Pardubice rozezní hudba, která spojila světy
Když Antonín Dvořák dostal nabídku učit v Americe, váhal. Nakonec ji ale přijal a jeho pozice v hudebním světě tak byla pobytem v New Yorku ještě silnější. Dvořák otevřel uši „novému světu“, naslouchal černošskému zpěvákovi Harrymu Burleighovi, zaujala ho hudba indiánských kmenů, začetl se do americké literatury a vnímal i nezastavitelný technologický pokrok. Toto všechno jeho tvorbu ovlivnilo. Jednotlivé věty Novosvětské symfonie činí dojem lehkosti, a přitom jsou provázány mimořádně sofistikovanými pouty (například výborně vymyšlený vstup 2. věty, který posluchače převádí z tóniny 1. věty do širokodeché melodie anglického rohu, jenž prý měl imitovat Burleighův hlas). Ohlas symfonie předznamenala zcela vyprodaná veřejná generální zkouška, den na to se už Dvořák objevil v Carnegie Hall.
Tehdejší úspěch popsal Dvořákův syn Otakar: „Již po první větě zcela neočekávaně propukl dlouhotrvající potlesk. Po úchvatném Largu druhé věty lidé vůbec neumožnili pokračování, dokud tatínek nevystoupil na pódium, aby přijal ovace nadšených posluchačů už uprostřed díla. Po skončení symfonie lidé doslova šíleli nadšením. Snad dvacetkrát musel tatínek vystoupit s dirigentem Seidlem na pódium a přijímat díky uchváceného publika. Byl šťastný.“
Dvořák tak svou poslední symfonií už na počátku svého amerického působení uspokojivě naplnil svou misi. Ukázal totiž mladým Američanům, jak rozvíjet své vlastní kulturní bohatství – na jeho odkaz postupně navázali nejslavnější skladatelé USA 20. století George Gershwin, Aaron Copland i Samuel Barber.
Na začátku každého abonentního večeru ale nejprve zazní Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104, který patří do posledního Dvořákova školního roku stráveného v New Yorku a už nezachycuje autora ve stavu okouzlení. Dvořák neplánovaně prodloužil smlouvu kvůli krizi na newyorské burze a netrpělivě očekával návrat do vlasti. Kompozici koncertu také smutně poznamenaly zprávy o špatném zdravotním stavu jeho ženy Josefíny Kounicové. Nicméně z této náročné čtyřicetiminutové kompozice se stal jeden z nejhranějších koncertů vůbec.
Violoncellista Petr Nouzovský se narodil v Praze, ale dětství prožil v Jindřichově Hradci. Už od dob svých studií se výrazně profiloval jako sólový hráč. Studoval na Pražské konzervatoři, Hudební fakultě AMU v Praze, Vysoké škole v Drážďanech a na Královské konzervatoři v Madridu. Doktorské studium Nouzovský nastoupil na VŠMU v Bratislavě. Jeho kvality ve zkratce vystihl kritik Frankfurter Allgemeine: „Nouzovský má vše, co jako sólista potřebuje – jeho hra překypuje vitalitou, precizní artikulací a vášnivým přednesem půvabné kantilény.“ Na svém kontě má řadu soutěžních úspěchů, mimořádně hodnotných koncertů a ceněných nahrávek včetně Dvořákova violoncellového koncertu, který natočil právě s Komorní filharmonií Pardubice.
Před třetím koncertem, ve středu 29. ledna 2025 v 18:00 hodin v Malém sále Domu hudby je naplánovaná introdukce se sólistou Petrem Nouzovským a dirigentem Stanislavem Vavřínkem.
Koncerty jsou téměř vyprodané. Poslední vstupenky je možné zakoupit v Turistickém informačním centru v Machoňově pasáži v Pardubicích, nebo prostřednictvím online webu Kfpar.cz.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]