Operní panorama Heleny Havlíkové (505) – Operní Pinocchio v Jihočeském divadle

• Pinocchio v kontextu budějovického operního repertoáru
• Operní adaptace Collodiho pohádky
• Oscilace mezi temným a dojemným 

Pinocchio v kontextu budějovického operního repertoáru

Operu si objednalo přímo Jihočeské divadlo u libretisty Davida Košťáka, uměleckého šéfa budějovického Malého divadla, režiséra Petra Haška, jeho předchůdce na tomto postu, a skladatelů Tomáše Hanzlíka a Víta Zouhara. V operním světě je známe takto dohromady i každého samostatně z olomouckého studiového souboru Ensemble Damian, který s velkým úspěchem uvedl například jejich adaptaci Monteverdiho Ariadny vedle spousty neobarokních oper. 

Budějovické zadání obsahovalo specifikaci rodinné cílové skupiny. To souzní se zdejším konceptem uvádění oper pro děti, žáky či studenty. Na repertoáru tu už mají vtipnou inscenaci Malý Mozart, která nechává velmi zábavnou formou nahlédnout do zákulisí přípravy a vlastního představení Mozartovy Kouzelné flétny, včetně aktivního zapojení publika. Je určena školákům od šesti do dvanácti let, ale i já jsem se báječně bavila. Ty úplně nejmenší děti, od tří měsíců, můžou rodiče či prarodiče přivést na Mimi operu Lukáše Sommera a společně se vypravit na cestu do světa hudby a fantazie. Mladí oceňují jako nejoblíbenější Nevýchovný koncert, produkci, která dříve tak často nezáživné výchovné koncerty proměňuje v inteligentní show, zábavnou formou uvádějící školáky a studenty do světa vážné hudby. 

Operní adaptace Collodiho pohádky

Pro rodinnou operu autoři zvolili pohádkový román Pinocchiova dobrodružství italského spisovatele Carla Collodiho (1826–1890). Zdaleka nejsou první, kdo ho adaptoval: kniha se dočkala nejen překladu do více než dvou stovek jazyků, ale i mnoha modifikací. Z těch nejslavnější je ta od Walta Disneyho – jak z roku 1940, tak nyní nová z roku 2022. V době, kdy budějovická adaptace začala vznikat, ovšem autoři netušili, jak děsivou aktuálnost dodají tomuto námětu válečné konflikty, které se mezi tím ve světě rozhořely. 

Pro Jihočeské divadlo tvůrci s Collodiho Pinocchiem naložili velmi volně. Příběh dřevěné loutky, které se při lži prodlužuje nos, obrátili trochu naruby. Jak libretista David Košťák uvádí ve skvěle zpracovaném programu, podnětem mu byl článek, který bez podložení fakty tvrdí, že Carla Collodiho k Pinocchiovým dobrodružstvím inspiroval krutý příběh skutečného chlapce, který se nechal naverbovat do italské války za nezávislost a vrátil se z ní jako mrzák. Místo toho, aby se z loutky stal chlapec, se tak v opeře chlapec postupně stává loutkou, respektive obětí zlého Černovouse. 

Vlastní děj opery se z mnoha příhod Collodiho Pinocchia zaměřuje pouze na příběh chlapce, kterého už nebaví, jak ho jeho otec, chudý řezbář Gepetto, drží doma. Nechá se zlákat Černovousem na výlet do Hračkařin, země údajně plné hraček, aniž dbá varování Cvrčka. Z Hračkařin se však vyklube válečné pole a při bitvě je zraněn nejen Pinocchio, ale dokonce zabit je i Cvrček a tatínek, který svého syna hledá, je oslepen. Uzdravený Pinocchio s protézami na ruce, noze a nosu se ještě jednou dostane do spárů Černovouse jako jedna z loutek připoutaných k jeho loutkovému divadlu. Duch Cvrčka ho však vysvobodí a Pinocchio najde svého tatínka, kterému Modrá víla vrátí zrak. 

Oscilace mezi temným a dojemným 

Třebaže opera končí šťastně shledáním Pinocchia se svým tatínkem a poznáním síly jejich pouta, stejně jako originální Collodiho pohádka, je operní adaptace hodně drsná až brutální. Tentokrát jsem s sebou neměla svoji “poradkyni“ pro produkce určené dětem, tedy moji osmiletou vnučku. Sice spadá do věkové kategorie pro tuto operu určené 8+, ale nevím, nakolik by dokázala pochopit mnohá naučení v opeře obsažená a hlavně vstřebat šroubovaný jazyk veršovaného libreta, navíc ve zpívané formě, jakkoli s promítáním titulků. Například text jedné z árií Doktora zní: „Větve stromů prořezává / kdejaký zahradník / a pálí jejich kořeny, / s člověkem však se prý nezahrává, / osud má v hrsti lidská stvoření“. 

Hudební styl je naopak nejen vůči dětským posluchačům velmi vstřícný a skvěle navozuje pestrou proměnlivost atmosféry a emocí. Hudba odlehčuje temnou chmurnost příběhu. Tomáš Hanzlík nezapřel pro něj typický barokní minimalismus založený na mnohočetném opakování krátkých melodických motivů. V tomto případě ho společně s Vítem Zouharem kombinuje s muzikálově odlehčenými áriemi. Celá opera se i zapojením baletu a tím, že sólisté zpívají na mikroporty, hodně blíží muzikálu – ovšem bez mluveného slova. 

Pro publikum je nejatraktivnější inscenační podoba, která pomáhá udržovat pozornost diváků po celé dvě hodiny, tedy z dnešního pohledu docela dlouhého představení. Režisér Petr Hašek se svým nezaměnitelným neobarokním stylem, jak ho známe z produkcí jeho souboru Geisslers Hofcomoedianten, s choreografkou Kamilou Motlovou, scénografem Jakubem Kopeckým a autorkou kostýmů Jitkou Nejedlou rozehráli gejzír nápadů, který vtipně, vynalézavě a s velkou dávkou divadelní fantazie propojuje principy barokního divadla a pouličních loutkových produkcí. Hravost, kterou je celá inscenace prostoupená, s inscenátory sdíleli i sólisté – já jsem při druhé premiéře viděla Vladimíru Janovskou jako neposlušného a nakonec napraveného Pinocchia, Alexandra Beně jako ustaraného tatínka Gepetta, Robina Červinka v roli ďábelského Černovouse, Alžbětu Vomáčkovou coby starostlivého Cvrčka a Helenu Kalambovou jako pečující zachránkyni – Modrou vílu. 

Operní zpracování Pinocchia v Jihočeském divadle s adaptací Collodiho pohádky nastolilo téma, které má v dnešní době nečekanou aktuálnost. Tvůrci však otevřeli temné aspekty zneužívání důvěřivosti dětí a důsledků válečných konfliktů způsobem, jemuž přístupná hudba a hravá režie dodávají naději. Je na každém, nakolik ho přivede k hlubšímu zamyšlení nad lidskými hodnotami mezilidských vztahů a přátelství.

Tomáš Hanzlík a Vít Zouhar: Pinocchio
7. prosince 2024
Jihočeské divadlo, České Budějovice

Inscenační tým
Tomáš Hanzlík a Vít Zouhar – hudba
David Košťák – libreto
Josef Kurfiřt – hudební nastudování
Petr Hašek – režie
Jakub Kopecký – scénografie a projekce
Jitka Nejedlá – kostýmy
Michal Horáček – světelný design
Kamila Mottlová – choreografie a režijní spolupráce
David Košťák, Eva Marečková a Marek Pavlíček – dramaturgie
Martin Veselý – sbormistr

Obsazení
Pinocchio Sanchez: Vladimíra Janovská / Vojtěch Pelka
Gepetto: Alexandr Beň / Jaromír Nosek
Černovous: Jakub Hliněnský / Robin Červinek
Gimini Crickett / Cvrček: Šárka Hrbáčková / Alžběta Vomáčková
Modrá víla: Eva Hartová /Helena Kalambová
Ďábelský doktor: Ondřej Koplík / Michal Bragagnolo
Tanečníci: Jiří Brnula, Barbora Ješutová, Jan Klindera, Barbora Nechanická, Daniela Šišková, Klára Tilcerová

Sbor a orchestr opery Jihočeského divadla
Josef Kurfiřt – dirigent
Martin Veselý – sbormistr