Operní rarita ve Vídni – Gounodův Cinq-Mars

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Téměř se nechce uvěřit, že už je to téměř dvanáct let, kdy se na trhu objevilo CD Magdaleny Kožené se všeříkajícím názvem French Arias. Obsahově pestrá a dramaturgicky rozhodně netuctová nahrávka lákala příznivce české mezzosopranistky k poslechu patnácti árií z více či méně známých oper Aubera, Berlioze, Offenbacha nebo Masseneta. Závěrečný chanson Les tringles des sistres tintaient z populární Carmen způsobil, že si recitálu všimla i média, která se obyčejně klasickou hudbou příliš nezabývají. V jedné z recenzí tak bylo možné se dočíst, jak krásně zazpívala Kožená romanci Nuit resplendissante z Gounodova díla s názvem – „Pátý březen“. Zvláštní pojmenování pro operu, že? Aby ne: skladatele totiž ve skutečnosti neinspirovalo k vytvoření další partitury jarní počasí, ale velmi pozoruhodná postava francouzské historie jménem Henri Coiffier de Ruzé, markýz de Cinq-Mars (1620–1642). Originální titul opery Cinq-Mars tedy vskutku překládat netřeba… Poněkud dobrodružné osudy francouzského šlechtice ze sedmnáctého století, stejně jako jejich zhudebněná verze z pera Charlese Gounoda, jsou však u nás prakticky neznámé. Než se tedy dostaneme k reflexi koncertního provedení Cinq-Marse v Divadle na Vídeňce dne 27. ledna 2015, pojďme si nejprve říci o obojím více.Historický markýz Cinq-Mars (což je jméno, které skutečně neznamená Pátý březen, ale je spíše zkomolenou verzí označení Saint Médard) byl synem francouzského maršála, který patřil k blízkým přátelům mocného kardinála Richelieu. Po otcově smrti se dvanáctiletého Henriho ujal jmenovaný králův první ministr jako poručník. Mladý muž pak rychle stoupal na žebříčku dvorské hierarchie, aby na jejím pomyslném vrcholu stanul na podzim roku 1639, kdy se stal královským vrchním podkoním. Právě tehdy se pomalu, ale jistě začal stávat Cinq-Mars oblíbencem a důvěrným rádcem Ludvíka XIII. Richelieua, který právě na tento běh věcí sázel a doufal, že přes svého chráněnce bude moci nerozhodného krále lépe ovlivňovat, však čekalo nemilé překvapení. Vrchní podkoní se totiž spolu s Françoisem de Thou a Gastonem Orleánským odhodlal ke konspiraci, mající za cíl likvidaci kardinála i jeho politických přívrženců. Francouzská šlechta na straně jedné a španělské vojsko na straně druhé měly spiklence v rychlém zavedení nových pořádků ve Francii podpořit. Nebyl by to ovšem Richelieu, kdyby neměl před svými odpůrci pokaždé náskok: tajný plán byl prozrazen, Cinq-Mars a de Thou zatčeni, Gaston na poslední chvíli uprchl ze země.Král i kardinál zatočili se zrádci bez milosti. Po procesu, v němž se Cinq-Mars statečně, ale bezvýsledně hájil, byl i s de Thouem 12. září 1642 na náměstí Terreaux v Lyonu sťat. Následky se nevyhnuly ani Henriho rodině: jeho matka byla poslána do vyhnanství, jeho bratr zbaven všech funkcí i majetku, a rodinný zámek dokonce zbořen. Na dlouhá léta se pak stalo ve Francii Cinq-Marsovo jméno synonymem pro zradu toho nejhrubšího zrna… Ještě v roce 1826 stál spisovateli Alfredu de Vigny markýzův příběh za zpracování v podobě novely pod stručným názvem Cinq-Mars. Právě tato literární verze se pak stala roku 1876 inspirací Paulu Poirsonovi a Louisi Galletovi k vytvoření operního libreta pro jednoho z nejprominentnějších hudebních skladatelů té doby, Charlese Gounoda (1818–1893).Základní zápletka libreta sice pozoruhodně věrně sleduje uvedený průběh neúspěšné revolty proti kardinálu Richelieu, ale doplňuje ho o milostné dobrodružství Cinq-Marse s princeznou Marií de Gonzague. Zatímco u Vigniho se markýz především touží princezně společensky vyrovnat, zamilovaný operní hrdina se pouští do konspirace z důvodu zabránit chystanému Mariinu sňatku s polským králem. Kromě řady dalších historických osobností se ve Vigniho novele i Gounodově opeře objevuje zajímavá postava, která by neměla být operním znalcům neznámá. Proslulá kurtizána Marion Delorme (1613 – 1650) inspirovala vznik dramatu se svým jménem v názvu Victora Huga, a o jeho zhudebnění se následně postarali Amilcare Ponchielli či Giovanni Bottesini.Děj opery Cinq-Mars je následující:
I. dějství, zámek markýze Cinq-Marse
Sbor šlechticů oslavuje význačné postavení, jež má Cinq-Mars zaujmout (A la cour vous allez paraitre / Objevíte se u dvora), přičemž někteří tvrdí, že by se slušelo zachovávat věrnost kardinálu Richelieu, jiní, že pouze králi. Sám Cinq-Mars dává najevo, že politické záležitosti jsou mu lhostejné. Nejbližšímu příteli de Thouovi se mezi čtyřma očima přizná, že miluje princeznu Marii de Gonzague (Henri! Vous nous parlez… / Henri, vy nám říkáte…). Oba podvědomě očekávají špatný konec markýzova vzplanutí. Vstupují hosté, mezi nimi Otec Josef, šedá eminence kardinála Richelieua, a princezna Marie. Mnich oznamuje, že Cinq-Mars se má dostavit ke královskému dvoru a že byl dohodnut princeznin sňatek s polským králem. Cinq-Mars a Marie se domluví, že se ještě téhož večera sejdou. Princezna si po odchodu hostů přeje, aby její srdce pokojně spočinulo v kouzlu večera (Nuit resplendissante / Noci zářivá). Přichází Cinq-Mars a vyznává se jí ze své lásky. Marie se mu na oplátku přizná ke své (Ah! Vouz m’avez pardonné ma follie / Odpustil jste mi mou bláhovost).

Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Gounod: Cinq-Mars (Theater an der Wien)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na