Operní recitál Eduarda Hakena

Rossiniho árie o pomluvě dominantním snímkem na CD 

Když vyslovím jméno vynikajícího basisty zlaté éry Národního divadla Eduarda Hakena, ihned se mi vybaví jeho voluminózní, pravý bas, jak má být, to jest hrubozrnný, černý, s pedálovými hloubkami, mimořádně znělý a nosný v prostoru. Ale také jeho vysoká, vpravdě „basácká“ postava, symbolizující i robustní hrtan a dlouhé hlasivky skutečného basu. Jenomže Eduard Haken vyniká při všech zmíněných kladech také impozantními, bezvadně krytými výškami, které se doslova rozzáří do nádherného lesku a zaujmou naprostou lehkostí tvoření. Nevím, do jaké míry se na tomto, u basistů vzácného jevu, podílel Hakenův pražský soukromý pěvecký pedagog profesor Dmitro Levytský, později italský barytonista Apollo Granforte, nebo zde byla výjimečná dispozice od Boha. Osobně věřím víc tomu druhému, ale profesor Levytský zásluhy určitě má. Jednak výjimečný talent rozpoznal, ale také ho nepokazil! Profesor Levytský mladému adeptovi vyjednal předzpívání u šéfa opery Národního divadla, jímž byl v roce 1936 legendární profesor Václav Talich. Haken uspěl u Talicha skvěle a byl angažován jako sustentant opery Národního divadla. Sice odešel brzy na tři roky do Olomouce, ale již v roce 1941, tedy v době Protektorátu Böhmen und Mähren, se stává plně sólistou první scény. 

To se zřejmě ještě netuší, že v Eduardu Hakenovi vyroste osobnost české opery zcela výjimečná. Nemohu neříci, že tak disponovaných osobností, a to z mnoha stránek, se rodí vždy moc málo. Dovolím si vyslovit, že asi tak jedna za půl století. Ale to vidím ze zpětného pohledu dneška, při jisté rekapitulaci. Ostatně podobně jako rodiče a učitele plně doceníte, když už je nemáte. Stejné je to s velkými osobnostmi. Vnímáte je, oceňujete je, tleskáte jim, ale plně je doceníte, když už tady nejsou. Haken navíc byl zcela mimořádný vlastenec. Nedovedu si ani představit, že by mohl žít jinde než v Praze a zpívat v jiném divadle, než je naše Národní divadlo. Vlastenectví to bylo asi z pohledu dneška trochu přepjaté, ale nebylo od věci. Mladého basistu Karla Bermana poučil velmi rigorózně, že si nemůže dovolit v auditoriu zlaté kapličky jen tak při hlavní zkoušce rozbalit salám a pojídat jej. Ve svatostánku českého národa si pojídat salám a papír položit na sedadlo, hrozné! Však to mladšímu pěvci utkvělo v paměti, často o tom mluvil… 

Pokud vzpomenu v osobních zážitcích na jevištní kreace Eduarda Hakena, nemohu pominout nikdy jeho Vodníka ve Dvořákově Rusalce, Kecala ani Mumlala v dílech Smetanových. Ve Dvořákově Jakobínovi exceloval v obou basových, oborově tak protipólných rolích, tedy v roli purkrabího Filipa i hraběte Viléma. Ve světové opeře se mi okamžitě vybaví jeho nenapodobitelný don Basilio v Rossiniho Lazebníku či nadutec van Bett v Lortzingovu Caru a tesařovi. Monumentální Filip II. ve Verdiho Donu Carlosovi, jakého jsem od té doby již neviděl. Ale také úžasný mnich Pimen v Musorgského Borisovi či výrazný Wagnerův Daland v Bludném Holanďanovi. A co jeho Komtur ve slavné Krombholcově premiéře Mozartova Dona Giovanniho v roce 1967, vůbec poprvé u nás v originální italštině! Předesílám toto vše proto, že CD Radioservisu je sestaveno z nahrávek Československého rozhlasu v Praze. Předkládá tedy výběr souboru nahrávek, které má rozhlas k dispozici. Proto zde nejsou některé árie, reprezentující role, které právě díky Hakenovi doslova zlidověly v širších vrstvách. Byl to zejména zmíněný Dvořákův Vodník, kde se jeho trochu plačtivě patetické, leč právě tím zcela originální Běda, běda, ubohá Rusalko bledá, stalo tak známé jako snad tehdejší hity Waldemara Matušky, Milana Chladila či Karla Gotta (vidíte, Gotta, dodnes zpívajícího!). Něco dnes již nepředstavitelného. Ale pro spravedlnost budiž dodáno, že tehdy televize propagovala operu o dost víc než dnes. Takže zlidovět pro kohokoli a v čemkoli je dnes v opeře sotva možné. +++

===Klasickým se stal také Smetanův výtečný Kecal v Prodané nevěstě a Mumlal ve Dvou vdovách. Haken zde vytvořil typické realistické figury bodrých českých venkovanů 19. století. Bez přehrávání a zajímavě také bez oné „snahy o komiku“ svých stimmkolegů. Jenže právě proto v těchto partiích vyhrál! Ony ty figury působily na jevišti úžasně pravdivě! Z těchto postav české klasiky rozhlas uvádí na CD jeho árii Kecala z Prodané nevěsty, snímek z roku 1956, řízený dirigentem Františkem Dykem. Je to tedy jiná nahrávka, než jsou jeho tolik známé komplety Smetanova díla na Supraphonu. Mumlal i Vodník na CD chybí. Škoda, jde o typicky profilové role velkého pěvce v české operní klasice.K CD samotnému komplexně. Je sestaveno prioritně z nahrávek let padesátých, po rok 1960, kdy byl Haken ve čtvrté až páté dekádě věku (narozen roku 1910). Což bývá u hlubších hlasů často nejlepší pěvecký věk. A je to na CD citelně znát, že to Hakenova nejlepší léta vskutku byla! Později byla pořízena nahrávka z Mozartovy Kouzelné flétny (1976 ), s dirigentem Josefem Kuchinkou, již ale ve věku penzijním.Následuje provedení cyklu Dvořákových Biblických písní, převzatých live z koncertu v Praze v roce 1982. V době, kdy už bylo pěvci dvaasedmdesát let, tedy ve věku již hluboce penzijním. Haken byl úžasný nezmar, v dobré fyzické kondici. Ale jistě ve srovnání s famózními nahrávkami let padesátých a šedesátých, kde hlas kondicí doslova hýří, není možno určitou logickou hlasovou únavu nevnímat. Kdybych byl dramaturgem výběru nahrávek, volil bych jen výseč z daného cyklu, nikoli cyklus celý. CD bych doplnil nahrávkami mladších snímků v jeho plné pěvecké formě. Myslel bych tím o trochu víc na mladší posluchače, kteří již pěvce v reálu nezažili a stárnutí, jak známo, příliš netolerují.

Které snímky na CD Radioservisu jsou nejzajímavější? Pro mne osobně Rossiniho árie o pomluvě dona Basilia z Rossiniho Lazebníka sevillského. Pustil jsem si ji vícekrát, ač si dobře pamatuji Hakenovu skvělou jevištní kreaci. Árie velikého rozsahového rozpětí až po držené Fis, tedy barytonovou výšku! Však árii mnohde v divadlech dost výjimečně o sekundu transponují! Ano, výjimečně. V opeře se transponování nenosí! Hakenova interpretace je famózní, asi těžko napodobitelná, vrcholy na Fis  …osud nezná slitování, nevinného v oběť dááá… sotva najdou konkurenci. Tak nádherně měkké a lehké, dokonale kryté Fis málokdo z basistů má! Je to zvláštní, ale pro mne i druhá nejlepší kreace na CD je také z rodu buffo árií. Je to velkolepá árie van Betta z Lortzingova Cara a tesaře – Ó sancta justicia. Jenom člověk žasne, v odstupu času ještě více. Haken nebyl oborově buffo bas a o komiku nijak neusiloval. On byl spíše ve výrazu akademický typ, byl pěvcem – fonistou, těžícím zjevně z nádhery svého instrumentu a dokonalého hudebního vypracování. Ale jako by jeho akademismus přesně „pasoval“ na dona Basilia, van Betta, ale tím i na Smetanova Kecala, který je zde prezentován obecně známou árií Každý jen tu svou má za jedinou. Mluvit o perfekci a ryzí osobitosti jeho Kecala by bylo asi nošením dříví do lesa. O to více ale zaujme rozsahem mnohem náročnější Jankův popěvek z Blodkovy opery V studni. Opět, ono se to nezdá, ale těch vysokých Fis je tady hned několik! Pro Hakena jsou ale jako nic, vždyť se rozcvičoval až po As! Ano, po As! Ukazoval to názorně ve svém televizním medailonu, kde předvedl cvičení s pozdrženým As! Nu, barytoni mohli leda závidět, to bylo As jako z partesu, plnozvučné, lehce „shora“ vzaté. Pak se prý vždy cítil teprve plně rozcvičen pro představení. Musel mít rozsah až po tenorové A. Úžasný rozsah! To se mu to zpívalo, s tak ohromnou rozsahovou rezervou, jakou disponuje málokdo. S tím souvisí jistě i jeho známá odolnost vůči indispozicím. Léčil je originálně. Věřil na páru v Karlových lázních a ledové pivo poté, do plně rozpařeného hrdla. Jemu to pomáhalo, ale Jaroslav Horáček s oblibou líčil, jak to po jeho vzoru zkusil. A poté měsíc nezpíval vůbec… Inu, co je povoleno Bohovi, není povoleno Bobovi, praví americké přísloví. 

Na CD upoutá, vedle buffo partů, také árie z jiného oboru vysokého basu, basbarytonu, z rodu typicky dramatických rolí. Je jí ukázková árie Kašpara z Weberova Čarostřelce. Český překlad už mi z pohledu dneška přijde naopak trochu cizí u Verdiho Zachariáše z opery Nabucco. Škoda, že překladatelé textů nejsou v programu zmíněni, zrovna tento překlad není tak zdařilý jako předešlé. Ale pěvecky je prorok Zachariáš výborný, byť v prostoru tehdejšího Smetanova divadla (dnes Státní opera Praha) byl spolu se sborem ještě větší senzací. Viděl jsem na vlastní oči opakování této sborové scény s Hakenovým skvělým výstupem dokonce dvakrát za sebou! Takové nadšení tato scéna vzbuzovala! 
Pro mne osobně je na CD velmi zajímavá árie Marcela z opery Hugenoti Giacoma Meyerbeera. Vynikající ukázka pěvecké techniky našeho předního basisty! CD začíná Mozartem, ale ty nejfamóznější nahrávky poté teprve následují – od čísla 3 po číslo 10! Tam se nalézá opravdu zlatý poklad tohoto CD! Nejlepší Hakenovy snímky!

Zvláštností CD je live nahrávka cyklu Biblických písní, vrcholného díla skladatele Antonína Dvořáka. Je použita nahrávka ze Smetanovy síně pražského Obecního domu z dubna roku 1982, se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK a dirigentem Tomášem Koutníkem. Pěvci bylo tehdy dvaasedmdesát let. Obdivuhodné, potvrzuje se zde genetické vybavení pěvce, který si navíc udržel kondici nejen výtečnou technikou svého hlasu, ale také životosprávou a snahou o fyzickou kondici. Po Praze chodíval právě pro onu kondici zásadně všude pěšky! Jistě, ani Haken nebyl takový „přírodní úkaz“, aby v konfrontaci snímků na CD nebylo zřetelné, že prostě proti věku není léku. V Kouzelné flétně z roku 1976 je již cítit zvětšující se vibrato na přechodných tónech, v mladším věku jen decentně spolu přítomné a dodávající projevu punc originality. Co však je zvláště zajímavé, že nejméně je znát přirozený úbytek hlasové kondice ve výškách. Ty jsou nezasaženým pásmem rozsahu pěvce a potvrzují moji hypotézu ze studentských let, že Haken tvoří jako jeden z mála basistů výšky na principu latentního voix mixte. Tedy smíšeného rejstříku, tvořeného ideální nadváhou hlavové funkce. Ano, basisté často vysoké polohy dotlačují silou takzvaně „zespodu“. Ne však Haken! Proto dokáže i ve vysoké poloze oktávy závěru Biblické písně č. 6 bez problémů nasadit vzorové piano choulostivého úseku oktávy …chválila by tě ústa má… perfekt! Ano, toto je pravé piano, dokonale v barvě jeho plného hlasu. Kdo si chce ale plně vychutnat opojnou nádheru Hakenova velkolepého světového basu, pak doporučím slavnou Rossiniho árii o pomluvě z Lazebníka sevillského. Ale také velkou árii van Betta z Lortzingova Cara a tesaře jako pěvecký i výrazový mustr, který vyniká nad jiné. Biblické písně Antonína Dvořáka dokreslují profil pěvce ve věku, kdy veřejně jen málokdo z pěvců umělecky tvoří. To si je třeba při poslechu uvědomit. Spíše je třeba brát tuto část CD jako cenný historický doklad osobnosti a jeho hlasové resistence ve starším věku. Nahrávky po sedmdesátce jsou opravdu neobvyklé. Možná, že je to dokonce nechtěná a opravdová rarita daného CD i v širším světovém kontextu! V souvislosti se zmiňovaným věkem nemohu nezmínit Hakenovo líčení zdokonalování pěvecké techniky přímo v Itálii. Apollo Granforte mu tehdy řekl: „To, co jste se v Itálii naučil, nepoznáte okamžitě, ale poznáte to v penzijním věku, kde se již jinak než lehce, to jest čistě z rezonance, nedá hlasově nic vytvořit.“ Můžeme tedy Biblické písně chápat také jako důkaz někdejšího Granforteho tvrzení. On sám zanechal operní kariéry mnohem dříve, v tomto smyslu jej Haken překonal o celou jednu generaci.

Eduard Haken naplnil beze zbytku titul národní umělec, o jehož oprávněnosti v jeho případě nikdo nikdy nepochyboval. Je to veliká legenda takového rozměru, že by měl být in memoriam jmenován jako významný Čech, který se zasloužil zcela mimořádně o kulturní rozvoj své země.

Hodnocení autora: 95 %

Eduard Haken
Operní recitál
Nahráno ve studiích Československého rozhlasu 1950-1982
Radioservis

ukázky:
Wolfgang Amadeus Mozart – Kouzelná flétna
Gioacchino Rossini – Lazebník sevillský
Bedřich Smetana – Prodaná nevěsta
Vilém Blodek – V studni
Carl Maria von Weber – Čarostřelec
Gustav Albert Lortzing – Car a tesař
Giacomo Meyerbeer – Hugenoti
Giuseppe Verdi – Nabucco
Antonín Dvořák – Biblické písně

Foto: archiv ND Jaromír Svoboda, Radioservis, archiv