Náročný projekt se vrací po deseti letech
Desetidenní program třináctého bienále soudobé hudby Ostravské dny začal již ve čtvrtek 21. srpna 2025, tradiční „druhý“ start ve formě prvního orchestrálního koncertu pak přišel v neděli 24. srpna 2025. Večer s názvem Orchestra Opening: Skladby pro tři orchestry již tradičně uvítal posluchače v jednom z domovských prostorů festivalu – Trojhalí Karolina. Právě tento komplex budov, který prošel rekonstrukcí v roce 2014, inspiroval Petra Kotíka k znovuoživení tohoto typu projektu.
Koncerty pro tři orchestry – přes jejich organizační a logistickou náročnost – jsou ovšem jednou z mnoha neúnavných aktivit Petra Kotíka již přes čtvrt století. On sám v programovém slovu zavzpomínal na to, jak v roce 1997 na kolínském Triennale živě vyslechl Stockhausenovy Gruppen pro tři orchestry – a nevídaným způsobem o pouhé dva roky později úspěšně zrealizoval jejich provedení na Pražském jaru, společně s dalšími skladbami včetně hudby vzniklé pro toto obsazení a příležitost. Při přípravách na tento přelomový projekt Kotík mimo jiné poprvé spolupracoval s Janáčkovou filharmonií, což zasadilo první zárodky jeho budoucích ostravských aktivit. Během let také postupně přibývaly nové skladby připravené přímo pro konkrétní, pochopitelně vždy relativně ojedinělá vystoupení tří orchestrů. Zatím naposledy bylo v České republice možné zažít koncert v trojím obsazení v pražském Foru Karlín v listopadu 2016.
Impozantní zvuk tří orchestrů hrajících zároveň je něco, co je třeba zažít na vlastní kůži. Vzhledem k velikosti obsazení i samotné šířce rozsazení hráčů posluchače skutečně objímá a pohlcuje. Všechny tři ansámbly tentokrát sestávaly z hráčů rezidenčního (ovšem pokaždé nově z nadějných mladých hráčů z celého světa sestaveného) festivalového tělesa ONO – Ostrava New Orchestra společně se členy Ostravské bandy. Dirigenty večera pak byli Johannes Kalitzke, Petr Kotík a Peter Rundel.
Orchideje v dronovém spektru
Tradiční osobnost koncertů z dílny Ostravského centra, velikán orchestrální dronové hudby Phill Niblock program otevřel dvaadvacetiminutovou skladbou Three Orchids. Jako obvykle u Niblockovy hudby, notované dle časomíry namísto běžného hudebního tempa, Petr Kotík ukazuje rukama čas orchestrům – ty jsou samozřejmě skutečně třikrát obsazené od žesťů po kontrabasy, není to jeden dvojnásobně rozšířený orchestr pouze roztažený do šířky. Zvukové spektrum je tak vyvážené, zároveň jsou tu ze všech směrů zřetelně slyšet jednotlivé „fáze“ pozvolného přelaďování akordu od mollového po zmenšený, ale zároveň i různé struktury a frekvence vzniklé díky mikrotonálnímu rozladění, témbrovým rozdílům i prostorovému uspořádání. Je tak možné přesněji zacílit ony proměny vnitřních proporcí jednotlivých složek tohoto zvukového mračna, jejich vrstvení i střetávání. Jen zdánlivě statická, tato hudba se neustále proměňuje – tím víc, čím hlouběji se posluchač noří do zvukového proudu.
Diamanty rozpitých tónů
Následující Diamonds Alvina Luciera původně vznikla pro koncert tří orchestrů na Pražském jaru 1999. Tuto neděli pak zazněla teprve potřetí. Ačkoli je zvukové pásmo Philla Niblocka na první pohled vlastně podobné skladbě Lucierově Diamonds, je to najednou docela jiný poslech se zřetelnějšími vstupy nástrojů a hybnějším rozvíjením a neméně poutavými frekvencemi rozličných souzvuků i „protizvuků“. Jednoduše ale nelze říct, že by to byly dvě „stejné hudby“ v obecném smyslu. Skladatel Charles Curtis Lucierovu skladbu zachytil v doprovodném slovu dokonale: „Jde o snahu akusticky zarámovat prchavost a neuchopitelnost hudebního proudu.“ Ten jako by se neustále „rozpíjel“ – a přitom byl celou dobu již rozpitý zcela. Tato asociace pak pokračuje v úžasu nad zvukovými barvami (jiní by možná volili slovo „skvrny“) zejména v žestích a smyčcích. A zvonkohry s kontrastními vstupy opět ze tří různých směrů…
Kotík mezi orchestrálními variacemi
Po přestávce sedí orchestry zády k publiku – jejich zvuk je tak o poznání jemnější, neboť se nyní odráží od závěsů a panelů barvy letošního loga festivalu (je-li zrovna tmavě modré – oproti zelené novinářské akreditaci či červené visačce organizačního týmu). V Kotíkových Variations nacházíme jeho typické linie především ve flétnách, trubkách či fagotu (rozeznatelné jsou především variace na jeho šestihodinový kolos Many Many Women) v charakteristické zvukovosti paralelních kvint. Soustředěná, čilá, bezeslovná komunikace mezi dirigenty, kteří se navzájem neustále kontrolují, tu je nutná pro orientaci v rytmicky komplikované (de)synchronizaci mezi jednotlivými tělesy i různými nástrojovými skupinami. Někdy jsou tak jednotlivé ansámbly v opozici, jindy se jejich hudební proudy slévají či střetávají, mnohdy jednoduše plynou vedle sebe (nikoli jeden nad druhým). A opět – v této konfiguraci lze všechno to dění sledovat zase docela jinak než v rámci jednoho orchestru.
Rakouské gramofony roztočené v Ostravě
Kotíkovy produkce pro tři orchestry vždy – ze zcela praktických důvodů – znamenaly zároveň vznik nových skladeb pro toto ojedinělé obsazení. I tentokrát zazněla ve světové premiéře skladba určená trojnásobnému symfonickému ansámblu. Přispěla jí další osobnost na Ostravských dnech důkladně etablovaná: Bernhard Lang. Ve své nové GAME XXII for Ostrava pojednal orchestry „jako tři obrovské gramofony, které se odvíjejí v různých rychlostech a vždy hrají asynchronně“. Je to skutečně tak – a každý z těchto tří pomyslných gramofonů – hrajících „paralelně“, nikoli „sériově“ – má na sobě desku se zajímavou hudbou.
GAME XXII též obsahuje častá místa, kdy dirigenti neudávají tempo a hráčům je poskytnuta jistá míra libovůle – a stále je to soudržné. Langova hudba si stále udržuje svoji tvář. Sám skladatel si po této premiéře pochvaloval doslova lásku hudebníků k tomuto materiálu – a způsob, kterým se tento vřelý vztah instrumentalistů projevil ve výsledném hudebním dění. Je také příjemné, že nehrají všechny „desky“ neustále najednou. Tato hudba dýchá, a na poměry Langa zvlášť. Vzhledem k masivnímu obsazení je místy pochopitelně ještě plnější než mnohé jeho Loops pro Leoše Janáčka a „pouhý“ jeden symfonický orchestr. A ty vzácné okamžiky, kdy se ony imaginární přehrávače nastavené na různé rychlosti otáček vzájemně setkají, jsou podobně uspokojivé, jako když se „sejdou“ blinkry aut stojících na červenou – jsou hned o to lahodnější.
Úvodní orchestrální večer letošních Ostravských dnů nabídl čtyři docela různé pohledy na možnosti práce s třemi orchestry, jejich souhry, kontrastu i jedinečné zvukovosti. Nabídl ale také vzácnou hudební zkušenost, kromě jiného inspirující k zase trochu jinému způsobu poslechu. A v neposlední řadě: je dobře, že ke stávajícímu repertoáru hudby pro tři orchestry přibylo, iniciativou Petra Kotíka a Ostravského centra, dalších několik desítek minut.
Ostravské dny 2025 – Orchestra Opening: Skladby pro tři orchestry
24. srpna 2025, 18:00 hodin
Trojhalí Karolina, Moravská Ostrava a Přívoz
Program
Phill Niblock: Three Orchids
Alvin Lucier: Diamonds
Petr Kotík: Variations
Bernhard Lang: GAME XXII for Ostrava
Účinkující
ONO – Ostrava New Orchestra
Členové Ostravské bandy
Bruno Ferrandis – dirigent
Johannes Kalitzke – dirigent
Petr Kotík – dirigent
Peter Rundel – dirigent
