Operní recitál Eduarda Hakena

  1. 1
  2. 2

Rossiniho árie o pomluvě dominantním snímkem na CD 

Když vyslovím jméno vynikajícího basisty zlaté éry Národního divadla Eduarda Hakena, ihned se mi vybaví jeho voluminózní, pravý bas, jak má být, to jest hrubozrnný, černý, s pedálovými hloubkami, mimořádně znělý a nosný v prostoru. Ale také jeho vysoká, vpravdě „basácká“ postava, symbolizující i robustní hrtan a dlouhé hlasivky skutečného basu. Jenomže Eduard Haken vyniká při všech zmíněných kladech také impozantními, bezvadně krytými výškami, které se doslova rozzáří do nádherného lesku a zaujmou naprostou lehkostí tvoření. Nevím, do jaké míry se na tomto, u basistů vzácného jevu, podílel Hakenův pražský soukromý pěvecký pedagog profesor Dmitro Levytský, později italský barytonista Apollo Granforte, nebo zde byla výjimečná dispozice od Boha. Osobně věřím víc tomu druhému, ale profesor Levytský zásluhy určitě má. Jednak výjimečný talent rozpoznal, ale také ho nepokazil! Profesor Levytský mladému adeptovi vyjednal předzpívání u šéfa opery Národního divadla, jímž byl v roce 1936 legendární profesor Václav Talich. Haken uspěl u Talicha skvěle a byl angažován jako sustentant opery Národního divadla. Sice odešel brzy na tři roky do Olomouce, ale již v roce 1941, tedy v době Protektorátu Böhmen und Mähren, se stává plně sólistou první scény. 

To se zřejmě ještě netuší, že v Eduardu Hakenovi vyroste osobnost české opery zcela výjimečná. Nemohu neříci, že tak disponovaných osobností, a to z mnoha stránek, se rodí vždy moc málo. Dovolím si vyslovit, že asi tak jedna za půl století. Ale to vidím ze zpětného pohledu dneška, při jisté rekapitulaci. Ostatně podobně jako rodiče a učitele plně doceníte, když už je nemáte. Stejné je to s velkými osobnostmi. Vnímáte je, oceňujete je, tleskáte jim, ale plně je doceníte, když už tady nejsou. Haken navíc byl zcela mimořádný vlastenec. Nedovedu si ani představit, že by mohl žít jinde než v Praze a zpívat v jiném divadle, než je naše Národní divadlo. Vlastenectví to bylo asi z pohledu dneška trochu přepjaté, ale nebylo od věci. Mladého basistu Karla Bermana poučil velmi rigorózně, že si nemůže dovolit v auditoriu zlaté kapličky jen tak při hlavní zkoušce rozbalit salám a pojídat jej. Ve svatostánku českého národa si pojídat salám a papír položit na sedadlo, hrozné! Však to mladšímu pěvci utkvělo v paměti, často o tom mluvil… 

Pokud vzpomenu v osobních zážitcích na jevištní kreace Eduarda Hakena, nemohu pominout nikdy jeho Vodníka ve Dvořákově Rusalce, Kecala ani Mumlala v dílech Smetanových. Ve Dvořákově Jakobínovi exceloval v obou basových, oborově tak protipólných rolích, tedy v roli purkrabího Filipa i hraběte Viléma. Ve světové opeře se mi okamžitě vybaví jeho nenapodobitelný don Basilio v Rossiniho Lazebníku či nadutec van Bett v Lortzingovu Caru a tesařovi. Monumentální Filip II. ve Verdiho Donu Carlosovi, jakého jsem od té doby již neviděl. Ale také úžasný mnich Pimen v Musorgského Borisovi či výrazný Wagnerův Daland v Bludném Holanďanovi. A co jeho Komtur ve slavné Krombholcově premiéře Mozartova Dona Giovanniho v roce 1967, vůbec poprvé u nás v originální italštině! Předesílám toto vše proto, že CD Radioservisu je sestaveno z nahrávek Československého rozhlasu v Praze. Předkládá tedy výběr souboru nahrávek, které má rozhlas k dispozici. Proto zde nejsou některé árie, reprezentující role, které právě díky Hakenovi doslova zlidověly v širších vrstvách. Byl to zejména zmíněný Dvořákův Vodník, kde se jeho trochu plačtivě patetické, leč právě tím zcela originální Běda, běda, ubohá Rusalko bledá, stalo tak známé jako snad tehdejší hity Waldemara Matušky, Milana Chladila či Karla Gotta (vidíte, Gotta, dodnes zpívajícího!). Něco dnes již nepředstavitelného. Ale pro spravedlnost budiž dodáno, že tehdy televize propagovala operu o dost víc než dnes. Takže zlidovět pro kohokoli a v čemkoli je dnes v opeře sotva možné. +++

===Klasickým se stal také Smetanův výtečný Kecal v Prodané nevěstě a Mumlal ve Dvou vdovách. Haken zde vytvořil typické realistické figury bodrých českých venkovanů 19. století. Bez přehrávání a zajímavě také bez oné „snahy o komiku“ svých stimmkolegů. Jenže právě proto v těchto partiích vyhrál! Ony ty figury působily na jevišti úžasně pravdivě! Z těchto postav české klasiky rozhlas uvádí na CD jeho árii Kecala z Prodané nevěsty, snímek z roku 1956, řízený dirigentem Františkem Dykem. Je to tedy jiná nahrávka, než jsou jeho tolik známé komplety Smetanova díla na Supraphonu. Mumlal i Vodník na CD chybí. Škoda, jde o typicky profilové role velkého pěvce v české operní klasice.K CD samotnému komplexně. Je sestaveno prioritně z nahrávek let padesátých, po rok 1960, kdy byl Haken ve čtvrté až páté dekádě věku (narozen roku 1910). Což bývá u hlubších hlasů často nejlepší pěvecký věk. A je to na CD citelně znát, že to Hakenova nejlepší léta vskutku byla! Později byla pořízena nahrávka z Mozartovy Kouzelné flétny (1976 ), s dirigentem Josefem Kuchinkou, již ale ve věku penzijním.Následuje provedení cyklu Dvořákových Biblických písní, převzatých live z koncertu v Praze v roce 1982. V době, kdy už bylo pěvci dvaasedmdesát let, tedy ve věku již hluboce penzijním. Haken byl úžasný nezmar, v dobré fyzické kondici. Ale jistě ve srovnání s famózními nahrávkami let padesátých a šedesátých, kde hlas kondicí doslova hýří, není možno určitou logickou hlasovou únavu nevnímat. Kdybych byl dramaturgem výběru nahrávek, volil bych jen výseč z daného cyklu, nikoli cyklus celý. CD bych doplnil nahrávkami mladších snímků v jeho plné pěvecké formě. Myslel bych tím o trochu víc na mladší posluchače, kteří již pěvce v reálu nezažili a stárnutí, jak známo, příliš netolerují.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - E.Haken: Operní recitál (CD)

[yasr_visitor_votes postid="64688" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments