Kathleen O’Maru zdobí vítězství v Operalii (2024), na které získala i Cenu Birgit Nilsson, a první cena v pěvecké soutěži královny Sonji v Oslu (2025). Je absolventkou Domingo-Colburn-Stein Young Artist programu při opeře v Los Angeles i dalších amerických programů pro mladé umělce. Jejího talentu si už všimly velké operní domy – milánská La Scala (Helmwiga ve Valkýře), Los Angeles Opera (Berta v Lazebníkovi sevillském a První komorná v Zemlinského Trpaslíkovi), San Diego Opera (Mimì v Bohémě), ale i Metropolitní opera. Zde debutovala loni nejprve v menší roli Berty v Rossiniho Lazebníkovi sevillském, vzápětí ovšem dostala příležitost jako cover Donny Anny na dvě představení z loňské podzimní série Dona Giovanniho v inscenaci Iva von Hove (po boku Adama Plachetky v roli Leporella) a vystoupila také jako První dáma v Kouzelné flétně.
Pro svůj český debut zvolila náročný program, v němž Mariettina píseň z Korngoldovy opery Mrtvé město na začátku koncertu a výstup z Cileovy Adriany Lecouvreur na konci rámovaly písňový repertoár.
Když Kathleen O’Mara místo původně avizovaného recitativu a árie Elviry Surta è la notte… Ernani, involami z Verdiho Ernaniho zvolila pouze pro soprán adaptovanou árii Glück, das mir verblieb / Štěstí, které mi zbylo z Mrtvého města, následující Verdiho tři písně tak dramaturgicky působily jako příkrý zlom. Třebaže trojice Non t’accostare all’urna / Nepřibližuj se k urně, Ad una stella / Ke hvězdě a Stornello nabízejí obsahovou různorodost od lyrického smutku nad posvátnou bolestí přes touhu duše osvobodit se od pout a vzlétnout ke hvězdě po škádlivý dialog milenců, bylo zřejmé, že na rozdíl od opery nepatří Verdi k mistrům písňového žánru.
Pro české publikum pak byly Tři písně na verše Roberta Browninga, op. 44 v pozdně romantickém stylu (publikované v roce 1900) seznámením s nejčastěji uváděným dílem americké skladatelky Amy Beach. Po „pauze“ pro zpěvačku, kterou bez dramaturgického kontextu vyplnil Ahmad Hedar třemi částmi z Janáčkova klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku (Lístek odvanutý, Pojďte s námi! a Dobrou noc!), Kathleen O’Mara ambiciózně sáhla po Čtyřech posledních písních Richarda Strausse ve verzi s doprovodem klavíru. Po doznění tohoto Straussova vrcholného cyklu je volba jakéhokoli dalšího pokračování koncertu problematická. Elegická romance Adriany Lecouvreur Io son l’umile ancella / Jsem pokorná služebnice dramaturgicky patřila k těm méně vhodným ze špatných variant, jakkoli v ní Kathleen O’Mara mohla nacházet souznění s vyznáním herečky pařížské Comédie-Française jako pokorné služebnice tvůrčího génia umění.
Taková směsice programu byla značně nesourodá, Kathleen O’Mara ji však po počátečním chvění hlasu, které prozrazovalo ve výstupu Marietty její nervozitu, stmelila alespoň svým pěveckým uměním. Jakkoli sál Novoměstské radnice svou akustikou dodává sólistům na objemu, bylo zřejmé, že Kathleen O’Mara je obdařena zvučným, plným, na alikvóty bohatým sopránem, který ji předurčuje pro velké mladodramatické role, a přitom zní velmi mladistvě. Ovšem je to hlavně způsob, jak s tímto svým talentem nakládá, který ji tak rychle vynesl mezi velmi nadějné talenty. K jejím devízám patří při naprosté intonační přesnosti vyrovnanost rejstříků včetně oblých výšek i znělé spodní polohy, jak předvedla třeba ve Verdiho písni Ad una stella. Nad svým hlasem má naprostou dechovou kontrolu, která jí umožňuje klenout dlouhé fráze, což bylo zřejmé zejména ve Straussových písních. Největším zážitkem byla ovšem její práce s dynamikou nejen co do široké škály od jemných pianissim po energická fortissima, ale hlavně plynulost crescend a decrescend ve všech rejstřících.
Volba tak náročného repertoáru kladla velké nároky na jeho výrazové zvládnutí, resp. v případě Verdiho písní obohacení, protože vyžadují velký interpretační vklad. O to víc, že tištěný program koncertu neobsahoval žádné průvodní slovo ani texty, v písňovém repertoáru přitom klíčové. A titulky nebyly k dispozici.
25. ledna 2026, sál Novoměstské radnice, Karlovo náměstí, Praha (zdroj Nachtigall Artists Management, foto Petr Dyrc)
Kathleen O’Mara dokázala odstínit výrazovou mnohotvárnost: dramatické gradace, lyrickou zamilovanost i melancholii smutku, mihly se i hravější žertovnější záblesky (Verdiho miniatura Stornello). Ve všech těchto nuancích sopranistku empaticky podpořil Ahmad Hedar včetně rozsáhlejších klavírních meziher a doher ve Straussovi.
Ovšem právě ve Čtyřech posledních písních je interpretační konkurence mimořádně silná. Vyžadují velkou hudební i emocionální zralost – o to víc, že klavírní verze nemá tak bohatou orchestrální barevnost. Lze obdivovat odvahu a elán, s jakými se Kathleen O’Mara vrhla do tohoto Straussova hudebního bilančního epilogu. Vložil do něj kombinaci intimity, smíření, hluboké vyrovnanosti se životem i smrtí ve spojení s tématy přírody, vzpomínky na jarní touhu, melancholického klidu podzimu, ztišeného smíření se smrtí jako metaforou spánku a tiché transcendence. Kathleen O’Mara sice uvážlivě nevolila romantickou expresi ani dramaticko-operní přístup, ale i s ohledem na pouze klavírní doprovod komornější intimní pojetí. Nicméně subtilní psychologické nuance, které takové pojetí při velmi precizní deklamaci vyžaduje, tato sopranistka zatím i vzhledem k mládí nezprostředkovala.
Zařazení Straussových Čtyř posledních písní na sólový koncert se tak jeví na počátku kariéry teprve třicetileté sopranistky jako předčasné. A litovala jsem, že ani v přídavcích (árie Depuis le jour z Charpentierovy Louisy a Chi il bel sogno di Doretta z Pucciniho Vlaštovky) Kathleen O’Mara nezvolila mozartovský repertoár, ve kterém se uplatňuje v Metropolitní opeře, aby předvedla i svou techniku koloratur, které vyžaduje role Donny Anny.
Nejspíš to všechno byly důvody, proč zůstal posluchačský ohlas zaplněného sálu Novoměstské radnice zdrženlivý. Nicméně je zřejmé, že má Kathleen O’Mara před sebou velkou kariéru, která může směřovat k dramatičtějším Pucciniho, Straussových či dokonce Wagnerovým rolím. Možnost poslechnout si Kathleen O’Maru v této fázi jejího uměleckého vývoje zůstala obohacující.
Kathleen O’Mara
25. ledna 2026, 19:00 hodin
Sál Novoměstské radnice, Karlovo náměstí, Praha
Program
Erich Wolfgang Korngold: Glück, das mir verlieb / Štěstí, které mi zbylo (Marietta), Mrtvé město, 1. dějství
Giuseppe Verdi: Non t’accostare all’urna | Nepřibližuj se k urně
Giuseppe Verdi: Ad una stella | Ke hvězdě
Giuseppe Verdi: Stornello
Amy Beach: Three Browning Songs, Op. 44 | Tři písně na verše Roberta Browninga (The year’s at the spring | Rok je v jaru, Ah, Love but a day | Ach, lásko, jen jeden den!, I send my heart up to thee | Své srdce ti posílám)
Leoš Janáček: Po zarostlém chodníčku, první část, 2. Lístek odvanutý, 3. Pojďte s námi! a 7. Dobrou noc!
Richard Strauss: Vier letzte Lieder | Čtyři poslední písně (1. Frühling | Jaro, 2. September | Září, 3. Beim Schlafengehen | Při usínání, texty: Hermann Hesse, 4. Im Abendrot | Ve večerních červáncích, text: Josef von Eichendorff)
Francesco Cilea:: Io son l’umile ancella / Jsem pokorná služebnice (Adriana Lecouvreur, 1. dějství)
Účinkující
Kathleen O’Mara – soprán
Ahmad Hedar – klavír
