Pitínského debut v košické opeře – Pucciniho Plášť a Gianni Schicchi

Právě dnes večer uvádí košická opera svoji první premiéru nové sezony. Tamní dramaturgie přitom není zdaleka jediná v tom, že si z Pucciniho Triptychu vybrala pouhé dvě části: i tak jsou ale Plášť a Gianni Schicchi náročným soustem nejen z hlediska samotného hudebního nastudování, ale i pro režiséra. Tím je v tomto případě Jan Antonín Pitínský (1955), vedle profese režijní též dramatik a také prozaik. Na jevišti košické opery sice debutant, jeho dosavadní režijní práce s jinými soubory v tomto žánru jsou ale dostatečné známé (Dido a Aeneas v Plzni – ta získala Cenu Alfréda Radoka, Tristan a Isolda a také Dalibor v pražském Národním divadle).

Hezký den pane režisére. V košické opeře pracujete poprvé. Můžete říci, jak se vám s operním souborem zkoušelo, či jak budete na tuto spolupráci vzpomínat?

Spolupráce byla výjimečná, velmi lidská. A taky plná různých pohotovostí a rychlých smečů. Lidé byli velmi různorodí řekl, bych… Někteří magičtí, připravení, plni důstojnosti i potěšitelných citů pro humor a všelijaké nesnáze, které tuto do jisté míry tvrdou práci provázejí…

Těžištěm vaší práce je divadlo činoherní. Pociťoval jste vy sám osobně nějaký diametrální rozdíl při studiu titulu operního?

Nějaký diametrální rozdíl jsem pociťoval zcela samozřejmě. K opeře člověka poutá slast a tajemno, tak jak je už sama hudba neznámá, výstřední, citová. „ Politicky podezřelá“, jak říkával Settembrini, postava Thomase Manna. Tedy i příprava byla jiná, diametrálně se lišící od přípravy na práci činoherní. V opeře nemůže člověk tolik zkoušet, hrát si. Vše musí být trochu pečlivěji připraveno dopředu: je zde sbor, orchestr, scéna má být něčím vznešená, a tak dále. Tolik asi k vaší otázce o diametrálnosti…

Tituly Il tabarro a Gianni Schicchi jsou opery rozdílného charakteru. Přistupoval jste i vy sám osobně ke každému titulu rozdílně, či je možné v nich va vašem pohledu odhalit společné pojítko?

Rozdílně jsem přistupovat musel, jde o hudbu i příběhy zcela odlišné. Za tragédií velmi intimního charakteru, s různými impresivními náladami, je pak postavena moderní hudba typu groteskního, řekněme jaksi vesele démonická. Pojítkem se stala mrtvola Buosa Donatiho a jistá jemná propojování – i nezachytitelná, která spolu komunikují. Třeba rekvizity…

Podle toho, co se před premiérou proslýchá, jsou příbuzní Buosa Donatiho ve vaší inscenaci Gianniho Schicchiho vylíčení jako lakomci až otřesně chamtiví. Byla pro vás inspirací snad doba, ve které nyní žijeme?

Nevím, já jsem staromódní, ustrašený člověk a všemu, co mne straší, se na divadle vyhýbám. A bohužel nemám v lásce jednoduché zesoučasňování starých děl. Mám rád určitou rafinovanost a určitou… – řekněme mondénnost… I přesto jsme pro obě opery zvolili současné scénické i kostýmové řešení.

Plášť je dílem velmi dramatickým a jakoby rozháraným. Kterou pasáž vy osobně cítíte jako nejnaléhavější, nejbolestivější?

Velmi rád mám duet Michela a Giorgetty na palubě za sychravějící noci. To, jak Michele prosí o lásku a ona se třese hnusem, protože miluje jiného…

Který z operních skladatelů je vám nejvíce sympatický a vašemu srdci nejdůvěrnější?

První je Smetana. A pak Dvořák; Křenek, Hába… Ale také Schönberg, Weill, Debussy.

Máte v literatuře – řekněme nejen operní – postavu, která je vám nejbližší? Se kterou byste si třeba rád zašel na kávu?

Bože! Drtivá otázka a smyčka kolem krku!! Tady na Slovensku s Rudolfem Slobodou na venkovské pivo; s Lucienem de Rubempré pak Paříž, káva, ranní noviny, proflákaná noc, herečky z operet… Nebo si vzít Effi Briestovou a pít s ní ranní kakao…

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho krásné práce!

Giacomo Puccini:
Il tabarro
(Plášť)

Giacomo Puccini:
Gianni Schicchi

Hudební nastudování: Ondrej Olos
Dirigent: Igor Dohovič / Ondrej Olos
Réžia: Ján Antonín Pitinský
Scéna: Ján Štěpánek
Kostýmy: Jana Preková
Sbormistr: Lukáš Kozumík
Sbor a orchestr Státního divadla Košice
Koncertní mistr: Jozef Bikár / Peter Michalík

Plášť:
Michele – Marián Lukáč / Pavol Remenár
Luigi – Jaroslav Dvorský / Zsolt Vadász
Tinca – Anton Baculík / Jozef Gráf
Talpa – Arpád Sándor / Ivan Zvarík
Giorgetta – Lucie Kašpárková / Tatiana Paľovčíková
Frugola – Marta Beňačková / Jitka Zerhauová
Predavač piesní – Miroslav Sýkora / Titusz Tóbisz
Flašinetár – Miroslav Sýkora / Titusz Tóbisz
Dvaja milenci – Miroslav Sýkora / Titusz Tóbisz, Dominika Doniga / Marianna Hochelová

Gianni Schicchi:
Gianni Schicchi – Marek Gurbaľ / Ludovic Kendi
Lauretta – Lucia Knoteková / Janette Zsigová
Zita (La Vechia) – Marta Beňačková / Jitka Zerhauová
Rinuccio – Ondřej Koplík / Robert Smiščík
Gherardo -:Anton Baculík / Jozef Gráf
Nella – Dominika Doniga / Marianna Hochelová
Betto di Singa – Štefan Hundža / Peter Kellner
Simone – Arpád Sándor / Ivan Zvarík
Marco – Matúš Mazár / Martin Štolba
Ciesca – Katarína Jusková / Jana Trojáková
Maestro Spinellocio – Peter Raši
Ser Amanti di Nicolao – József Havasi
Pinellino – Michal Demeter
Guccio – Marek Haščák
Buoso Donatti – Dušan Pásztor

www.sdke.sk

Hodnocení

Vaše hodnocení - Puccini: Plášť (ŠD Košice)

[Celkem: 23    Průměr: 4.8/5]

Vaše hodnocení - Puccini: Gianni Schicchi (ŠD Košice)

[Celkem: 24    Průměr: 4.7/5]

Mohlo by vás zajímat


3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
JP

Je zvláštní, jak jeden režisér dokáže mít obrovité výkyvy. Tristan v ND byl ohromný a snesl srovnání s nejlepším zahraničím, naopak Dalibor byl režijně naprostý blábol a propadák. Jsem zvědav, jak dopadne jeho košické čarování:-)

shimo

Je to evidentne otazka osobniho nazoru – ja pokladam Pitinskeho Tristana za jeden z nejvetsich divadelnich prusvihu (chtel jsem napsat podsatne ostrejsi slovo), ktere jsem kdy v divadle zazil… Srovnatelne se zahranicim byly nektere solisticke vykony a castecne hudebni nastudovani, ale rezijne to pro mne byl obrovsky propadak.

Khail Jan

Jistěže je to otázka osobního názoru. Tristan byl opravdu režie skvostná a srovnatelná s Mnichovem nebo současným Bayereuthem. V době svého vzniku u nás absolutně ojedinělá a nevídaná. Prostě dobrá režie Wagnera evropského rozměru. To si o tom myslím stejně jako JP i já.