Operní rarita ve Vídni – Gounodův Cinq-Mars

Téměř se nechce uvěřit, že už je to téměř dvanáct let, kdy se na trhu objevilo CD Magdaleny Kožené se všeříkajícím názvem French Arias. Obsahově pestrá a dramaturgicky rozhodně netuctová nahrávka lákala příznivce české mezzosopranistky k poslechu patnácti árií z více či méně známých oper Aubera, Berlioze, Offenbacha nebo Masseneta. Závěrečný chanson Les tringles des sistres tintaient z populární Carmen způsobil, že si recitálu všimla i média, která se obyčejně klasickou hudbou příliš nezabývají. V jedné z recenzí tak bylo možné se dočíst, jak krásně zazpívala Kožená romanci Nuit resplendissante z Gounodova díla s názvem – „Pátý březen“. Zvláštní pojmenování pro operu, že? Aby ne: skladatele totiž ve skutečnosti neinspirovalo k vytvoření další partitury jarní počasí, ale velmi pozoruhodná postava francouzské historie jménem Henri Coiffier de Ruzé, markýz de Cinq-Mars (1620–1642). Originální titul opery Cinq-Mars tedy vskutku překládat netřeba… Poněkud dobrodružné osudy francouzského šlechtice ze sedmnáctého století, stejně jako jejich zhudebněná verze z pera Charlese Gounoda, jsou však u nás prakticky neznámé. Než se tedy dostaneme k reflexi koncertního provedení Cinq-Marse v Divadle na Vídeňce dne 27. ledna 2015, pojďme si nejprve říci o obojím více.Historický markýz Cinq-Mars (což je jméno, které skutečně neznamená Pátý březen, ale je spíše zkomolenou verzí označení Saint Médard) byl synem francouzského maršála, který patřil k blízkým přátelům mocného kardinála Richelieu. Po otcově smrti se dvanáctiletého Henriho ujal jmenovaný králův první ministr jako poručník. Mladý muž pak rychle stoupal na žebříčku dvorské hierarchie, aby na jejím pomyslném vrcholu stanul na podzim roku 1639, kdy se stal královským vrchním podkoním. Právě tehdy se pomalu, ale jistě začal stávat Cinq-Mars oblíbencem a důvěrným rádcem Ludvíka XIII. Richelieua, který právě na tento běh věcí sázel a doufal, že přes svého chráněnce bude moci nerozhodného krále lépe ovlivňovat, však čekalo nemilé překvapení. Vrchní podkoní se totiž spolu s Françoisem de Thou a Gastonem Orleánským odhodlal ke konspiraci, mající za cíl likvidaci kardinála i jeho politických přívrženců. Francouzská šlechta na straně jedné a španělské vojsko na straně druhé měly spiklence v rychlém zavedení nových pořádků ve Francii podpořit. Nebyl by to ovšem Richelieu, kdyby neměl před svými odpůrci pokaždé náskok: tajný plán byl prozrazen, Cinq-Mars a de Thou zatčeni, Gaston na poslední chvíli uprchl ze země.Král i kardinál zatočili se zrádci bez milosti. Po procesu, v němž se Cinq-Mars statečně, ale bezvýsledně hájil, byl i s de Thouem 12. září 1642 na náměstí Terreaux v Lyonu sťat. Následky se nevyhnuly ani Henriho rodině: jeho matka byla poslána do vyhnanství, jeho bratr zbaven všech funkcí i majetku, a rodinný zámek dokonce zbořen. Na dlouhá léta se pak stalo ve Francii Cinq-Marsovo jméno synonymem pro zradu toho nejhrubšího zrna… Ještě v roce 1826 stál spisovateli Alfredu de Vigny markýzův příběh za zpracování v podobě novely pod stručným názvem Cinq-Mars. Právě tato literární verze se pak stala roku 1876 inspirací Paulu Poirsonovi a Louisi Galletovi k vytvoření operního libreta pro jednoho z nejprominentnějších hudebních skladatelů té doby, Charlese Gounoda (1818–1893).Základní zápletka libreta sice pozoruhodně věrně sleduje uvedený průběh neúspěšné revolty proti kardinálu Richelieu, ale doplňuje ho o milostné dobrodružství Cinq-Marse s princeznou Marií de Gonzague. Zatímco u Vigniho se markýz především touží princezně společensky vyrovnat, zamilovaný operní hrdina se pouští do konspirace z důvodu zabránit chystanému Mariinu sňatku s polským králem. Kromě řady dalších historických osobností se ve Vigniho novele i Gounodově opeře objevuje zajímavá postava, která by neměla být operním znalcům neznámá. Proslulá kurtizána Marion Delorme (1613 – 1650) inspirovala vznik dramatu se svým jménem v názvu Victora Huga, a o jeho zhudebnění se následně postarali Amilcare Ponchielli či Giovanni Bottesini.Děj opery Cinq-Mars je následující:
I. dějství, zámek markýze Cinq-Marse
Sbor šlechticů oslavuje význačné postavení, jež má Cinq-Mars zaujmout (A la cour vous allez paraitre / Objevíte se u dvora), přičemž někteří tvrdí, že by se slušelo zachovávat věrnost kardinálu Richelieu, jiní, že pouze králi. Sám Cinq-Mars dává najevo, že politické záležitosti jsou mu lhostejné. Nejbližšímu příteli de Thouovi se mezi čtyřma očima přizná, že miluje princeznu Marii de Gonzague (Henri! Vous nous parlez… / Henri, vy nám říkáte…). Oba podvědomě očekávají špatný konec markýzova vzplanutí. Vstupují hosté, mezi nimi Otec Josef, šedá eminence kardinála Richelieua, a princezna Marie. Mnich oznamuje, že Cinq-Mars se má dostavit ke královskému dvoru a že byl dohodnut princeznin sňatek s polským králem. Cinq-Mars a Marie se domluví, že se ještě téhož večera sejdou. Princezna si po odchodu hostů přeje, aby její srdce pokojně spočinulo v kouzlu večera (Nuit resplendissante / Noci zářivá). Přichází Cinq-Mars a vyznává se jí ze své lásky. Marie se mu na oplátku přizná ke své (Ah! Vouz m’avez pardonné ma follie / Odpustil jste mi mou bláhovost).

II. dějství
Scéna 1: Královské komnaty
Poté, co sbor zapěje chválu na kurtizánu Marion Delorme („A Marion, reine de belles / Marion, královno krásek), Fontrailles, Montrésor, Monmort, de Brienne, Montglat a další dvořané rozprávějí o sílícím vlivu, který má Cinq-Mars na krále. Šlechtici vyjadřují nespokojenost s přehnanou mocí, jíž uchvátil kardinál Richelieu, a chtějí vědět, zda se k nim Cinq-Mars konečně přidá. Marion oznámí, že kardinál hrozí jeho vypovězením; Fontrailles je tím překvapen a konstatuje, že Paříž by se bez svých elegantních salonů s návštěvníky, jako je markýz, stala velmi nudným místem (On ne verra plus dans Paris / V Paříži už se neuvidí). Marion říká, že následujícího dne pořádá ples, na němž budou mít příležitost začít kout pikle, jejichž cílem bude zbavit se kardinála. Vstupuje Cinq-Mars a dvořané ho vítají (Ah! Monsieur le Grand Ecuyer / Pane vrchní podkoní). Právě dorazila i Marie a oba milenci se znovu setkávají (Quand vous m’avez dit un jour / Když jste mi jednoho dne řekl). Avšak vzápětí poté přichází Otec Josef a oznamuje, že kardinál navzdory královu nezávaznému souhlasu s Cinq-Marsovým sňatkem s Marií odmítá jejich manželské spojení oficiálně uzavřít. Raději se chce řídit původním záměrem počítajícím s jejím provdáním za polského krále.Scéna 2: V salónu Marion Delorme
Večer začíná předčítáním nejnovějšího románu Madeleine de Scudéry Clélie a po něm následuje dlouhá pastorála zábava s baletem včetně sonetu, který zpívá pastýř (De vos traits mon ame est navrée / Má duše je opilá vašimi rysy). Všichni však myslí na vážnější věci (Viendra-t-il? / Stane se to?). Fontrailles všechny ujišťuje, že se Cinq-Mars přidá k spiknutí a že se brzy objeví. Tvrdí, že král už zcela nevládne zemi a že vyhnání kardinála je spravedlivá věc; každou chvíli hrozí vypuknutí občanské války a on sám dojednal se Španělskem smlouvu, z níž vyplývá, že jeho vojsko zasáhne na straně vzbouřenců. Přerušuje ho de Thou a varuje ho, aby nevydával Francii na pospas cizí mocnosti; markýz však rozhodně trvá na svém. Následně přichází Cinq-Mars a přísahá spiklencům svou věrnost myšlence svrhnout kardinála.III. dějství, následujícího dne: před kaplí
Schyluje se k setkání spiklenců. Navzdory veškerému očekávání se objeví Marie a chce si hned vyměnit se Cinq-Marsem svatební sliby (Madame, c’est  lieu du rendez-vous / Paní, zde je to místo schůzky). Poté, co oba odejdou, se z úkrytu vynoří Otec Josef a Eustache, který coby špeh vyzradil mnichovi celé spiknutí. Otec Josef se opájí mocí, v níž má Cinq-Marsův osud (Tu t’en vas / Ty odcházíš). Na navrátivší se Marii se oboří s prohlášením, že markýz bude popraven, protože zradil svou zemi a na svou pěst udržoval styky s cizí mocností. Kromě toho jí sdělí, že se polský vyslanec brzy vrátí z honu s králem, a doporučí jí, aby mu dala příznivou odpověď, za což bude ušetřen Cinq-Marsův život. Když se dostaví královský průvod, Marie se poddá (Hallali! Chasse superbe / Halali! Skvělý hon).IV. dějství, ve vězení
Cinq-Mars čeká na popravu a přitom lituje, že ho Marie opustila. Přesto si však, ačkoli se blíží jeho poslední hodinka, v duchu pro útěchu vybavuje její obraz (O chere et vivante image / Drahý a živoucí obraze). Vstupuje Marie, vysvětlí milenci lest Otce Josefa a přizná se mu, že vždy milovala pouze jej. (Ah! Que-je dit / Ach, co jsem řekla). De Thou oba seznámí s plánem útěku, který byl zosnován na následující den. Když však kancléř s Otcem Josefem přijdou oznámit, že markýz zemřel před rozbřeskem, je zcela zřejmé, že je na provedení plánu pozdě. (Messieurs, appelez á vous, votre courage / Pánové, seberte odvahu). Než je Cinq-Mars přiveden pod šibenici, odříká s de Thouem svou poslední modlitbu…
Premiéra opery s mluvenými dialogy se konala 5. dubna 1877 v Opéra Comique v Paříži, a 14. listopadu téhož roku došlo k uvedení nové verze s dokomponovanými recitativy. Ani tato úprava však dílu k větší jevištní životnosti nepomohla. Přestože se objevilo i v dalších evropských divadlech včetně milánské Scaly, mohl později Gounodův životopisec Steven Huebner pouze lakonicky konstatovat, že „Cinq-Mars ke skladatelově slávě nic nepřidal, ale ani jí nijak neuškodil.“ Až do dnešních dnů tedy přežila pouze obliba zmíněné árie Nuit resplendissante princezny Marie z prvního dějství, která svým rozsahem vyhovuje zejména mezzosopranistkám – kromě Magdaleny Kožené jí do svého repertoáru zařadily například Vesselina Kasarova nebo Elīna Garanča.

U ojedinělého uvádění půvabné romance by patrně i zůstalo, nebýt aktivity společnosti Palazzetto Bru Zane – Centre de musique romantique Française. Nadace, sídlící v Benátkách, si vytkla za cíl opět přivádět k životu vydavatelsky i koncertní činností francouzská operní díla z let 1780 až 1920. Tentokrát se představitelé Bru Zane rozhodli vzkřísit právě Gounodova Cinq-Marse, tedy dílo, které od konce devatenáctého století v podstatě čeká na svou obnovenou premiéru a u nějž až doposud neexistuje ani kompletní nahrávka. Na konec ledna 2015 byla naplánována tři koncertní provedení v Mnichově, Vídni a Paříži, přičemž nastudování opery se zúčastnil mezinárodní tým pěvců a hudebníků.V úterý 27. ledna se na neznámou operu Charlese Gounoda netrpělivě těšilo zcela zaplněné hlediště Divadla na Vídeňce. A jak na něj dílo zapůsobilo? Když odhlédnu od frenetických ovací, jichž se dostalo především sólistům, orchestru, sboru a dirigentovi, musím subjektivně konstatovat, že objev neprávem zapomenutého mistrovského díla se tentokrát pravděpodobně nekonal.Každý, kdo zná skladatelova Fausta či Romea a Julii, musel Gounodův kompoziční styl bezpečně rozpoznat, za kámen úrazu však považuji naprostou rozdílnou uměleckou a dramatickou úroveň obou polovin díla. Jak už je patrné z nástinu příběhu, opera je poněkud zatěžkána scénami tajných domluv a konspirací bez jejich vyústění ve skutečně dějotvornou linii. V prvním dějství si Gounod s tímto handicapem příliš neporadil: jediným světlem v poněkud fádních recitativních scénách se tak stal působivý úvodní duet Cinq-Marse s de Thouem a zmíněná romance princezny Marie. Na ni ovšem navázala nevýrazná milostná scéna, která jako by vyšuměla do ztracena a vyznění předchozí árie značně oslabila.V podobném duchu bohužel pokračovalo i druhé dějství. Zatímco v jeho prvním obraze zaujal snad jen komický výstup vikomta de Fontrailles, většinu druhého tvořila hudba k melodramu, která spád děje ještě více zpomalila, a navíc působila značně archaickým a nijak zvlášť inspirativním dojmem. Gounodovo renomé na konci druhého aktu zachránilo jen dramatické a melodicky výjimečné ansámblové finále s přísahou spiklenců.Po přestávce jsem ovšem získal dojem, že se pokračuje produkcí zcela jiné opery. Třetí dějství, odehrávající se před lesní kaplí, zahalil Gounod tajemnou atmosférou, jíž na atraktivitě dodávají melodie lesních rohů, evokujících hon, který probíhá v bezprostřední blízkosti. Téměř všechna hudební čísla je možné označit za skutečně mistrovská: krásnou de Thouovu árii (dokomponovanou skladatelem údajně až pro uvedení v Teatro alla Scala), extatický tercet de Thoua, Cinq-Marse a Marie, hrozivý monolog Otce Josefa a následný duet s Marií i velké „lovecké“ finále s příjezdem krále a polského vyslance.

Čtvrté dějství představuje už jen jakýsi krátký dovětek, ovšem se vděčnou tenorovou kavatinou pro Cinq-Marse, půvabným duetem obou milenců i znamenitě vygradovanou scénou s odchodem obou odsouzenců na smrt. Sečteno a podtrženo (a opět podotýkám, že pouze z mého vlastního pohledu), neshledávám mnoho důvodů pro návrat Cinq-Marse na jeviště operních divadel, ale přesto je v díle tolik pozoruhodných hudebních okamžiků, že by si alespoň samostatně zasloužily zakotvit v repertoáru tenoristů či barytonistů. Doufejme, že se o to přičiní alespoň chystaná živá nahrávka z turné, která by měla v dohledné době vyjít.Pro připomenutí Cinq-Marse na CD existuje dobrý důvod přinejmenším kvůli vynikajícím protagonistům celého nastudování. V titulní roli exceloval tenorista Charles Castronovo, jenž dokázal mistrně rozvrhnout síly pro soustředěnou reprodukci nelehkého partu, přičemž se svým tmavě zabarveným tenorem na hranici lyrického a dramatického oboru triumfoval zejména v kavatině O chere et vivante image!. Na plakátech před Theater an der Wien propagovala operu tvář sopranistky Véronique Gens, a jak se ukázalo, nikoli neprávem. Pokud někdo z celého ansámblu dokázal udržet v koncertním provedení po celou dobu dramatické napětí a dodával nastudování na osobitosti, pak to byla právě Gens díky svému nezaměnitelnému hlasovému projevu i osobnímu ušlechtilému kouzlu. Árie Nuit resplendissante byla v jejím podání důkazem skvělé pěvecké techniky i úžasného citu pro smysl zpívaného slova.Skvělým způsobem se uvedli oba představitelé dalších dvou důležitých mužských rolí. Barytonista Tassis Christoyannis pojal svého věrného přítele de Thoua ve stylu Rodriga Posy z Verdiho Dona Carlose, svůj měkce a příjemně znějící hlas pak beze zbytku zužitkoval v árii Un serment solennel ici va vous unir!. V úloze Cinq-Marsovy Nemesis, nebezpečného a podezíravého Otce Josefa, pak patřičně hrozivě zapůsobil basista Andrew Foster-Williams. Odlehčit děj pak pomohli svým koloraturním sopránem Norma Nahoun (Marion Delorme) a buffózním projevem barytonista André Heyboer (Fontrailles), patřičný respekt si v malé, ale důležité roli krále Ludvíka XIII. získal basista Jacques-Greg Belobo. Nelehkých a rozsáhlých sborových partií se spolehlivě zhostil Sbor Bavorského rozhlasu (sbormistr Stellario Fagone) a cit pro obdivuhodně stylové zprostředkování Gounodovy partitury prokázal Orchestr Mnichovského rozhlasu pod taktovkou zkušeného Ulfa Schirmera.

Jak už bylo řečeno výše, jedna ze čtveřice pozdních oper Charlese Gounoda (nasledovaly ještě Polyeuctes z roku 1878, Daň ze Zamory z roku 1881 a konečně Duchovní dramata z roku 1893) nenavázala na předchozí úspěchy Fausta, Romea a Julie či Mireille v době svého vzniku, a zřejmě se jí to nepodaří ani v jednadvacátém století. Díky umělecké péči, jaké se díky projektu Palazzeto Bru Zane Cinq Marsovi dostalo, však bylo ryzím potěšením se s klady i zápory díla osobně seznámit. A kdo ví – příště se třeba podaří oživit zapomenuté dílo, které se na divadelních prknech opět usadí a už je neopustí. Kéž se takových podaří objevit co nejvíc!

Hodnocení autora recenze: 70 %

Charles Gounod:
Cinq-Mars
(koncertní provedení)
Hudební nastudování a dirigent: Ulf Schirmer
Sbormistr: Stellario Fagone
Münchner Rundfunkorchester
Chor des Bayerischen Rundfunks
Premiéra 27. ledna 2015 Theater an der Wien Vídeň

Le marquis de Cinq-Mars – Charles Castronovo
La princesse Marie de Gonzague – Véronique Gens
Le conseiller de Thou – Tassis Christoyannis
Le pére Joseph – Andrew Foster-Williams
Le vicomte de Fontrailles – André Heyboer
Le roi (Louis XIII) / Le chancelier – Jacques-Greg Belobo
Ninon de l’Enclos / Le berger – Marie Lenormand
Marion Delorme – Norma Nahoun
Montmort / L’ambassadeur – Andrew Lepri Meyer
Montrésor / Eustache – Matthias Ettmayr
De Brienne – Wolfgang Klose

www.theater-wien.at

Foto Marina Werba, Robert Rytina, archiv