„Stavíme naproti sobě a vedle sebe performing artists a mladé publikum a sledujeme, co se bude dít,“ píší o projektu organizátoři na stránkách festivalu. Od roku 2024 spolupracují pod vedením Lídy Vackové s konkrétní střední školou, čímž se snaží rozšířit divácké spektrum o lidi středoškolského věku. Tuto věkovou skupinu upřednostnili, jelikož si svůj postoj ke kultuře momentálně formují.
Snaha zaujmout žáky alternativním uměním byla znatelná na každém kroku. „Možná jste fanoušci*fanynky performativního umění a možná o tom ještě nevíte,“ hlásaly sytě žluté festivalové programy s třiatřiceti představeními a sedmnácti workshopy. A když se rozhodovalo, jaká díla do harmonogramu Nultého bodu zařadit, nevybíralo se z performancí vhodných do školního prostředí – organizátoři zkrátka oslovili umělce, jejichž tvorba se jim líbí a považují ji za úspěch alternativní scény.
Účast na festivalu přijala například umělecká skupina Spitfire Comapny, která studentům představila performance s názvem Konec člověka. Na stole plném jídla, jež mělo v příběhu hlavní roli, sehráli mrazivou výpověď o krutostech ruského života inspirovanou knihami nobelistky Světlany Alexijevičové. Vzpomínky a výpovědi pamětníků válek, černobylského neštěstí a rozpadu Sovětského svazu performeři na diváctvo přenesli pomocí absurdních situací, drsného humoru a bagatelizování událostí. Chvíli to vypadalo, že se teenageři bojí vyjádřit jakoukoli emoci, nicméně postupem času se začal ozývat rozpačitý smích při ostrých vtipech, nebo překvapivé lapání po dechu, když si umělci nebrali servítky s jídlem a rekvizitami na stole a demolovali je hlava nehlava. A v momentu, kdy už si zvykli na tempo představení a s nadšením očekávali, co bizarního se stane s dalším pokrmem, je Roman Zotov Mikshin uhranul svým závěrečným monologem, při kterém všem došla vážnost tématu.
Také choreografie Martina Talagy SOMA si pohrávala s populárním tématem, jímž je ideál krásy a limity lidského těla. Sedm spoře oděných tanečníků a tanečnic během představení zkoumalo hranice a fyzické možnosti svého pohybu a publiku ukázali vlastní těla v celé kráse i ošklivosti a často velmi zblízka. Vidět tolik různých typů lidí pouze ve spodním prádle ale uvedlo studenty do rozpaků, někteří se neubránili pousmání, občas se sálem LL Gallery, doplňkovým festivalovým místem, nesl nervózní šepot. Vlnu smíchu vyvolali dva performeři, kteří odhaleni vyběhli na ulici a objevovali maxima fyzických možností v oknech galerie. Veliká škoda, že někteří diváci nedokázali nahlédnout přes nahotu a neodnesli si tak taneční zážitek vedoucí k myšlence: „Co všechno je tělo schopné vyjádřit?“
V další festivalový sál se proměnila tělocvična TJ Sokol Karlín, kde vystoupili tanečníci ze souboru Yotam Peled & the Free Radicals s choreografií Where the Boys Are. Ta hravě odhalovala propojení tance a různých bojových umění, během čehož performeři proměnili ring v prostor citlivé a intimní akce. Z drsných bojových chvatů se představení plynule přelilo do něžných párových variací pracujících s navažováním a důvěrou jeden v druhého, což ve vztazích mezi muži často chybí. Na závěrečném potlesku a následující debatě bylo vidět, jak pečlivě natrénované triky, skoky, pády a skoro až akrobatické kousky tanečníků studenty uhranuly.
Pozitivní reakce ve středoškolácích vyvolala též zábavní společnost Musaši Entertainment Company a jejich experimentální loutková inscenace Esej o světle. Velký úspěch sklidila také Bětka Tichá a novocirkusové sólo Stav, které vypráví o životní cestě jedné ženy prostřednictvím závěsné akrobacie na laně inspirované pohybovými vzorci zvířete. Velmi kladně se náctiletí diváci vyjadřovali také o Sáře Arnstein z Ufftenživot a její autorské inscenaci Wonderland, ve které reflektovala realitu internetové doby a fenomén prožívání přítomnosti skrze „připojenost“ a intenzivní používání smartphonů.
Po skončení programu proběhla ještě facilitovaná diskuse, v níž se mohli studenti podělit s organizátory o své názory a pomoci jim tak festival do budoucna zlepšit. Především ale sami odpovídali na otázky, týkající se jejich zájmu o alternativní umění. „Někteří zmiňovali, že se během festivalu setkali s uměleckými formáty, o jejichž existenci dosud neměli tušení. Vypadá to, že performativní umění studentstvo vnímá jako cestu k hlubšímu zkoumání různých témat a otevírání nových perspektiv,“ uvedli pořadatelé.
Spíš než nové formy umění náctileté zaujala scénografie festivalu inspirovaná estetikou velkých divadelních chrámů. „Studentstvo bylo nadšené ze scénografických úprav prostoru. Mnozí z nich své třídy po proměně na divadelní scénu nepoznali a scénografické prvky – zlacené sloupy pražského Národního divadla – by si klidně ve škole nechali,“ shrnuli iniciátoři projektu.
Během festivalu Nultý bod se určitě zrodili fanoušci performativního umění, našli se ale i tací, u nichž zájem upadl po prvním zhlédnutém představení. Samotní organizátoři hodnotí letošní ročník jako úspěšný: „Daří se ověřit hypotézu, že pokud mladému diváctvu alternativní formy divadla a performance zprostředkujeme, provedeme je programem a poskytneme jim nenásilnou podporu v orientaci jednotlivými formami, je mladé publikum otevřené tento typ umění objevovat a tvořit si k němu vztah i za horizontem festivalové zkušenosti.“
Nultý bod zopakoval loňský úspěch, kdy Lída Vacková uspořádala program pro studenty střední školy PORG a dramaturgický plán snad zachová v této linii i do budoucna. Desítky mladých dospívajících se díky takovým akcím poprvé setkají s alternativním uměním. Je to malá kapka v moři, ale důležitá. Krápe totiž i jinde. S mládeží nyní cíleně pracuje například divadlo ARCHA+, právě v těchto dnech také probíhá nový festival tanečního a pohybového divadla pro dětské diváky v Kulturní stanici Galaxie. A každý mladý divák, který má chuť nejen zažít, ale také diskutovat o současném umění, se počítá.
Festival Nultý bod, 22. a 23. září 2025, Praha
