Písně v operním balení

Koncert provázela i změna interpreta v úvodu koncertu, Dvořákovy Cigánské melodie namísto ohlášeného tenoristy převzala mladá mezzosopranistka Václava Krejčí Housková (narozená 1983, dáma promine…). Dnes zjevově, interpretačně a hlasově ideální Carmen, kterou zpívá v Brně i v Praze, a též představitelka, která upoutá od samého vstupu na jeviště. Mimořádně smyslný témbr, temperament a erotické vyzařování (myslím, že André Maurois napsal krásně o hrdince, že „jejím hlavním spojencem byl Eros“), ji předurčují do budoucích rolí jako Dalila nebo Wagnerova Venuše. Hlas je nádherně zbarven (označován jako mezzosoprán, ale hladce zvládá většinu altového rozsahu), tón okrouhlý a plného objemu, frázování plynulé, ale ve výkonu zcela převládá operní výraz.

Pěvkyně bytostně cítí text jako dramatickou akci, což není pro písňový cyklus, jako jsou Dvořákovy Cigánské melodie (1880), výhodou, spíše limitou. Výběr z Heydukových básní představuje různorodou škálu nálad, které je právě v pocitové rozdílnosti také třeba interpretovat. Pěvkyně ale jen velmi málo pracovala s dynamikou a málo diferencovala pocitovou základnu písní. Ve čtvrté nejznámější písni Když mne stará matka suverénně použila glissando a bylo znát, že tato píseň patří k jejím interpretačně oblíbeným. Zdařileji vyšel výběr z Janáčkovy Moravské lidové poezie, kde jí byly blízké písně milostného roztoužení (1. Láska), ale také známá žertovná a rytmicky výrazná píseň Muzikanti (č. 50). V tomto výběru také bylo cítit výrazně vyšší propojení vokálního vyjádření s textovou rovinou. Obecně interpretce vyhovují spíše rytmicky živější opusy s výraznější náladovou složkou než melancholické písně rozjímavějšího charakteru, což je dáno především dramatickým jevištním naturelem pěvkyně samotné. Václava Krejčí Housková pak ale zazářila jako Janáčkova Zefka v Zápisníku zmizelého.

Očekávání zcela nenaplnil ani sympatický Toby Spence (narozen 1969), skvělý interpret mozartovských postav (Tamino, Don Ottavio a Titus) a charakterů z Brittenových oper. Jeho kreace Toma Rakewella v opakované produkci Stravinského Života prostopášníka mu zajistila velký ohlas. Lyrický tenorista se zdál výbornou „náhradou“ za onemocnělého Iana Bostridge. Stejně jako jeho předchůdkyně ale interpretoval Janáčkův Zápisník zmizelého v malé dynamické paletě a s vyloženě operním výrazem. A hned od samého počátku v ohlušujícím forte, nikoliv jako introspektivní vyjádření mladého muže na pokraji zoufalství a sžíravé touhy. I u něho převládal operní výraz a široký, netlumený tón pro všechny části cyklu. Otázkou zůstává i jazyková úroveň produkce.

Pěvec interpretoval part odvážně zpaměti a přes jistě poctivou přípravu (cyklus interpretoval již na koncertech i festivalech) a schopnost slušné výslovnosti hlásky „ř“ se v druhé části cyklu dostával místy až za hranice srozumitelnosti. Jistě, text, jehož historii provází jeden z četných případů české literárně-historické mystifikace, obsahuje výrazy s jazykovými regionalismy a dialektem. I dnešní posluchač váhá nad výrazy, jako jsou „lelíky“ (copy), „zákolníček“ (ochranné opatření u kola vozu na zevním konci nápravy), i nad těžko vyslovitelnými tvary jako „bez dna zhlaň“ nebo „solný slp stojíš“. Nasazený silový dramatismus pěvcova projevu pak jen už málo dovolil povolit napětí ve vnitřním monologu toužícího mladého muže.

Ideální se stále jeví propojení lyrického a dramatického přístupu, jak to udělal tenorista Nicolai Gedda na referenční nahrávce. Celkovému vyznění neprospěl ani nepříliš sezpívaný a koordinovaný vstup dámského tria z ochozu. Jako interpretační balzám ovšem zapůsobil vstup pěvkyně v krátkém vystoupení cikánky Zefky. Smyslné kouzlo a dokonalá práce s textovou rovinou v plné kráse dokázaly výjimečnost Janáčkovy kompozice, jež není jen běžným písňovým cyklem, ani jen dramatickou kantátou, ale hlubokým (místy značně intimním) emocionálním záznamem lidské touhy.

Velmi spolehlivě a s dramatickým přístupem provázel večerem na klavír značky Steinway Julian Drake, který k naprosté většině zařazených opusů přistoupil zřetelně nesentimentálně. Akustika Besedního domu ještě zesilovala jeho mužně a poněkud tvrdě znějící podání, a to jak v doprovodu písní, tak ve výběru z první řady klavírních skladeb Po zarostlém chodníčku (šest čísel).

Hodnocení autora recenze: 65%

Janáček Brno 2016
Zápisník zmizelého
Toby Spence (tenor)
Julius Drake (klavír)
Václava Krejčí Housková (mezzosoprán)
členky sboru Janáčkovy opery
8. října 2016 Besední dům Brno

program:
Antonín Dvořák: Cigánské melodie
Leoš Janáček:
– Moravská lidová poesie v písních (výběr)
– Po zarostlém chodníčku (výběr)
– Zápisník zmizelého

www.janacek-brno.cz