Osobnosti české opery: Rudolf Vonásek

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Ke stému výročí narození tenoristy, překladatele a milovníka opery

Východočeská Chrudim byla jedním z měst, kde se měl český živel čile k světu v průběhu celého devatenáctého století. Již tehdy si chrudimští postavili divadelní budovu, kterou po velkém požáru města přestavěl do tehdy moderní podoby městský architekt František Schmoranz, otec pozdějšího ředitele Národního divadla Gustava Schmoranze. O chrudimský kulturní život se mimořádně zasloužil doktor Karel Pippich, jehož jméno nese dodnes budova chrudimského divadla. Pilně se zde ochotničilo i muzicírovalo. A tyto aktivity dále rostly a vzkvétaly ve století dvacátém. Velmi známý byl zdejší pěvecký sbor Slavoj stejně jako Chrudimská filharmonie.

A v tomto múzami navštěvovaném městě se narodil 11. března 1914 manželům Vonáskovým syn Rudolf. Otec vlastnil obchod s koženým zbožím a oba rodiče byli lidé velmi kulturně založení. Rudolf se od dětství učil hrát na housle a na klavír, v patnácti letech začal navštěvovat hodiny zpěvu u profesora Josefa Masopusta, který pečoval například i o pěvecké začátky Zdeňka Otavy či výborného, bohužel předčasně zesnulého tenoristy Národního divadla Vladimíra Tomše. Mladý Rudolf hrál ochotnické divadlo, byl činný i literárně. S chrudimskou ochotnickou operou účinkoval už v době středoškolských studií v sólových rolích, a to barytonových. Na tomto místě si neodpustím jednu poznámku, která charakterizuje kulturní a společenský život (nejen) Chrudimi v té době. Počátkem třicátých let si chrudimští měšťané vystavěli moderní, kvalitně vybavenou divadelní budovu od architekta Freiwalda, která byla otevřena 18. února 1934 představením Smetanovy Libuše v provedení chrudimských ochotníků, když v čelných rolích účinkovali sólisté Národního divadla.Rudolf Vonásek odchází do Prahy studovat práva, jež úspěšně ukončil v roce 1939 doktorátem. Vedle toho navštěvoval ale také literárně-uměnovědné přednášky na filozofické fakultě, především u profesora Jana Mukařovského. Po ukončení studií nastoupil k chrudimskému soudu. Umělecké zájmy u něho ale postupně vítězí. Věnuje se zpěvu, soudní prostředí ho inspiruje k psaní detektivních příběhů, pro svého švagra, hudebního skladatele Jaroslava Doubravu napsal na základě Shakespearovy proslulé komedie libreto k jeho opeře Sen noci svatojanské. Opera byla provedena v roce 1969 ve Slezském divadle v Opavě.

Při jedné z návštěv svého Déčka v Chrudimi slyšel Rudolfa Vonáska zpívat Emil František Burian, kterého okamžitě zaujal. Doporučil mu proto pěvecké školení u své matky, učitelky zpěvu Vlasty Burianové. Ta proměnila nadějného barytonistu ve výtečného tenoristu. Po její smrti pak pokračoval Rudolf Vonásek v pěveckém školení u zkušeného a proslulého Theodora Czernika. Péči o svůj hlas se věnoval Rudolf Vonásek po celý život. I jako člen Národního divadla se nadále školil u profesora Granforteho.

Emil František Burian nabídl Rudolfu Vonáskovi angažmá ve svém divadle. Z toho ovšem sešlo, protože Déčko bylo rozpuštěno a jeho tvůrce zatčen a zbytek války strávil v koncentračním táboře.

Rudolfa Vonáska si ovšem povšimnul šéf olomoucké opery. V roce 1941 jej angažoval nejprve do sboru opery, ale záhy jej začal pověřovat i sólovými úkoly. V Olomouci si také poprvé zahrál a zazpíval jednu ze svých pozdějších nejúspěšnějších a nejslavnějších rolí, Vaška v Prodané nevěstě. V roce 1943 odchází do Brna, kde se stává sólistou Pěveckého sdružení Opus. V Brně se podařilo zuřivým německým aktivistům české divadlo zrušit. Stalo se tak poté, co byl 3. listopadu 1941 zatčen jeho ředitel Václav Jiřikovský. Dne 11. listopadu proběhlo poslední představení, kterým byla Dvořákova opera Čert a Káča, a následujícího dne bylo divadlo uzavřeno.

Na podzim roku 1942 došlo z podnětu členů opery k realizaci několika představení a koncertů v různých brněnských sálech. Tyto aktivity vyvrcholily v březnu 1943 vznikem Českého lidového divadla, které bylo provozováno pod hlavičkou Národní odborové ústředny zaměstnanecké. Dne 15. března zahájil svou činnost činoherní soubor inscenací Noc na Karlštejně Jaroslava Vrchlického a 10. dubna zahájila představením Smetanovy Prodané nevěsty pod taktovkou Janáčkova žáka Rudolfa Kvasnici a v režii Miloše Wasserbauera svou činnost opera. Hrálo se v Divadle na Veveří a v sále Typosu. Opeře šéfoval Jaroslav Vogel a do činnosti souboru se zapojila celá řada mladých, mimořádně talentovaných umělců jako dirigenti Bohumír Liška či Václav Kašlík, který zde ve svém hudebním nastudování poprvé režíroval pod názvem Don Juan Mozartova Dona Giovanniho, Rudolf Vonásek v této inscenaci hrál a zpíval dona Ottavia a to posléze velmi výrazně ovlivnilo jeho životní a umělecké osudy. Znovu účinkoval v roli Vaška, byl Vítkem v Daliboru a vystoupil také v řadě operet.Přišlo osvobození a v Praze se zrodil nový, velmi ambiciózní operní soubor. V budově bývalého Nového německého divadla jej založila skupina mladých umělců spjatých energií a chutí vymanit operu z tradic minulosti. Kolem profesora Aloise Háby se sdružili dirigenti Karel Ančerl, Robert Brock, režiséři Václav Kašlík (ten tehdy ještě často rovněž v roli dirigenta), Alfréd Radok, Karel Jernek, Jiří Fiedler, scénograf Josef Svoboda a velká řada zpěvaček, zpěváků a hudebníků a vytvořili divadlo, které posléze přijalo název Velká opera 5. května.

Je přinejmenším zajímavé, že k podobným snahám (byť v odlišné podobě) došlo v téže době také v Berlíně, kdy režisér Walter Felsenstein za pomoci osvícených oficírů Rudé armády, kteří tehdy vládli v Berlíně, doslova vydupal ze země Komickou operu.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments