Jan Novák (1921–1984) musel část svého života prožít v nucené emigraci – nejprve v Dánsku, pak v Itálii a Německu, neboť se postavil komunistické diktatuře. „Dora tatínka přezdívá ‚člověk jara‘. Přinesl lidem kolem sebe mnoho dobra, aniž by se na to nějak zvlášť soustředil, nebo o tom mluvil. Obrovsky pozitivní člověk a úžasná osobnost,“ vzpomíná na otce Clara Nováková.
Na programu večera jsou tři Novákovy kompozice z osmdesátých let — Sonata Phantasia pro violoncello, fagot a klavír, Sonata Tribus pro flétnu, housle a klavír (v úpravě pro flétnu, violoncello a klavír) a jedno z posledních autorových děl Sonata super „Hoson zes“ pro flétnu a klavír. Hoson zes je nejduchovnější skladbou programu, ve které se nechal Novák inspirovat Seikilovou písní. Ta se ve starověkém Řecku zpívala po hospodách a byl to první antický nápěv, u něhož se dochoval nejen text, ale i melodie. Podle autorových dcer bylo právě toto pro Nováka inspirací.
Zazní také Capriccio pro violoncello a klavír z konce padesátých let. „Capriccio je zvláštní tím, že jde o politicky velmi angažované dílo. Protestsong proti tehdejšímu režimu. Je hodně jazzové a jazz byl tehdy absolutně zakázaný,” říká k programu Clara Nováková.
Do české hudby 20. století přinesl Jan Novák dle svých dcer mezinárodní rozměr. „Když jsem byla mladá, ptala jsem se ho, co mohu udělat pro český národ? A on mi tehdy řekl: ‚Dělej co nejlépe to, co děláš, a lidé si sami všimnou, odkud jsi,‘ což mi přijde velmi pravdivé. Naší zemi děláme nejlepší reklamu tím, že dobře děláme svou práci a žijeme správně,” dodává Clara Nováková.
