Čtenáři Opery Plus blogují
Historické město Prachatice, nazývané také „bránou Šumavy“, v příhraniční jihozápadní části České republiky přivítalo dne 11. ledna 2017 houslistu Pavla Šporcla. Městské divadlo, v němž se koncert konal, bylo zaplněno téměř do posledního místa a posluchači netrpělivě očekávali příchod umělce.
Jelikož nejsem erudovaný odborník, mohu umění hry na housle Pavla Šporcla posoudit pouze jako laik – tedy hlavně tím, jaký na mě koncert zanechal celkový dojem. Krajina se halila do bílé, když začaly znít první tóny koncertu s názvem Pocta Paganinimu. Komorní atmosféru v sále divadla pomohlo vytvořit tlumené osvětlení. V pozadí pak stál klavír a na něm lampičky, které se rozsvítily vždy, když hudebník začal hrát. Na pozadí byl promítán houslový klíč. Typickým znakem Pavla Šporcla je šátek a housle modré barvy, ani tentokrát tomu nebylo jinak. Koncert hudebník prokládal mluveným slovem s informacemi o skladatelích a vtipnými vsuvkami, mimo jiné i ze svého života.
V úvodu hudebník zavtipkoval, když se v sále ozval dusivý kašel, že může počkat – že posluchače chápe, když všude právě řádí chřipky. Jako první zazněla Partita č. 2 d moll, BMW 1004 od Johanna Sebastiana Bacha, další skladbou byla Sonáta č. 4 od Eugèna Ysaÿe, což byl belgický hudební skladatel a houslista. Po ní zazněl výběr z 24 Capricií Niccola Paganiniho. Před touto skladbou Pavel Šporcl podotkl, že Paganini musel od pěti let cvičit několik hodin denně, zatímco on v pěti letech cvičil pět minut denně. Z toho tedy dle jeho slov vyplývá, že Paganini to asi potřeboval. Poslední skladbou byla virtuózní variace pro sólové housle na naši hymnu Kde domov můj z pera samotného Pavla Šporcla. Aplaus publika byl velký, a tak se diváci dočkali i jednoho přídavku.
Pro mě jako laika byl čas strávený ve společnosti takového houslového virtuóza velice příjemný a odcházela jsem z koncertu s krásným zážitkem.
I váš text v této rubrice rádi uveřejníme. Naše adresa: [email protected]
