Operní panorama Heleny Havlíkové (532) – Letní slavnosti staré hudby zahájila spřízněnost rodu Bachů – špičkově

• Bachovská hudební genealogie v motetech
• Workshop s objevováním příběhů a emocí
• Pokračování festivalu s rozkrýváním rodových tradic

Bachovská hudební genealogie v motetech

Na programu zahajovacího koncertu 17. července 2025 však nebyly skladby synů, vnuků a dalších rodinných následovníků Johanna Sebastiana Bacha, jak by možná někdo očekával. Naopak, promyšlená dramaturgie sledovala linii předchůdců tohoto nejslavnějšího představitele Bachovského rodu – chronologicky seřazeno Heinricha, otce Johanna Christopha a Johanna Michaela, synovců Johanna Sebastiana, přičemž nejmladší dcera Johanna Michaela Marie Barbara se stala Sebastianovou první manželkou, a Johanna Ludwiga.

Sám Johann Sebastian Bach sestavil v roce 1735, v té době sám padesátník, rozvětvený strom tohoto košatého rodu, do něhož zahrnul 53 hudebně činných mužských členů od jeho zakladatele Veita. Johann Sebastian ovšem také pečlivě uchovával a rozmnožil zděděnou sbírku vokálních skladeb svých předků. Právě tzv. Altbachisches Archiv se stal východiskem programu, v němž Ensemble Polyharmonique představil vzájemnou souvztažnost tvorby členů rodu narozených mezi lety 1615 až 1677 a Johanna Sebastiana Bacha, od jehož narození letos uplynulo 340 let.

Dnešní posluchači většinou nemají tak hluboce zažité nuance principů, specifik a zvláštností vývoje moteta v německých zemích druhé poloviny 17. století s přesahem do století 18. Ovšem s pomocí originálních textů a kvalitního českého překladu, což je samozřejmá součást festivalových koncertů, a „návodu“, který v tradičně skvěle zpracované programové festivalové brožuře pojednal Václav Kapsa, jsme se mohli ponořit do sedmdesáti minut vyplněných především motety s doprovodem continua – šestihlasými, pětihlasými, na duchovní texty latinské i německé čerpající z bible, chorálů i duchovní poezie. Náladově oscilovaly mezi jásavě novoročními s radostí díkůvzdání, bolestnými, smutečními, zádušními, mezi kontrapunkticky rafinovaně prokomponovanými i průzračně prostými s inspiracemi v kompozičních technikách madrigalu a italské duchovní hudby.

Moteta doplnilo šestihlasé Kyrie Heinricha Bacha a polyfonní zpracování chorálu Kyrie, Gott Vater in Ewigkeit (BWV 371) Johanna Sebastiana. A koncert v závěru vygradoval monumentálním pětihlasým motetem Jesu, meine Freude Johanna Sebastiana Bacha, které je jakýmsi kompendiem a mistrovským vyvrcholením vývoje tohoto žánru.

Nanejvýš povolanými průvodci po vokálním hudebním odkazu Bachovského rodu byla šestice vokálních interpretů, Magdalene Harer, Joowon Chung se zářivými, ovšem lahodně zaoblenými a v koloraturách zběhlými soprány, Alexander Schneider, umělecký vedoucí, který se ujal altového partu, tenoristé Johannes Gaubitz, Christopher Renz a Cornelius Uhle s basem sestupujícím do nejhlubších poloh. Doprovod instrumentálního continua tvořil varhanní pozitiv, na který hrála Tineke Steenbrink a představila se i sólově v cvičeních J. S. Bacha určených varhanám, a violon ovládaný Martinem Jantzenem.

Interpretace vícehlasých kompozic vyžaduje jak sezpívanost, tak plasticitu „sólového“ vedení hlasů. Obě tyto dovednosti Ensemble Polyharmonique mistrovsky propojuje. A obohacuje je o perfektní deklamaci propojenou s tvarováním hudebních linií a dynamickou plastičnost od mohutného „pléna“ po ztišení do znělých a přitom stále plně barevných pianissim. Své provedení prozařuje soubor výrazovou variabilitou, která otevírá nové a nové nuance i při opakování textů, a především muzikantskou energií, díky níž vokální hudba německého baroka oživuje emoce blízké i nám.

Vzhledem k tomu, že se moteta v této době provozovala zejména v rámci církevní liturgie, bylo umístění koncertu do kostela Panny Marie a slovanských patronů Emauzského opatství velmi vhodná volba.

A bylo skvělé, že koncert, nevšední svou dramaturgií i provedením, mohli vyslechnout díky živému přenosu také posluchači stanice Českého rozhlasu Vltava.

Připomeňme, že Ensemble Polyharmonique zahajoval Letní slavnosti staré hudby už v roce 2023, také v Emauzích. Také dramaturgicky zajímavě, když konfrontoval vokální polyfonii v rozmezí let 1607 až 1670 v duchovní hudbě italských skladatelů – Claudia Monteverdiho, Giovanniho Antonia Rigattiho – a německých, protestantských skladatelů – Michaela Praetoria, Heinricha Schütze až po Wolfganga Briegela. Také ve špičkové interpretaci.

Workshop s objevováním příběhů a emocí

„Tajemství“ interpretačního mistrovství souboru Ensemble Polyharmonique „prozrazoval“ následující den na workshopu umělecký vedoucí souboru Alexander Schneider. Bylo zajímavé sledovat, jak svým entusiasmem a přesně zacílenými poznámkami dokázal během pouhých tří hodin vysvětlit a rozzářit interpretaci účastníků workshopu. K dnešní době až „umanuté“ historicky poučenou interpretací, ulpívající někdy na dogmatickém dodržování nastudovaných pravidel, připomněl, že nad tím tehdejší hudebníci nemuseli vůbec přemýšlet. Soustředili se na to, aby zaujali své posluchače nejen srozumitelností zpívaného textu, ale především „příběhem“, který se za zhudebněnými slovy „skrývá“.

Při samozřejmém předpokladu, že účastníci workshopu mají zvládnutou pěveckou techniku a intonaci a přesně znají český překlad textů, bylo inspirativní Schneiderovo navádění na významy, jak je vnímali tehdejší interpreti například u skladeb milostného soužení s dráždivě ambivalentním pocitem, že být smutný je vlastně krásné. Zároveň Schneider dokázal navozovat a objevovat analogie s pocity a zážitky dnešních zpěváků, které mohou vhodně vnášet do své interpretace. Pod jeho vedením bylo také zřejmé, jaké mohou být rozdíly v tom, jestli zpěváci sedí nebo stojí, mají noty na pultech nebo v ruce, a jak jsou rozestaveni a navazují vzájemné kontakty. Samy o sobě pak byly zážitkem Schneiderovy praktické ukázky, kolika různými způsoby lze vyjádřit čtyři staccatové stejně vysoké tóny nebo zpívat hlásku „e“ ve slově Aleluja.

Pokračování festivalu s rozkrýváním rodových tradic

Festival se už 26 let pod vedením umělecké vedoucí Jany Semerádové profiluje svým inspirativním pečlivě sestavovaným programem. V interpretaci specializovaných souborů pro své příznivce objevuje poklady z hudebních archivů, styly, žánry, formy, tradice i hudební nástroje, které většinou u nás tolik neznáme. Promyšleně k tomu využívá pražských památek – chrámů, kostelů, klášterů a paláců, které ještě více umocňují atmosféru koncertů. Spoluvytváří je ovšem i publikum vyprodaných sálů, často mnohaletých věrných návštěvníků s jistotou, že Letní slavnosti staré hudby přinesou nevšední zážitky.

Letošní festivalová dramaturgie téma Familia pojímá nejen jako hudební rody skladatelské, ale i tiskařské nebo mecenášské.

Na rodiny skladatelské se zaměří jednak koncert v Lobkowiczkém paláci, při kterém francouzský houslista Théotime Langlois de Swarte a francouzsko-americký cembalista Justin Taylor vzdají hold bratrům Louisovi a Françoisovi Francœurům, a skladatelskou rodovou spřízněnost, v tomto případě Purcellovskou, představí vlámský soubor Musica Gloria s kontratenoristou Pieterem de Praetere. Kromě skladeb Henryho Purcella zazní, také v Lobkowiczkém paláci, i díla jeho příbuzného Daniela.

Portugalský soubor Sete Lágrimas bude v Císařském sále zámku Trója prezentovat hudební dědictví iberijské kultury napříč staletími, konfesemi a tradicemi s artificiální i lidovou hudbou, která na Pyrenejském poloostrově a v portugalské diaspoře provázela životy lidí od narození až po smrt.

Do světa „duchovních rodin“, komunit středověkých klášterů zavede na koncertě v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Španělský soubor Tasto Solo pod vedením Guillerma Péreze.

Na důležitý fenomén hudební historie – tisk – se zaměří v Císařském sále trojského zámku italsko-švýcarský soubor Concerto Scirocco s programem na edice z dílny rodu Gardano/Magni, jež v 17. století patřila mezi největší a nejdůležitější hudební nakladatelství nejenom v Benátkách, ale i v celé Evropě.

Dramatické peripetie rodinných i mocenských vztahů, jak jimi překypuje opera seria, vnese do programu festivalu závěrečný koncert v kostele sv. Šimona a Judy, který tradičně patří rezidenčnímu festivalovému ansámblu Collegium Marianum pod vedením Jany Semerádové. V podání sopranistky Kateryny Kasper a barytonisty Romana Hozy zazní árie z Vivaldiho opery Il Giustino v kombinaci s Händelovou Kleopatrou, Cesarem a Achilou z opery Giulio Cesare in Egitto. Večer bude o to zajímavější, že jsme tuto Händelovu operu letos už mohli vidět díky pro všechny (včetně diváků) přínosné koprodukci Národního divadla moravskoslezského a Hudebního festivalu Znojmo v Ostravě a následně v znojemském Domečku.

Letní slavnostní staré hudby: Die Bach-Familie
17. července 2025
Kostel Panny Marie a slovanských patronů, Emauzy, Praha

Program:
Heinrich Bach: Kyrie 
Johann Christoph Bach: Der Gerechte
Johann Christoph Bach: Es ist nun aus mit meinem Leben
Johann Michael Bach: Sei, lieber Tag, willkommen
Johann Michael Bach: Unser Leben währet siebenzig Jahr
Johann Michael Bach: Herr, wenn ich nur dich habe
Johann Ludwig Bach: Unsere Trübsal, die zeitlich und leicht ist, JLB 33
Johann Sebastian Bach: Duetto III in G, BWV 804
Johann Sebastian Bach: Kyrie, Gott Vater in Ewigkeit, BWV 371
Johann Sebastian Bach: Duetto IV in a, BWV 805
Johann Sebastian Bach: Jesu, meine Freude, BWV 227

Účinkující:
Ensemble Polyharmonique, umělecký vedoucí Alexander Schneider
Magdalene Harer, Joowon Chung – soprán
Alexander Schneider – alt, umělecký vedoucí
Johannes Gaubitz, Christopher Renz – tenor
Cornelius Uhle – bas
Martin Jantzen – violone
Tineke Steenbrink – varhanní pozitiv