Pavla Tesařová a Miroslav Sekera rozehráli v Plzni strhující hudební dialog

Plzeňská filharmonie ráda představuje svému publiku na komorních koncertech mladé české virtuosy v ideálním prostředí, jaké poskytuje koncertní síň Antonína Dvořáka v Domě hudby. Další večer z uvedené řady přinesl vystoupení Pavly Tesařové, mnoha vavříny ověnčené houslistky, na jejímž recitálu jí byl klavírním partnerem Miroslav Sekera. Jejich plzeňské vystoupení poskytlo promyšlenou dramaturgii večera, ale především okouzlující a zanícený výkon hlavní protagonistky. Spolehlivý a elegantní výkon Miroslava Sekery tvořil plnohodnotné partnerství. Zde bych si dovolil malou námitku ke zvolenému programu. Návštěva takové klavírní osobnosti v západočeské metropoli si také zasloužila její sólový výstup. Snad Miroslav Sekera přijede do Plzně se samostatným programem. Určitě si plzeňské publikum užije jeho výrazového i technického mistrovství více než jen doprovazečský um.

Pavla Tesařová dává tónům vášeň i tvar

Houslistka Pavla Tesařová na prknech Dvořákovy koncertní síně nadchla publikum svou charismatickou hrou, technicky vyzrálou i muzikantsky inspirující. Houslistka zaníceně bojovala na pódiu o přesný výrazový odstín každého tónu a svůj zápal přenášela i na publikum. Hrála na moderní mistrovský nástroj z dílny Jaroslava Kohouta (2016), jež pomáhal mladé umělkyni, ještě studentce magisterského stupně na HAMU, předávat své mladicky vášnivé hudební poselství. Tesařová svůj boj na pódiu téměř vždy s dokonalou perfekcí vyhrála, epizodické drobnosti, které v upřímném a poctivém uměleckém zápasu zůstaly nedořešeny, byly jen němými svědky něčeho umělecky opravdového, co se na pódiu událo. Poznání tohoto tvůrčího procesu a příležitost být ho účasten ve mně rezonovalo ještě při cestě autem z koncertu domů. Mimoděk jsem hledal rozhlasové stanice, kde uslyším od interpretů z oblasti popu podobný tvůrčí hudební zájem. Není takový impuls také smysl vážné hudby?

Vraťme se však k Pavle Tesařové. Svůj tón modelovala v bohaté strategii intonace. Její hráčská dovednost i sluchová dispozice jí umožňovaly bohaté tvarování každého tónu. Největší doménou v její hře byl interpretační pohyb v tonálním prostředí, kde prožívala jeho podněty a realizovala všechny jeho vzruchy. Pokud se z tonálního hudebního klimatu vzdálila, jako by lehce ztrácela půdu pod nohama. To však identifikuji detail, který je běžnému posluchači obvykle skryt.

Pavla Tesařová si svůj program pečlivě vybírá

Hru Pavly Tesařové podporuje vysoký intelekt. V jednom z rozhovorů pro Operu plus uvádí, že si pečlivě vybírá program koncertu. Plzeňská dramaturgie toho nebyla výjimkou. Zazněla ukázka dvou vět z kolektivní kompozice F.A.E. Sonáta, jejichž autory byli Albert Dietrich (1829–1908) a Johannes Brahms, dále Obsession, tj. výňatek ze Sonáty pro sólové housle a moll Eugéna Ysaÿe, tvorbu skladatele Josefa Suka zastupovala známá Pohádka z hudby k Zeyerově činohře Radúz a Mahulena a Appassionato ze Čtyřech kusů pro housle a klavír. V úplnosti zazněly na koncertě Sonáta č. 3 c moll pro housle a klavír Edvarda Griega, Ysaÿeho Sonáta pro sólové housle d moll „Balada“ a Introdukce a rondo capriccioso a moll Camilla Saint-Saënse.

Pokud nastíněný výčet vzbuzuje dojem, že je zde až příliš výňatků z větších celků, je to dojem oprávněný, přesto je nasnadě malé vysvětlení. F.A.E. Sonáta není dílem jednoho autora, nemůže být tedy dodržena jednota rukopisu čtyřvětého cyklu nejvyššího stupně hudební organizace. Proto rozhodnutí zahrát jen dvě věty od Alberta Dietricha a Johannesa Brahmse je obhajitelné (Zbylé dvě části napsal Robert Schumann). Ke cti interpretů slouží, že jejich výběr byl šťastný. Dietrichova sonátová forma byla kompozičně lepší než sonátová forma první věty z provedené Griegovy Sonáty c moll. Brahmsovo Scherzo se stalo známým oblíbeným přídavkovým kusem. Požívá velkého hudebního efektu, a to i přes to, že podobnost se Scherzem z Beethovenovy Osudové je do očí bijící. Po strhujícím provedení Appassionaty ze Čtyř kusů pro housle a klavír od Josefa Suka mi bylo líto, že nezazní všechny části. Jsou malými drahokamy české hudby. O opětovném úspěchu autorovy Pohádky netřeba dlouze hovořit. Ve všech uvedených kusech se naplno zaskvěla Sekerova umělecká invence pro komorní hru.

Velmi mě oslovila dramaturgie druhé poloviny večera. V sepětí s promyšlenou interpretací obou instrumentalistů vytvořila celek vyššího řádu. Adekvátně zvolené výrazové prostředky v účinném dávkování jejich intenzity scelily Griegovu Sonátu č.3 c moll pro housle a klavír. Ve větě Obsession z Ysaÿeho Sonáty pro sólové housle a moll s názvuky slavných Bachových skladeb došlo k myšlenkovému sepětí se závažností Griegovy sonáty, finální tečku večera pak vnesla zjasněná Introdukce a rondo capriccioso a moll Camilla Saint-Saënse. Houslistka Pavla Tesařová svojí eruptivní interpretací osvětlila poezii sólových houslových sonát Eugène Ysaÿeho, kde je hlavním nositelem kompozičního efektu způsob využití nástroje, doslova houslová instrumentace. V souvislosti s velkým Belgičanem bych raději byl svědkem toho, jak hraje v premiéře houslový part slavné Sonáty A dur pro housle a klavír od Cesara Francka, již od něj dostal jako svatební dar.

Jediným sonátovým celkem byla Griegova Sonáta č. 3 c moll

Jediným sonátovým celkem pro housle a klavír byla na plzeňském večeru Griegova Sonáta č. 3 c moll. Dílo je rozděleno do tří kontrastních vět, přičemž první je organizováno do sonátové formy, druhá nese písňovou strukturu, třetí pak vytváří taneční půdorys. Dílo i jeho interpretace zaznamenaly velký úspěch, neboť duo dalo každé z vět pregnantní individuální výraz. První věta je poznamenána hlubokými kontrasty mezi jednotlivými tématy, jež plynou z propastných rozdílů v rytmu i tempu. Provedení je protkáno množstvím teatrálních gest, hudebních útvarů připomínajících dynamickými vzruchy a obsahovými zámlkami dramatický monolog herce na jevišti. Teatralita hudebního vyjádření je společným znakem s autorovým Smyčcovým kvartetem g moll. Tento vyjadřovací prostředek může pocházet z autorovy tvorby pro divadlo.

Nejsem si jist, jestli uvedený výrazový element je nejsilnější stránkou jeho tvorby. V provedené Griegově houslové sonátě jsou posluchačsky atraktivní především energická a taneční hudební témata, stejně jako jejich evoluce. Témata lyrická, ať jsou v jakékoliv části cyklu, vykazují až příliš velkou závislost na harmonii. Dokazuje to jejich poněkud zmrtvělá rytmická složka, postupující ve shodě se složkou souzvukovou. Celkem vzato, se zmíněnou Franckovou houslovou sonátou by asi sonáta Griegova těžko mohla soupeřit, na druhou stranu pro svoji zemitost v norských lidových názvucích by se uvedená Griegova sonáta také neměla zapomenout. Pro její udržení při životě udělala dvojice Pavla Tesařová – Miroslav Sekera maximum.

Koncert zmíněného dua přilákal do sálu Antonína Dvořáka velké množství posluchačů. Jejich zkušenosti s vážnou hudbou nebyly vždy největší, neboť se ozval potlesk i mezi větami v sonátovém cyklu. Protože se s tímto neduhem setkáváme i v jiných sálech, stálo by za zvážení připravit online kurz, jenž by zásady potlesku na hudebních akcích osvětlil. V sále však vládla skvělá atmosféra. Ovace publika si vyžádaly přídavek houslistky. Zahrála fantazijní aranžmá moravské lidové písně Lásko, bože lásko (patrně z pera Jiřího Fialy). I zde se ukázalo, že Pavla Tesařová je velkým příslibem české koncertní hudby.

Pavla Tesařová & Miroslav Sekera
23. dubna 2025, 19:30 hodin
Dům Hudby, Plzeň

Program:
Albert Dietrich: Sonáta F. A. E.; 1. věta – Allegro
Johannes Brahms: Sonáta F. A. E.; 3. věta – Scherzo. Allegro
Eugène Ysaÿe: Sonáta pro sólové housle d moll c. 3 „Balada”, op. 27
Josef Suk: Pohádka, op. 16
Josef Suk: 4 kusy pro housle a klavír, op. 17; č. 2 – Appassionato
Edvard Grieg: Sonáta c. 3 c moll, op. 45
I. Allegro molto ed appassionato; II. Allegretto espressivo alla Romanza – Allegro molto – Tempo I.; III. Allegro animato
Eugène Ysaÿe: Sonáta pro sólové housle a moll, č. 2, op. 27; 1. věta – Obsession
Camille Saint-Saëns: Introdukce a rondo capriccioso a moll, op. 28

účinkující:
Pavla Tesařová: housle
Miroslav Sekera: klavír