Pátý koncert Dnů soudobé hudby byl setkáním českých a moravských skladatelů

Koncert byl veden v pozitivní atmosféře. Úsměv posluchačů podnítilo slovní vystoupení Víta Micky, který se auditoriu omluvil, že na jeho instruktivní skladbě Covidové Vánoce pro kvarteto zobcových fléten se projevuje malá zkušenost s tvorbou pro tento dechový nástroj. Kvarteto ve složení Anna Vopršalová, Anna Vološinová, Michal Reiser a Amálie Černá pak dirigoval. Ve skutečnosti se ve skladbě, která měla svoji světovou premiéru, ukázal jediný problém – nedoladěnost prováděcího tělesa, realizujícího však skladbu plasticky podle pokynů dirigenta. Jedná se o zdařilý capricciosní kus s neotřelou harmonií i proměnlivou fakturou. Nová instrumentace, například pro kvarteto klarinetů, by ho vynesla do ještě vyšších uměleckých pater.

Třívěté Concertino pro violoncello a klavír Jana Grossmanna, určené též mladším věkovým kategoriím, zaznělo na koncertě v české premiéře. Našlo ve violoncellistce Vanese Bortníkové, studentce Pražské konzervatoře, a doprovázející klavírní pedagožce Haně Forsterové zanícené interpretky. Mladá sólistka se úspěšně vypořádala s efektně napsaným sólovým partem. Hudebně však nejvíce zapůsobila zpěvná druhá věta s průzračným harmonickým aparátem. V kompozici krajních vět je omezený pohyb tonálních center, což průběh těchto vět poněkud limituje.

Do festivalu Dny soudobé hudby byla zařazena poprvé skladba Vojtěcha Podroužka, čerstvého absolventa Pražské konzervatoře ze skladatelské třídy Eduarda Douši. Zazněla jeho Sonatina pro housle a klavír. Autor se ve svém komentáři přiznává k inspiraci francouzskou hudbou 20. století, nejvíce z ní pak vysvítá duch impresionismu. Nelze to však vnímat jako negativum, protože se impresionistické idiomy dostávají do nových kontextů, a tak dílo působilo svěže a dobře se poslouchalo. Houslový a klavírní part jsou vedeny do barevně poutavých pozic, často i do poloh nástrojově efektních, realizovaných v samostatných výpovědích i ve společné instrumentaci. Nejsilněji na mě zapůsobil snový začátek druhé věty, ve kterém se vynořuje klavírní doprovod jakoby z hlubin a „z dálky“ doprovází dlouhodechou melodii. Dobře vystavěná skladba byla přijata s velkými sympatiemi a premiéra pana Vojtěcha Podroužka na festivalu Dny soudobé hudby dopadla nadmíru dobře. Úspěch kompozice podpořil i výborný výkon houslistky Marie Zajícové a klavíristky Aleny Grešlové.

Se stejně živými sympatiemi byla přijata i skladba Jana Vičara věnovaná mladé generaci. V závěru večera zazněly tři vokální části z jeho kantáty Tempus Iuvenis (Čas mládí) pro bas, soprán a klavír. Dílo našlo nadšené interprety v basistovi Josefu Kovačičovi, sopranistce Veronice Kaiserové a klavíristovi Danielu Wiesnerovi. Kantáta zhudebňuje staré latinské texty Carminy Burany, Třeboňského rukopisu, Bible či texty z oblasti českého folkloru. Do festivalového koncertu autor vybral náročné pěvecké části pro bas (Kázání mladistvému ničemovi), soprán (Husička divoká) a pro duo (Peníze vládnou světem). Zaskvěli se v nich všichni protagonisté. Dílo je psáno zkušenou rukou, osvícenou nápady ve všech složkách. Opírá se o nejlepší tradice světové kantátové tvorby 20. století. Mě osobně velmi zaujal klavírní part všech částí, neboť v něm autor dokázal nacházet svěží instrumentální barvy i zemitý humor. Provedení skladby Jana Vičara se stalo vrcholem večera.

Další skladby vznikly sice pro profesionální interprety, ale jejich hudba vyzněla také mladicky svěže, protože v ní působilo mnoho nekonvenčních prvků. V první řadě nutno zmínit českou premiéru závažného díla Jindry Nečasové Nardelli Hlas ticha pro dvoje housle podle obrazů Františka Kupky. Provedli jej britští manželé Iva Butler a Mark Butler, kteří se také ujali světové premiéry v katedrále Cantebury v Anglii v roce 2020. Autorka zde vychází z figurálních výtvarných děl s filozofující rovinou: Cesta ticha I, Vzdor (Černý idol), Cesta ticha II a Lekníny (Počátek života). Snaží se hudebně vyjádřit jejich hluboký obsah. Volbou houslového dua si úkol ještě ztížila, protože se vzdala akordického nástroje s ilustrativními barevnými schopnostmi. Cyklus Hlas ticha je posluchačsky i interpretačně velmi náročný. Skladba se objevila též na autorčině posledním CD Krystaly/Crystals. Není divu, že studiová nahrávka více ozřejmuje materiálové i tektonické zpodobení autorčiných představ, než se stalo na festivalovém koncertě. Zde vyzněla nejlépe věta závěrečná, plná energie a nástrojových fines. Interpretující dvojice manželů Butlerových vložila do provedení veškeré své síly, a připravila tak autorce i sobě pěkný úspěch.

Moderní kompoziční prostředí využívá také skladba Pavla Hrabánka Impakt – hudba pro hoboj violoncello a klavír, jež ve světové premiéře představili hobojistka Liběna Séquardtová, violoncellista Pavel Chovanec a klavírista Daniel Wiesner. Členité dílo v jednovětém průběhu využívá několikatónových motivických prvků, se kterými vytváří plochy. Autorovi se daří dosáhnout atraktivity hudebního vyjádření především v pulzujících částech, kde kýženého efektu dosahuje různými typy komplementárního rytmu. V Hrabánkově skladbě je též prostor pro lyrická zastavení, zde však jeho kompoziční profilace poněkud zaostává. Skladba dosáhla interpretačních kvalit především v partu hoboje a klavíru. Byla odměněna dlouhotrvajícím potleskem.

Za vrchol skupiny skladeb určených zkušeným posluchačům považuji písňový cyklus pro vyšší hlas a klavír Poslední růže od Jiřího Smutného. Cyklus zhudebňuje básně Jana Nerudy, Karla Tomana, Antonína Sovy a Jeana Moréase. Skladba zazněla ve světové premiéře verze s recitativy. Provedly ji sopranistka Veronika Kaiserová a vynikající pianistka Martina Hájková. Obsahem textů k písním jsou vyznání básníků k fenoménu smrti. Hudební řeč Jiřího Smutného je sice moderní, často atonální, ale nesmírně poutavá. To je unikátní vklad. V jeho moderním lyrismu realizovaném moderní harmonií a vyspělou pěveckou melodikou se člověk „koupe jako v bazénu a nechce se mu vylézt z vody“. Písňový cyklus je vygradován pulzující závěrečnou částí s textovými zvukomalbami. Dílo patří mezi ty, které mají šanci žít na koncertních pódiích.

Do příjemné atmosféry večera ústrojně vstoupily též jednoduché úpravy židovských písní pro ženský hlas a cimbál Edvarda Schiffauera v podání pěvkyně Barbory Baranové a Gabriely Krchňáčkové. Bylo okouzlující podlehnout jejich archaické melodice i harmonii. Zvukovou specifikou zmíněného provedení je fakt, že intonace pěvkyně se často pohybovala na spodním okraji akceptovatelného intonačního spektra.

Další koncert Dnů soudobé hudby přinesl možnosti obohacení repertoáru pěvců i instrumentalistů. Přejme novým skladbám úspěšný start do života.

Dny soudobé hudby
1. listopadu 2023, 19:00 hodin
Modlitebna Českobratrské církve evangelické

Program
Vít Micka: Covidové Vánoce pro kvarteto zobcových fléten / světová premiéra
Jan Grossmann: Concertino pro violoncello a klavír / česká premiéra
Jindra Nečasová Nardelli: Hlas ticha / česká premiéra
Edvard Schiffauer: Židovské písně pro ženský hlas a cimbál / pražská premiéra
Jiří Smutný: Poslední růže – písně pro vyšší hlas a klavír s recitativy / světová premiéra této verze
Vojtěch Podroužek: Sonatina pro housle a klavír
Pavel Hrabánek: Impakt – hudba pro hoboj, violoncello a klavír / světová premiéra
Jan Vičar: Tria carmina

Účinkující
Barbara Baranová – zpěv
Vanesa Bortníková – violoncello
Iva Butler – housle
Mark Butler – housle
Amálie Černá – flétna
Hana Forsterová – klavír
Anna Grešlová – klavír
Martina Hájková – klavír
Pavel Chovanec – violoncello
Veronika Kaiserová – soprán
Josef Kovačič – bas
Gabriela Krchňáčková – cimbál
Michal Reiser – flétna
Liběna Séquardtová – hoboj
Anna Vološinová – flétna
Anna Vopršalová – flétna
Daniel Wiesner – klavír
Marie Zajícová – housle