Atmosféra byla od počátku domácká, neformální, přívětivá. Festival k vystoupení pozval Parnas Quintet, nové brněnské dechové kvinteto, jež se na naší koncertní scéně teprve etabluje. Jeho členy jsou hráči Národního divadla Brno a Filharmonie Brno. Název souboru odkazuje nejen k proslulé brněnské barokní kašně na Zelném trhu, ale i k řecké mytologii – Parnasu jako místu básníků, chrámu múz.
Komorní matiné zahájilo Janáčkovo Mládí, dechový sextet s přidruženým basklarinetem. Od počátku zněl zvuk ansámblu velmi vyrovnaně a vypracované vedení hlasů svědčilo o precizním nastudování. Akustika se ukázala jako velmi příznivá, ke zvukovému přehlcení takřka nedocházelo. Snad jen zvuk lesního rohu, jehož hráč se musel v Janáčkovi doslova dělit o místo s basklarinetistou a hrál posunut už hodně dozadu, trochu unikal. Janáček byl hrán temperamentně a někdy snad až příliš uvolněně; jako příklad uvedu vložené 17/16 takty ve druhé větě, které působí v interpretaci většiny souborů jako volné nástrojové kadence se zastavením, i když Janáček tam „kulhavé“ metrum jistě nenapsal bezdůvodně. Pochod modráčků nepostrádal patřičný vtip a závěrečná věta, velmi náročná na stavbu a logiku tempových přechodů, rovněž vyšla velmi přesvědčivě. Hostující basklarinetista Lukáš Daňhel se předvedl jako zkušený komorní matador a se souborem dokonale souzněl barevně i intonačně. Upoutala rovněž ušlechtilá kantiléna hoboje Romany Mazákové a měkký, svítivý tón flétny i pikoly Michala Vojáčka.
Následoval další skvělý opus meziválečného českého dechového repertoáru, Dechový kvintet op. 10 Pavla Haase. V díle z roku 1929, působícím neoklasicky i modernisticky, převažuje práce se středověkými i hebrejskými mody. Celek působí tu tradičně, tu excentricky. Velmi exponovaný je zde zejména hornový part. Antonín Kolář, který po odchodu basklarinetisty získal konečně potřebný prostor, podával v Haasovi naprosto perfektní výkon. Také se zde více prosadil i stále lépe hrající fagotista Petr Hlavatý, nový člen souboru. Rychlé staccatové běhy první věty vycházely bravurně a třetí část, parodický obraz jakéhosi pitoreskního bálu, nepostrádala potřebný ráz a vtip.
Vtip, nadhled a ironie dominovaly i ve druhé polovině koncertu. Šest bagatel György Ligetiho (1953) pracuje s určitými minimalistickými prostředky v ostinátu a rytmu, se zvukově monotónními, avšak sugestivními barevnými plochami, s motivy založenými na vzájemných půltónových intervalových vztazích. Pomalé části jsou pojímány ještě v postromantickém duchu. Skladba je od svého vzniku velmi vděčnou součástí dechového komorního repertoáru a také nyní sklidila patřičný úspěch.
Závěrečné Three Shanties op. 4 Malcolma Arnolda byly už jen svérázně odlehčenou třešničkou na dortu. Jsou to vlastně zlidovělé vojenské či námořnické popěvky až odrhovačky. V době vzniku (1943) byly tyto přisprostlé, avšak jistý patriotismus nepostrádající písničky ve válečné Británii opět v kurzu. Parnas Quintet si skladbu patřičně užil (nejvíc mě upoutala opravdu potřeštěná parodie habanery v první větě) a s ním i přítomní posluchači.
Parnas Quintet se předvedl ve velmi slibné kondici. Působil jako osobnostně i interpretačně stmelený, vyrovnaný ansámbl. Jisté rezervy má soubor ještě například v dynamické oblasti pianissima. Zvláště je třeba ocenit výkon klarinetisty Petra Vysloužila. Je zřejmě v souboru tím, koho nazýváme tvůrcem hry. Byl spoluhráčům velkou oporou a podal vyrovnaný, všeobecně inspirující výkon. Před Janáčkovým Mládím si pro jistotu překontroloval technický stav svého nástroje, aby v prostorách tak autentických nic neponechal náhodě. Jistě si připomněl proslulé technické selhání klarinetu profesora Stanislava Krtičky během památné premiéry Mládí 24. 10. 1924 v Besedním domě v Brně, jež Janáčka vedlo k rozčilené reakci: „Važene obecenstvo, to nebyla moje skladba. Ja jsem napsal sextet, ne kvintet! Pan Krtička dělal jako by hral, ale nehral!“ Bodejť by chudák zoufalý hrál, když mu přestala fungovat klíčová klapka a nehrálo mu skoro vůbec nic! Noční můra každého dechaře! Avšak kdo je připraven, není zaskočen, platilo tehdy stejně jako dnes.
Parnas Quintet rozhodně má na to, aby zaujal pevné místo na české i mezinárodní koncertní scéně. K tomu není třeba hvězdných ocenění ani zářných recenzí, ale především tvrdé a poctivé společné práce. A samozřejmě i dostatek příležitostí ke koncertování. Soubor nyní stojí na důležitém rozcestí své kariéry a rozhodně má nakročeno správným směrem.
Hodnocení autora recenze: 70%
Janáček Brno 2016
Parnas Quintet
– Michal Vojáček – flétna
– Romana Mazáková – hoboj
– Petr Vysloužil – klarinet
– Antonín Kolář – lesní roh
– Petr Hlavatý – fagot
Lukáš Daňhel – basklarinet
15. října 2016 Památník Leoše Janáčka Brno
program:
Leoš Janáček: Mládí, dechový sextet
Pavel Haas: Dechový kvintet op. 10
György Ligeti: Šest bagatel
Malcolm Arnold: Three Shanties
