Osudy Beno Blachuta (4)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hostování Beno Blachuta v pražském Národním divadle 

Pro přijetí pěvce do souboru Národního divadla bývalo neprominutelnou podmínkou trojí hostování v již nastudovaných operách. Beno Blachut byl ke svému prvnímu pražskému představení pozván na 23. února 1941, a to s úlohou Jeníka v Prodané nevěstě.Zpíval v inscenaci Prodané nevěsty premiérované 13. října 1938 (derniéra 13. srpna 1943); režisérem inscenace byl Hanuš Thein, scénografem Vincenc Beneš. Představení, které hudebně nastudoval Václav Talich, dirigoval Rudolf Vašata. Obsazení onoho únorového dne bylo následují:

Krušina – Josef Křikava (při premiéře zpíval Jan Konstantin)
Ludmila – Marie Veselá
Mařenka – Míla Kočová (Ota Horáková)
Mícha – Miloš Linka (Stanislav Muž)
Háta – Marta Krásová (Štěpánka Štěpánová)
Vašek – Oldřich Kovář
Jeník – Beno Blachut (Jaroslav Gleich)
Kecal – Eduard Haken (Vilém Zítek)
Principál – Karel Hruška
Esmeralda – Blanka Svobodová (Miluše Dvořáková)
Indián – Emil Bergmann (Hynek Lažanský)

Pro zajímavost uveďme, že jediný Principál Karla Hrušky neměl alternanta. Esmerald bylo sedm. A Jaroslav Gleich v reprízách zpíval Vaška i Jeníka. Beno Blachut jako stálý člen opery Národního divadla zpíval Jeníka poprvé 27. srpna 1941.

Ctitelé opery byli jistě zvědavi na ohlas vystoupení hostů; zvědav byl dozajista i tenorista sám. Jak lze vyčíst z několika recenzí, účinkování olomouckých bylo přijato velmi dobře:

V nedělním představení Prodané nevěsty v N.D. vystoupili dva mladí umělci z olomoucké opery: tenorista Beno Blachut jako Jeník a basbaryton Eduard Haken. Oba hosté se stali pro Prahu cenným objevem, ač zasvěcencům nejsou neznámí. Blachut vzbudil mimořádnou pozornost již při loňských zkouškách absolventů pražské konservatoře (třídy prof. Kadeřábka) a Haken před odchodem do Olomouce upozornil na svůj hlas několika úlohami v Národním divadle. Oba pěvci se vracejí do Prahy zatím jako hosté, lze se však nadíti, že vynikající kvality hlasů i pěvecké umění obou bude vbrzku trvale připoutáno k první české operní scéně. Vzorně kultivovaný a krásně barevný tenor Blachutův, znějící místy i hrdinným nádechem a podporovaný nenucenou mimikou, uplatnil se v celé šíři projevu Jeníkovy role více než přesvědčivě (…).“ (A–Zet Praha 25. 2. 1941. Olomoučtí hosté v Národním, autor. šifra – p -)

„(…) Tenor Blachutův má pro lyrické partie žádoucí lahodu a vřelost a je i ve výškách lehce nasazován, ale při své barvě a tónové plnosti nepřekvapí, setkáme-li se s ním časem i v partiích hrdinných. Deklamaci bude nutno ještě pilovat, hlavně v čistém zvuku sykavek a v jasnosti rychlejších frází. (…)“ (Venkov 25. 2. 1941. Prodaná nevěsta s hosty, autor. šifra O.Š., „přeloženo“ Otakar Šourek.)

Dopisovatelé obou periodik odhadli budoucí zakotvení Beno Blachuta právě v hrdinných tenorových úlohách. Ale muselo uplynout ještě několik let.

„(…) Zejména sympatický dojem zanechal Blachut, odchovanec pražské školy Kadeřábkovy,“ chválí tenoristu následující den dopisovatel Lidových novin skrývající se za šifrou –stál. (plným jménem Otakar Dostál, Lidové noviny 26. 2. 1941. Dva olomoučtí hosté v pražské Prodané nevěstě.) „Má příjemný, jadrný tenor temnější barvy a pozoruhodné kultury hlasové a frázovací. Zpíval s vřelým zanícením, hrál přirozeně, byl to zkrátka vzorný Jeník, pečlivě připravená smetanovská postava.“ (…) Kritik Telegrafu (Dr. P. K.) věří, že Blachutova „pěvecká kultura a samozřejmý, výrazný herecký projev slibují tomuto pěvci pěknou budoucnost. (…)“
***

Ladislav Podhájský ve Dvou vdovách byl druhou rolí, jíž se Beno Blachut v Národním divadle představil, přijel společně s Eduardem Hakenem a jeho Mumlalem. Hosté zpívali v inscenaci, která měla premiéru 6. října 1939 a hrála se do 1. ledna 1946. Blachut do ní jako stálý člen souboru Národního divadla vstoupil 13. února 1942. Pražská divadelní kritika se o jejich hostování v odpoledním představení 6. dubna 1941 hojně rozepsala. Dvě vdovy v režii Ferdinanda Pujmana a v hudebním nastudování Václava Talicha byly pod taktovkou hostujícího Karla Nedbala provedeny v tomto obsazení:

Karolina – Ota Horáková
Anežka – Ada Nordenová (při premiéře zpívala Marie Podvalová)
Ladislav Podhájský – Beno Blachut (Jindřich Blažíček)
Mumlal – Eduard Haken (Luděk Mandaus)
Toník – Oldřich Kovář
Lidka – Marie Budíková

Už příštího dne píše Telegraf (autor se ve své recenzentské rychlosti zapomněl podepsat; pravděpodobně to byl opět Dr. P. K.):

„(…) včerejší vystoupení obou pěvců vyznělo velmi příznivě: tmavý, vroucí lyrický tenor B. Blachuta dobře přiléhá partiím Smetanových oper, je dobře technicky postaven a dobře se nese; nerozpačitý projev herecký doplňuje jeho výkon na dokonalý celek, stejně jako bodrý, jadrný výraz E. Hakena v partii Mumlala dovršuje jeho znamenité vyrovnání se s touto po stránce pěvecké. Oba pěvci měli zaslouženě srdečné přijetí.“

Dopisovatel Národní politiky si dal den času na to, aby čtenářům sdělil, že „Beno Blachut dal Ladislavu mladistvou vřelost svého zvukově neobyčejně příjemného tenoru, opírajícího se o bezpečně jistou pěveckou základnu. V celkovém pojetí výkonu je třeba vyzvednouti ušlechtilost podání i jeho vyslovenou českost.“ (Českost – věru odvážné sdělení v krušné době nacistické nadvlády…)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na