Oslava Mozartových narozenin v Národním divadle zaujala dramaturgií
![](https://operaplus.cz/wp-content/uploads/2021/01/144405605_10159350416539287_6352009716881464544_o.jpg)
Koncerty ke dni Mozartova narození (27. ledna 1756) pořádá Opera Národního divadla každoročně od roku 2009, ten letošní připomněl 265. výročí. Dramaturgicky jej připravil umělecký ředitel opery Národního divadla a Státní opery Per Boye Hansen, a to ze dvou nejvýznamnějších Mozartových oper seria – La clemenza di Tito (Dobrotivost Titova) a Idomeneo. V pouhé jedné hodině, kterou mělo Národní divadlo na České televizi k dispozici, přinesl zdařile sestavené výňatky z těchto dvou vynikajících děl, které je možné vidět jen zřídkakdy. Večer tedy sliboval zajímavý a podnětný hudební zážitek.
Titus je s českými zeměmi a se Stavovským divadlem více než úzce spjat. Dílo objednali u Mozarta čeští stavové u příležitosti korunovace Leopolda II. na českého krále a poprvé bylo uvedeno právě ve Stavovském (tehdejším Nosticově) divadle v Praze 6. září 1791. Od světové premiéry v Praze tedy letos uplyne 230 let. Dramatický příběh z římské říše čerpá z doby císaře Tita, jenž je obklopen intrikány s touhou po moci, ale je natolik šlechetný, že ustoupí od potrestání spiklenců, když jsou jejich činy odhaleny. Ne náhodou zvolili čeští stavové ke zhudebnění právě tuto látku o velkodušnosti vladařově. Idomenea pojednávajícího o návratu hrdinů Trójské války a peripetiích, jež jej provázejí, vytvořil Mozart na přelomu let 1780-1781 na objednávku bavorského kurfiřta v Mnichově. Televizní divák se však o těchto operách nedozvěděl zhola nic. Je pochopitelné, že v omezeném čase daném ČT nebylo možné koncert moderovat, ale v tom případě měly být na stránkách Národního divadla zveřejněny kompletní informace, které jsou vždy součástí tištěného programu. To se však nestalo a jednotlivá čísla byla pouze na obrazovce uvedena titulkem s názvem, účinkujícími a velmi stručným popisem obsahu výstupu.
![](https://operaplus.cz/wp-content/uploads/2021/01/143892400_10159350416864287_1880124700460762853_o.jpg)
Částečně osvětlené hlediště Stavovského divadla působilo bez publika opuštěně, přítomnost orchestru a pěvců dojem prázdnoty příliš nenarušila. Vzhledem k ostře nasvícenému orchestru nemohla vzniknout žádoucí divadelní iluze a zdání intimity. Scéna a její uspořádání, jakkoliv vycházelo z legendárního Kašlíkova režijního konceptu pro Dona Giovanniho s lóžemi protaženými na jeviště a uzavírajícími je, nemohla mnoho zachránit. Výtvarný celek čas od času narušovaly do lóží na pozadí jeviště promítané obrazce, které s interiérem Stavovského divadla ani s Mozartovými operami nikterak nekorespondovaly. Orchestr byl umístěn v místě orchestřiště, avšak v úrovni s hledištěm, zcela prázdné jeviště bylo určeno pro pěvce a sbor. Sbor byl rovněž umístěn v lóžích na jevišti. Celek působil neživotně.
![](https://operaplus.cz/wp-content/uploads/2021/01/144366960_10159350407694287_4758623574521265905_o.jpg)
Pro každého umělce zvyklého vystupovat v živých inscenacích v interakci s publikem a s aplausy na otevřené scéně je nesmírně náročné účinkovat náhle bez této odezvy, jen před televizní neživou kamerou. Ani mladí umělci, protagonisté koncertu, to neměli snadné.
Německý dirigent s mezinárodními zkušenostmi Karsten Januschke zaujal přesným vedením orchestru Národního divadla, také jeho kontakt s pěvci byl zdařilý. Mozart však zněl pod jeho rukama stroze, málo zpěvně, s minimální agogikou. V často příliš rychlých tempech ukázali hráči orchestru přesvědčivě svou vynikající techniku, lyriky se však nedostávalo. Patrné to bylo jak v úvodní předehře k Titovi a ve zřídka hrané baletní hudbě z Idomenea, tak i v doprovodech.
![](https://operaplus.cz/wp-content/uploads/2021/01/143903068_10159350407789287_7601339905107858538_o.jpg)
V áriích a ansámblech účinkovalo šest pěvců – sopranistky Kateřina Kněžíková (Servilia, Ilia) a Alžběta Poláčková (Vitellia, Elektra), mezzosopranistky Michaela Zajmi (Annio) a Arnheiður Eiríksdóttir (Sesto, Idamante), tenorista Benjamin Bruns (Idomeneo, Velekněz) a basbarytonista Miloš Horák (Publio), s výjimkou tenoristy všichni členové Opery Národního divadla v Praze. Ačkoliv se jednalo o koncert, pěvci zpívali zpaměti a akce byly lehce narežírovány (Beno Blachut ml.). O to více je s podivem, že představitelky Sesta a Ania nebyly oděny přiměřeně svým kalhotkovým rolím. Výkony sólistů charakterizovala přílišná snaha o výraz, který však nevycházel z hudebních frází a jejich textu, ale z vnějškového znázornění prožitků, což působilo nepřirozeně a jednotvárně. Skutečného dramatického napětí bylo poskrovnu.
U dam navíc překvapila i nízká srozumitelnost slov, k opeře přece text patří!
Zaujala především Islanďanka Arnheiður Eiríksdóttir v árii Sesta Parto, ma tu, ben mio svým nosným, znělým hlasem a zřetelně provedenými koloraturami. Ocenění zaslouží i výkon klarinetisty Davida Šimečka, který svůj sólový part provedl spolu s pěvkyní přímo na jevišti, ovšem ne na basetový klarinet, jak by bylo potřeba. Německý tenorista Benjamin Bruns přednesl árii Idomenea Fuor del mar v Mozartem přepracované verzi bez koloratur, textově srozumitelně, avšak místy se zbytečnými intonačními nepřesnostmi v legatech.
![](https://operaplus.cz/wp-content/uploads/2021/01/144591691_10159350416384287_8435208346042500060_o.jpg)
Výkony ostatních sólistů byly spolehlivé, pozornost zasluhují vkusné variace Kateřiny Kněžíkové v repríze árie Ilie. Sbor (sbormistr Jan Bubák) podal kultivovaný výkon.
Z Tita byl proveden ještě duet Servilie a Annia Ah perdona al primo affetto kvintet Vitellie, Servilie, Sesta, Annia a Publia se sborem Deh, conservate, oh Dei, z Idomenea pak árie Ilie Se il padre perdei, kvartet Ilie, Elektry, Idamanteho a Idomenea Andrò ramingo e solo a sbor s výstupem Velekněze O voto tremendo! uzavírající celou produkci.
Středeční večer byl dramaturgicky chvályhodným počinem připomínajícím vynikající díla stojící v Mozartově hudebním odkazu nezaslouženě poněkud stranou. Vlastní koncert však přece jen postrádal dramatickou pravdivost Mozartova díla.
Záznam celého koncertu naleznete ZDE.
![](https://operaplus.cz/wp-content/uploads/2021/01/143741036_10159350407379287_7129347682615681517_o.jpg)
Účinkovali:
Kateřina Kněžíková (soprán)
Alžběta Poláčková (soprán)
Michaela Zajmi (mezzosoprán)
Arnheiður Eiríksdóttir (mezzosoprán)
Benjamin Bruns (tenor)
Miloš Horák (basbaryton)
Sbor Národního divadla
Sbormistr: Jan Bubák
Orchestr Národního divadla
Dirigent: Karsten Januschke
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]