Ředitele Angela Neumanna a jeho následovníky charakterizovala snaha uvést co nejdříve novinky, z nichž mnohé se později proslavily. Mezi operními skladateli byla však také jména, která jsou dnes zapomenuta nebo se z jejich tvorby uvádějí jen jednotlivosti. Právě z jejich skladeb sestavil Petr Kofroň koncert, který, jak bývá jeho zvykem, sám velmi zasvěceně, živě a vtipně uváděl. Byl vítaným spojovníkem mezi jevištěm a auditoriem, mluvil o historii souboru Státní opery, který po mnoha závažných peripetiích navazuje na soubor Nového německého divadla, pro nějž byla zbudována budova „u nádraží“. Kofroň komentoval jednotlivé skladby, kladl zásadní otázky, mezi něž patřila i ta, v níž se zamýšlel nad určitou historickou nespravedlností dějin hudby, které favorizují skladatele a jejich díla mnohdy na úkor těch ostatních, často i stejně kvalitních.
Pestrý program koncertu začal předehrou k opeře Donna Diana od Emila Nikolause Josepha von Reznicek, kterou koncertně provede Orchestr Státní opery v březnu příštího roku za řízení svého hudebního ředitele Andrease Sebastiana Weisera. Následoval mimo jiné výbušný čardáš z Templářů Henryho Charlese Litolffa, jenž zazněl ještě jednou jako přídavek po koncertě, nebo přitažlivá malagueña z Moszkowského opery Boabdil, der letzte Maurenkönig nebo ukázka z opery A basso porto od Niccoly Spinelliho, který se roku 1890 zúčastnil soutěže nakladatelství Casa Sonzogno, v níž zvítězil Mascagniho Sedlák kavalír, a získal zvláštní cenu. Rovněž opera Lorenza Filiase Manuel Menendez uspěla v této soutěži roku 1904, a přece se neprosadila. Také zpočátku tolik úspěšná Manru od Ignacy Jana Paderewského je zapomenuta. Kuriozitou koncertu byla ukázka z opery Siegfrieda Wagnera Medvědí kůže se svou chaotickou neuspořádanou strukturou. Poslední skladbou koncertu byla předehra k opeře skladatele a vynikajícího dirigenta Lea Blecha Alpenkönig und Menschenfeind.
Umělecký ředitel Opery Národního divadla Petr Kofroň se zmínil o postavení Orchestru Státní opery, který je součástí Opery Národního divadla jako jakýsi orchestr číslo dvě, a distancoval se od tohoto názoru. Spolupracoval s Orchestrem Státní opery poprvé a ohodnotil jeho práci jako výbornou. Poděkoval závěrem hráčům za jejich soustředěnou práci, za to, jak pozorně reagovali na dirigentova gesta, a prohlásil, že se stal fandou tohoto orchestru.
S Kofroňovými závěry nelze než souhlasit. Koncertní večer byl mimořádně vydařený, Orchestr Státní opery hrál velmi dobře, temperamentně, rytmicky precizně, poddával se dirigentově dynamizující stavbě jednotlivých skladeb i celého večera, plně respektoval jeho požadavky na vyznění skladeb, na nuance jejich výrazu. Má-li orchestr před sebou dirigenta, který s ním umí pracovat, je to na jeho výkonu vždy zřetelně znát. A také posluchači dokázali výkon tělesa a jeho dirigenta spontánně ocenit. V neposlední řadě věnovala Jitka Slavíková patřičnou pozornost tištěnému programu. Dobrá věc se podařila.
Hodnocení autorky recenze: 85%
Koncert k zahájení sezony 2017/2018
Dirigent: Petr Kofroň
Orchestr Státní opery Praha
14. září 2017 Národní divadlo Praha
program:
Emil Nikolaus Joseph von Reznicek: Donna Diana, předehra
Ludwig Rochlitzer: Myrtia, mezihra z 2. dějství
Henry Charles Litolff: Templáři (Les templiers), čardáš z 3. dějství
August Enna: Čarodějnice (Heksen), předehra ke 4. dějství
Tomás Bretón: Garín, předehra k 2. dějství
Moritz Moszkowski: Boabdil, poslední maurský král (Boabdil, der letzte Maurenkönig), Malagueña z 2. dějství
Jenő Hubay: Houslař z Cremony (A cremonai hegedüs), Interlude z 1. dějství
Niccola Spinelli: V dolním přístavu (A basso porto), předehra k 3. dějství
Isaac Albéniz: Pepita Jiménez, závěr 1. obrazu 2. dějství
Siegfried Wagner: Medvědí kůže (Der Bärenhäuter), mezihra z 3. dějství
Giacomo Orefice: Chopin, předehra k 3. dějství
Ignacy Jan Paderewski: Manru, předehra k 3. dějství
Lorenzo Filiasi: Manuel Menendez, orchestrální dohra po výstupu Menendeze a Férminy „Odpusť mně nešťastnému“ (Verzeih’ mir Unglücksel’gen!)
Leo Blech: Alpský král a nelida (Alpenkönig und Menschenfeind), předehra
přídavek:
Henry Charles Litolff: Templáři (Les templiers), čardáš z 3. dějství
