Pavel Svoboda: Kultura nesmí být škrtnuta jako zbytečný luxus

V lednu 2020 jste se stal ředitelem filharmonie. Proč jste roli úspěšného varhaníka vyměnil za manažerskou pozici?
Ve skutečnosti jsem varhany nevyměnil, na to je mám moc rád. Kombinace hraní a organizační činnosti mi byla vždy velmi blízká. Už jako student jsem pořádal koncerty, poznával svět grantů a sponzorů. Dnes je mi ctí řídit kulturní instituci s více než padesátiletou historií, je to výzva a cenná zkušenost.

Časově tedy vše zvládáte?
Všechno jde, když se chce. Samozřejmě klíčový je tým kolegů, kterým moc poděkuji. Ve filharmonii jsme pozměnili organizační schéma, má teď logicky dvě samostatná oddělení, na jedné straně provozně-ekonomické v čele se statutárním zástupcem ředitele a na straně druhé koncertní oddělení, které povede manažerka orchestru Vladislava Kopecká.

Máte jako výkonný umělec větší zkušenosti pro vedení filharmonie?
To nevím, hodnotit musí jiní. Ale všechny nápady či projekty si v hlavě rovnám během hraní či poslechu. To není něco mimořádného – dnes to již potvrzují různé vědecké práce a výzkumy, zkrátka tonotopické mapy v mozku se tvoří podle toho, co a jak posloucháme. Jinými slovy poslech kvalitní živé hudby je nenahraditelný. Jde o alikvotní tóny a prožitek, který má nečekaně významný vliv na mozky hráčů i posluchačů. Zní to podivně, ale skutečně mohu jen doporučit.  

Letošek však byl ve znamení koronaviru, který kultuře vůbec nepřeje. Jak rychle jste musel změnit původní představy a plány o prvním roce v čele filharmonie?
Rychle. Již před epidemií to nebylo jednoduché – probíhala nezbytná rekonstrukce budovy Domu hudby a orchestr hrál v provizoriu. Návrat do opraveného sálu znemožnil koronavirus. Z nastalé situace se však nelze hroutit, přes všechny nepříjemnosti je to také příležitost.

Nastiňte alespoň část toho, co řeší ředitel orchestru, který nemůže vystupovat?
Nyní musíme vyvažovat mezi uměleckou a ekonomickou situací a mezi ochranou zdraví, resp. zamezení šíření nákazy. Někdy ta rovnováha není snadná, vzhledem k tomu, že jsme „zřizovaný“ a tedy stabilní orchestr, bylo by neobhajitelné nic nedělat. Už vzhledem ke kolegům na „volné noze“. Jsem proto velmi rád, že jsme vždy našli kompromis i shodu s hráči a odborovou organizací. Pokud nebyly možné koncerty pro veřejnost, orchestr si vybíral dovolenou, případně byl na domácím studiu a jakmile to bylo možné, natáčeli jsme CD či audiovizuální projekty. 

Můžete tedy specifikovat nahrávací projekty?
Máme nová propagační videa s šéfdirigentem Stanislavem Vavřínkem, vybrané klavírní koncerty W. A. Mozarta s Lukášem Klánským, během prosince natáčíme CD, připravili jsme také audiovizuální vánoční koncert s naším bývalým šéfdirigentem Leošem Svárovským, ten zveřejníme 24. prosince. Pro Český rozhlas D dur dále natáčíme krásný program s Petrem Nekorancem a Michaelou Šrůmovou, vysílán bude v lednu.

Jak jste financováni?
Naším zřizovatelem je Statutární město Pardubice, podporuje nás také Pardubický kraj a Ministerstvo kultury ČR. Generálním partnerem je Elektrárna Opatovice a svým způsobem vlastně všichni abonenti a posluchači. Děkujeme! Pracujeme na vícezdrojovém financování, rozjeli jsme také Klub přátel filharmonie jako ambiciózní platformu pro podporovatele a mecenáše, ale pandemie nás opět zbrzdila – navíc horší dobu pro navýšení míry sponzoringu jsme si asi vybrat nemohli.

A předpokládané ekonomické vyhlídky?
Vše nasvědčuje tomu, že se jako celá společnost nevyhneme úsporám, abychom na dluh nežili příliš dlouho. Nebude to jednoduché. Uděláme maximum, abychom mohli nadále provozovat špičkovou kulturní službu, která podporuje invenci a kreativitu lidí a v důsledku i ekonomiku. Bude důležité, aby kultura nebyla škrtnuta jako zbytná. Není to zbytečný luxus.

Opravdu to hrozí? Je pro to možné něco dělat?
Jedná se o bezprecedentní situaci. Všichni budeme muset argumentovat a více komunikovat se státní správou i s politiky. Bohužel již vidíme, jak rychle se škrtá v rozpočtech kulturních grantů, divadel a filharmonií. Je ale potřeba férově přiznat, že máme sice obrovské výpadky příjmů, na straně druhé ale šetříme na výdajích. Hůř jsou na tom nezřizované organizace a umělci na volné noze, z nichž je řada v zoufalé situaci. Vládní opatření proti pandemii je ničí a mediálně deklarovaná podpora všem má ve skutečnosti řadu výjimek a podmínek. Ovšem nechci jen kritizovat, ministerstvu kultury se patří poděkovat. Jakkoli je to často nedostatečné co do výše podpory, bojuje a chci věřit, že se na ministerstvu pracuje na systémových změnách k lepšímu.  

Jak vnímáte nastavení protiepidemických opatření?
Nemám samozřejmě dostatek informací, ale některá mi přijdou nefér až skandální. Jak je možné, že v režimu opatření PES 3 můžete jít do hospody, kde překřikujete hlasité rádio, ale nikdo (!) nesmí jít spořádaně v roušce na koncert, do velkého prostoru s rozestupy, kde se dodržují veškerá nařízení. Sama hlavní hygienička před časem veřejně uznala tuto formu kultury jako bezpečnou. Dnes jsme již ve 4. stupni a třeba hotely nesmí ubytovávat, i kdyby host opakovaně absolvoval antigenní test. Proč to neumožnit, kdyby to mělo zachránit jednoho jediného podnikatele před krachem? Vnímám, že je to podobně i v zahraničí, ale pochybnosti asi ke zdravé a svobodné společnosti patří. Nemluvě o zmatcích a neustálých změnách nařízení. Nikdo se v tom už nevyzná.

V jaké konstelaci byste rád viděl pardubickou filharmonii za rok?
Pochopitelně bez ohrožení nákazou, ve vynikající hráčské formě s kvalitními mezilidskými vztahy, s koncerty na festivalech se špičkovými sólisty a dirigenty. Hodně z toho již máme, na mnohém intenzivně pracujeme. Věřme, že nám to okolnosti nebudou opět znemožňovat.