Operní panorama Heleny Havlíkové (57)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Týden od 9. do 15. ledna 2012

 – Umění madrigalu v mužském podání
 – Ani premiérové španělské prázdniny nevyšly
 – Poslanecké pochyby nad transformací pražských operních scén
 – Podíl zpěvu na polidšťování baziliška
 – Střevíček, který Královské opeře padl přesně  
 – Inspirace na dny příští

***
Umění madrigalu v mužském podání

Jako pátý koncert cyklu Stará hudba koncertní jednatelství FOK (pod záštitou velvyslankyně Spojeného království VB a Severního Irska Sian MacLeod) v úterý 10.ledna.2012 v pražském kostele sv. Šimona a Judy uvedlo vystoupení britského pěveckého, pouze mužského vokálního souboru The King’s Singers. Program s názvem Chansons d’amoure (Od renesance do současnosti) měl ve zcela vyprodaném sále nadšený ohlas – právem.Šestičlenný soubor s dlouhou tradicí a názvem podle Královské koleje (college) univerzity v Cambridgi, kde v roce 1968 vznikl, v Praze vystoupil ve složení David Hurley (kontratenor), Timothy Wayne-Wright (kontratenor), Christopher Bruerton (tenor), Philip Lawson (baryton), Christopher Gabbitas (baryton) a Jonathan Howard (bas). A dodržel obvyklou strukturu svého programu, ve kterém ze svého širokého repertoáru, který čítá na dva tisíce skladeb, nabízí široké spektrum vokální hudby napříč staletími, žánry a styly. Třebaže si soubor získal na začátku sympatie publika i tím, že Jonathan Howard přenesl úvodní text ke koncertu v češtině, včleňování výkladových textů mezi jednotlivé skladby nebo bloky skladeb na koncertech tohoto typu, kde mají diváci k dispozici kvalitní tištěné programy, není běžné. Je však možné, že sloužily i jako odpočinkové vsuvky pro zpěváky, kteří zůstávali na pódiu během celého koncertu – včetně těch, kteří v pěti nebo čtyřhlasých skladbách neúčinkovali a setrvali opodál.

Program byl propojen tématem různých podob lásky, kde v první polovině koncertu převažovala díla skladatelů anglické renesance – Thomase Morleyho a Johna Wilbyeho, romantická vokální tvorba byla zastoupena Camillem Saint-Säensem, Edwardem Bairstowem a Sir Arthure Sullivanem.  A část vystoupení byla věnována také autorům současným, z nichž americká skladatelka Libby Larsen věnovala souboru čtveřici vtipných valentinek většinou na Shakesperaovy texty přímo tomuto souboru. A vystoupení zakončily spirituály i úprava známé balady Greene Sleeves.

King’s Singers, mužské sextetose sopránovými i altovými kontratenory, který se opírá pouze o zpěv bez instrumentálního doprovodu, se dopracoval k dokonalosti precizně vyladěného hudebního nástroje, kde jednotlivci slouží podobně jako klávesy klaviatury výslednému zvukovému účinku. Nejvíce tato sezpívanost vynikla v madrigalech. Zde se polyfonie proplétajících hlasů tkala do kontrapunktických osnov v luxusní zvukomalebný koberec, kterému disonance dodávaly dráždivou podmanivost umocněnou duchovním rozměrem této formy s texty vysoké literární kvality plné metafor a slovních hříček.

Soudobá tvorba po přestávce však naznačila nejen limity dnešních tvůrců, ale i výrazové možnosti sexteta postihnout a vyjádřit přece jen odlišný styl dnešního hudebního výrazu. A pěvecká dokonalost pak byla paradoxně na překážku interpretace spirituálů se zcela jinými kořeny a interpretační tradicí.

Nepřekonatelnou doménou The King’s Singers tak byla tvorba renesančních autorů v první části koncertu, kdy zpěv působil jako plástev medu přiložená na duši. Specifické, až omamné kouzlo takového mužského zpěvu, který přitom obsáhne celé spektrum od basso profondo po vysoké sopránové polohy, je nezastupitelné. Ostatně užívat jsme si ho mohli v poslední době při vystoupení dalšího britského vokálního souboru – kvartetu Hilliard Ensemble, který se u nás loni prezentoval v rámci Pražského jara ve zvláštní podmanivé scénické performanci Heinera Goebbelse I went to the house but did not enter. Další vrcholnou variantu nabídlo mnichovské vokální kvarteto Stimmwerck s hudbou Lutherovy v rámci komorních koncertů FOK ve sv. Šimonovi a Judě loni na podzim. A do této kategorie patří také americký mužský komorní sboru Chanticleer, který po předloňském úspěchu v Rudolfinu přijede do Prahy 26. ledna znovu (tentokrát vystoupí ve Státní opeře).

***
Ani premiérové španělské prázdniny nevyšly

Po předvánoční předpremiéře opery Carla Marii von Webera Tři Pintové, kterou dokončil Gustav Mahler a kterou Státní opera ještě uctila sté mahlerovské výročí, se nyní konala premiéra. O předpremiéře jsme podrobně referovali v Operním panoramatu 2. ledna. Zopakujme, že předpremiéra zejména po hudební stránce působila jako ještě nedostudovaný tvar, který jistě ovlivnila i zjitřená atmosféra státního smutku, přání zaměstnanců v této době komickou operu nehrát i stávková pohotovost zaměstnanců na protest proti sloučení s Národním divadlem. Bohužel premiéra nenabídla pod taktovkou Heika Mathiase Förstera žádné výrazné zlepšení a s postupujícím večerem se v orchestru i ve vztahu k sólistům a sboru prohlubovala zejména vzájemná nesouhra. Sólisté se proti předpremiéře lišili minimálně. Omylem bylo obsazení Václava Sibery, který prvooborovou roli Dona Gomeze usilujícího o sňatek s milovanou Clarissou, zpíval málo kultivovaným tenorem s intonačními problémy. Naopak sopranistka Hana Jonášová se blýskla ve své jediné vzletně subretní „kočičí“ árii. Ze sólistů obou premiér opět poutal pozornost výkon Jakuba Pustiny, jehož sluha Ambrosio dodává opeře plebejskou komiku včetně zpěvu fistulí, když představuje upejpavou ženu. Předpremiéra vlastně vyzněla lépe. Je to škoda, protože uvedení Tří Pintů právě ve Státní opeře byl dramaturgicky zajímavě zamýšlený počin.

***
Poslanecké pochyby nad transformací pražských operních scén

V den premiéry Tří Pintů shodou okolností zasedal petiční výbor poslanecké sněmovny a dokončil projednávání petice za zachování Státní opery, kterou podepsalo přes 18 tisíc lidí.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - The King’s Singers (Praha 10.1.2012)

[yasr_visitor_votes postid="12255" size="small"]

Vaše hodnocení - Ivanović: Čarokraj (ND Praha)

[yasr_visitor_votes postid="12238" size="small"]

Vaše hodnocení - Weber/Mahler: Tři Pintové (Státní opera Praha)

[yasr_visitor_votes postid="11865" size="small"]

Vaše hodnocení - Massenet: Cendrillon (ROH Londýn)

[yasr_visitor_votes postid="12258" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
18 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments