Operní panorama Heleny Havlíkové (500) – Dramatická intenzita a katarze k výročí nejen Dvořákových Svatebních košil

• Svatební košile stále magické a očišťující
• Altrichterova dramatická „řeč těla“
• Janál oslavil i své jubileum jako sugestivní Vypravěč

Svatební košile stále magické a očišťující

Vznik Svatebních košil, op. 69, B135 je spojen se zálibou anglického publika ve velkých vokálních dílech a s hudebním festivalem v anglickém Birminghamu, který si v roce 1883 takové dílo objednal u Antonína Dvořáka, v té době už světově renomovaného skladatele po jeho londýnském úspěchu se Stabat Mater v roce 1883. Jako téma nejdříve zvažoval námět z českých dějin, svatého Václava nebo Jana Husa. Postupně se ale zaměřil na Erbenovu Kytici – Erbenova poezie ho lákala od roku 1871, kdy zhudebnil básně Rozmarýna a Sirotkovo lůžko, a v roce 1896 podle Vodníka, Polednice, Zlatého kolovratu a Holoubka zkomponoval cyklus čtyř symfonických básní.

Pro Birmingham Dvořák nakonec zvolil baladu Svatební košile, které dal formu rozsáhlé celovečerní kantáty pro sóla, sbor a orchestr. Po dvojím, samotným Dvořákem vymíněným představením kantáty v Plzni v březnu 1885 s orchestrem 35. pluku a Hlaholem plzeňským 27. srpna téhož roku následovalo velkolepé provedení v Birminghamu, které dirigoval také sám Dvořák. Na tomto festivalu řídil stopadesátičlenný orchestr a čtyřsetčlenný sbor. Úspěch byl triumfální. Kantáta se vzápětí „rozletěla“ do dalších anglických měst, kde se během roku 1886 dočkala osmi uvedení, i do Spojených států. Od té doby se Svatební košile staly pravidelnou součástí koncertního repertoáru a jsou dostupné na řadě nahrávek s dirigenty Jaroslavem Krombholcem (Supraphon 1961), Wolfgangem Sawallischem (Český rozhlas 1980), Gerdem Albrechtem (Orfeo 1991), Peterem Tiborisem (Elysium 1993), Jiřím Bělohlávkem (Supraphon 1995), Vladimírem Válkem (Radioservis 2001), Zdeňkem Mácalem (Delos 2001) a Corneliem Meisterem (Capriccio Records).

V pražském Obecním domě bylo oproti Birminghamu obsazení početně skromnější – koncertu 30. října 2024 se ujal dirigent Petr Altrichter s orchestrem Prague Philharmonia a Českým filharmonickým sborem Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, v sólových partech vystoupili sopranistka Veronika Rovná (Dívka), tenorista Richard Samek (Umrlec) a barytonista Roman Janál (Vypravěč). Emocionální účinek díla se však nenásobí počtem účastníků, ale způsobem provedení – nadšeně aplaudující publikum v Obecním domě potvrdilo, že i tentokrát se podařilo gradující rozbouřené emoce zklidnit a očistit finální katarzí.

Svatební košile bezesporu patří k vrcholným dílům Dvořákovy tvorby. Hororové téma dívky, která se prohřeší rouhavými myšlenkami a je vystavena vábení umrlce, vydávajícího se za jejího milého, Dvořák rozehrál se stupňovaným napětím děsuplné noční cesty vrcholící na hřbitově, kdy dívka konečně léčku prohlédne a její vroucí modlitba a prosba o odpuštění k Panně Marii s rozbřeskem dne umrlce zažene zpět do hrobu.

Dramatičnost obsahu, hudebnost a rytmus Erbenových veršů Dvořák kongeniálně vkomponoval do partitury spolu s obnažováním hranic „hříchu“, spočívajícího v porušení mravních principů. Dvořákovo mistrovské hudební „rozhřešení“ vychází z jeho hluboké víry v Boží prozřetelnost a pomoc v nouzi nejvyšší. Toto memento se účinkujícím podařilo publiku předat s až magickou intenzitou. Připomenu, že koncert se konal pod záštitou Jana Graubnera, arcibiskupa pražského.

Altrichterova dramatická „řeč těla“

Většina interpretů koncertu v Obecním domě má Svatební košile zažité již z dřívějších provedení. Petr Altrichter je dirigoval také v Roce české hudby 2004, tedy před dvaceti lety, se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK rovněž ve Smetanově síni. Navíc pár dnů nato se Petr Altrichter stal držitelem Ceny Ministerstva kultury za oblast hudby, a to za celoživotní dirigentskou činnost u domácích i zahraničních orchestrů, za uměleckou všestrannost a opravdovost. Zdůvodnění vystihlo jeho osobnost, která svou energií umí strhnout mladé hudebníky i zkušené hráče a velkým symfonickým dílům dokáže vtisknout výrazný interpretační názor. Při svém dramatickém osmdesátiminutovém pojetí Svatebních košil dával najevo osvojení partitury natolik, že si mohl dovolit se zapojit se svou dynamickou „řečí těla“ do již tak napínavého děje ještě takto „představitelsky“. Svými čitelnými impulzy tak předával orchestru interpretační nuance – dokonce výrazněji než Veronika Rovná a Richard Samek. Přitom právě u představitelů Dívky a hlavně Umrlce bych očekávala, že se exponované party pokusí intenzivně vyjádřit především pěveckým výrazem, ale i mimicky a gestem.

Veronika Rovná měla příležitost zpívat part Dívky před několika lety se Severočeskou filharmonií Teplice pod taktovkou Petra Vronského. Ve své interpretaci poukázala na emoce bolesti, žalu a sžíravé samoty v prvním výstupu „Žel Bohu, žel, kde můj tatíček“, zatímco v druhém „Maria Panno, při mně stůj“ vnímá katarzi, navracení se k víře a uvědomění a naprostou oddanost Panně Marii. Svým průrazným sopránem a jistými výškami byla přesvědčivější v lyrických částech svých dvou modliteb. V okamžicích úzkosti a především v té druhé kajícné naplněné niterným prožitkem důvěry v Pannu Marii se jí dařilo zklidnit rozkmit svého průrazného sopránu, a posílit tak srozumitelnost deklamace textu.

Richard Samek, který má part Umrlce na repertoáru už patnáct let a vystupoval s ním mnohokrát, se svěřil, že to je jedna z jeho nejoblíbenějších postav: „Umrlec je postava velice dynamická. Interpret se stává součástí napínavého příběhu, který má i prvky hororu, což mi vlastně připadá osvěžující.“ Při provedení uplatnil kantabilitu melodických oblouků a barevnost svého tenoru, ovšem spíš sametově měkkou než dramaticky hrůzostrašnou s bohatší škálou charakterizující vemlouvavou děsivost přízraku.

Janál oslavil i své jubileum jako sugestivní Vypravěč

Výrazový potenciál Svatebních košil ovšem plně využil barytonista Roman Janál. S partem Vypravěče má zkušenost už od roku 1994, kdy ho zpíval v rámci Dvořákova podzimu pod vedením dirigenta Josefa Hercla s Karlovarským symfonickým orchestrem. Na dalších šest provedení nyní navázalo toto Janálovo narozeninové, jubilejní. Jak se svěřil v jednom z rozhovorů před koncertem, part Vypravěče považuje za jeden z nejsugestivnějších v kategorii podobných kantátových skladeb: „Je v něm obsažena dramatičnost, lyrika, kantabilita a mnoho dalších výrazových poloh, které souvisejí s dějovými momenty a zvraty. Interpretačně je to zároveň jeden z nejinspirativnějších partů, se kterým jsem se kdy potkal! Stal se mou srdeční záležitostí a jsem šťastný, že se při práci na tomto díle mohu dotknout Dvořákovy geniality.“ Podle Janála part Vypravěče „…představuje jednu z nejspecifičtějších vokálních úloh, jelikož je napsaný pro mezioborový typ hlasu. Vyžaduje schopnost pěvce měnit barvy, používat neobvyklé akcenty a nevšední frázování – zejména v částech dialogů mezi sólistou a sborem. Obtížnost tkví i ve vypjatých místech, kde je sólový part exponován nad velmi hustou orchestrací. Part vyžaduje naprostou koncentraci hlasového potenciálu a soustředění na důležitá kulminační místa, která jsou ovšem rozprostřena v rámci celého díla, takže nelze říci, že se pěvec může vyloženě šetřit.“

Při provedení 30. října 2024 Janál plně zúročil tyto své zkušenosti a stal se nejvýraznějším interpretem večera díky expresivní sugestivitě výrazu i díky tomu, jak citlivě propojoval part Vypravěče se sborem. Český filharmonický sbor Brno, který má Svatební košile ve svém kmenovém repertoáru, tak přispěl k závěrečné kulminaci „dušičkového“ usebraní.

Je dobře, že provedení bylo zaznamenáno pro vydání nejen na CD, ale i v limitované edici vinylových desek, které je plánováno na příští rok.

Koncert u příležitosti 140. výročí Svatebních košil Antonína Dvořáka
30. října 2024, 19:30 hodin
Smetanova síň, Obecní dům

Program
Antonín Dvořák: kantáta Svatební košile, op. 69, B135

Účinkující
Dívka: Veronika Rovná
Umrlec: Richard Samek
Vypravěč: Roman Janál

Prague Philharmonia
Petr Altrichter – dirigent

Český filharmonický sbor Brno
Petr Fiala – sbormistr