Operní panorama Heleny Havlíkové (84)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 30. července do 5. srpna 2012 

 – Netrebko s kérkou v Salcburku
 – Rigoletto na Otáčivém hledišti
 – Inspirace na dny příští 
***

Netrebko s kérkou v Salcburku

Fenomén operních přenosů do kin – ať už přímých nebo záznamů – zažívá v posledních letech obrovský boom. Připojuje se k němu stále více žánrů, stále více divadel a festivalů, stále více kin. A samozřejmě diváků, kteří nemusejí čekat, až záznam vyjde na DVD, ale mohou být přímým svědky často přímo premiéry, která „hýbe“ kulturním světem. Mohou se nejen těšit z jinak jen velmi obtížně dostupných kulturních zážitků, ale možná ještě cennější je možnost porovnávat výkony zpravidla těch dnes nejžádanějších sólistů světové operní špičky – a sledovat soudobé trendy operní inscenační praxe. Podobně jako sportovní fanoušci nezůstávají doma u televize, ale vyrážejí do hospod sdílet nadšení i zklamání ze sportovních klání, i operní nadšenec se vydává do kin za sdíleným zážitkem. Jakkoli prostřednictví digitálních technologií nikdy nenahradí bezprostřední divadelní atmosféru, kdo nezkusil a nezažil operu v kině, má co dohánět.

V přímých operních přenosech je u nás už zavedená Metropolitní opera. A je skvělé, že se u nás znovu objevila její konkurence. Příležitosti se chopilo pražské Bio Oko a přišlo s projektem s příznačným názvem Živě. Kromě operních představení nabízí i balety, činohru, koncerty – a v řadě nazvané Extra dokonce prohlídky výstav! Z operních představení se můžeme těšit do konce tohoto roku na Hoffmannovy povídky nebo Carmen z Pařížské opery, Aidu ze Scaly a odtud pak také na ostře sledované zahajovací představení příští sezóny – Wagnerova Lohengrina. A v roce 2013 to bude doslova hostina, kdy se k těmto operním domům přidá ještě londýnská Královská opera. A v hvězdných obsazeních uvidíme nejen osvědčené „trháky“ typu Traviaty, Nabucca, ale i Verdiho Falstaffa, Rossiniho Jezerní paní, Ponchielliho Giocondu, Čajkovského Oněgina nebo dokonce Brittenovu Glorianu s příležitostí porovnat nastudování Královské opery s inscenace pražského Národního divadla.

Bio Oko aktuálně nabízí i návštěvu věhlasného salcburského festivalu a zařadilo přímé přenosy dvou z celkem deseti operních inscenací letošního ročníku. (Carmen s Magdalenou Koženou v titulní roli v nich bohužel není; Český rozhlas v rámci svých tradičních sobotních operních večerů ovšem zprostředkoval alespoň zvukový záznam z jarní premiéry tohoto nastudování Carmen v rámci velikonočního salcburského festivalu.) Diváci zcela zaplněného kina ovšem měli příležitost být přímo při premiéře Pucciniho Bohémy v beznadějně vyprodaném a rakouskými celebritami zaplněném Festspielhausu – s hvězdným týmem sólistů v čele s Annou Netrebko v roli Mimi; zkušený italský dirigent Daniele Gatti navíc vedl Vídeňské filharmoniky.

Pucciniho Bohéma patří mezi divácky neoblíbenější a kasovně nejspolehlivější tituly a pochopitelně láká režiséry udělat ji „jinak“. Tomuto svodu neodolal pro salcburské nastudování ani mladý italský režisér Damiano Michieletto (debutoval jako režisér na operním festivalu ve Wexfordu pro nás jistě zajímavým Weinbergerovým Švadnou dudákem a tato inscenace se v Irsku stala inscenací roku). Přesun Bohémy z Paříže kolem roku 1830 do „Paříže“ dnešní ale nezvládl. Z party mladých bohémů udělal rovnou bezdomovce, kteří se usídlili pod mostem při úpatí vysokých betonových pilířů, obklopeni nákupními vozíky, matracemi, polámanými křesly, ale i digitální kamerou. K idylické podkrovní mansardě s výhledem na střechy Paříže měla scéna Paola Fantina vskutku daleko. Inscenátoři se tak ocitli hned v celé sérii pastí – nebylo jasné, za co vlastně chtěl bytný Benoît zaplatit nájem, proč básník Rodolfo píše své básně s pomocí digitální kamery, proč pálí svůj opus v novotou zářící plechové popelnici, když vedle stojí kamínka na propan butan a stejně se nikdo kolem ní nehřeje. Ostatně pokud bychom si odmysleli scénografické a kostýmní řešení, zůstala hodně tradiční režie, v níž vypracování vztahů nahrazovaly individuální herecké schopnosti jednotlivých představitelů. Parta bezdomovců v hvězdném obsazení (Piotr Beczala jako Rodolfo, Massimo Cavelletti v roli Marcella, Alessio Arduini coby Schaunard a Carlo Colombara – Colline) v Michielettově pojetí vypadala hodně salónně jak z nějakého pitomého sitcomu / telenovely – určitě ne ze současné Paříže. Z Mimi Anny Netrebko udělal potetovanou narkomanku s havraními ostře střiženými vlasy a v černé kožené bundě. A Musetta v podání atraktivní Nino Machaidze se blýskla coby luxusní prostitutka (která si ovšem v režijním pojetí nechávala líbit osahávání houmlesáků).

Aktualizace s přesunem děje do současnosti není nic nového – jednu takovou, vtipnější, domyšlenější (a určitě výrazně levnější), plnou studentského pošťuchování a „veselé bídy“ při vybavení notebooky a mobiliářem z Ikey, nabízí inscenace v Ostravě v režii Tomáše Studeného, který přesně odkoukal gesta a způsob chování dnešní bohémské mládeže (o ostravské Bohémě jsme psali loni v říjnu v Operním panoramatu zde).

Nabízí se srovnání s „tradiční“ Bohémou, třeba tou poslanou do kin z Covent Garden v roce 2010 v obnovené režii Johna Copleye. Ten sám sebe označuje mezi soudobými operními režiséry za „dinosaura“, ale jeho po desítky let uváděné inscenace svědčí o tom, že jeho instinkt, napovídající mu, že většina lidí chce vidět operu tak, jak byla napsána, je stále přesný – jak říká, „V dnešní postmoderní době by se nám v Německu asi vysmáli, protože na scéně nejsou plastové sáčky a popelnice s odpadky. Ale pořád je spousta lidí, kteří raději chtějí vidět krásnou dekoraci. Inscenuji opery podle toho, co cítím v hudbě. Možná to zní banálně, ale tohle je něco, co dnešní režiséři až příliš často ignorují.“ A publikum si Copleyovy inscenace zamilovalo – Figarova svatba se hrála 21 let, Cosi fan tutte 24 let a Bohéma dokonce 34 let!

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Puccini: La bohème (Salcburk 2012)

[Total: 17    Average: 2.9/5]

Vaše hodnocení - Verdi: Rigoletto (JD České Budějovice-Český Krumlov)

[Total: 32    Average: 3.4/5]

Související články


Reakcí (7) “Operní panorama Heleny Havlíkové (84)

  1. S hodnocením Bohémy má paní Havlíková celkem pravdu. Režisér se opravdu dostal do slepé uličky, také jsem nepochopil, za co pod mostem vybíral Benoit činži. I Bohéma se dá hrát v současnosti, ale musí se doržet logika příběhu – to se celkem povedlo v curyšské inscenaci režiséra Sireuila, byť věřím, že většina diváků chce Bohému podle Zeffirelliho.
    Divím se, že paní Havlíkové nevadilo několik nelogičností v Rigolettovi na Českém Krumlově. Např., když vévoda zpívá na začátku druhého jednání árii pod stromem a okolo jsou páry ležící na trávě, protože u vévody jsou přece poněkud volné mravy. Pak přijde ale parta pánů, kteří oznamují vévodovi, že mu do ložnice přivlekli domnělou Rigolettovu milenku – a k nim se přidají i páni, co leželi na trávě – proč to vévodovi neřekli hned? Nebo podle čeho pozná Rigoletto, že jeho Gilda je ve vévodově ložnici? A tak by se mohlo ještě pokračovat. Ale na druhé straně tam byla celá řada dobrých režijních nápadů, např. přivázání Giovanny na konci prvního jednání nebo zavraždění Gildy na konci opery včetně jejího rozdvojení na mrtvolu a ducha/anděla. Divím se, že jindy nekompromisní Helena Havlíková neslyšela tu zoufalou nesouhru mezi orchestrem a pěvci, jejich distonování – včetně opěvované Gildy a Vévody, o malých rolích jako např. Cepranová nebo páže ani nemluvě. Jistě k tomu přispělo nesmyslné otevření všech tradičních škrtů, které unavovalo zpěváky, kteří to v plenéru mají daleko těžší, než v divadle. Orchestr hrál přímo zoufale, poslouchat se to nedalo.

  2. ja sa skôr čudujem tej ostrosti k Bohéme. nebola to dokonalá inscenácia, ale celkom zaujímavý a sčasti určite vydarený pokus Bohému aktualizovať. neviem kde tam p. recenzentka videla bezdomovcov (tie kostýmy mali od toho trošku ďaleko) a most (viď fotka č.2…vyzerá to snáď tak?). a namiesto naozajstných argumentov k režisérovým nápadom je z toho cítiť skôr akýsi sentiment a porovnávanie s inscenačným „pravzorom“ typu Zeffirelli a spomínaný Copley. to, že sa nejaká inscenácia hrá desiatky rokov hneď znamená, že je dobrá? viď pomaly polovicu repertoáru Wiener Staatsoper… nehovoriac o tom, ako také predstavenia vyzerajú z hereckej stránky.
    na mňa najviac zapôsobilo tretie dejstvo (áno, to so smetnými košmi), ktoré podľa mňa režisér veľmi utrafil. bez nadbytočného sentimentu, ktorý je vlastný väčšine inscenácii Bohémy…

  3. Víte ono hodnotit kino je ošidné. To co je dělané pro divadlo, je dělané pro divadlo, takže v televizi i v kině to vypadá pak jinak. U přenosů z Metropolitní to je markantní ještě více (tam je ještě do celého procesu zapojená rádoby umělecká režie přenosu). Ale vzpomeňme na rozporuplné hodnocení přenosů z La Scaly právě paní recenzentkou Havlíkovou či její hodnocení přenosů z Covent Garden. Souhlasím s pepke, že to byl pokus o to trošku tenhle zprofanovaný a obehraný titul představit v jiném světle a mladým. A docela se povedl. Souhlasím, že ne všechno lze v takové režii aranžovat tak, aby to sedělo na libreto, ale vcelku to nebyla špatná režie. A jak už se paní recenzentce stalo mnohokrát i tentokrát jsem já sedíc v desáté řadě ve Festspielhausu jsem incenaci viděl zcela jinak (a nutno řící daleko pozitivněji), než ona v kině. Recenzovat kinopřenosy je ošidné a když se do toho pouštíme, tak prosím moc pěkně, vždy s tím, že hodnotíme něco, co je dělané pro divadlo a na divadle vypadá jinak. Tedy bez kategorických soudů, zda to je nebo není vydařené. Nebo pak je možné udělat srovnávací recenzi z divadla a kina. Pokud to nelze, velmi, velmi opatrně prosím…

  4. opera je stylizace a tak lze pod betonovymi zdmi a zabradlim videt stejne tak dobre most jako osmutely pokoj, jenom to chce fantazii. kazdy vidi co videt chce :) urcite zajimava inscenace, a hodnoceni podle kinoprenosu nebo zaznamu je vzdy zaludne. dekuju kinu oko za uzasne dramaturgicke oziveni. uroven hlasitosti na prenosu bohemy byla bohuzel jak na house party takze posoudit hudebni kvality predstaveni asi opravdu snadne nebylo. a taky bylo evidentni ze zasahy televizniho zvukare do prenosu byly ponekud prehnane a zazitek mezi realem a prenosem byl jiste propastny. ale i tak se mi bohema libila … stejne jako se mi libi i treba ta zeffirelliho. na vcerejsi kouzelne fletne uz se promitac v kine ukaznil a hlasitost byla ok, ale zarazila me snaziva devocka ktera pred predstavenim a behem pauzy u vchodu do salu snazive triskala do elektrickeho piana a vytvarela silenou az surrealistickou kulisu, ktera se dokonale bila s mozartovou hudbou. navic hrala snad jeste behem prvnich taktu predehry. snaha jiste myslena pozitivne od organizatoru, ale priste radeji o pauze kapku ticha …. dik ;)

    1. Ne, ne přímý přenos Bohémy šel i na satelitní televizi a zvuk byl dobry, vyvážený. Kdyz si dá technik v kině příště bacha, bude i hudební zážitek OK.

      Kouzelná flétna a Harnoncourt – to byl zážitek! Těch nečekaných hudebních motivů a zajímavých nástrojových elementů zvuku, co díky svému ( až nebvykle v pomalých tempech vedenému) pojetí a hudebnímu nastudování jen z té notoricky známé partitury dokázal vytáhnout a udělat tak z téhle Kouzelné flétny především nový, neotřelý hudební zažitek!

    2. Kino OKO bohužel nemá (třeba jen zatím) zvukový aparát na přenosy v Dolby Surround, tak se to velmi nešťastně snažili dohnat decibely. V první půlce to bylo fakt jak na heavymetalovém koncertu, zvuk jsem o pauze reklamoval u pořadatelů a druhá polovina už byla podle mě snesitelná.
      V té první bylo díky tomu kromě dění na plátně zábavné sledovat i nešťastné hudební kritiky (včetně paní Havlíkové) s dlaněmi přilepenými na uších :-)

  5. Bio Oko je vybaveno profesionálním zvukovým systém pro kina založeným na Dolby zvukovém procesoru CP750 v nejvyšší konfiguraci tedy Dolby Surround 7.1, screenboxy od filmy Klipsch, od stejné firmy také surroundové reprobedny v dolní části sálu, v horní části jsou nové reproduktory Meyers Audio.
    Celý systém splňuje certifikaci pro digitální kina D-Cinema tzv DCI (Digital Cinema Iniciatives) a byl nastavován oficiálním Dolby konzultantem pro Českou republiku.
    Systém má dostatek výkonu na jakoukoliv filmovou projekci.
    Příme přenosy, které nabízejí různí poskytovatelé mají specifikum v tom, že u nich nejsou přesně defiovány standardy jako pro filmové projekce, tudíž každý přenos může být distribuován přes satelit s jinou úrovní hlasitosti a to i u stejného poskytovatele. Opera je velmi zvukově dynamická a tím že není přesně jako u filmu definováno, na jakou úroveň má být nastaven zvukový procesor (u filmu defaultně na úroveň 7), musí promítač volit hlasitost dle poslechu na sále, kde ale v době jeho přítomnosti může zrovna probíhat pasáž tichá, nebo naopak velmi hlasitá. Bohužel toto nastalo u zmiňovaného přenosu. Za nedokonalosti zvuku se omlouváme. Jak uvádíte, po reklamaci byl již zvuk v pořádku.
    V každém případě je zvuk distribuován ve zvukovém formátu Dolby Digital 5.1 a i tak je reprodukován a promítač má možnost ovlivnit pouze hlasitost. Veškeré eqvalizace zvuku jsou přesně definovány standardy DCI a Dolby.
    Bio Oko pro další přenosy zajistí častější kontrolu zvuku na sále, aby k podobným problémům již nedocházelo.

Napsat komentář