Peklo v Plzni: Stane se po revitalizaci hudebním rájem?

• Rekonstrukce Pekla a koncertní sály pro Plzeň
• Zastřešení atria Nového divadla
• Komorní divadlo a priority kulturní infrastruktury Plzně
• Plzeňské koncertní a divadelní sály minulosti a přítomnosti

Objekt je s kulturou Plzně historicky úzce spjat, po jeho rekonstrukci by zde měly vzniknout prostory určené výhradně pro hudební a taneční produkce. Hlavním a prvotním cílem je revitalizace Velkého sálu a vybudování zázemí pro Plzeňskou filharmonii. Obě budovy – Peklo a Nové divadlo – spolu sousedí, celá lokalita by se měla po vyřešení podoby přiléhajících pozemků a prostor, které je cílem studie připravované Útvarem koncepce a rozvoje města Plzně, stát plnohodnotným kulturním centrem města. Jen připomeňme, že historická budova Velkého divadla je přímo na dohled této lokality.

Rekonstrukce Pekla a koncertní sály pro Plzeň

O nutnosti koncertního sálu se v Plzni mluví celá desetiletí. Místem konání koncertů klasické hudby byla Měšťanská beseda a právě Peklo, jehož velký sál je pro symfonické koncerty klasické hudby akusticky ideální a pojme až 700 diváků. Pravidelně zde koncertoval Plzeňský rozhlasový orchestr (dnes Plzeňská filharmonie), konaly se zde produkce multioborového festivalu Smetanovské dny, pořádány zde byly další koncerty klasické hudby, využíván byl průběžně rovněž jako taneční sál. Rozsáhlý komplex dnešního Pekla se skládá ze tří částí. Jeho základ a východní část tvoří novorenesanční Fischerova vila z roku 1886, která tvoří dominantu prostoru, druhou západní částí je tzv. Dělnický dům postavený 1907 (středisko sociální demokracie) se zmiňovaným Velkým sálem, menšími sály, učebnami a společenskými prostorami. V letech 1937–39 byla vystavěna střední část komplexu s Malým sálem, která obě budovy propojuje a v jejíž části je i vstup do objektu Dělnického domu. Po roce 1948 přešlo Peklo do vlastnictví ROH, v roce 1987 se stala jeho majitelem armáda a v roce 2003 město Plzeň, to je nyní i majitelem Fischerovy vily. Zásahy do charakteru celé lokality v průběhu 60. a 80. let 20. století (mimo jiné vznik pobřežní silnice podél řeky Mže a zrušení zahrady přiléhající k objektu) změnily výrazně dispozice oblasti a Peklo se ocitlo v zajetí hlučných komunikací. A Nové divadlo otevřené 2014 má zásobovací část situovánu právě k průčelí Pekla, kde vzniklo současně s tím i podzemní parkoviště.

Ač byl špatný stav Pekla dobře znám minimálně už od druhé poloviny 80. let 20. století, nikdy do něj během minulých čtyř desítek let významné investice neplynuly. Na základě odborného průzkumu z roku 1989 byl již v roce 1990 z důvodu havarijního stavu uzavřen Malý sál a jeho strop musel být podepřen, aby se nezřítil. Dílo zkázy dokonal požár Fischerovy vily v roce 1998, který zasáhl i střechu nad Malým sálem a zcela ji zdevastoval. Následovaly další průzkumy i ostatních částí budovy. Potvrzovaly stále jedno a totéž – dále se zhoršující stav celého objektu. Průzkum z roku 2002 jasně potvrdil neuspokojivý stav dřevěných podlah Velkého sálu, jejich napadení hnilobou a porušení, prokázána byla přítomnost dřevomorky a špatný stav neodizolované spodní části. V srpnu 2018 bylo z důvodu havarijního stavu Peklo uzavřeno, byť na sezónu 2019/20 i další zde byly naplánovány kulturní aktivity. A na podzim 2020 rozhodlo zastupitelstvo města o prodeji Pekla za minimální kupní cenu 6,65 milionu korun. Od tohoto rozhodnutí ale současní radní upustili a rozhodli se pro celkovou postupnou rekonstrukci. Postupná revitalizace celého objektu je rozložena do tří zhruba čtyřletých etap.

Prioritou je rekonstrukce západní části s Velkým sálem tak, aby mohl být využíván znovu jako koncertní sál, a vybudování funkčního zázemí pro Plzeňskou filharmonii. Tento prostor je proto zahrnut do první etapy.

„Plzeňská filharmonie své zázemí včetně sálu nutně potřebuje. Pořádání koncertů v Měšťanské besedě je řešení, které je za stávajících podmínek sice možné, ale rozhodně není ideální. Jsem ráda, že jsme se shodli na nutnosti investovat do objektu Pekla,“ konstatuje radní pro kulturu a cestovní ruch města Plzně Eliška Bartáková. Rekonstrukce léta zanedbávaného objektu ale nebude snadná a finančně je velmi náročná. Skutečné náklady vyplynou až ze studie, na které nyní pracuje architekt Jiří Opl. „Hotova bude do konce letošního roku, pak budeme moci určit skutečnou finanční částku. Odhady z roku 2013 se pohybovaly kolem 500 milionů korun, za několik let už se vyšplhaly na 750 milionů. V 2023 je jasné, že ceny budou ještě vyšší,“ konstatuje radní.

Při plném respektu k historické podobě interiéru a objektu bude v první fázi rekonstruována západní část s Velkým sálem, foyer, zázemí pro publikum, restaurace, šatny a sociální zařízení, vybudovány budou výtahy. „Součástí první etapy bude i úprava prostor za jevištěm, kde se na místě dnešní nekvalitní přístavby vybuduje adekvátní funkční zázemí s odpovídajícími parametry pro hudebníky, také zvukaře a další personál. Přilehlé prostory a spodní místnosti budou využity jako další technické zázemí a zkušebny,“ nastiňuje Eliška Bartáková.

Ve druhé a třetí fázi přijde na řadu střední část objektu, kde by vznikl další, moderní koncertní sál jak pro koncerty klasické hudby, tak i multikulturní hudební produkce a hudební produkce jiných žánrů, plesy či taneční večery. Poničený Malý sál není architektonicky cenný a měl by být vzhledem k okolnostem stržen. „Je v tak katastrofálním stavu, že nevidíme rozumnější řešení, než tuto část zbourat,“ potvrzuje statik Robert Špalek. Opravena bude rovněž východní část s Fischerovou vilou. Náklady na rekonstrukci budou vysoké a město má před sebou řadu dalších velkých investic v celé řadě oblastí, je však podle slov Elišky Bartákové rozhodnuto objekt zachránit, aby kompenzoval stávající nedostatky kulturní infrastruktury metropole. 

Zastřešení atria Nového divadla

Již schválené zastřešení atria Nového divadla ovšem přijde městskou kasu na desítky milionů korun. „Nabídka na studii proveditelnosti se nyní pohybuje v celkové hodnotě 932 500 Kč bez DPH a skládá se ze dvou částí – analytické a výkresové. V rámci analytické chceme najít vhodné variantní řešení. V rozpočtu je alokováno 40 milionů na samotnou realizaci. Ve výkresové části se pak rozpracuje vybraná varianta. Teprve prováděcí dokumentace však ukáže skutečné náklady. Předpokládáme, že budou o něco vyšší,“ uvádí Eliška Bartáková. Důvodem zastřešení atria je nutnost vybudovat bezbariérový vstup pro diváky do nižších řad hlediště. V současné době mohou imobilní občané a občané se sníženou mobilitou využívat jen horních řad hlediště, vozíčkáři pouze prostor za poslední řadou. Jiný vstup do hlediště, než od horních řad pro publikum neexistuje. „Je to další investice do objektu Nového divadla, kterou považujeme za nezbytnou. S novým bezbariérovým vstupem samozřejmě souvisí i nutnost rozšíření sociálního zázemí pro diváky. Rádi bychom, aby zastřešený trakt byl víceúčelový, bylo možné jej využít i jako výstavní prostor sloužící k posezení. V záměru je i možnost vytvořit přístup do restaurace, případně přímo nový další bar pro tyto diváky v době přestávky a poskytnout jim servis jako je ve foyer. Měl by se tím zlepšit komfort pro diváky, co se přestávkového občerstvení týká – rychlost, dřívější obsloužení, lepší dostupnost. Tím by mohlo dojít i ke zmenšení tlaku na bary ve foyer a zlepšení služby i pro ostatní diváky. To už je ale nadstavba a s tou musíme počkat. Prioritní je bezbariérový vstup suchou nohou do nižších řad,“ konstatuje Eliška Bartáková.

Návrh na zastřešená atria provede architekt Vladimír Kružík, který je autorem architektonického konceptu Nového divadla na základě původního návrhu portugalské architektonické kanceláře Contemporânea Lda. V přímé návaznosti na vyčíslení skutečných nákladů by po připomínkování mohlo být na konci roku 2024 vyhlášeno výběrové zřízení na zhotovitele. Pokud by bylo nutné alokované finanční prostředky navýšit, v souvislosti s úpravou rozpočtu by se přesunulo podle slov Elišky Bartákové výběrové řízení do roku 2025, v každém případě by se už v roce 2025 mohlo začít stavět. Od otevření Nového divadla investovalo město do jeho vylepšení již další finanční prostředky. Bylo realizováno osvětlení schodiště v hledišti a úpravy systémů osvětlení, dále bylo mj. dořešeno vykrytí oken toalet a rekonstrukce sociálního zařízení, což celkem představovalo cca 1,5 milionu korun (bez DPH). Další investice už směřovaly do vylepšení diváckého komfortu (designový nábytek ve foyer, nová opona) a divadelních technologií, z nichž poslední je instalace elektroakustického dozvuku.

Komorní divadlo a priority kulturní infrastruktury Plzně

Plzeň má však stále ještě jednu opuštěnou, kdysi velmi živou kulturní oblast – lokalitu u uzavřeného a zrušeného Komorního divadla (přestavěno z funkcionalistického objektu kina Univerzita) v přímém sousedství Americké třídy a nedaleko od historického centra města. Objekty sousedící s budovou Komorního divadla patří městu. Nyní se podařilo vyřešit majetkové spory vlastníků pozemků přiléhajících k budovám, a v příštím roce bude tedy město rozhodovat o budoucnosti celé této oblasti. Přání, že by se podařilo vrátit život Komornímu divadlu pro nové kulturní využití (například divadelní, komorní koncertní produkce různých žánrů, filmové projekce spojené s filmovým festivalem Finále, využití sálu pro potřeby plzeňských ZUŠ, středních i základních škol, které nedisponují aulou či foyer, přednáškový sál) však podle všeho zůstane už jenom nesplněným snem.

„Komorní divadlo je už dnes v hrozném stavu a na jeho rekonstrukci nemáme. Vím, že řada kulturních organizací by prostory uvítala, ale jsou to další vysoké náklady. A nesmíte zapomínat, že město má ještě multikulturní prostory DEPO otevřené v souvislosti s rokem 2015 (Plzeň byla Evropským hlavním městem kultury), které nutně potřebují investice. Jen v letošním roce jsme investovali do DEPA 20 milionů na opravu střechy a další investice do tohoto prostoru budou nezbytné. Víme, že v horizontu 6 let budou nutné investice do budovy Velkého divadla. Plzeňská kulturní infrastruktura je v žalostném stavu a finančně je její revitalizace velmi náročná. Nezbývá nic jiného než určit priority z hlediska vytíženosti daných lokalit. Celá oblast kolem Komorního divadla a rohového objektu využívaného dříve Západočeskou univerzitou je vhodná pro kanceláře a byty, problém je jen parkování. Některý z těchto domů bude muset být proto zbourán. Na využití lokality vznikne nová studie, která ukáže, jak by se situace řešila. Lokalita také může být nabídnuta developerovi, který by zde byty a kanceláře vybudoval,“ nastínila budoucnost Eliška Bartáková.

Plzeňské koncertní a divadelní sály minulosti a přítomnosti

Ohlédneme-li se zpět za minulými desetiletími, zjistíme, že místo toho, aby se kulturní zázemí Plzně stabilizovalo a smysluplně rozvíjelo, aby se rekonstruovaly či nově vznikly prostory pro symfonické i komorní koncerty, spíše se počet prostor vhodných pro koncertní produkce snižoval. Celá západočeská metropole má v současné době pouze jediný sál, v němž lze provozovat symfonické koncerty – multifunkční prostor secesní Měšťanské besedy. Její provozovatel tak získal takřka monopolní postavení pro pořádání kulturních akcí – koncertů, plesů ale i kongresů a větších společenských setkání. Plzeň přitom disponovala v minulosti celou řadou kvalitních prostor různého charakteru. Z historického i kulturního hlediska je největší ztrátou přestavba objektu Alfy na Americké třídě po roce 2000. V něm se nacházel unikátní a historicky cenný velký Waldekův sál, v němž měly v roce 1885 světovou premiéru Svatební košile Antonína Dvořáka. Hrubý a necitlivý stavební zásah zásadně změnil původní koncept a charakter objektu, takže sál je v současné době pro koncerty klasické hudby zcela nepoužitelný. Lochotínský pavilon, kde se konaly komorní koncerty, už pro tyto účely není využíván, rovněž komorní Smetanova síň Studijní a vědecké knihovny je stále uzavřena z důvodu plánované rekonstrukce (uskutečnit se měla už na podzim roku 2015). Již v roce 2012 byl zbourán DK Inwest s velkým multifunkčním sálem a Divadlem Miroslava Horníčka (dříve Divadlo Kruh). 

Jediný nový prostor s akustikou přímo určenou pro komorní koncerty klasické hudby vznikl v Plzni v roce 2009 – komorní sál Antonína Dvořáka v Domě hudby, který patří ovšem Konzervatoři Plzeň. Je prvním a dosud jediným svého druhu v metropoli. Problematickou akustiku Nového divadla částečně řeší nově instalovaný dozvuk, ale prostor nikdy plnohodnotným koncertním sálem vzhledem ke svému charakteru a samozřejmě divadelnímu provozu nebude. DEPO bylo otevřeno narychlo a bez větších investic. Pokus pořádat v syrových a nijak výrazně upravených prostorách produkce klasické hudby se ukázal jako zcela mylný. Akusticky ideální Komorní divadlo bohužel už s největší pravděpodobností žádná budoucnost nečeká. A jen pro úplnost připomeňme, že novorenesanční reprezentativní budova Německého divadla (též nazýváno Malé divadlo) z roku 1869, v níž uvádělo DJKT své komornější produkce ještě v roce 1965, byla v roce 1977 stržena – i v českém prostředí je demolice takto velké historické budovy eufemisticky řečeno nestandardním jevem. Rovněž sály někdejších plzeňských kin z doby před 1. světovou válkou a později velké sály z 20. a 30. let 20. století jsou dnes buď stržené (například Hvězda z r. 1921 s kapacitou 900 míst), přestavěné (Eden) nebo slouží jiným účelům (Elektra z r. 1932 s kapacitou 1200 míst, svého času největší kinosál v Československu, je už mnoho let místem pro vietnamský obchodní dům). Podobné osudy stihly i mnohé další společenské sály ve městě.

Jak je vidět, Plzeň se s řadou nepromyšlených zásahů do kulturní vybavenosti i její koncepce potýká celá desetiletí a situace se v těch posledních v mnohém spíše zkomplikovala. Jestliže se tedy podaří městu vrátit život do Pekla a smysluplně oživit znovu celou lokalitu, bude to významný počin z hlediska kulturního zázemí Plzně i z hlediska urbanistického řešení. Oblast, která se nezaslouženě stala periferií, by mohla získat zpět význam, který jí po celé minulé století patřil.