Písně Bohuslava Martinů v brněnských vilách

Bohuslav Martinů sice v brněnských vilách nejspíš osobně nikdy nebyl, přesto v nich v sobotu 5. října 2019 v rámci festivalu Moravský podzim zněly jeho písně. Dramaturgicky zajímavý projekt, kdy v jeden den se konaly tři koncerty ve třech vilách, které jsou si osudem velmi podobné: měly židovské stavitele, brněnské podnikatele v textilním průmyslu, kteří uprchli před Hitlerem, a vily připadly státu. A všechny byly v posledních letech postupně rekonstruovány a jsou z nich veřejně přístupné objekty. Ve všech zazněly písně jednoho skladatele, aniž by se opakovaly, a měly posluchačský i návštěvnický úspěch.

Dopoledne v 11 hodin se zájemci sešli ve vile Stiassni v Pisárkách, která je ještě pořád známá spíše pod názvem „vládní vila“, aby vyslechli barytonistu Romana Hozu a klavíristu Ahmada Hedara. Na úvod zazněly Písničky na jednu stránku H 294 (1943). Velké křídlo svádělo ke koncertování a klavírista tuto výzvu přijal. Užíval si zvuku, který se kumuloval v komorním salónu, a pěvci nezbývalo nic jiného, než se přizpůsobit. Přesto podal písně kultivovaně s milým výrazem, ale ztratila se komorní atmosféra a koncert se v tomto duchu nesl až do konce. Přesto se pěvci podařilo prosadit i něžnější a výrazovou stránku ve Dvou písních H 213bis (1932), Květ broskví i Chorý podzim se hodily k pošmournému dni. Měsíce – písně s klavírem H 135 (1922) zazněly ve výběru Leden, Březen a Září. Zde se pěvci podařilo i niterné piano, zejména v závěrečné modlitbě. Písně jsou pro styl Bohuslava Martinů netypické, jde o melodické, v částech tiché vyprávění, velmi tonální. Tři písně na básně Apollinairovy H 197 (1930) zazněly v překladu Vítězslava Nezvala. Tady zněly rytmizované synkopy v písni Bílý sníh, v písni Sbohem lehké našlapování v pianissimu a poněkud ironický podtext v Komediantech. Roman Hoza se zhostil úkolu s nadhledem a profesionální suverenitou svého znělého barytonu.

Odpoledního muzicírování ve vile Löw-Beer v 15 hodin se zúčastnil celý autobus německých turistů, takže přijímací sál byl přeplněný. Sál má větší prostor, neboť je otevřený i do prvního podlaží. Tenorista Tomáš Kořínek a klavírista David Švec byli výborně sehraní, Nové slovenské písně – 30 písní ve dvou řadách H 126 (1920) zněly ve výběru dvanácti písní.

Pěvec zde předvedl znělý a dobře posazený tenor, někdy neuhlídal operní témbr a písně poté zněly strojeně. Nicméně v některých písních, jako například Hore Váhom, Hanulienka, Bože, Bože, čo mám robiť, Ej lúka, lúka, se mu dařilo výrazově. Hudba podporovala výraz, je košatá a nápaditá, klavírista dotvářel emoční napětí skladeb.

Poslední koncert v 17 hodin se konal ve vile Tugendhat. Tady měli posluchači možnost slyšet výkon mladé sopranistky Lady Bočkové za klavírního doprovodu Marty Vaškové. Pěvkyně, která v současnosti sklízí úspěchy na zahraničních scénách, zde předvedla nejen skvěle ovládaný a příjemný, kulatý a přitom jasný soprán, ale zaujala především schopností se okamžitě vcítit do charakteru a nálady písně, kterou podávala jako krátký napínavý příběh s patřičným výrazem. Z tvorby Bohuslava Martinů přinesla Nový špalíček – cyklus písní na texty moravské lidové poezie H 288 (1942). Kultivovaný přednes, příjemná barva hlasu, hladivé legato a měkkost výrazu jí zaručily úspěch. Písničky na dvě stránky – cyklus písní na texty moravské lidové poezie H 302 (1944) jsou vesměs vtipné a pěvkyně je podala s mladickou roztomilostí a vtipem.

Závěrečný cyklus Sbohem a šáteček, op. 14 (1937) na slova básně Vítězslava Nezvala je dílem Vítězslavy Kaprálové. Silná emotivní výpověď textu dala vzniknout výjimečně krásné skladbě, plné citu a melodického vzepětí, kterou zpěvačka naplnila silnou emoční energií.

Záměr, aby všechny koncerty navštívili stejní posluchači, se sice zcela nenaplnil, nicméně byl inspirující. Dokonce se povedlo program sestavit tak, že nikdo ze zpěváků nezpíval stejné písně. Objevily se tak poklady, které jsou málokdy slyšet, a posluchač si mohl uvědomit, jaké bohatství v nich Martinů přinesl a jak jsou harmonicky vynalézavé. Jako bonus měli návštěvníci prohlídku každé vily spojenou s výkladem, což byla akce, která byla velmi invenční a neotřelá. Další z koncertů Moravského podzimu, jenž čišel pohodou a vysokou uměleckou úrovní.

Hodnocení autorky projektu 95 %

Psáno z koncertů 2. 10. 2019

Vila Stiassni

Bohuslav Martinů: Písničky na jednu stránku H 294 (1943)
1. Rosička, 2. Otevření slovíčkem, 3. Cesta k milé, 4. Chodníček, 5. U maměnky, 6. Sen Panny Marie, 7. Rozmarýn

Bohuslav Martinů. Dvě písně H 213bis (1932)
1. Automne malade (Chorý podzim)
2. Fleur de pêcher (Květ broskví)

Bohuslav Martinů: Měsíce, tři písně s klavírem (The Months, three songs with piano) H 135 (1922)
1. Leden: Po cestách zavátých
2. Březen: Ty, jenž sídlíš v nebesích
3. Září: Můj bratr dooral

Bohuslav Martinů: Tři písně na básně Apollinairovy H 197 (1930) český překlad: Vítězslav Nezval
1. La neige blanche (Bílý sníh)
2. L`adieu (Sbohem)
3. Saltimbanques (Komedianti)

Roman Hoza – baryton
Ahmad Hedar – klavír

Vila Löw-Beer

Bohuslav Martinů: Nové slovenské písně, 30 písní ve dvou řadách H 126 (1920), výběr
1. Mať moja, mať moja, 3. Čo robíš, Hanka?, 4. Ej, hora, hora…, 5. Od Oravy dažď ide, 11. Oženil som sa ja, 14. Hore Váhom, 15. Hore Hronom, 17. Bože, Bože, čo mám robiť, 18. Hanulienka, Hanulienka, 28. Povídajú ludé…, 30. Dievča z Bielej hory, 24. Ej, lúka, lúka

Tomáš Kořínek – tenor
David Švec – klavír

Vila Tugendhat

Bohuslav Martinů: Nový špalíček, cyklus písní na texty moravské lidové poezie, H 288 (1942)
1. Bohatá milá, 2. Opuštěný milý, 3. Touha, 4. Zvědavé dievča, 5. Veselá dievča, 6. Smutný milý, 7. Prosba, 8. Vysoká veža

Bohuslav Martinů: Písničky na dvě stránky, cyklus písní na texty moravské lidové poezie, H 302 (1944)
1. Děvče z Moravy, 2. Súsedova stajňa, 3. Naděje, 4. Hlásný, 5. Tajná láska, 6. Boží muka, 7. Zvolenovcí chlapci

Vítězslava Kaprálová: Sbohem a šáteček op. 14 (1937) na slova Vítězslava Nezvala

Marta Vašková – klavír
Lada Bočková – soprán