Jak je pro soubory, které se specializují na historicky poučenou interpretaci charakteristické, ani Musica Florea se pod vedením Marka Štryncla nespokojuje jen s prověřeným repertoárem. Koncert s názvem Stabat Mater byl zaměřený na vokální hudbu vrcholného španělského baroka a zároveň vycházel z liturgického kontextu postního období před Velikonocemi. Po premiéře v kostele Nejsvětějšího srdce Páně na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad si zajímavý program mohli zájemci poslechnout i v evangelickém kostele v Nymburce a v brněnském Sále Milosrdných bratří. A Musica Florea ho zopakuje ještě v červenci ve Valticích a v Teplicích.
Pomyslnou, ale zřetelnou červenou nití večera byl právě důraz na dlouhodobý proces integrace a propojování hudební barokní Evropy. Často podléháme představě o izolovaných národních školách, ale koncert jasně ukázal, že baroko bylo érou intenzivního pohybu myšlenek, stylů i samotných umělců. Španělsko té doby fungovalo jako tavicí kotel: k tradičním iberským rytmům a specifické melodice se přidávaly vlivy z kolonií, ozvuky arabského dědictví a nad tím vším dominovala tehdejší „lingua franca“ – italský styl s jeho pevnou formou dramatických recitativůa da capo árií se sólovými kadencemi. Tato syntéza vytvořila styl, který je sice evropský, ale přesto dráždivě jiný, plný nečekaných harmonických zvratů a rytmických ozvláštnění.
Povolanou interpretkou takto koncipovaného programu byla Beatriz Lafont Murcia, španělská sopranistka a hráčka na barokní kytaru a teorbu. Specializaci na starou hudbu získala během studia na Královské konzervatoři v nizozemském Haagu. Spolupracuje s mnoha takto zaměřenými soubory a vystupuje na festivalech po celé Evropě. U nás ji známe už více než deset let jako lektorku Mezinárodní letní školy staré hudby ve Valticích. S vyrovnaným pohyblivým sopránem velkého rozsahu a uměřenou ornamentikou obsáhla v příznivé akustice Plečnikova vinohradského kostela jak svižné koloratury a další efekty barokního belcanta, tak širokodeché melodické oblouky. Hlavní devízou Beatriz Lafont Murcii je ovšem temperament, který dodává jejímu vystoupení jiskru a specifickou „syrovost“.
Dramaturgie koncertu byla vystavěna s citem pro gradaci a vnitřní souvislosti, což je ostatně Štrynclova silná stránka. Francisco Hernández Illana(1700–1780) působil jako kapelník katedrály v Burgosu a patřil k výrazným představitelům pozdního španělského baroka, schopným syntetizovat domácí tradici s moderními italskými podněty. Jeho duchovní kantáty (Cantadas al Santísimo) nastolily atmosféru vášnivé, a přitom formálně ukázněné zbožnosti. Illanova hudba, jak zasvěceně podotýká muzikoložka Lucie Maňourová v průvodním slovu k programu, spojuje deklamatorní věcnost recitativů s virtuózní ornamentikou árií. Beatriz Lafont Murcia je pro tento repertoár vhodnou interpretkou – její hlas disponuje nejen potřebnou technickou brilancí, ale především onou specifickou španělskou energií, která i z duchovního textu dokázala rozdmýchat „nestárnoucí“ žhnoucí člověčí afekty.
Stěžejní skladbou programu bylo Stabat MaterEmanuela d’Astorgy (1680–1736), představitele neapolské tradice. Štryncl tohoto sicilského šlechtice a celoživotního hudebního amatéra, který se pohyboval mezi aristokratickými dvory i evropskými hudebními centry, představil jako „nejzáhadnějšího autora všech dob“. Astorga, rodilý Sicilan v době, kdy tento ostrov podléhal prostřednictvím místodržícího španělskému králi, prožil život na cestách mezi Itálií, Lisabonem, Londýnem a Vídní, což se v jeho hudbě odráží jako výrazný kosmopolitismus. Stabat Mater patří k jeho nejhranějším skladbám, v Praze však zaznělo v české premiéře. Dílo zaujalo svou harmonickou odvážností. Musica Florea vyzdvihla Astorgovo využívání disonancí a chromatiky. V monumentální akustice Plečnikova chrámu vytvářely tyto postupy až fyzicky hmatatelné napětí, které vystihovalo bolestný text sekvence, aniž by však sklouzávalo k sentimentu.
Vedle Beatriz Lafont Murcie se dobře uplatnilo i trio tuzemských sólistů, kteří tvořili s hostující sopranistkou kompaktní celek. Altistka Aneta Petrasová do koncertu vnesla svůj ušlechtilý projev s kulatým a emočně bohatým spodním rejstříkem. Čeněk Svoboda dodal ansámblům tenorové „světlo“, zatímco basista Jaromír Nosek poskytl celku pevnou tmavou oporu. Se sólisty se střídal sbor Collegium Floreum v přiměřeném obsazení po čtyřech zpěvácích v každém hlasu.
Závěr večera patřil José de Nebrovi (1702–1768) a jeho Salve Regina à 8. Nebra, dlouholetý varhaník královské kaple a dvorní skladatel madridského dvora ve službách králů Filipa V. a Ferdinanda VI., byl jednou z ústředních osobností španělského hudebního života své doby. Pohyboval se mezi světem opery (zarzuely) a duchovní hudbou. V uváděné osmihlasé antifoně předvedl mistrovství vícesborového stylu. Prostorové efekty, kdy se zvuk v akustice s dlouhým dozvukem přeléval mezi skupinami interpretů, podtrhly majestátnost mariánského textu a uzavřely večer v tónu smíření.
Poznámka na okraj: Onen březnový večer bylo velmi sychravo a je třeba ocenit, že i v chladu kostela dokázali hráči i vokalisté podat spolehlivý výkon – a prokřehlé publikum ho vnímat a těšit se z něj. Nestandardní podmínky tak možná poněkud upozadily Stabat Mater jako plánovanou dominantu koncertu. Jakkoli dirigování Marka Štryncla smyčcem od violoncella bylo efektní, ne vždy se v komorním obsazení orchestru se smyčcovými nástroji po jednom, dvěma hoboji, fagotem a varhanním pozitivem dařilo udržet kompaktní souhru. A postrádala jsem možnost sledovat text v českém překladu.
Připomínka prokřehlé kritičky ale nic nemění na tom, že Marek Štryncl opět dokázal, jak stará hudba v jeho podání není muzejním exponátem, ale živým, pulzujícím organismem, který má co říct i dnešnímu posluchači. Tento projekt, podpořený spoluprací s Institutem Cervantes, je důkazem, že objevná dramaturgie se vyplácí.
Musica Florea: Stabat mater
17. března 2026, 20:00 hodin
Praha, Kostel Nejsvětějšího srdce Páně, Náměstí Jiřího z Poděbrad 19
Program
Francisco Hernández Illana: Cantadas al Santísimo: Fenómeno asombroso
Emanuele d’Astorga: Stabat Mater
Francisco Hernández Illana: Cantadas al Santísimo: No en esas once esferas
José de Nebra: Salve Regina a 8 voces
Účinkující
Beatriz Lafont Murcia – soprán
Aneta Petrasová – alt
Čeněk Svoboda – tenor
Jaromír Nosek – bas
Sbor Collegium Floreum
Musica Florea
Magdalena Malá – 1. housle
Simona Tydlitátová – 2. housle
Lýdie Cillerová – viola
Ondřej Štajnochr – kontrabas
Tereza Samsonová – hoboj
Marta Neumannová – hoboj
Kryštof Lada – fagot
Filip Dvořák – varhanní pozitiv
Marek Štryncl – dirigent, umělecký vedoucí, violoncello
