Operní panorama Heleny Havlíkové (57)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Týden od 9. do 15. ledna 2012

 – Umění madrigalu v mužském podání
 – Ani premiérové španělské prázdniny nevyšly
 – Poslanecké pochyby nad transformací pražských operních scén
 – Podíl zpěvu na polidšťování baziliška
 – Střevíček, který Královské opeře padl přesně  
 – Inspirace na dny příští

***
Umění madrigalu v mužském podání

Jako pátý koncert cyklu Stará hudba koncertní jednatelství FOK (pod záštitou velvyslankyně Spojeného království VB a Severního Irska Sian MacLeod) v úterý 10.ledna.2012 v pražském kostele sv. Šimona a Judy uvedlo vystoupení britského pěveckého, pouze mužského vokálního souboru The King’s Singers. Program s názvem Chansons d’amoure (Od renesance do současnosti) měl ve zcela vyprodaném sále nadšený ohlas – právem.Šestičlenný soubor s dlouhou tradicí a názvem podle Královské koleje (college) univerzity v Cambridgi, kde v roce 1968 vznikl, v Praze vystoupil ve složení David Hurley (kontratenor), Timothy Wayne-Wright (kontratenor), Christopher Bruerton (tenor), Philip Lawson (baryton), Christopher Gabbitas (baryton) a Jonathan Howard (bas). A dodržel obvyklou strukturu svého programu, ve kterém ze svého širokého repertoáru, který čítá na dva tisíce skladeb, nabízí široké spektrum vokální hudby napříč staletími, žánry a styly. Třebaže si soubor získal na začátku sympatie publika i tím, že Jonathan Howard přenesl úvodní text ke koncertu v češtině, včleňování výkladových textů mezi jednotlivé skladby nebo bloky skladeb na koncertech tohoto typu, kde mají diváci k dispozici kvalitní tištěné programy, není běžné. Je však možné, že sloužily i jako odpočinkové vsuvky pro zpěváky, kteří zůstávali na pódiu během celého koncertu – včetně těch, kteří v pěti nebo čtyřhlasých skladbách neúčinkovali a setrvali opodál.

Program byl propojen tématem různých podob lásky, kde v první polovině koncertu převažovala díla skladatelů anglické renesance – Thomase Morleyho a Johna Wilbyeho, romantická vokální tvorba byla zastoupena Camillem Saint-Säensem, Edwardem Bairstowem a Sir Arthure Sullivanem.  A část vystoupení byla věnována také autorům současným, z nichž americká skladatelka Libby Larsen věnovala souboru čtveřici vtipných valentinek většinou na Shakesperaovy texty přímo tomuto souboru. A vystoupení zakončily spirituály i úprava známé balady Greene Sleeves.

King’s Singers, mužské sextetose sopránovými i altovými kontratenory, který se opírá pouze o zpěv bez instrumentálního doprovodu, se dopracoval k dokonalosti precizně vyladěného hudebního nástroje, kde jednotlivci slouží podobně jako klávesy klaviatury výslednému zvukovému účinku. Nejvíce tato sezpívanost vynikla v madrigalech. Zde se polyfonie proplétajících hlasů tkala do kontrapunktických osnov v luxusní zvukomalebný koberec, kterému disonance dodávaly dráždivou podmanivost umocněnou duchovním rozměrem této formy s texty vysoké literární kvality plné metafor a slovních hříček.

Soudobá tvorba po přestávce však naznačila nejen limity dnešních tvůrců, ale i výrazové možnosti sexteta postihnout a vyjádřit přece jen odlišný styl dnešního hudebního výrazu. A pěvecká dokonalost pak byla paradoxně na překážku interpretace spirituálů se zcela jinými kořeny a interpretační tradicí.

Nepřekonatelnou doménou The King’s Singers tak byla tvorba renesančních autorů v první části koncertu, kdy zpěv působil jako plástev medu přiložená na duši. Specifické, až omamné kouzlo takového mužského zpěvu, který přitom obsáhne celé spektrum od basso profondo po vysoké sopránové polohy, je nezastupitelné. Ostatně užívat jsme si ho mohli v poslední době při vystoupení dalšího britského vokálního souboru – kvartetu Hilliard Ensemble, který se u nás loni prezentoval v rámci Pražského jara ve zvláštní podmanivé scénické performanci Heinera Goebbelse I went to the house but did not enter. Další vrcholnou variantu nabídlo mnichovské vokální kvarteto Stimmwerck s hudbou Lutherovy v rámci komorních koncertů FOK ve sv. Šimonovi a Judě loni na podzim. A do této kategorie patří také americký mužský komorní sboru Chanticleer, který po předloňském úspěchu v Rudolfinu přijede do Prahy 26. ledna znovu (tentokrát vystoupí ve Státní opeře).

***
Ani premiérové španělské prázdniny nevyšly

Po předvánoční předpremiéře opery Carla Marii von Webera Tři Pintové, kterou dokončil Gustav Mahler a kterou Státní opera ještě uctila sté mahlerovské výročí, se nyní konala premiéra. O předpremiéře jsme podrobně referovali v Operním panoramatu 2. ledna. Zopakujme, že předpremiéra zejména po hudební stránce působila jako ještě nedostudovaný tvar, který jistě ovlivnila i zjitřená atmosféra státního smutku, přání zaměstnanců v této době komickou operu nehrát i stávková pohotovost zaměstnanců na protest proti sloučení s Národním divadlem. Bohužel premiéra nenabídla pod taktovkou Heika Mathiase Förstera žádné výrazné zlepšení a s postupujícím večerem se v orchestru i ve vztahu k sólistům a sboru prohlubovala zejména vzájemná nesouhra. Sólisté se proti předpremiéře lišili minimálně. Omylem bylo obsazení Václava Sibery, který prvooborovou roli Dona Gomeze usilujícího o sňatek s milovanou Clarissou, zpíval málo kultivovaným tenorem s intonačními problémy. Naopak sopranistka Hana Jonášová se blýskla ve své jediné vzletně subretní „kočičí“ árii. Ze sólistů obou premiér opět poutal pozornost výkon Jakuba Pustiny, jehož sluha Ambrosio dodává opeře plebejskou komiku včetně zpěvu fistulí, když představuje upejpavou ženu. Předpremiéra vlastně vyzněla lépe. Je to škoda, protože uvedení Tří Pintů právě ve Státní opeře byl dramaturgicky zajímavě zamýšlený počin.

***
Poslanecké pochyby nad transformací pražských operních scén

V den premiéry Tří Pintů shodou okolností zasedal petiční výbor poslanecké sněmovny a dokončil projednávání petice za zachování Státní opery, kterou podepsalo přes 18 tisíc lidí.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - The King’s Singers (Praha 10.1.2012)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Ivanović: Čarokraj (ND Praha)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Vaše hodnocení - Weber/Mahler: Tři Pintové (Státní opera Praha)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Massenet: Cendrillon (ROH Londýn)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


18
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
5 Comment threads
13 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
7 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
oskarina

Pravidelně čtu komentáře paní Havlíkové a oceňuji, že jsem s její pomocí erudovaně informovaná o dění a našich operních scénách v celé ČR, o přenosech ze zahraničí, i o koncertech, které by mě mohly zajímat. Ale u Čarokraje – asi na vás vlkodlak cestou do “podzemí” zavrčel či co, protože já jsem tam v sobotu byla také.. Čekala jsem jen chvíli, bylo osm nad nulou (nikdo tedy nemrzl), cestou do zákulisí ND jsem se bavila a viděla jsem alespoň něco z míst, kam se jinak nedostanu – a když jsem vcházela na jeviště ND (kam se taky asi jindy nepodívám),… Číst vice »

zdeněk potter (divák)

Promiňte, ale přirovnat v rámci recenze opery Čarokraj, dění na piazettě ND k appelplatzu, mi přijde choromyslné!

oskarina

No, já už jsem nevůli paní Havlíkové pochopila, viz: https://operaplus.cz/narodni-divadlo-hodnoti-novinare/#comment-12236
ovšem nepřipadá mi seriózní a hodné operní kritiky zatahovat osobní spory se zástupci ND do hodnocení nového díla. Tolik nových počinů na scéně ND není, aby si Čarokraj nezasloužil samostatný článek a nezaujatý postoj při recenzi.
Trochu nadhledu, prosím!

martinp

Jak víte, že postoj při recenzi byl zaujatý?:-))
Objektivní by byla jen bezvýhradně pozitivní recenze?

Martin21

Objektivní by byla taková recenze, která nebere v úvahu věci, které s vlastní inscenací nijak nesouvisejí. Recenzent, který tímto způsobem ventiluje své antipatie, automaticky snižuje svou kredibilitu, a je tudíž špatným recenzentem. Tečka.

martinp

Souhlasím.Máte na mysli nějakého konkretního rezenzenta?

P.S.Nějak moc “teček”:-))

daniel

No, mně Čarokraj zas jako extra počin nepřipadá – je to celé jen barevné, svítivé a plytké. Hudba jak v bijáku, texty chabé. Když si pustíte televizi, uvidíte to samé, jen se u toho nezpívá. V opeře ND dám přednost dvěma DOBŘE udělaným a zazpívaným reprízám třeba Donizettiho před 20 reprízami podobné taškařice. Připomíná mi to Werichův výrok v jedné forbíně s Horníčkem: “To je blbý, to se bude líbit!”

ronniev

V této souvislosti mi připadá zajímavé, že Divadelky označily ten “blbý a plytký” Čarokraj za Sukces měsíce… Já osobně výrazně víc souhlasím s jejich než s vaším hodnocením.

martinp

Sukces je úspěch..:-)o kvalitě to moc nevypovídá..

takže znovu :„To je blbý, to se bude líbit!“

ronniev

Nevím, zda to tušíte, ale v divadelkách “titulem” Sukces měsíce označují inscenace dle svého názoru (= dle názoru kritiků) dobré. Peoplemetry na to, pokud vím, neberou.

martinp

Netuším.Nicméně to na celé věci přece nic nemění.

ronniev

Martine, patrně jste se přepsal. Chtěl jste asi říct, že to nic nemění na vašem názoru. OK, ten vám neberu.

martinp

Nepřepsal.

To, že se inscenace (jen inscenace, nebo i dílo samo?) kritikům (či kritikovi)Divadelek líbila, o jeho kvalitách nevypovídá více než názor pana Daniela.

Osobně si myslím, že uvádění Čarokraje v okamžiku, kdy na repertoaru ND není např.žádná Fibichova opera, je spíš trapné.

Ale každý máme zřejmě jiný vkus.Já jsem pro Fibicha:-))

ronniev

Martine, díky za poučení :-)
Recenzi jsem četla, mám Divadelky předplacené.
A absence Fibichovy opery na repertoáru ND skutečně nemá s kvalitami Čarokraje nic společného. Tím méně s vkusem kohokoli z nás dvou.
Čímž končím, už tady diskutujeme off topic až moc dlouho.

martinp

Nesnažil jsem se vás poučovat.
Jen uvádím svůj názor na repertoar ND.
Ano, absence Fibicha nemá nic společného s kvalitami Čarokraje.Ale co patří spíše na scenu ND?

P.S.A oslovovat jen křestním jménem někoho, koho osobně neznáte , je nevychovanost.

martinp

A toto je ona zmiňovaná recenze?
http://www.divadelni-noviny.cz/marko-ivanovic-carokraj/

Hmmm.

VIM

Zde je:

http://www.divadelni-noviny.cz/formani-hlasi-mytologie-otevrena/

Vámi zmíněný odkaz je upoutávkou na kritiku pana Hermana která by měla vyjít v únorovém čísle DN.

martinp

Děkuji mnohokrát!