědictví a ten může s Berthou slavit svatbu.
I Manuel de Falla se proslavil především svými balety – Čarodějnou láskou a Třírohým kloboukem. Zejména ve Španělsku je ovšem vysoce ceněná jeho ani ne půlhodinová půvabná opera El retablo de maese Pedro / Loutky dona Pedra v odlehčeném neoklasickém stylu. Premiéru měla v Paříži v roce 1923 v paláci princezny Edmond de Polignac, která si u Fally operu pro své loutkové divadlo objednala. Základem libreta je v tomto případě 26. kapitola z druhé části Cervantesova Dona Quijota, v níž se tento blouznivý rytíř natolik vžije do představení loutkáře Pedra o záchraně krásné Melisendry z maurského zajetí, že loutkáři Pedrovi zničí jeho živnost.
Protože jde o hodně odlišné opery, inscenátoři hledali, jak je propojit. V jejich pojetí nejen Fallovu operu, ale i Adamovu Norimberskou pannu sehraje „Tyjátr“ principála Pedra a jeho chlapeckého pomocníka – Vyvolávače. Loutky, které přitáhnou v žebřiňáku, oživnou díky sólistům, kteří se v obou operách pohybují v choreografii Ivana Vanka trhavými pohyby. Ani tolik nevadilo, že tím popřeli Fallovo určení opery pro loutky (pěvecké party mají pouze Pedro a jeho Vyvolávač) a že sólisté přece jen i při herecké šikovnosti nemají tolik zkušeností s předváděním pohybů marionet (role Melisendry, domnělé dcery francouzského císaře Karla Velikého, jejího manžela Dona Gaiférose, jeho šachového přítele Dona Rolanda, maurského krále Marsilia Zaragozského a maurského vojáka jsou němé). Nahrazování loutek lidmi bývá u této Fallovy opery běžná praxe. Ale v Norimberské panně se ocitli inscenátoři v pasti, když v příběhu o oživlé loutce nebyl zřejmý rozdíl mezi lidmi a loutkou. A při malé srozumitelnosti textu, jakkoli v českém překladu Rudolfa Waltera a Vojtěcha Babky (Norimberská panna) a Petra Gojdy (Loutky mistra Pedra), příběhy pro většinu diváků neznámých oper ztrácely na přehlednosti. A zachránit to nemohl ani chlapec, kterého do Norimberské panny inscenátoři analogicky k Fallově opeře přidali jako vypravěče a komentátora děje. Přitom za pěveckými výkony i hereckým nasazením byl zřejmý velký kus práce všech typově velmi dobře vybraných sólistů – Dušana Růžičky (Mistr Pedro), Veroniky Kaiserové (Bertha a Melisendra), která se blýskla brilantními koloraturami, Ivo Hrachovce (Cornelius a Don Roland), Michala Marholda (Jindřich a Don Gaiféros), Michaela Robotky (Benjamin a Maur) i Romana Janála jako čím dál víc rozčileného Dona Quijota. Náročnou chlapeckou roli Pedrova pomocníka na premiéře s patřičnou dávkou temperamentu sehrál a mutujícím hlasem zvládl Matyáš Žák.
Aby bylo možné propojit Norimberskou pannu s Loutkami mistra Pedra v prostoru libereckého Malého divadla bez orchestřiště, bylo nutné provést i hudební úpravu. Instrumentaci Adamovy Norimberské panny Vojtěch Munduch zredukoval z běžného orchestru na komorní soubor s obsazením blízkým Fallovu (dvoje housle a violy po dvou, violoncello, kontrabas, flétna, dva hoboje, klarinet, fagot, dva lesní rohy, trubka, bicí a pro Fallu navíc anglický roh a harfa).
Pod jevištěm byl orchestr rozdělený mezerou mezi smyčcovou sekcí, která seděla na levé straně, a dechovou na pravé. Možná to byl hlavní důvod, proč dirigent Ondrej Olos neudržel potřebnou souhru a v případě Fally vtipnou odlehčenost neoklasické partitury.
Když páteční libereckou premiéru shrnu: Uvedení u nás neznámých oper je vítaným oživením standardního repertoáru, ocenění si zaslouží výkony sólistů. Nápadité byly veselé kostýmy Aleše Valáška, byť principál a jeho pomocník v černobíle pruhovaném oblečení připomínajícím vězeňský mundůr vyvolávalo asociace, které s ani jednou z oper nesouzněly. Vhodné bylo umístění inscenace nikoli do zlatem lemovaného portálu jeviště F. X. Šaldy, ale do Malého divadla. Jenže režisér Juraj Čiernik svůj inscenační záměr s propojením obou oper jako představení loutkáře Pedra překombinoval natolik, že se v nich diváci jen obtížně orientovali.
Tyjátr Mistra Pedra: Norimberská panna
Adolph Charles Adam: Norimberská panna
Manuel de Falla: Loutky Mistra Pedra
Hudební nastudování Ondrej Olos, režie Juaj Čiernik, choreografie Ivan Vanko, scéna a kostýmy Aleš Valášek.
Osoby a obsazení: Mistr Pedro – Dušan Růžička, Vyvolávač – Matyáš Žák, Bertha / Mélisendra – Veronika Kaiserová, Cornelius / Don Roland – Ivo Hrachovec, Jindřich / Gaiféros – Michal Marhold, Benjamin / Maur – Michael Robotka, Don Quijote – Roman Janál.
Divadlo F. X. Šaldy, Malé divadlo, premiéra 20. září 2024.
