Bernheimova cesta k francouzské opeře
Po Belliniho Normě nemohl být recitál Benjamina Bernheima (*1985) větším kontrastem pro svrchovanost, s jakou tento francouzský tenorista i díky své rodné francouzštině v perfektní deklamaci naplňuje styl francouzského operního repertoáru. Neoslňuje hutností a objemem svého lyrického, ale barvou a pružností lehčího vysoko položeného tenoru, širokou škálou intimních emocí, které dokáže svou muzikální citlivostí, perfektním zvládnutím vyrovnanosti především legatových frází a propracováním sebemenšího detailu strhnout publikum. S Bernheimem často spojovaná charakteristika „francouzský crème de la crème“ je zcela výstižná.
Ačkoli se Benjamin Bernheim (*1985) zpočátku zaměřoval na lyrické tenorové role Mozartových a Wagnerových oper, kariéru si díky plným barevným a suverénním výškám ve všech odstínech dynamiky vybudoval především na francouzském operním repertoáru v rolích s typickou vysokou tenorovou tessiturou. Vystupuje s ním ve všech hlavních operních domech Evropy – od Paříže přes Vídeň, Milán, Berlín, Bordeaux nebo Curych, Hamburk po Londýn a Salcburský festival – i v Metropolitní opeře. Kvůli covidu zde sice byl v roce 2022 jeho debutovou rolí Vévoda v Rigolettovi, pak už následoval francouzský repertoár a také díky kinopřenosům jsme ho i u nás mohli vidět v inscenacích Metropolitní opery v roce 2024 jako Romea s Nadine Sierrou v roli Julie a také jako Offenbachova Hoffmanna.
Jeho cesta k francouzskému repertoáru nebyla tak přímočará, jak by se mohlo zdát. Francouzštinu v opeře vnímal jako zvlášť náročnou disciplínu a měl pocit, že si s ní dlouho nevěděli rady ani slavní tenoři minulosti. Za zásadní průlom v tomto směru považuje Roberta Alagnu – podle něj právě on dokázal najít správný způsob, jak k francouzské opeře přistoupit. A právě z jeho interpretací se naučil, jak s francouzským operním stylem zacházet.
S orchestrem Prague Philharmonia, který ho při recitálu ve Smetanově síni doprovázel, má Bernheim vztah už od roku 2019, kdy s ním a dirigentem Emmanuelem Villaumem pro Deutsche Grammophon natočil své debutové CD. V dalších dramaturgicky zajímavých nahrávkách pro tento label se zaměřil na opery italských skladatelů – Spontiniho, Cherubiniho, Donizettiho, Verdiho nebo Mascagniho – ve francouzštině (Boulevard des Italiens) a na písně a šansony francouzských skladatelů – Berlioze, Chaussona, Duparca, Kosmy, Treneta a Brela, v nichž překlenul mosty mezi klasickou a populární hudbou (Douce France: Mélodies & Chansons). S klavíristkou Carrie-Ann Matheson jsme část z tohoto alba mohli slyšet i živě při jeho českém debutu v roce 2024 ve Dvořákově síni Rudolfina.
Bernheim získal řadu prestižních ocenění – v roce 2020 se stal operním pěvcem roku na Les Victoires de la Musique, nejvyšší francouzské hudební ceně, kterou obdržel znovu v roce 2024. A loni získal cenu za nejlepšího mužského pěvce na International Opera Awards. Byl také vybrán pro závěrečný ceremoniál olympijských her v Paříži, během kterého zazpíval Hymnus Apollonovi Gabriela Fauré uprostřed obří olympijské sedačky s klavírem zavěšeným nad hlavou.
Hlas touhy – od nevinnosti přes extázi až ke zkáze
Jakkoli program pražského koncertu ve Smetanově síni Bernheim sestavil z hudebních čísel známých francouzských oper, i tentokrát uplatnil dramaturgickou vynalézavost, kterou propojil se svým osobním životem. Na programu nazvaném L’amour / Láska se podílela Sandra Hamaoui, s níž se letos na jaře oženil. Tato francouzsko-americká sólistka se uplatňuje především na své domovské scéně v Curychu, ale také v pařížském Théâtre des Champs-Elysées v rolích lyrického sopránového repertoáru jako Bizetova Leila, Massenetova Sofie či Verdiho Nanetta nebo Gilda. Vládne homogenním, oblým, pružným sopránem sametové barvy, který se skvěle pojí s Bernheimovým tenorem.
Téma lásky s podtitulem Hlas touhy – od nevinnosti přes extázi až ke zkáze bylo rozděleno do tří dějství. V prvním s podtitulem Probuzení a touha, do kterého nás citlivě uvedla instrumentální verze barcaroly Giulietty a Nicklausse Belle nuit, ô nuit d’amour, zaznělo nejprve z opery Charlese Gounoda Romeovo mladické poblouznění L’amour, l’amour. Ke scéně Nadira a Leïly De mon amie, fleur endormie – Leïla! Léïla! Dieu puissant, le voilà! z Bizetových Lovců perel Bernheim doplnil komentář, že lásce, byť zakázané se nelze bránit. Sólově se Sandra Hamaoui představila v árii Je dis que rien ne m’épouvante z Bizetovy Carmen jako Micaëla s důvěrou v boží ochranu odvážně odhodlaná zachránit v táboře pašeráků Dona Josého. Sen o lásce vyzpíval Bernheim v árii En fermant les yeux roztouženého rytíře Des Grieux.
Druhé dějství na téma Vášeň, pokušení a zoufalství uvedlo Preludium k 2. aktu Massenetovy Manon a naplnila nejprve árie Je marche sur tous les chemins – Obéissons quand leur voix appelle s Manon okouzlenou svým mládím, krásou a bohatstvím. Bizetova Carmen se do programu vrátila květinovou árií Dona Josého La fleur que tu m’avais jetée s milostnou zpovědí citové závislosti na ženě, která ho fascinuje a ničí zároveň. Touha po zpěvu a její intimní sdílení ve stínu tragického osudu prostupovaly duet Hoffmanna a Antonie C’est une chanson d’amour (Offenbach: Hoffmannovy povídky).
Téma třetího dějství – Rozloučení, odpuštění a transcendence – ze vzájemného souznění manželů na jevišti nijak nevyzařovalo, nicméně hudebně se stalo vrcholem večera. Po instrumentálním Prologu ke Gounodově opeře Romeo a Julie následoval duet těchto legendárních milenců Va! Je t’ai pardonné s přísahou, že jejich láska obstojí před tragickými okolnostmi.
Propojení belcanta s dramatickým výrazem předvedla Sandra Hamaoui v árii Robert, toi que j’aime z Meyerbeerova Roberta ďábla, v níž vystihla komplikovanost vztahu sicilské princezny Isabelly k normandskému vévodovi Robertovi s kontrastem něžnosti, touhy a dramatického napětí kvůli nebezpečí a intrikám, které se kolem Roberta stahují.
Recitál vygradoval Bernheim svými „parádními“ čísly „vzpomínkových“ milostných vyznání. V árii Nadira Je crois entendre encore (Bizet: Lovci perel) měkkými oblouky dlouhých frází vnořil posluchače do snové éteričnosti, něhy a jemného orientálního koloritu vzpomínek na dávnou lásku k bráhmanské kněžce Leïle. A v árii Pourquoi me réveiller (Massenet: Werther), v níž Werther po návratu z cest vzpomíná na šťastné dny se zbožňovanou Charlottou, jsme mohli opět obdivovat nejen Bernheimovu nádhernou barvu hlasu a vynikající pěveckou techniku, s níž zvládá vysoko posazené tenorové party francouzských oper, ale hlavně výrazové nuance, kterými ozvláštňuje i notoricky známé árie. A v těchto áriích se vyvaroval „manýry“ crescenda výšek na konci árií či duetů, která se na začátku koncertu vymykala jeho kultivovanému stylu.
Noblesa francouzské elegance
Recitál Benjamina Bernheima a Sandry Hamaoui umocnilo citlivé partnerství Prague Philharmonia pod vedením francouzského dirigenta Nicolase Andrého, který vedl orchestr s jemnými odstíny dynamiky a mnohotvárností pastelových barev. Ukázal, že interpretace může působit i bez burácivého fortissima a prvoplánových pěveckých efektů. Posluchače dokázala strhnout jemnost frází a hloubka hudebního citu. Oba sólisté potvrdili, že francouzský repertoár je především emocionálním prožitkem, kde každý tón a každá nuance mají svůj význam. Publikum ocenilo nejen čistotu a souznění hlasů, ale i schopnost vytvořit intimní hudební prostor, v němž se prolínala láska, touha a něha.
Je zřejmé, že Benjamin Bernheim patří ve svém oboru k nejvýraznějším tenorům současnosti, a Sandra Hamaoui je partnerkou, která na koncertě jeho výrazovou škálu nejen doplnila, ale i umocnila. Společně vytvořili osobní, kultivovaný a emocionálně autentický večer, který pro pražské publikum představoval zasvěcený vhled do světa francouzské opery v jejím nejjemnějším a zároveň nejpůsobivějším provedení.
Nachtigall Artists: Operní gala – L’amour
24. listopadu, 19:30 hodin
Smetanova síň Obecního domu
Program
1. dějství: Probuzení a touha
- Jacques Offenbach: Belle nuit, ô nuit d’amour (Hoffmannovy povídky)
- Charles Gounod: L’amour, l’amour (Romeo a Julie)
- Georges Bizet: De mon amie, fleur endormie – Leïla! Léïla! Dieu puissant, le voilà! (Lovci perel)
- Georges Bizet: Je dis que rien ne m’épouvante (Carmen)
- Jules Massenet: En fermant les yeux (Manon)
2. dějství: Vášeň, pokušení a zoufalství
- Jules Massenet: Prélude, 2. dějství (Manon)
- Jules Massenet: Je marche sur tous les chemins – Obéissons quand leur voix appelle (Manon)
- Georges Bizet: La fleur que tu m’avais jetée (Carmen)
- Jacques Offenbach: C’est une chanson d’amour (Hoffmannovy povídky)
3. dějství: Rozloučení, odpuštění a transcendence
- Charles Gounod: Prologue (Romeo a Julie)
- Charles Gounod: Va! Je t’ai pardonné (Romeo a Julie)
- Georges Bizet: Je crois entendre encore (Lovci perel)
- Giacomo Meyerbeer: Robert, toi que j’aime (Robert ďábel)
- Jules Massenet: Pourquoi me réveiller (Werther)
Účinkující
Benjamin Bernheim – tenor
Sandra Hamaoui – soprán
Prague Philharmonia
Nicolas André – dirigent
