Nadine Sierra z kinopřenosů i z koncertů oslavovaná i u nás
Americká sopranistka Nadine Sierra raketový vzestup k opernímu hvězdnému nebi zahájila už na konzervatoři. V roce 2009 se stala nejmladší vítězkou finále pěvecké soutěže Metropolitan Opera National Council Auditions. Od té doby je úctyhodná nejen její galerie cen, ale především vzestupná trajektorie výkonů v rolích Verdiho Violetty, Gildy (kterou v roce 2015 debutovala v MET), Nanetty (Falstaff), Belliniho Aminy (Náměsíčná) i Donizettiho Noriny (Don Pasquale), také Mozartovy Ilii (Idomeneo), Zuzanky (Figarova svatba) nebo Zerliny (Don Giovanni).
V kinopřenosech jsme Nadine Sierru viděli už v roce 2017 jako Iliu v Mozartově Idomeneovi. V roce 2022 byla strhující Lucií z Lammermooru v „krváku“ pojatém jako natáčení filmu o soupeření mafiánských gangů v současném americkém maloměstě zmítaném drogami a prostitucí. Sierra vzpouru dívky proti manipulativnímu „patriarchálnímu“ bratrovi v souladu s režií pojala jako boj za právo ženy zvolit si sama svůj osud – s tragickým koncem. Výkon Nadine Sierry svrchovaně propojoval její pěvecké mistrovství koloraturního sopránu se suverénním zvládnutím desetiminutového výstupu, tryskající energii, půvab mládí a věrohodnost chování dívky v americké komunitě současnosti v džínách nebo legínách, teniskách, triku a bundě.
V Traviatě přesvědčila, že obstojí v galerii slavných představitelek Violetty v historii MET díky pěvecké i herecké synergii bojovnice za lásku k Alfredovi s proměnou kurtizány skrze prožitek opravdové lásky. V Náměsíčné ji režie stylizovala jako nezávislou sebevědomou mladou ženu toužící po volnosti bez závazků, přitahovanou světem „za obzorem“, symbolizovaným tanečním alter egem nebo globusem, který jí věnuje hrabě.
Zářivý soprán v příliš blyštivé dramaturgii
Únorový pražský recitál ve Smetanově síni potvrdil svrchované pěvecké kvality Nadine Sierry. Její nádherně vyrovnaný, svítivě třpytivý soprán se krásně nesl nad orchestrem, i v těch nejvyšších zůstal lahodně zaoblený. Perfektní technické zvládnutí belcanta se projevilo nejen v efektních skocích a bězích, ale i v klenutí dlouhých oblouků.
K tomu z jejího výkonu doslova tryská energie a radost ze společného sdílení hudby. Dramaturgie však vyvolávala řadu otazníků.
Koncert po předehře k Traviatě (s ne zcela přesnými nástupy orchestru Prague Philharmonia) Sierra otevřela velkým výstupem È strano!… Ah, fors’è lui… Sempre libera! na konci 1. dějství této Verdiho opery. Její interpretaci známe už z koncertu v roce 2023, když její Violetta jako kurtizána velkého světa uvažuje nad změnou svého dosavadního rozmařilého způsobu života. Ozvláštněním koncertu pak byla árie další pařížské kurtizány – Magdy – Chi il bel sogno di Doretta z 1. dějství Pucciniho Vlaštovky. Sierra naplnila píseň Magdinou elegickou snivostí a touhou po opravdové lásce s gradací do rozzářeného vyznání. Méně běžnou součástí recitálů bývá také árie Luisy Lo vidi e ‚l primo palpito z Verdiho Luisy, kterou uvedla už brilantně zahraná předehra k Verdiho rané opeře Un giorno di regno (Jeden den králem). Sierra prostoupila v plynulém legatu spontánní citovou otevřenost Luisy s kombinací lyriky i mladistvé rozjařenosti. A k mladistvě roztančené valčíkové árii Julie Je veux vivre, kterou předvedla na koncertu s Pretty Yende, tentokrát na závěr první části večera přidala výstup Dieu! Quel frisson court dans mes veines… Amour, ranime mon courage. V klíčovém dramatickém okamžiku před tragickým závěrem Gounodovy opery Romeo a Julie Sierra uplatnila širokou výrazovou škálu napětí, rozechvělosti, strachu a lásky jako vnitřní síly.
Nadine Sierra není první (ani poslední), kdo se snaží kombinovat operu s dalšími žánry. Druhá část pražského recitálu byla složená z muzikálových hitů, takže její hlas jsme, bohužel, poslouchali přes reproduktory nazvučený. Ne dost na tom. Tonyho song Maria z Bernsteinovy West Side Story a Freddyho On the Street Where You Live z My Fair Lady dvojice Lerner & Loewe sice Sierra uváděla roztomile se vzkazem tenoristům, aby jí to odpustili. A ještě „sebrala“ tenorový part v duetu Laureyho a Curly z upravené sólové verze duetu People Will Say We’re in Love v muzikálu Oklahoma! Richarda Rogerse a Oscara Hammersteina II., takže ho připravila o autenticitu jeho hravého flirtu. Ani argument, jak tato hudební čísla Sierra miluje, nepovažuji za dostatečně relevantní, aby si sólistka tak špičkové úrovně půjčovala repertoár od tenoristů. Sopránových songů je v muzikálech nepřeberná spousta a Sierra nemusí zvyšovat atraktivitu koncertního programu tak „profláknutými“ hity. Z těchto muzikálů ovšem zazněly i árie ženských hrdinek – Mariino I Feel Pretty a Elizin výstup Bed! Bed! I couldn’t go to bed… I could’ve danced all night! „Popovou“ část koncertu uzavřel další hit, ze kterého se i díky Beatles stal standard populární hudby – píseň Till There Was You z Willsonova muzikálu The Music Man.
A orchestr Prague Philharmonia pod spolehlivým a vůči sólistce mimořádně empatickým vedením Rastislava Štúra osvědčil svoji všestrannost, když předehry k Verdiho Traviatě a Jeden den králem v druhé části doplnil předehrou z Bernsteinovy West Side Story a orchestrálním aranžmá Manciniho filmové melodie Moon River ze Snídaně u Tiffanyho.
Byl to výborný koncert pro široké publikum, plný „pamlsků“ z pěvecké „bonboniéry“ Nadine Sierry. A publikum si získala i tím, když procházela uličkou a rozdávala růže. Věřme, že do Prahy přijede znovu – se zajímavějším programem, ve kterém předvede své mistrovství bez nazvučení.
Nachtigall Artists: Nadine Sierra
14. února 2026, 19:30 hodin
Obecní dům, Smetanova síň, Praha
Program
Giuseppe Verdi: La traviata, předehra
Giuseppe Verdi: La traviata, È strano!… Sempre libera
Giacomo Puccini: La Rondine, Chi il bel sogno di Doretta
Giuseppe Verdi: Un giorno in regno, předehra
Giuseppe Verdi: Luisa Miller, Lo vidi, e ‚l primo palpito
Charles Gounod: Romeo a Julie, Dieu! Quel frisson court dans mes veines… Amour, r’anime mon courage
Leonard Bernstein: West Side Story, předehra
Leonard Bernstein: West Side Story, Maria (Tony)
Leonard Bernstein: West Side Story, I Feel Pretty (Maria)
Richard Rodgers a Oscar Hammerstein II: Oklahoma!, People Will Say We’re in Love (Laurey & Curly)
Henry Mancini: Moon River
Alan Jay Lerner a Frederick Loewe: My Fair Lady, On the Street Where You Live (Freddy)
Alan Jay Lerner a Frederick Loewe: My Fair Lady, Bed! Bed! I couldn’t go to bed!… I Could Have Danced All Night (Eliza)
Meredith Willson: The Music Man, Till There Was You (Marian)
Eduardo di Capua: ‚O Sole Mio
George Gershwin: Porgy a Bess, Summertime
Giacomo Puccini: Tosca, Vissi d´arte
Giacomo Puccini: Gianni Schicchi, O mio babbino caro
Účinkující
Nadine Sierra – soprán
Prague Philharmonia
Rastislav Štúr – dirigent
