Osobnosti české opery: Ivana Mixová

„V olomoucké opeře jsem byla ve svých devatenácti letech nejmladší Carmen na světě. Od té doby jsem tuto náročnou roli studovala s mnoha našimi i zahraničními dirigenty a režiséry. Například v Berlíně, kde jsem v této postavě po mnoho let vystupovala, trvalo nastudování se souborem Státní opery šest týdnů a zkoušeli jsme až dvanáct hodin denně!“
Tak vzpomíná na svoji vskutku slavnou Carmen velká česká mezzosopranistka Ivana Mixová (2.12.1930 Vídeň – 5.9.2002 Praha). Předvedla ji na mnoha zahraničních jevištích, vedle zmíněného berlínského také v Hannoveru, Frankfurtu, Norimberku, Moskvě… – v době, kdy za železnou oponou žili i naši operní umělci, v celkem šestnácti inscenacích. Zahraniční kritiky se předháněly při hodnocení jejího ztvárnění Bizetovy hrdinky v superlativech, včetně těch po vystoupení v Berlíně: „Carmen je z těch rolí, pro které se musí umělec narodit. Ivana Mixová ji ztělesnila přímo strhujícím způsobem. Má velmi vydatný alt, jímž vládne bez námahy ve všech polohách. Věříme jí smyslovou opojnost, démonickou svůdnost, divokou vášnivost, jež každá Carmen musí mít.“

G.Bizet: Carmen (ND Praha)

Mezzosopranistka Ivana Mixová, jež byla dlouholetou přední členkou opery Národního divadla v Praze v letech 1956 až 1990, tedy dlouhých čtyřiačtyřicet let, se narodila české rodině ve Vídni. V jejích devíti letech se ale rodiče, vášniví ochotníci, přestěhovali do Brna. Po začátcích v dětském sboru začala Ivana (vlastním jménem Hildegarda) studovat brněnskou Konzervatoř. Jejím prvním angažmá se stala olomoucká opera, po třech letech následovala Ostrava a po dalších třech pak už pražské Národní.

R.Wagner: Valkýra (Fricka)

G.Verdi: Rigoletto (Maddalena)

Nejen své skvělé zpívání, vřelost výrazu, ale i nevšední představitelskou přesvědčivost uplatnila Ivana Mixová ve své dlouhé kariéře na naší první scéně v mnoha rolích českého i zahraničního repertoáru. Byla vynikající a nezapomenutelnou Ježibabou i Cizí kněžnou, Varvarou i Kabanichou, Smetanovou Děčanou, Hátou, Radmilou, Martinkou, Rózou i Závišem. Jedinečný byl její Cherubín i Octavián, Wagnerova Fricka i Magdalena, Straussova Herodias i Klytaimnestra, Čajkovského Olga, Filipěvna, Pavlína i Hraběnka, Verdiho Eboli, Amneris, Maddalena i Quickly, Massenetova Dulcinea, Gounodova Marta, Stravinského Turkyně… To zdaleka není všechno. Nad soupisem jejích osmdesáti rolí a dvou tisíců tří set představení se chce říci: Prostě celý svět!

J.B.Foerster: Jessika (Kupec benátský)(Porcie)

P.I.Čajkovskij: Piková dáma (Hraběnka)

R.Wagner: Mistři pěvci norimberští (Magdalena, Naďa Šormová jako Eva)

Při vzpomínce na tuto vstkutku velkou osobnost české opery je třeba zdůraznit ještě jednu věc: Ivana Mixová dokázala to, co zdaleka ne každý z jejích kolegů: A totiž včas odejít. Ač v plné síle, v šedesáti letech se z divadlem ze dne na den rozloučila. Hodněkrát ji potom ještě přemlouvali, tu na role v nově chystaných premiérách, jindy na ten či onen nezbytný záskok. Odolala.

Dejme na závěr ještě jednou slovo samotné Ivaně Mixové, z doby její aktivní kariéry. Následující slova o ní totiž také hodně vypovídají: „Nechodím do divadla vždycky v dobré pohodě a ráda – každý z nás je přece jenom člověk, který má své každodenní radosti, ale i povinnosti a starosti. Ale chodím do divadla včas – a to má svůj účel. Jakmile z reproduktoru zaslechnu předehru, je konec všemu, co mne obklopovalo předtím. Začnu se těšit na představení, na svůj výkon, jsem najednou někdo úplně jiný. Mám hrozně ráda jeviště – každé povolání musí mít člověk rád, aby je vůbec mohl vykonávat.“

S využitím archivu ND