Operní panorama Heleny Havlíkové (528) – Joel Frederiksen na Smetanově Litomyšli: jen charismatický hlas nestačil

• Orfeus uzavřený do sebe
• Písně alžbětinské Anglie zůstaly v notách

Orfeus uzavřený do sebe

Joel Frederiksen, rodák z Minnesoty s dánskými kořeny, který žije v Mnichově, se jako basista a loutnista specializuje na starou hudbu. Vystupuje a nahrává (mimo jiné pro harmonia mundi) nejen sólově, ale spolupracuje s řadou souborů historicky poučené interpretace (například Huelgas Ensemble, Ensemble Gilles Binchois). Založil Ensemble Phoenix Munich, který například od sezony 2007/2008 každoročně pořádá v Bavorském národním muzeu série koncertů Mezi Marsem a Venuší. Různá ocenění získaly jeho nahrávky francouzských renesančních písní A Day with Suzanne nebo album věnované německému minnesängerovi Waltheru von der Vogelweide a jeho dvorským písním. V České republice už vystupoval na festivalu Lípa Musica a vyučuje i na Letní škole barokní hudby v Holešově.

Joel Frederiksen vládne podmanivým basem, který se noří až do nejhlubších „profondo“ poloh. A představa, jak se sám bude doprovázet na loutnu nebo kytaru, navíc v čase nokturna (od 22. hodiny), vyvolávala velké očekávání. Program Orpheus, I am, s nímž na Smetanovu Litomyšl přijel, nahrál už v roce 2003 s teorbistou a loutnistou Svenem Schwannbergerem a Domenem Marinčičem na violu da gamba. Nechává v něm ožít bájného pěvce Orfea prostřednictvím písní anglických renesančních skladatelů – Roberta Johnsona, jehož píseň Orpheus, I am dala projektu název, Thomase Forda, Johna Dowlanda, přezdívaného „anglický Orfeus“ – a jejich francouzských a italských souputníků z přelomu 16. a 17. století se stylovým přesahem do raného baroka (Nicolas Vallet, Pierre Attaingnant, Louis de Rigaud, Gabriel Bataille, Giulio Caccini, Andrea Falconieri a Biagio Marini).

Ano, Joel Frederiksen má charismatický bas, z něhož vyzařuje až magická uhrančivost. Potud svrchovaně naplnil očekávání. Od živého koncertu s písněmi, v nichž by měl jako Orfeus proniknout do duše posluchačů, však očekávám i navázání kontaktu, vnitřní spřízněnosti. Jinak by stačilo si pustit CD. Joel Frederiksen však téměř nespustil oči z not a bez vizuálního kontaktu s posluchači mezi sebou a publikem vytvořil téměř neproniknutelnou hradbu. Tento „ostych“, jak na mě působil, byl zarážející, vždyť právě písně doby renesance a raného baroka jsou oblastí, kterou Frederiksen považuje za své životní poslání a věnuje se jim dlouhodobě.

K odstupu mezi interpretem a posluchači přispěla i nevhodná volba prostoru. Zarážející tím, že jednou z výhod festivalu Smetanova Litomyšl je množství a variabilita míst vhodných pro koncerty, které toto nádherné město a jeho památky s osobitou atmosférou skýtají. Volba kapitulního chrámu Povýšení sv. Kříže v novogotickém stylu pro program Orpheus, I am však příhodná nebyla. Nejen proto, že se renesanční „popmusic“ do chrámu ze své podstaty nehodí. Frederiksenem vybrané písně se zpívaly v komorních prostorách dvorských a měšťanských sídel. Dalším důvodem nevhodnosti vybraného prostoru byla akustika. Dlouhý dozvuk sléval křehké kontury písní do zvukové změti a „rozmazával“ srozumitelnost textů, na které si přitom Frederiksen podle svých slov tak zakládá.

Průvodní text ke koncertu sliboval, že chrám bude jen výchozím bodem, a lákal na putování noční Litomyšlí s tím, že „Joel Frederiksen provede úzkou skupinu posluchačů hned po několika místech historického jádra města. Loutna, kytara a sametový bas amerického umělce tak rozezní akusticky i atmosférou odlišné prostory“. Skutečnost byla fádnější. Třináct ze čtrnácti písní zaznělo v chrámu a teprve v samém závěru se posluchači vedeni obřadně Frederiksenem přesunuli několik desítek metrů do úzké uličky přiléhající k boční stěně chrámu a zde, z balkonku v současné době rekonstruované Augustovy tiskárny, zazněl textově přiléhavý anonym Go from my window. Až v tuto chvíli získal koncert tu správnou atmosféru umocněnou osvětlením zasazeným v dlažbě – škoda, že ji Frederiksen prodloužil jen jediným přídavkem.

Písně alžbětinské Anglie zůstaly v notách

Dramaturgickou osou koncertu Joel Frederiksen v alžbětinské Anglii byl výběr z písní Thomase Campiona (1567–1620) z jeho Třetí a Čtvrté knihy loutnových „ayres“ z roku 1617 (The Third and Fourth Booke of Ayres). Přišla s ním Lucie Strejcová, která po absolvování pardubické konzervatoře, Univerzity Hradec Králové, různých mistrovských kurzů (na jednom z nich s Joelem Frederiksenem jako lektorem) završila své studium na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem disertační prací o této všestranné osobnosti renesanční Anglie. Lucii Strejcové nelze upřít spanilý, byť intonačně ne zcela jistý soprán, svým menším objemem přiměřený zvolenému repertoáru, ani líbeznou roztomilost. Také loutnistka Barbora Hulcová ovládá svůj nástroj na profesionální úrovni, jak předvedla nejen jako doprovazečka, ale i v sólech: anonymní skladbě La Rossignol z loutnové knihy Jane Pickeringe z roku 1616 a v kompozicích Johna Dowlanda. Totéž platí pro Magdu Uhlířovou, učitelku na ZUŠ v Nové Pace, která se sólově blýskla se skladbě Passamezzo pro violu da gamba španělského skladatele 16. století Diega Ortize. Jenže to v dnešní době s takovou intenzitou zájmu o historicky poučenou interpretaci nestačí. Kontrasty různých pěveckých a nástrojových kombinací, jak je interpretační flexibilita Campionových písní už ve své době otevírala, občas rychlejších tempa několika skladeb a žert čtyřruční hry na jednu loutnu nemohly překrýt omezené rozpětí výrazu, do něhož účinkující zúžili potenciál, který písně skýtaly.

Zásadním handicapem obou koncertů tak byla absence zpívaných textů a jejich českých překladů v programových brožurách. Tento servis posluchačům patří dnes ke zcela samozřejmému standardu koncertů Collegia 1704, Letních slavností staré hudby, Hudebního festivalu Znojmo a dalších. Tím spíš u písní, žánru, v němž je propojení slov a hudby velmi těsné, často velmi rafinované. A Thomas Campion, který byl (vedle lékařského povolání) také hudebním teoretikem a skvělým básníkem, v písních na vlastní texty s tématy lásky, melancholie, pomíjivosti a přírody rozvinul svůj cit pro jazykovou vytříbenost a rytmickou eleganci. Byl přesvědčen, že hudba má sloužit poezii. A v dobovém stylu recitativní deklamace mu velmi záleželo na srozumitelnosti textu. Také písně skladatelů období renesance a raného baroka, které vybral Joel Frederiksen na téma bájného Orfea, jsou plné poetických obrazů. Jakkoli pochybuji, že mezi posluchači byli tací, kteří ovládají starou angličtinu, respektive francouzštinu nebo italštinu, nedostatek chybějících textů a jejich překladů vyvstal zřetelně i proto, že deklamace Joela Frederiksena i Lucie Strejcové postrádala srozumitelnost.

Protože ani velmi subtilní výraz, který Frederiksen a Strejcová do zpěvu vkládali, neozvláštnil interpretaci písní alžbětinské Anglie nad rámec přičinlivě odzpívaných not, zhruba sedmdesátiminutový koncert působil jednotvárně. Představovat si, že nás interpreti přenesli na dvůr krále Jakuba I. a královny Alžběty I., chtělo notnou dávku fantazie. I když u nás neslýcháme specialisty na tento repertoár často, mnoho dostupných nahrávek Alfreda Dellera, Emmy Kirkby, Paula Agnewa či Stevena Rickardse s loutnistkou Dorothy Linell a dalších navozují svou interpretací výrazně barvitější obraz hudby alžbětinských časů.

Na rozdíl od nevhodně zvoleného prostoru pro první Frederiksenův koncert to bylo malé Zámecké divadélko (a v horkém odpoledni jeho příjemný chlad), díky kterému získal koncert zajímavost hodnou renomé Smetanovy Litomyšle. I když členové rodiny hraběte Jiřího Josefa z Valdštejna-Vartenberka a jeho hosté v zámeckém divadle uváděli hlavně tehdy oblíbené konverzační komedie, mělo barokní divadlo alespoň zprostředkovanou oporu v provozovací praxi Campionových časů: písně zpívali dvorští hudebníci i vzdělaní amatéři při soukromém muzicírování ve šlechtických sídlech nebo měšťanských domácnostech. Koncert v Zámeckém divadélku byl o to vzácnější, že v tomto unikátním barokním prostoru ze sklonku 18. století se festivalové programy konají jen mimořádně – v posledních desetiletích pouze v covidovém roce 2020. Dochovaná scénická mašinérie s rychlou výměnou kulis, jak je můžeme obdivovat v českokrumlovském zámeckém divadle, se sice při koncertě neuplatnily, a ze souboru dekorací od Josefa Platzera jsme viděli jen jednu – zahradu se sloupy, vázami, schodištěm a kašnou. I tak byla příležitost vychutnat si tuto vzácnou památku z roku 1798 a její atmosféru velkým zážitkem.

Tématem 67. ročníku Smetanovy Litomyšle byla vášeň. Jistě, nemusí tryskat z každého festivalového koncertu. Světské písně alžbětinské Anglie i francouzské a italské doby renesance a raného baroka v sobě vášeň odpovídající hudebnímu stylu své doby rozhodně mají – vedle široké škály dalších emocí. Škoda, že je Joel Frederiksen a Lucie Strejcová s Barborou Hulcovou a Magdou Uhlířovou publiku zprostředkovali jen velmi skromně a uměřeně.

Smetanova Litomyšl: Joel Frederiksen – Orpheus, I am
21. června 2025, 22:00 hodin
Kapitulní chrám Povýšení sv. Kříže, Litomyšl

Program
Robert Johnson: Orpheus, I am
Thomas Ford: There is a lady sweete and kinde
John Dowland: Can she excuse my wrongs; Tell me true love
Robert Johnson: Arms, arms, arms
Anonym: Go from my window
Anonym: Fortune, my foe
Nicolas Vallet: Fortuna Angloise
Pierre Attaingnant: Fortuna, laisse moy la vie
Louis de Rigaud: Amour grand vainquer des vainquers
Gabriel Bataille: Qui veut chasser une migraine
Giulio Caccini: Chi mi confort’ahimé
Andrea Falconieri: Armilla ingrata
Biagio Marini: O vagha Tortorella
Giulio Caccini: Deh chi d’alloro; Amor ch’attendi

Účinkující
Joel Frederiksen – zpěv, loutna, kytara

Smetanova Litomyšl: Joel Frederiksen v alžbětinské Anglii
22. června 2025, 16:00 hodin
Zámecké divadélko, Litomyšl

Program
Thomas Campion: The Third Booke of Ayres, 1617 – výběr písní (Oft have I sigh’d, Maydes are simple some men say, So tyr’d are all my thoughts, What is it all men possesse, Were my hart as some mens are, Fire that must flame)
Anonym: La Rossignol – Jane Pickeringe’s Lute Booke, 1616
John Dowland: Sir John Smith, His Almaine – A Varietie of Lute Lessons, 1610
John Dowland: My Lord Chamberlain, His Galliard – The First Booke of Songs and Ayres, 1597
John Dowland: My Lord Willoughby’s Welcome Home – The Dowland Lute Booke, 1610
Diego Ortiz: Pasomezzo pro violu da gamba
Thomas Campion: The Third and Fourth Booke of Ayres 1617 – výběr písní (Faine would I wed, Sleepe angry beauty, Thrice tosse these Oaken, Break now my heart and dye)
Thomas Campion: The Third Booke of Ayres, 1617 – výběr písní (Now let her change, Fire, fire, fire, fire, loe here, Shall I come, sweet Love, Could my heart, If love loves truth, So quick, so hot, If thou longs’t so much, Never weather-beaten saile)

Účinkující
Joel Frederiksen – loutna, bas
Lucie Strejcová – soprán
Barbora Hulcová – loutna
Magda Uhlířová – viola da gamba