Operní panorama Heleny Havlíkové (525) – Brněnský Roger na pomezí snu a skutečnosti

• „Rodný list“ Krále Rogera
• Intenzita hudebního vyznění s otevřeným koncem
• Optimální obsazení

„Rodný list“ Krále Rogera

Připomeňme, že Karol Szymanowski (1882–1937) je po Chopinovi a Moniuszkovi dalším skladatelem, který ve své tvorbě programově usiloval o formování polského národního stylu, byť ve své době bylo jeho novátorství konzervativní většinou často kritizováno právě pro nedostatečný důraz na národní ideály. Szymanowski se intenzívně věnoval studiu východních náboženství, klasického řeckého dramatu a filozofie, byl silně ovlivněn Nietzschem a spřízněn s hnutím „Mladého Polska“, které po I. světové válce vzniklo jako modernistická platforma spíše literární, v opozici vůči polskému „pozitivismu“ prosazující neoromantismus a symbolismus. Hudebně byl Szymanowski ovlivněn hlavně Straussem, Wagnerem, Skrjabinem a Ravelem.

O+

Všechny tyto vlivy i okouzlení Sicílií a jejím mísením evropské kultury s vlivy byzantskými, arabskými i řeckými se promítly do Szymanowského opery Král Roger na libreto skladatele ve spolupráci s jeho vzdáleným bratrancem, spisovatelem Jaroslawem Iwaszkiewiczem. Duchovní inspirací pro Krále Rogera, který vznikal v letech 1918 až 1924, se staly také Eurípidovy Bakchantky, Platónův Faidros a Symposion i díla Friedricha Nietzscheho.

Námět Krále Rogera Szymanowski nejprve zpracoval literárně v románu Efebos, který věnoval svému partnerovi, tanečníkovi a básníkovi Borysi Kochnovi a jehož plánované dva díly nedokončil, navíc kromě jedné kapitoly shořel při požáru v bytě Iwazkiewicze. Hudebně Szymanowski v Králi Rogerovi syntetizuje styly počátku 20. století s exotickými orientálními motivy, volnými citacemi gregoriánského chorálu a folklorními nápěvy typickými pro Tatry. Varšavská premiéra v roce 1926 byla přijata s rozpaky – až extaticky pojatý návrat k pohanskému kultu byl pro silně katolické Polsko tématem až svatokrádežným.

Děj Szymanowského opery je situován na Sicílii 12. století a velmi volně inspirován historickou postavou křesťanského krále Rogera II. V palermské katedrále si duchovenstvo i lid stěžují králi Rogerovi na záhadného cizince, který se vydává za pastýře, charismaticky káže o novém náboženství s kultem hédonismu a láká k sobě lid. I když všichni po králi žádají smrt heretika, protože rozvrací zavedený řád křesťanských hodnot, Roxana, Rogerova manželka, i jeho rádce, arabský učenec Edrisi, krále přemluví, aby věrozvěsta nejdříve vyslechl. Roger tak učiní – a Roxana i s celým dvorem pastýřovu vábení podlehnou a následují jej. V nočním extatickém rituálu se pastýř promění v Dionýsa a snaží se získat i krále, který se jako poutník za ním vydá také. Vyústění příběhu se závěrečnými Rogerovými slovy „ A z hlubin samoty, z propastí mé moci své srdce vyrvu a v oběť slunci dám!“ zůstává otevřené různým výkladům.

Intenzita hudebního vyznění s otevřeným koncem

Szymanowského hudba má v sobě nejen díky syntéze i střetu stylů velké napětí. Je velmi barvitá s mnoha kontrasty včetně divokých bakchanálií nebo třeba mámivého zpěvu Roxany. Tyto stylové a výrazové atributy Robert Kružík svým hudebním nastudováním naplňoval. Zvukově velmi efektní bylo umístění sboru v závěru opery po obou stranách druhého balkonu. Ocenila jsem, že při Szymanowského hutné instrumentaci sedmdesátičlenný orchestr nekryl sólisty, nicméně intenzitu hudebního vyznění by ještě posílila jemnější práce s dynamikou, kterou při premiéře tvarovala spíše jen hustota instrumentace.

Szymanowského Král Roger má zdánlivě jednoduchý děj o příchodu Pastýře na dvůr sicilského krále Rogera a jeho manželky Roxany. Je ovšem vzrušující nejednoznačností svého výkladu se střetem různých náboženství, filozofií, životních hodnot, sexuální identity a archetypálních otázek protikladů rozumu a řádu na straně jedné a živelnosti a pudů na druhé, nejednoznačnosti dobra a zla. Ostatně sám skladatel o této své opeře mluvil jako o mysteriu.

Je dobře, že i režijní výklad Vladimíra Johna v brněnské inscenaci mohou diváci vnímat různě a najít si v něm ta „svá“ témata. Košická inscenace, ale i někdejší polská vratislavská inscenaci v režii Mariusze Trelińského mě oslovila znepokojivým tématem až mefistofelsky sektářské manipulace Pastýřem jako falešným prorokem žijícím z nesplnitelných slibů. Košické nastudování s přidanou taneční postavou eféba takto otevřelo i téma hledání genderové identity.

Z brněnské inscenace Vladimíra Johna jsem skrze výklad postavy krále Rogera vyčetla jako dominantní hledání smyslu života na freudovském pomezí snu a skutečnosti. Jistoty bohorovného a sebejistého Rogera jako vládce a manžela postupně rozmlžuje a nabourává hédonistický Pastýř. A znepokojuje ho i to, když vidí, jak mu tak snadno a rychle podléhají všichni kolem něj včetně Roxany. Po bolestném vnitřním zápasu zůstává v brněnské inscenaci Roger sice sám, ale v jasném světle silný ve svém očistném obrození.

Značnou pozornost poutá už scéna Martina Chocholouška. Využil velikost jeviště Janáčkova divadla, takže rozlehlost sálu paláce s replikou vysokých sloupů palermské katedrály a působivým světelným designem Martina Kroupy evokuje vyšší dimenzi, která přesahuje titěrné lidské osudy – včetně toho Rogerova na nablýskaném pódiu se „spořádanými“ koženými křesly a stolky s lampami, než je v divokém křepčení rozmetá Pastýř se svou družinou. Zrnitá projekce přes celé jeviště k tomu vyvolává rozostření hranice mezi skutečností a snem. Univerzalismus řádu světa pak navozuje desítka spouštěných sloupů zakončených základními geometrickými tvary koule, krychle, pyramidy. Pro lidi hemžícími se pod nimi však představují nekonečné bludiště. Efektní dominantou třetího dějství je vysoká pyramida, uvnitř vyložená zrcadly, které multiplikují obraz Rogera bolestně hledajícího východisko ze svých pochybností a depresí. Nadčasovost témat Rogera pak vizualizovaly kostýmy Barbory Raškové s šedou stylizací biskupských miter a pluviálů se vzorem chrámových vitráží pro sbor v prvním dějství a Pastýřem ovládaných „oveček“ od druhého dějství.

Optimální obsazení

Brněnské opeře se podařilo najít pro zvolený inscenační výklad optimální obsazení. Jiří Brückler znovu přesvědčil, že díky svému vyrovnanému, barevně bohatému barytonu patří v tomto oboru k našim předním sólistům. V titulní roli krále Rogera sklenul velký oblouk od ztráty dosavadních zdánlivě neotřesitelných jistot sebejistého vladaře přes neklid a vzdorování svodům Pastýře i Roxany po úlevné nalezení osvobozující vnitřní jistoty.

Petr Nekoranec je představitelsky i pohybově optimálním sólistou pro charismatického Pastýře, když se v extatickém dionýském rituálu dokázal přiřadit k tanečníkům své „divoké“ suity v choreografii Jana Kodeta a Michala Heribana. Pěvecky se v tuto chvíli ovšem výraznost jeho střední polohy v té vyšší ztrácí.

Vedle Jiřího Brücklera a Petra Nekorance působil Vít Nosek svým tenorem v roli arabského mudrce Edrisiho jako pevná opora. Veronika Rovná svým oblým barevným sopránem vystihla Roxanu, která díky Pastýři může v bílých vlajících tylových šatech dát průchod do té doby potlačovaným emocím. K mámivosti její písně, v níž prosí Rogera o milost pro Pastýře, se tentokrát hodilo i chvění jejího hlasu. V menších rolích Velekněze a Diakonistky se dobře uplatnili basista David Szendiuch a mezzosopranistka Jana Hrochová. Je třeba vyzdvihnout také sbor Janáčkovy opery, který má pod vedením Martina Buchty také výrazný podíl na úspěchu inscenace, stejně jako Dětský sbor Brno pod vedením Valerie Maťašové.

Král Roger není opera, která by diváky prvoplánově okouzlila. Kdo se však pohrouží a nechá pohltit jejím mysteriem, ten může v Janáčkově opeře prožít intenzivní večer s nalézáním vlastního vnímání této opery. Král Roger tak v Brně nezůstal jen výjimečnou repertoárovou událostí, ale stal se hluboce rezonujícím divadelním zážitkem.

Karol Szymanowski: Král Roger
Premiéra 13. černa 2025 v Janáčkově divadle
Národní divadlo Brno, Janáčkova opera

Hudební nastudování: Robert Kružík
Režie Vladimír John
Scéna Martin Chocholoušek
Kostýmy Barbora Rašková
Světelný design Martin Kroupa
Choreografie Jan Kdet a Michal Heriban
Dramaturgie Patricie Částková
Sbormistr Martin Buchta
Sbormistryně Dětského sboru Brno Valeria Maťašová

Osoby a obsazení:
Jiří Brückler – Roger II., král sicilský
Veronika Rovná – Roxana, jeho manželka
Vít Nosek – Edrisi, arabský mudrc
Petr Nekoranec – Pastýř
David Szendiuch – Velekněz
Jana Hrochová – Diakonistka
Eva Dańhelová – soprán
Pavel Valenta – tenor

Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB, Dětský sbor Brno a tanečníci.