Operní panorama Heleny Havlíkové (99)

  1. 1
  2. 2

Týden od 26. listopadu do 2. prosince 2012
 –
Liberecký boj s větrnými mlýny Massenetova Quichotta
 –
Příliš grandiózní Titus
 –
Inspirace na dny příští
***

Liberecký boj s větrnými mlýny Massenetova Quichotta

Liberecká opera se vyznačuje vynalézavým objevováním neznámých či málo hraných titulů, z poslední doby připomeňme Offenbachova Robinsona Crusoe, Rubinsteinova Démona, Pucciniho Edgara, ale i Belliniho Náměsíčnou nebo Gluckova Orfea. Nyní se rozhodla připomenout nejvýznamnějšího francouzského skladatele druhé poloviny 19. století Julese Masseneta jeho operní adaptací slavného románu Miguela de Cervantese Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha. Massenetův Don Quichotte, lyricko-konverzační opera s výstižným podtitulem „heroická komedie“, má řadou autobiografických konotací. Slávou hýčkaný, avšak nemocný skladatel ji složil ve svých 67 letech, když vzplanul pro svou poslední „múzu“, Lucy Arabellovou – roli Dulcinée napsal právě pro ni. Objednavatel opery a ředitel divadla v Monte Carl Raoul Samuel Gunsbourg pragmaticky využíval úspěch fenomenálního basisty Fjodora Šaljapina, který pak s novou parádní rolí po bouřlivých ovacích premiéry v roce 1910 dobýval světová operní jeviště (a v roce 1934 v ní vystoupil i v pražském Národním divadle). Z našich basistů se jako duchaplný rytíř smutné postavy proslavil především Eduard Haken ve výtečné dvojici s Karlem Bermanem jako Sancho Panzou.

Liberecký ansámbl má mezi svými sólisty basistu Pavla Vančuru. Svými výkony v rolích Marbuela (Čert a Káča), Dulcamary (Nápoj lásky), Mefista (Faust) nebo Alfia (Sedlák kavalír) naznačoval, že by komplikovaná quijotovská postava se specifickou oscilací mezi komickým a vážným s filozofickým přesahem k ušlechtile bláznivému idealistovi, mohla být dalším pokračováním v jeho úspěšné operní kariéře. Při druhém představení 29. listopadu 2012, týden po premiéře, se to nepodařilo. Bylo zřejmé, že Pavel Vančura pěvecké uchopení role Quichotta teprve hledá a zatím se nesžil ani s francouzskou výslovností. Nebyl jediný. Nerovný  „boj“ s Massenetovou hudbou, která v dojemných melodiích, komplikovaných ansámblech i konverzačních pasážích rozhodně není snadná, sváděla i Dana Šťastná, pro kterou byla role krásné Dulcinée ještě předčasná a svými hlubokými altovými polohami ani neodpovídala jejímu rozsahu. Quichottovu vysněnému idolu, v Massenetově pojetí obletované kurtizáně, se sice snažila dodat ženskou svůdnost, ale se složitějšími, pochybovačnými vrstvami této postavy se míjela. A Filip Bandžak vnesl do představení spíše než očekávanou drsnější komiku mazaného sluhy Sancho Panzy baryton s neklidně chvějivým vibratem.

Pustit se za této situace do Quichotta bylo až příliš drsnou metaforou Quijotova boje s větrnými mlýny, tím spíše, že ani orchestr pod taktovkou Martina Doubravského nepostihl jemnou melancholii Massenetovy hudby, která se sice tu a tam rozohní španělským koloritem, ale v dosti odchýlené adaptaci od původní literární předlohy spíše jen chatrně spojuje slavná hudební čísla, jakými jsou zejména Quichottovo dostaveníčko, Sanchova árie o věrolomnosti žen nebo Dulcineina píseň s kytarou.Mladá režisérka Linda Keprtová přistoupila k Massenetově opeře neotřele a s výtvarnicí Marií Blažkovou nabídla vizuálně atraktivní tvar. Ocitáme se uprostřed arény, kterou do výše dvou pater uzavírají posuvné zdi s průhledy do barevně proměnlivého horizontu. V bláznivých kostýmech a maskách zde lidé v divokém reji trhavých pohybů křepčí a posmívají se „normálnímu“ Quichottovi, provázenému koněm Rosinantou s podání skupiny tanečníků. Jako bychom nahlíželi rytířovo putování za ženským idolem jeho zamilovanýma snílkovskýma očima, kdy nikoli on, ale ostatní kolem něj (s výjimkou Sancho Panzy) se jeví jako excentričtí blázni. Včetně banditů v rudých vycpaných bundách, kteří se se rytířovou modlitbou dojmou natolik, že zalehnou kolem něj do půlkruhu a dobrovolně vydávají perly Dulcineina náhrdelníku. A třebaže se Quichotte nad vším tím hemžením na chvíli dokonce vznese do vzduchu, nepodařilo se bezesporu talentované režisérce toto převrácené pojetí Quichotta přesvědčivě vypointovat. (Předpremiérový rozhovor s režisérkou Lindou Keprtovou o její inscenaci Dona Quijotta najdete zde.)Připomenutí francouzské opery z přelomu předminulého tisíciletí v sevření Pucciniho italských veristických triumfů a Straussova německého pozdního romantismu vyznělo v Liberci spíše rozpačitě.

Hodnocení autorky: 50 %
***

Příliš grandiózní Titus

Metropolitní opera svým zaměřením na celou šíři světového operního repertoáru se sotva může vyhnout takovému opernímu géniovi, jakým byl a je Wolfgang Amadeus Mozart. V Met se mu ale, podle přímých přenosů soudě, v poslední době příliš nedaří. Po loňském příliš „spořádaném“ a konvenčním Donu Giovannim revival téměř třicet let staré inscenace Tita v režii Jean-Pierra Ponnella, „jen“ připomněl divadelní umění tohoto guru novodobého inscenování barokních oper.Titus je Mozartovým rozloučením s žánrem opery seria, který byl v té době vnímán již překonaný, schematický (k prolamování jehož hranic ostatně Mozart mocně přispěl). Nicméně rozloučením svrchovaně mistrovským. Operu si pro oslavu korunovace Leopolda II. českým králem objednali u impresária Nosticova divadla čeští stavové a ten ji zadal Mozartovi.

Volba stavů pro předtím i potom mnohokrát zhudebněné libreto právě pro příležitost korunovace Leopolda II. českým králem byla uvážená – stejně tak Mozart uchopil vztah mezi objednávkou a dílem snad „nejtěsněji“ ve své tvorbě.

Původní Metastasiovo libreto pro Mozarta upravil Caterine Mazzola – ku prospěchu divadelního účinu ho výrazně zkrátil (z 25 árií ponechal jen 7) a tři dějství zredukoval na dvě. Oproti tradované historce, že Tita složil Mozart za 18 dní je pravděpodobnější, že do Prahy přijel s již téměř hotovou operou (současně pracoval na Requiem a Kouzelné flétně – ta měla premiéru ve Vídni jen měsíc po Titovi).

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Massenet: Don Quichotte (DFXŠ Liberec)

[yasr_visitor_votes postid="33892" size="small"]

Vaše hodnocení - Mozart: La clemenza di Tito (Met New York)

[yasr_visitor_votes postid="34498" size="small"]

Mohlo by vás zajímat