Náměstek ministra kultury a světově známý choreograf Jiří Bubeníček řekl, že k Harapesovi coby student vzhlížel jako k baletní ikoně. Bubeníček viděl v ND Harapese tančit v jedné z jeho posledních rolí Spartaka. „Byl jsem naprosto ohromen, měl jsem pocit, že přede mnou nestojí tanečník, ale umělec, jemuž patří celé jeviště,“ řekl Bubeníček na Slavíně. Harapes podle něho tanec a balet miloval celým svým srdcem i duší. „Do každého pohybu vkládal kus sebe sama,“ uvedl Bubeníček.
Harapes podle generálního ředitele ND Jana Buriana udivoval svým charismatem, silou osobnosti i projevem. „Kdyby se dnes mohl vrátit na jeviště, považovali bychom to za součást soudobého tance,“ řekl Burian.
O uložení urny s Harapesovými ostatky se zasloužila se souhlasem Harapesovy rodiny baletní mistryně Renata Sabongui. Podle ní Harapes spočinul na Slavíně jako vůbec první tanečník, jeho hrob se nachází kousek od malíře Maxe Švabinského a spisovatele Jana Nerudy.
Náhrobek tanečníka, choreografa, pedagoga i herce vytvořil akademický sochař Jaroslav Urbánek z prachatického dioritu. Diorit je tvrdý, přitom pružný kámen, od gotiky se z něj tvořilo žebroví kostelů. Návrh tanečního motivu na stéle s puklinou je od Davida Pospíšila, původně tanečníka.
Prázdný tvar přestavuje siluetu pohybu, podle Sabongui vznikla proříznutím vodním paprskem. „Na hrobě je také pítko, aby tu byl život. Jinde jsem pítko neviděla. Písmo je plastické, vystoupí, když hrob něco poroste, kdežto gravírované písmo vidět není,“ řekla Sabongui, která s Harapesem účinkovala na jevišti.
U hrobu nechybí QR kód s informacemi o Harapesovi. Na pomník Vlastimila Harapese na Slavíně uspořádali přátelé sbírku, do níž lze stále přispět. Činí to i drobní dárci, často senioři.
Na pietní akt dnes od 15:30 hodin v Kině Lucerna navázala také vzpomínkové setkání nazvané Pocta Vlastimilu Harapesovi. Součástí byla diskuse a projekce dokumentárního filmu Martina Kubaly Vlastimil Harapes: Neobyčejné životy.
Na jevišti české první scény Harapes působil 20 let, za tu dobu tam vytvořil zhruba pět desítek rolí. Vedle svých tělesných dispozic a skvělé techniky v nich zúročil i herecké nadání. Sólistou baletu Národního divadla byl od roku 1971 do roku 1988, poté působil jako jeho umělecký šéf.
V roce 2012 získal Thálii za celoživotní taneční mistrovství. Byl také úspěšným filmovým a divadelním hercem. Stal se jako jeden z mála umělců čestným členem Národního divadla, v roce 2016 vstoupil do jeho Síně slávy. Letos in memoriam obdržel čestné občanství Prahy 1.
