PKF a Vadim Gluzman: Uvolněnost a housle na hranici možností

V rámci jubilejní 30. koncertní sezóny PKF — Prague Philharmonia, při jejíž příležitosti, které letos zahrají například japonská houslistka Midori, americký klavírista George Li a francouzská trumpetistka Lucienne Renaudin Vary, vystoupil 12. listopadu 2023 ve Dvořákově síni pražského Rudolfina izraelský houslista ukrajinského původu Vadim Gluzman. Týden před svým varšavským koncertem se Symfonickým orchestrem BBC přijel do Prahy, aby i zde zahrál jednu z posledních skladeb polského skladatele Karola Szymanowského – jeho Druhý houslový koncert.

Na úvod koncertu zazněla česká premiéra skladby Holy God od současného ukrajinského skladatele, v Bělorusku narozeného Alexandera Rodina. Uznávaný především jako divadelní skladatel, Rodin skladbu zkomponoval na objednávku pro bulharský divadelní festival Varna Summer v roce 2022. Složil ji krátce po začátku ukrajinsko-ruského konfliktu a popsal ji následujícími slovy: „V těchto těžkých časech…potřebujeme především světlo na konci tunelu… Dochází k devalvaci síly umění, jež se snaží sloužit humanistickým ideálům. V tomto díle jsem použil kanonický církevní zpěv ‚Svatý Bože‘ a jeho prostřednictvím jsem se modlil za všechny lidi, jak nejlépe jsem uměl.“ Skladbu otevíralo i uzavíralo hobojové sólo, které nádherně vyzpíval hobojista Jan Souček, za dobarvujícího doprovodu smyčců. Táhlé tóny smyčcových nástrojů, které procházely celou skladbou, svojí naléhavostí připomínaly Adagio pro smyčce od Samuela Barbera. Perkuse, které do skladby vnášely zvuky kostelních zvonů, ještě zesilovaly náboženský podtón skladby. Rodinova modlitba byla naléhavá.

Následoval Koncert pro housle a orchestr č. 2, op. 61 od Karola Szymanowského. Stejně jako první koncert, i druhý houslový koncert věnoval Szymanowski svému kamarádovi houslistu Pawełu Kochańskému, který zároveň k oběma koncertům dopsal působivou a technicky náročnou kadenci. Zatímco první koncert je atonální, označovaný jako jeden z prvních moderních houslových koncertů, druhý houslový koncert je více tradiční. Szymanowski ho složil během jednoho měsíce. Při jeho psaní se inspiroval polskou, konkrétně goralskou lidovou hudbou. Koncert je psaný v jednolité formě a vyznívá spíše jako rozhovor mezi sólistou a orchestrem. Sólista dostává největší prostor k projevu v kadenci, která zaznívá zhruba v polovině skladby a narušuje a zpestřuje tak tuto jinak rapsodickou formu. Vadim Gluzman hrál nesmírně uvolněně, jeho tón byl sebejistý, silný a absolutně čistý. Ve výškách, které se pohybovaly na hranici houslových možností, na své housle zpíval širokým tónem, který chvílemi připomínal zvuk thereminu.

Po precizně odehraném houslovém koncertě promluvil Gluzman k posluchačům. Jako Izraelce narozeného na Ukrajině se ho nynější situace bytostně dotýká, i proto si jako přídavek zvolil krátkou lyrickou píseň pro sólové housle od Valentine Sobieslawa Hope We See Clear Sky Soon.

V druhé polovině večera zazněla jedna z méně známých symfonií Ludwiga van Beethovena, Symfonie č. 4 B dur, op. 60. Ačkoliv je tato půlhodinová symfonie skvěle vystavěná, ve srovnání s jeho Třetí symfonií Eroicou a pátou Osudovou symfonií nevyznívá tak velkolepě. Vedou se spory o tom, proč se Beethoven rozhodl vrátit k tradičnějšímu symfonickému pojetí, které se znovu blíží jeho klasické průpravě, kterou získal od svého učitele Josepha Haydna. Jednou z možností, ke které se přiklání většina badatelů, je fakt, že skladba byla napsána na objednávku pro hraběte Franze Oppersdorffa. Hrabě měl údajně rád Beethovenovu Druhou symfonii, a proto se skladatel rozhodl neriskovat a napsal skladbu, která se jí stylisticky podobá. Dílo mělo premiéru rok po svém vzniku, v roce 1807 na soukromém koncertě v domě knížete z Lobkovic ve Vídni.

Hostující dirigent Mykola Diadiura, který svého času studoval u Leonarda Bernsteina, dobře stmelil orchestr. Pro symfonii zvolil svižnější tempo, především třetí a čtvrtá vyzněly velmi rychle. Třetí věta tím neutrpěla, ale čtvrtá věta by vyzněla lépe ve volnějším tempu. Především dechy, ačkoliv se s technicky náročným partem a staccatem ve čtvrté větě skvěle popasovaly, vyznívaly doslova uhnaně. Skladatel určitě věděl, co dělá, když ke čtvrté větě větě připsal označení Allegro ma non troppo, tedy „rychle, ale ne příliš“. Celkově však hrál orchestr energicky a s krásným dynamickým rozpětím. Na začátku první věty dechovým nástrojům chvíli trvalo, než se usadila intonace, ale v průběhu symfonie se celý orchestr sladil po všech stránkách. Zvláště krásná byla známá klarinetová sóla ve druhé větě, které klarinetista Jan Brabec lyricky vyzpíval s průzračným, čistým tónem.

Na závěr koncertu promluvil dirigent Diadiura k publiku. Na rozdíl od Vadima Gluzmana mu bylo špatně rozumět, ale to důležité se předneslo v konečném přídavku, jejž zvolil – lyrické ukrajinské melodii, kterou zahrál celý orchestr.

PKF: Rodin, Szymanowski, Beethoven
12. listopadu 2023, 19:30 hodin
Dvořákova síň Rudolfina, Praha

Program:
Alexander Rodin: Holy God (česká premiéra)
Karol Szymanowski: Koncert pro housle a orchestr č. 2, op. 61
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 4 B dur, op. 60

Účinkující:
Vadim Gluzman – housle
Mykola Diadiura – dirigent
PKF — Prague Philharmonia