PKF – Prague Philharmonia představila diametrálně odlišné kompozice soudobých skladatelů ze Severu

Dramaturgie koncertu přinesla do jednoho večera kompozice tří skladatelů, jejichž hudební myšlení je velmi odlišné. Vznikl tak pestrý program, kdy se ani jednotlivé skladby stejného autora příliš vzájemně nepodobaly. Průběh koncertu bez přestávky naplnil vysoký podíl uměleckých podnětů do té míry, že uplynul velmi rychle. Hlavním autorem programu se stal lotyšský skladatel Pēteris Vasks (*1946). Rozhodnutí dát jeho skladbám větší prostor vyplývalo především z faktu, že jeho tvorba není v našich končinách příliš známá. Přitom je ve světě vysoce oceňována. Flétnistka Žofie Hrubá Součková, která se s Pēterisem Vasksem setkala na své studijní stáži, poutavě mluvila o autorově díle a o jeho vztahu k flétně. Zahrála také dvě z jeho kompozic: Ainava ar putniem (Krajina s ptáky) pro sólovou flétnu z roku 1980 a Aria e danza pro flétnu a klavír z roku 2010. Skladba pro sólovou flétnu patří mezi ty, které ilustrují zpěv ptactva. Vasks pojímá tuto oblíbenou inspiraci spíše v poetické rovině, než aby ptačí zpěv zvukově kopíroval. Pro jeho vyjádření používá úsporné modální sestavy obsahující především sekundy a tercie, s nimiž pracuje podobně jako s rozklady akordů. Tvoří s nimi běhy i melodická melismata často ozvláštněná frullaty. Co je však na tomto opusu skutečně poutavé, jsou delší zvuková spočinutí. Flétnistka předvedla na prodloužených koncích frází mnoho zvláštních způsobů hry, kdy kombinovala zpěv s hrou na nástroj, uplatňovala multifoniky a další zvukové efekty. Skladba graduje v několika vlnách. Pro svoji zvukovou pestrost je rozšířeným koncertním kusem mezi flétnisty nejen v Lotyšsku, ale i ve světě. Dvouvětí Aria a danza pro flétnu a klavír je nosné především tancem, který zazní v jeho druhé části. Přináší lidově zabarvený pulsující průběh v rychlém tempu. Jednoduchý skočný motivek ve flétně posouvající se do nových pozic doprovází neotřelým rytmickým spádem klavír v názvucích na staré mody. Na průběhu tance je pozoruhodné, že autor jej nečekaně na několika místech zpomaluje, neuzavírá strmě jeho části, čímž podněcuje představu proměny tanečního kroku. Aria, která jej předchází, přináší sentimentální tonální melodii s akordickým doprovodem v bílé, často diatonicky zahuštěné harmonii v moll. Zvukové klima této hudby podněcuje vzpomínky na sentimentální sovětské filmy s šumějícími břízami a vlahými pohledy milenců. To už je přece jenom naštěstí uzavřená kapitola. Do koncertu naplněného špičkovými díly posledních dekád se tato skladba nehodila.

Flétnistka Žofie Hrubá Součková vystihla ve své interpretaci charakteristické rysy všech skladeb. V sólové kompozici Ainava ar putniem velmi silně zapůsobila její záměrná vychylování v intonaci, která pomáhala jako zprostředkovatel hlubokého prožitku. V tanci ze skladby Aria a danza pak flétnistka spolu s klavíristou Jakubem Uhlíkem vybudovali jeho pevný tvar společným tempovým i agogickým cítěním. Skutečným bonbónkem bylo provedení skladbičky Estländler Arvo Pärta (*1935) zmíněnou flétnistkou. Ta poutavě vystihla taneční charakter německého pomalého ländleru. Latentně pravidelná symetrická kompozice je nečekaně přerušována uprostřed frází, což interpretka prováděla s humorem a sklidila za svůj nadhled bouřlivý potlesk.

Vedle flétnových kompozic byla na koncertě provedena tři závažná kvartetní díla: Fratres od Estonce Arvo Pärta, Terra Memoria od Finky Kaiji Saariaho (*1952) a 1. smyčcový kvartet od Lotyše Pēterise Vaskese. Všechna vzbudila nemalou pozornost publika jak svou kompoziční originalitou, tak kvalitou provedení. Osobně nejvýše stavím vyznění Terra Memoria z roku 2007. Název díla poukazuje k fenoménu paměti. Vnímám zde prostor pokrývající asociace romantické hudební řeči – vzpomínky, též však jejich nová obsahová zabarvení. Vždyť jde „jen“ o vzpomínky, které zastupují realitu jen zprostředkovaně! Kompozice se setkala s citlivým provedením kvartetistů: houslistů Michala Sedláčka, Jana Adama, violisty Jana Čermáka a violoncellisty Balásze Adorjána. Jejich interpretace byla naplněna pochopením pro aktuální témbrově zabarvený zvuk skladby, permanentně se proměňující, často křehký, do pianissim ponořený. Vyvíjela se též na základě dramaturgie zvukových kontrastů, realizujících se jak na úrovni harmonicko-tonální, tak na úrovni témbrové. Ze struktury skladby vyplývá, že její romantická platforma je dobarvována různými způsoby hry smyčcem i prsty. Častá jsou zde tremola, glissanda rozlišných délek či posuvy smyčce směrem ke kobylce či hmatníku. Kompozice je však cítěna ve všech parametrech současně, což znamená, že existují společně již od začátku romantické a témbrové prvky. Kaia Saariaho nedobarvuje, ale myslí rovnou v novém výsledku. To je při poslechu zřetelné a hodné obdivu.

V jednotném stylu zaznělo též Fratres (Bratři) od klasika hudby druhé poloviny 20. století Arvo Pärta. Dílo z roku 1977 spadá do autorovy tvůrčí periody, která je naplněna kompozičním myšlením tintinnabuli. Jak se dnes vyjadřuje muzikologická literatura, není to jenom klidové hudební myšlení, ale i životní postoj. Pro Pärta je tintinnabuli také ideologií vycházející z křesťanských hodnot, náboženské praxe a hledání pravdy, krásy a čistoty. Fratres je dnes již velmi slavné dílo. Zdánlivě je tvořeno jednoduchými prostředky. Zařazujeme mezi ně prodlevu, nad níž rotují zástupci harmonických funkcí oscilující mezi mollovou tóninou a její durovou paralelou. Vzhledem k tomu, že žádná z uvedených tónin nepřevládne a fráze jsou často zakončeny otevřeně na dominantně, nejsou naplněny harmonicko-tonální tendence, a hudba se stále jakoby otáčí v kruhu. Fráze si jsou podobné jako bratři (proto patrně Fratres). Skladba probíhá v postupně měnících se polohách harmonického pohybu. Mezi jednotlivými harmonickými rotacemi je klidová zóna. Skladba je v kvartetní verzi (z roku 1985) posunuta o tón níže od svého původního tvaru. Tím je také dosaženo jejího temnějšího zabarvení. Je v ní předepsáno odchýlené ladění v prvních houslích a viole, což přináší ještě větší psychologický ponor. Verze smyčcového kvartetu je nesmírně poutavá, ale také nepříjemná pro hráče rozladěných nástrojů, kterým se v tu chvíli relativizují mnohé hráčské návyky. O tom také v krátkosti promluvil koncertní mistr Michal Sedláček. Úspěšné provedení tohoto díla bylo též velkým přínosem.

V závěru večera zazněl 1. smyčcový kvartet Pēterise Vaskse. Tím byl také dotvořen dramaturgický záměr večera preferující tvorbu tohoto skladatele. Dílo vzniklo sice v roce 1972, ale jeho novou verzi skladatel představil v roce 2010. Technická progrese této skladby je vysoká. Zahrnuje nejenom množství objevných barevných odstínů kvartetního zvuku, ale i polystylový průběh členící se do tří vět. Skladba jde ve svých stylových proměnách proti času. Začíná větou pracující často s naturálním zvukem. Ten je oproštěn od doladěnosti tónů, nebo tónová určitost není v komplexu prosazována. Věta je postavena ve strmých kontrastech, které vytvářejí gradační vlnění. Je to velmi tvrdá hudba. Ve světě, kde by existovala jenom tato, bych nechtěl žít. Druhá věta má charakter bartókovského allegra, plného pulsací a akcentace. Je též kompozičně vystavěna do působivého tvaru, jenž neumožní posluchačům vypnout pozornost. Ve druhé větě jsme se posunuli ve stylu o půlstoletí dozadu. Převaha klidného tempa a polyfonizované hudby ve starých módech nás dostává do hlubších historických konotací. Jako by se časové nůžky stále více rozevíraly. V průběhu závěrečné věty se však též mihne reminiscence věty první. Rozdíl ve zvukovosti se zdál být propastný. Vasksův kvartet je dílo náročné, avšak posluchačsky atraktivní. Kvartetisté v něm dosáhli velké tempové, dynamické i agogické pestrosti. Celá koncepce dospěla do přesvědčivé katarze. Ta se stala jasnou a přesvědčivou výslednicí interpretačního plánování. Kvartet Pēterise Vaskse vytvořil výmluvnou tečku za kvalitním koncertem soudobé hudby.

S4 Lotyšsko, Estonsko, Finsko: Pēteris Vasks – Arvo Pärt – Kaija Saariaho
4. dubna 2023, 19:30 hodin
NoD

Program
Arvo Pärt: Fratres, pro smyčcový kvartet
Arvo Pärt: Estländler pro sólo flétnu
Kaija Saariaho: Terra Memoria smyčcový kvartet
Pēteris Vasks: Ainava ar putniem pro sólo flétnu
Pēteris Vasks: Aria e danza pro flétnu a klavír
Pēteris Vasks: Smyčcový kvartet č. 1

Účinkující
Žofie Hrubá Součková – flétna
Jakub Uhlík – klavír
Michal Sedláček – housle (koncertní mistr PKF – Prague Philharmonia)
Jan Adam – housle
Jan Čermák – viola
Balázs Adorján – violoncello