Pivní oratorium Jana Kučery v premiéře Pardubického hudebního jara

Hold nápoji provázejícímu českou historii

Osmatřicátý ročník mezinárodního festivalu Pardubické hudební jaro je minulostí. Definitivní tečku za jeho vcelku úspěšným průběhem (celkovým počtem dvaceti akcí v devíti sídlech regionu byl opět překonán „rekord“ z loňského roku) učinil slavnostní koncert uspořádaný při příležitosti 145. výročí založení Pardubického pivovaru. Původní myšlenkou organizátorů bylo provést ho jako open-air stylově přímo na pivovarském nádvoří, chladné počasí začátkem května a nejistá předpověď nakonec vedly k přemístění do bezpečí Sukovy síně pardubického Domu hudby. Do jisté míry toho lze litovat, neboť prostředí pivovaru by mnohem lépe korespondovalo s programem koncertu, zaměřeným tematicky zcela neskrývaně na český národní nápoj.

Nabídku festivalu koncipovat závěrečný večer právě takto akceptoval dirigent Jan Kučera, který navázal na podobný úkol z loňska. Tehdy se v Pardubicích slavilo dvojité výročí stavitele železnic Jana Pernera a byl to právě Kučera, pod jehož taktovkou zněla městem ve východních Čechách skvělá sestava skladeb věnovaných vlakům, nádražím a železničářům. Letos tedy přišlo na řadu výročí z jiného oboru, ale i ten je předmětem řady hudebních děl nebo jejich částí. Vždyť pivo k Čechám a k Čechům patří zcela neodmyslitelně již několik staletí a sahá-li Česká republika v něčem na světovou špičku, pak právě v klasickém pivovarnictví. Spodně kvašený ležák plzeňského typu umějí tak dobře připravit málokde. Také proto asi u nás existuje tolik skladeb, písní či popěvků pivo velebících, oslavujících, ale i lehce zatracujících či upozorňujících na odvrácené stránky jeho konzumace. Pardubický večer postihl všechny tyto aspekty a na rozdíl od tematiky železniční přinesl navíc i světovou premiéru.

Stěžejní skladbou se totiž stalo Pivní oratorium pro soprán, baryton, recitátora, mužský sbor a symfonický orchestr, které zkomponoval Jan Kučera právě pro danou příležitost a jehož provedení vyznělo v Pardubicích zároveň jako významná společenská událost. Ovšemže koncert nemohlo otevřít nic jiného než sbor chasníků To pivečko ze Smetanovy Prodané nevěsty. Mužský sbor z libereckého Divadla F. X. Šaldy si při něm perfektně porozuměl s posílenou pardubickou Komorní filharmonií a dobrá nálada byla nastolena velmi rychle. Pro očekávanou premiéru ideální atmosféra.

Kdo by však očekával od Pivního oratoria, že půjde o skladbu pouze rozvernou a takzvaně odlehčenou, hluboce by se mýlil. Jan Kučera si totiž nic neusnadnil a vytvořil plnohodnotný hudební celek, vyjadřující v pětačtyřiceti minutách s nadsázkou příběh piva v českých zemích od dvanáctého století do současnosti. Jako podklad si autor vybral dobové texty — lidové i umělé, přičemž pro zvýšení účinnosti nezvolil lineární časovou přímku, ale volné prolínání historických rovin a souvislostí. Po působivé Introdukci tak dochází k oslovení „Všemohoucího Bakchuse“ a hned po následujícím repetitivním sboru „Pivečko jest dar nebeský“ slyší posluchač v podání recitátora, podkresleném hudbou, svědectví benediktinského převora Johannese Butzbacha ze šestnáctého století. Pak se ocitá o tři století dále a zase se vrací k Bohuslavu Hasištejnskému z Lobkovic, barytonista je vzápětí vystřídán sopranistkou vyzpěvující Recept na pivní polévku Magdaleny Dobromily Rettigové… A tak dále a tak dále, vše však do sebe organicky zapadá a Kučera ani na okamžik nezapře tvůrčí radost komponisty.

Půvabný neoklasicistní motiv se dobře snoubí s kupletem, vysloveně moderní muzika se starým textem… Vhodně jsou uplatněny i jisté prvky lidové vulgarity, které k pivu, ať chceme či nikoli, odjakživa patřily, autor nezapomíná ani na ženy, nepřející (oprávněně?) svým mužům trochu povyražení. Výsledný dojem z díla je tak napoprvé posluchačsky ambivalentní: v žádném případě nejde o žádnou příležitostnou estrádu, ale o náročnou, důkladně promyšlenou kompozici, trefně postihující jak radost z opojení, bez něhož by život mohl být bezútěšnou pustinou, tak následky přicházející v okamžiku, kdy je překročena míra. Soustředěný posluchač si vše v Kučerově opusu najde.

Hodně samozřejmě záleží na protagonistech. Vedle již zmíněného mužského sboru liberecké opery a domácího orchestru se do interpretace se vší potřebnou vervou pustili i sólisté: sopranistka Barbora Řeřichová, basbarytonista Jaroslav Patočka a recitátor Miloslav Mejzlík, jenž pohotově zaskočil za ochořelého původně ohlášeného Radka Holuba. Všechny je to na pódiu viditelně bavilo.

Pivní oratorium lze tedy označit za skladbu důstojnou, zajímavou a ojedinělou. Určitě by bylo hříchem nechat na její partituru padat prach, Kučerovo dílo by si rozhodně zasloužilo uvedení při dalších vhodných příležitostech a říká si i o pořízení záznamu.

Po přestávce se Jan Kučera představil v již osvědčené úloze dirigujícího moderátora. Zazněly jím aranžované skladby převážně z českých filmů, v nichž pivo a chmel (s jedinou výjimkou, kterou byl Limonádový Joe a Whisky) hrály také významnou roli. Posluchači podlehli radostné náladě a aplaudovat neváhali začít takřka při každém kousku. Nu a o tom, že přídavek tvořila tentokráte lidová „dechovkářská“ pivovarská klasika, perfektně zaranžovaná pro symfonické těleso, kdy zpíval téměř celý zaplněný sál bez rozdílu věku, pohlaví a profese, nemějte prosím pochyb.

Hodnocení autora recenze: 75 %

Pardubické hudební jaro 2016
Slavnostní závěrečný koncert
Dirigent: Jan Kučera
Barbora Řeřichová (soprán)
Jaroslav Patočka (basbaryton)
Miloslav Mejzlík (recitace)
Komorní filharmonie Pardubice
Mužský sbor operního souboru Divadla F. X. Šaldy Liberec
10. května 2016 Sukova síň Domu hudby Pardubice

program:
Bedřich Smetana: To pivečko (sbor chasníků z opery Prodaná nevěsta)
Jan Kučera: Pivní oratorium pro sóla, recitátora, mužský sbor a orchestr — světová premiéra
Jan Kučera: Cinkněte na zdraví (píseň z představení Othello)
Jan Kučera: U sudu (píseň z představení Jeppe z vršku)
Jaroslav Ježek: Hrdinný kapitán Korkorán, Hej rup, Svět patří nám
Jiří Bažant, Vlastimil Hála, Jiří Malásek/arr. Jan Kučera: Den je krásný (píseň z filmu Starci na chmelu)
Vlastimil Hála/arr. Jan Kučera: Whisky, to je moje gusto (píseň z filmu Limonádový Joe)
Jiří Šlitr/arr. Jan Kučera: Babetta (píseň z filmu Kdyby tisíc klarinetů)

www.pardubickehudebnijaro.cz