Dvořákův zápas s osudem
Úvod večera bude patřit Klavírnímu triu č. 3 f moll, op. 65 Antonína Dvořáka z roku 1883. Skladba vznikala v mimořádně pohnutém tvůrčím i osobním období, kdy autor prožíval hlubokou krizi spojenou s úmrtím jeho matky. Zároveň se Dvořák potýkal s důsledkem velkých mezinárodních úspěchů, které na něj kladly vysoká očekávání v Londýně i jinde v Evropě.
Na rozdíl od Dvořákových dřívějších, folklórem protkaných a radostnějších skladeb se Trio f moll vyznačuje tragickým, dramatickým a nekompromisně procítěným rázem. Nese v sobě sice prvky brahmsovské kompoziční hutnosti a strukturální závažnosti, avšak s typicky dvořákovskou melodickou invencí a velkorysou symfonickou šíří. Každá z vět odhaluje jinou polohu autorova vnitřního zápasu – od elegické tesknosti až po živelné, avšak vnitřně rozervané finále. Hned v úvodu programu tak koncert otevírá prostor pro niternou zpověď a intenzivní emoční nasazení.
Janáčkovo drásavé divadlo beze slov
Druhá část programu zavede posluchače do intimního a zároveň napjatého světa Leoše Janáčka. Jeho Smyčcový kvartet č. 1 „Z podnětu L. N. Tolstého Kreutzerovy sonáty“ z roku 1923 reaguje na syrový příběh žárlivosti, psychického týrání a vraždy, který Lev Nikolajevič Tolstoj vylíčil ve své stejnojmenné novele.
Janáček toto téma hluboce prožíval. Zkoumal tragický osud hlavní hrdinky a ženský úděl v sevřeném společenském rámci. Jak sám formuloval: „Měl jsem na mysli ubohou ženu, trápenou, bitou, ubitou.“ Bolestný příběh a psychické utrpení silně rezonovaly i s jeho vlastním životem a vztahem ke Kamile Stösslové.
Skladba je vystavěna z dravých kontrastů, nervních motivů, vzrušených dialogů a charakteristických nápěvků mluvy. V rukou Pavel Haas Quartetu funguje jako drásavé dramatické divadlo beze slov. Soubor, pro nějž je janáčkovský repertoár doménou prověřenou řadou mezinárodních ocenění, dává partituře maximální výrazovou naléhavost, syrovost a obnaženou lidskou pravdu.
Šostakovičův Klavírní kvintet snoubí melancholii s neoklasicistním řádem
Závěr večera propojí umění všech účinkujících v Klavírním kvintetu g moll, op. 57 Dmitrije Šostakoviče z roku 1940. Toto pětivěté dílo, které autor zkomponoval pro sebe a legendární Beethovenovo kvarteto, přineslo Šostakovičovi okamžitý celosvětový věhlas a řadu prestižních ocenění včetně Stalinovy ceny.
Kvintet v sobě mistrně snoubí neoklasicistní čistotu formy – inspirovanou barokním kontrapunktem v úvodním, hluboce ztišeném Preludiu a Fuze – s elegickou melancholií, groteskní nadsázkou v živém Scherzu a monumentálním, zářivým vyústěním celého cyklu. Spojení pevného a zároveň citlivého klavíru Jana Bartoše s průrazným a barevně bohatým projevem smyčců Pavel Haas Quartetu vytváří v závěru koncertu masivní zvukovou klenbu.
Setkání Dvořákovy dramatické hutnosti, Janáčkovy psychologické ostrosti a Šostakovičovy strukturální vznešenosti tak v Mozartově sále Reduty ukáže hlubokou reflexi klíčových vývojových proměn evropského komorního repertoáru.
