Pavel Černoch: Padesátiny? Nevnímám to jako zlom, zlomy v mém životě byly jiné

Pane Černochu, vaši úspěšnou operní kariéru sleduji dlouho, ale přiznám se, že mě překvapilo, když jsem zjistil, že máte letos už padesátiny, k nimž srdečně blahopřeji! Připomíná to i název vašeho koncertu „Pavel Černoch 50“. Co s vámi ta číslovka dělá a vnímáte ji jako určitý zlom?
„Už padesátiny“? Nebo teprve? Zamýšlím se nad tím. Rád bych vám řekl, že jsem snad o něco moudřejší, pokornější, klidnější a uváženější než dříve, ale ve skutečnosti si to nemyslím. Nevnímám to ani jako zlom. Zlomy v mém životě byly narození mé dcery, covid, válka na Ukrajině, to jsou události, které významně změnily můj život, náhled na něj a změnily i mou práci. 

Brno je vaším rodným městem, a tak není divu, že jste si pro váš letošní jediný sólový koncert v Česku a navíc k oslavě životního jubilea vybral právě Brno, konkrétně hrad Špilberk. Na co se diváci mohou těšit?
Věřím, že na příjemný večer plný krásné hudby. Vybrali jsme společně s panem dirigentem Kyzlinkem i nové skladby, které jsem ještě nikdy na jevišti nezpíval, bude to pro mne zase výzva a doufám, že se to podaří. Zazní krásné árie a duety od velikánů jako jsou Verdi, Puccini, Leoncavallo, Ponchielli, Dvořák či Smetana. Nebudou chybět ani italské písně a opereta.

Na koncertě bude Slovenskou filharmonii řídit dirigent Jaroslav Kyzlink. Znáte se už z jiných projektů a jak se vám s ním spolupracuje?
Známe se od dětství, z dětského sboru Kantiléna, a pojí nás dlouholeté přátelství. Jarek je skvělý muzikant a vynikající dirigent, rozumím jeho gestu, jeho tepu, jeho energii, spolupracuji s ním moc rád. Cítím se s ním na jevišti bezpečně. To je velice osvobozující a v dnešní době zdaleka ne samozřejmé. 

Na koncertě vystoupí i sopranistka Jana Šrejma Kačírková, úspěšná hvězda brněnského Národního divadla i jiných scén. Proč jste si vybral právě ji?
Protože je báječná, skvělá lidsky, vynikající zpěvačka. V minulosti jsme společně již vystupovali několikrát právě na koncertech. Na takovou prezentaci je potřeba vzájemná chemie, sympatie. To si dovoluji říci, že společně máme. 

Koncert proběhne na nádvoří hradu Špilberk, tedy pod širým nebem, což se k létu hodí. Má to ale i své nevýhody, že? Zpíváte na podobných koncertech rád?
Ano i ne. Vždy je to spojené s romantikou a letním sněním, ovšem za předpokladu, že vyjde počasí. Budeme se modlit a přát si, aby nám nebe poslalo vlahý letní večer. Já jsem zažil mnoho show pod širým nebem, nezapomenutelná byla Carmen v Athénách v amfiteátru pod Akropolí. Začínalo se vždy ve 22 hodin, venkovní teplota byla 30 stupňů.

Když jsme u koncertů – a na tomto zazní pouze skladby z oper –, rád bych se zeptal, co vy a koncertní a písňový repertoár?
Tady cítím veliký dluh. Do budoucna se snad daří do mého kalendáře více koncertů plánovat. Navázal jsem spolupráci s Pražským filharmonickým sborem a chystáme několik krásných projektů, nejbližší bude Janáčkův Otče náš, který uvedeme na podzim v Praze a v newyorské Carnegie Hall. Další koncerty mě čekají s Bostonskými symfoniky a Andrisem Nelsonsem a rovněž s Českou filharmonií a Simonem Rattlem. Těším se i na dlouho odkládaný projekt, a to je Janáčkův Zápisník zmizelého, který budeme chystat s klavíristou Janem Bartošem na veliké evropské turné v roce 2028. Podařilo se mi navázat i krásnou spolupráci s festivalem Smetanova Litomyšl, na příští roky tam chystáme také několik koncertů.

Jaký je váš vztah k rodnému Brnu? A – jestli to není tajné – kde vlastně převážně žijete, když zpíváte hlavně ve světě?
Brno je skvělé místo na světě, já jsem tu vyrostl, vystudoval, poprvé se zamiloval. Mám radost z toho, jak se Brno krásné vyvíjí, těším se i na to, až se konečně podaří dokončit velký obchvat a budeme si užívat i větší klid v dopravě. A kde žiju? To není tajné, myslím, že to i každý ví, žiju v Praze a od roku 2020 vlastně kousek za Prahou. Celý život jsem toužil po životě v domě se zahradou, a to se mně podařilo realizovat. Jsme tu šťastní. 

Myslím, že většina padesátníků se neubrání jisté bilanci nebo ohlédnutí za svým životem a profesí. Máte to také tak? A jaké to ohlédnutí nebo bilance je?
Jistě ano. I když jsem spíše člověk, který žije především přítomností a hodně budoucností. Nejsem sentimentální a nijak se netrápím minulostí. Snažím se ale žít tak, aby byla co nejlepší. Když se zamyslím nad těmi padesáti lety, mám pocit, že to bylo několik životů, některá období vidím i s takovým odstupem, jako by to ani nebyl můj život. Čtyřicet let na jevišti a dvacet let v aktivní mezinárodní kariéře, fungující firma s desítkou zaměstnanců. To vidím… a hlavně třicet pět let neutuchající práce, snění, zklamání a nových začátků. To nejdůležitější však je má rodina a mí přátelé. S některými nás pojí více než čtyřicet let společného snažení. 

Jak se za tu dobu proměnil váš hlas, jak rostl s novými rolemi, koncertním repertoárem i díky spolupráci s různými dirigenty a režiséry?
To by bylo na samostatný rozhovor. Ono se především mění vaše tělo, svaly a také hlava, mysl. To má na hlasivky a na zpívání obrovský vliv. Důležitá je i škola, technika, jakou používáte. Do 35 let jde vše víceméně samo, potom začnou první otazníky a je třeba na vše reagovat. Je to jako ve sportu. Musíte neustále cvičit a trénovat a naslouchat svému tělu, a já jsem velice vděčný mému učiteli Paolu De Napoli, že to se mnou tak dlouhou dobu vydržel. Věřte mně, že to se mnou není vždycky jednoduché. 

Možná tu otázku nemáte rád, ale já se přesto zeptám… Zpíval jste mnohé krásné role českého i světového operního repertoáru, které z nich jsou vašemu srdci nejbližší nebo které považujete za klíčové?
Dnes jednoznačně Prince v Rusalce a Lacu v Její pastorkyni. Oba pány mám moc rád a provázejí mě po celou dobu mé kariéry. Klíčovým se dnes zdá být i Sergej v Šostakovičově Lady Macbeth. S tím jsem si také velmi porozuměl. Čeká mě v budoucnu v Barceloně, Lipsku, Paříži či Londýně. 

Když jsme u toho bilancování, teď už se nebudu ptát na role, ale na setkání, spolupráce a vystoupení, které považujete ve své kariéře za nejdůležitější nebo na které obzvláště rád vzpomínáte? Mám na mysli dirigenty, režiséry, kolegy a také třeba konkrétní inscenace nebo koncerty…
Mám takové lidi i projekty. Patří mezi ně především můj první agent Alan Green a můj učitel Paolo De Napoli. Ti stáli u zrodu mé mezinárodní kariéry. Co se dirigentů a režisérů týče, měl jsem opravdu možnost a štěstí spolupracovat s těmi nejlepšími, a to je něco úžasného, máte možnost se naučit spoustu nových věcí a nechat se inspirovat jejich bytím. Jiří Bělohlávek, Daniel Barenboim, Kirill Petrenko, Simon Rattle, Andris Nelsons, John Eliot Gardiner, Jakub Hrůša… 

Zpíval jste na předních operních scénách, ve Vídni, Berlíně, Paříži, Londýně, Mnichově, Miláně, Hamburku, Drážďanech, Barceloně nebo Chicagu, vystoupil jste i v řadě slavných koncertních sálů, známe vás samozřejmě i z českých pódií; máte nějaký dosud nesplněný sen, kde byste ještě rád vystoupil? Co Metropolitní opera? Pokud se nepletu, tak váš plánovaný debut v Met v roce 2020 byl tehdy bohužel zrušen kvůli covidu…
V Met jsem měl podepsanou smlouvu třikrát, od roku 2020, ani jednou jsem tam nevystoupil, poslední projekt Rusalky s Jakubem Hrůšou byl zrušen před půl rokem z finančních důvodů a restrukturalizace Metropolitní opery. Nyní jednáme dál, je to pro mne již spíše taková úsměvná hra, ale nechám se rád překvapit. Co bych rád do budoucna udržel, je spolupráce s Vídní, Mnichovem a Paříží. To jsou má nejmilejší města a operní domy.

Vaše úspěchy jsou spojené s jednou nevyhnutelnou věcí, a to s častým cestováním. Jak to snášíte (lety, klimatizace, časové posuny…), jak přitom pečujete o svůj hlas a celkovou kondici, a cestujete rád i soukromě, nebo si od toho naopak spíš odpočinete, když máte delší volno? Máte čas nebo chuť na prohlídky měst, kde vystupujete, na jejich památky či muzea apod.?
Je to životní styl, který si musíte vybrat. Představte si deset měsíců v roce na cestách, s kufrem a v různých postelích, patnáct let… Po nějaké době se mi podařilo zpívat pravidelně v pěti operních domech, tam se vracím vždy do stejného hotelu či bytu, to je pro mě důležité. Paradoxem je, že vlastně nerad cestuji, nerad létám letadlem a nemám rád spát v cizí posteli. Je to daň, kterou jsem musel zaplatit za tu krásnou práci, kterou mně nabízejí. 

Co vás čeká v nové sezoně, kde vás diváci uvidí a v jakých rolích? A můžeme se na něco těšit i v Česku?Na podzim vyjde má první sólová deska, bude to celé o Bedřichu Smetanovi, nejkrásnější árie a duety. Spolupracuji na tomto projektu s Českou filharmonií a Tomášem Netopilem. Sezona 2024/25 potom začne v Barceloně s novou inscenací Šostakovičovy Lady Macbeth, potkáme se poprvé na jevišti s úžasnou sopranistkou Sarou Jakubiak. Dále mě čeká nová inscenace Káti Kabanové v Mnichově s úžasnou Corinne Winters, koncertní provedení Lady Macbeth s Andrisem Nelsonsem, s Kristīne Opolaisovou a lipským orchestrem Gewandhaus. Na závěr sezony mě čeká debut v Ponchielliho opeře La Gioconda v roli Enza Grimaldiho na operním festivalu v Budapešti.

Čeká mě i několik koncertů v USA, ale i u nás doma, a to jak v Praze, tak v Litomyšli. Ale to bych předbíhal a myslím, že to ještě ani nesmím prozradit. Zásadní změnou by mělo být mé rozhodnutí vrátit se na jeviště Národního divadla v Praze a v Brně. V praxi by to mělo znamenat jednu novou inscenaci ročně v Praze a jednu v Brně. Mluvíme o tom, budu šťastný, jestli se to podaří. 

Můžete prozradit i něco z jistě zaplněného kalendáře na další roky – nové role a chystané inscenace? Na jak dlouho dopředu máte vlastně kalendář plný?
To plánování se po covidu celkem zkrátilo. Doba je nejistá a plná neustálých změn. Moje agentura nyní chystá sezony 2027 a 2028. Dříve to bylo pět a více let dopředu. Těším se, že se vrátím k roli Dona Carlose, dostal jsem pozvání do Madridu na roli Jeníka v nové inscenaci Prodané nevěsty, do Vídně se vrátím jako Gregor ve Věci Makropulos, čekají mne veliké projekty v Paříži či Londýně. Největším projektem do budoucna je ale má dcera. Uvidíme, jak obstojím v této životní roli, kterou jsem si přál nejvíce ze všech.

Ať se vám ve všem daří a děkujeme za rozhovor!