Operní panorama Heleny Havlíkové (82)

  1. 1
  2. 2

Týden od 9. do 15. července 2012
 – „Lúčnica“ z Pekingu v Praze 
 –  Inspirace na dny příští 
***

„Lúčnica“ z Pekingu v Praze

Pekingská národní opera se 9. a 10. července v pražském Národním divadle  (po hostování v Budapešti a ve Vídni) prezentovala inscenací Red Cliff (Rudý útes). Vychází – jak je typické pro žánr pekingské opery –  z klasické čínské literatury a Číňanům důvěrně známého historického příběhu kolem roku 200 n.l., kdy se vládci dvou jižních oblastí spojili, aby se (i díky chytré strategii využívající vítr) ubránili před útokem severního agresora. Na základě tradicí kodifikovaných konvencí se zde v sofistikované syntéze a divadelní stylizaci prolínají – řečeno evropskou terminologií – zpěv, tanec, pantomima, mluvené slovo, hudba i akrobacie a bojová umění, vše v barvitých kostýmech a pestrém líčení. Délka inscenace proti tradiční pekingské opeře byla sice zredukována na „pouhé“ dvě a půl hodiny, i tak jsme viděli velkolepou podívanou.

Pekingská opera, zapsaná do seznamu ústních a nehmotných památek UNESCO, je ve svých základních estetických principech zcela jiná než ta evropská a nelze se divit, že pro řadu především režisérů, ale i dramatiků se stala inspirativním podnětem při hledání jejich stylu. Klíčové postavení má v pekingské opeře herec, který od dětství prochází tvrdým tréninkem u svého guru, aby dokonale ovládl komplikovaný kánon mluveného, zpívaného a pohybového projevu v typu role, která je mu od začátku určena ze čtyř základních kategorií (s velmi volnou analogií s evropskou komedií dell’arte). Podobně jako vysoce stylizované postoje těla, pohyby a gesta herce, mají symbolický význam i bohaté a pestré kostýmy (s tzv. „vodními rukávy“), roztodivné a často velmi zdobné pokrývky hlavy včetně například dlouhých půvabně se vlnících bažantích per, boty (pro mužský typ rolí saténové s  vysokou podrážkou), umělé vousy (dříve se vyráběly z obarveného ocasu nosorožce), výrazné líčení obličeje, rekvizity (bičík pro vyjádření koně, pádlo znázorňuje plavbu na lodi, lucerna noc, větrný prapor bouři, zbraně boj apod.). Hudba je další prvek, který směřuje k podpoře herce a těsně se váže na děním na jevišti. Orchestr tvoří skupina bicích nástrojů od malého bubínku s ostrým zvukem po mohutný gong, které rytmizují inscenaci, a sekce melodických strunných smyčcových i drnkacích a dechových nástrojů, jejichž zvuk také pro Evropana zní pronikavě. Smyslem pekingské opery není realistické vyprávění příběhů (ty všichni znají), ale vyjádření emocí způsobem, která je vzdálen běžnému životu a má být krásný a půvabný, bez sebemenšího „prozrazení“ obtížnosti role.
Pro evropské diváky, kteří na rozdíl od čínského publika většinou nejsou obeznámeni s pro nás tolik odlišnou poetikou pekingské opery, není snadné se orientovat a ocenit právě ony typické detaily a hloubku jejich symboliky. „Návod k použití“, který na začátku produkce poskytl ředitel ND Ondřej Černý výzvou, aby lidé tleskali, ba dokonce volali „vou“ v průběhu představení, ovšem v Praze zafungoval.

Inscenace vznikla ve spolupráci s Národním centrem múzických umění v režii Čang Ťi-kanga, který ve stejném roce 2008 režíroval i otevírací a závěrečný ceremoniál olympijských her v Pekingu. Byla uvedena na oslavu prvního výročí otevření Národního centra múzických umění v Pekingu, což je impozantní kulturní stánek z titanu a skla (podle návrhu francouzského architekta Paula Andreu), který je pro svůj tvar znám jako „vejce“ a má být symbolem rozvoje a proměny Číny.

První představení bylo veřejnosti uzavřeno (záštitu měla mj. čínská ambasáda) a nedostali se na ně ani novináři – bylo by vskutku zajímavé zjistit, jaké elitě národa bylo vyhrazeno a proč. Připomíná to Orwellovo poznání, že „některá zvířata jsou si rovnější“ (nebo systém kartiček na karlovarském filmovém festivalu).
Čínská lidová republika je velmoc, která dnes postupně přebírá vedoucí pozici lídra světového dění. Přece jen je třeba připomenout, že vládnoucí režim je komunistický –  a umění je jeho „výkladní skříní“, jak známe z vlastní čtyřicetileté zkušenosti. A nezapomínejme, že Maova „kulturní revoluce“ drsně zpřetrhala kontinuitu impozantní tisícileté čínské historie a kultury téměř dokonale.

Právě tyto souvislosti nelze u produkce Pekingské opery Rudý útes pominout – na Západ nepřijela hostovat autentická – tradiční čínská opera, ale vývozní produkt, podobně jako jsou prováděny úpravy asijských aut pro Evropu. Na stejném principu byly vyváženy naše folklórní soubory, aby se „výkladní skříň“ socialismu zaskvěla v přijatelné podobě.

Nebylo ale možné se ubránit dojmu, že hlavním smyslem bylo dokázat, že komunismus je vlastně „v pořádku“. Obrovský čínský trh je příliš zajímavý, a pro ochablý západ vlastně klíčový.

Lze si jen přát, aby se podobné příležitosti poznat odlišné divadelní kultury opakovaly, méně oficiózně a autentičtěji.

***

Inspirace na dny příští

Hudební festival Znojmo 2012 – Jean-Baptiste Lully:  Král Slunce. Hudebně taneční projekt z díla J. B. Lullyho Le divertissement Royal (Taneční svita), Exaudiat te Dominus (LWV 75/15), Te Deum (LWV55) ve festivalové produkci. Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir, Michaela Šrůmová – soprán, Markéta Cukrová – mezzosoprán, Jean-François Lombard – haute-contre, Jaroslav Březina – tenor, Tomáš Král – baryton, koncertní mistr – Peter Zajíček, sbormistr – Tereza Válková, dirigent – Roman Válek, light design – Arnošt Janěk, choreografie – Hana Litterová. Jízdárna Louckého kláštera, sobota 21. července 2012 21:00 hod. – premiéra. Další představení neděle 22. července 21:00 hod.

***

Red Cliff
(Rudý útes)

Producent: Čchen Pching
Dramatik: Cchaj Fu-čchao
Režie: Čang Ťi-kang
Hudba: Ču Šao-jü
Výkonný režisér: Š‘ Chung-tu
Vedoucí jevištní výpravy: Kao Kuang-ťien
Návrh kostýmů: Sung Li , Pcheng Ting-chuang
Osvětlení: Wang Žuej-kuo, Čang Čuo
Dirigent: Wang Jung-ťi
Orchestr Pekingské opery
Premiéra 22. prosince 2008 – Národní centrum múzických umění v Pekingu
9. a 10.července 2012 Národní divadlo Praha
(psáno z představení 10.7.2012) 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Red Cliff (Pekingská opera)

[yasr_visitor_votes postid="23734" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
30 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments