Plácido Domingo: Když odpočívám, rezavím

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Koncert tří tenorů a přelom století
V červnu 1990 vystoupil Plácido Domingo na již zmíněném koncertě tří tenorů. Připomeňme si jenom, že dirigentem orchestru, který byl složen z hudebníků orchestru Maggio Musicale Fiorentino a římské opery, byl Zubin Mehta. Koncert byl poté opakován při zahájení Mistrovství světa ve fotbale v roce 1994 v kalifornském Los Angeles, v Paříži v roce 1998 na Martových polích a v létě 2002 v japonské Jokohamě.

Celkem se uskutečnilo třicet čtyři těchto koncertů, řada z nich byla zaznamenána na nahrávkách. Významná byla World Tour, která proběhla v řadě metropolí v období 1996/1997, při níž byl dirigentem (s jedinou výjimkou, kdy ho vystřídal Marco Armiliato) James Levine. Plácido Domingo účinkoval jako sólista při dalších významných sportovních akcích, jako byly Olympijské hry v Barceloně v roce 1992 či v Pekingu v roce 2008.

V roce 2000 se stává ředitelem Opery v Los Angeles. Tuto funkci zastává dodnes a má smlouvu do roku 2019. V letech 1996–2003 se stal také uměleckým ředitelem opery ve Washingtonu, kde v letech 2003–2011 zastával rovněž funkci generálního ředitele. Za jeho působení washingtonská opera definitivně vykročila mezi špičková světová operní tělesa s velmi progresivním a kvalitně nastudovaným repertoárem. Byly zde například uvedeny operní novinky, jež vznikly na námět významných dramatických či literárních děl jako Pohled z mostu Williama Bolcoma, Tramvaj do stanice touha André Previna, kterou skladatel sám dirigoval, a Sofiina volba Nicholase Mawa.

V říjnu 1997 se aktivně zúčastnil jako sólista otevření madridského Taeatro Real po jeho dlouhé rekonstrukci. Zahajovacím představením byla novinka skladatele Garcíi Abrila na námět slavné divadelní hry autora Ramóna del Valle-Inclána Divina palabras (Božská slůvka). Domingo v ní vystoupil v roli Lcera. Premiéra sklidila mimořádný ohlas.

Devadesátá léta znamenají proměnu v Domingově repertoáru. Postupně se loučí s rolemi v romantických a veristických operách. Čekají ho nové úkoly. Ztvárnil hlavní roli ve Verdiho zřídka uváděné opeře Stiffelio, podílí se na koncertním uvedení opery Bitva u Legnana. Diváci jej mohou vidět a slyšet ve špičkových rolích francouzských oper devatenáctého století (Jan z Leydenu v Meyerbeerově opeře Prorok anebo Jan Křtitel v Massenetově Herodiade). Mezi jeho významné role můžeme započítat rovněž Periho v brazilské „národní“ opeře skladatele Carlose Gomeze Il Guayany. Přes četná přemlouvání se dlouho bránil roli Florestana ve Fideliovi, protože je v ní hodně prózy a Domingo cítil, že jeho němčina není na takové úrovni, aby tyto pasáže mohl dokonale zvládnout. Nakonec si Florestana zazpíval na nahrávce koncertního provedení, kterou pořídil dirigent Daniel Barenboim bez prózových pasáží. Vynikajícího hodnocení se dočkal Plácido Domingo za ztvárnění role Heřmana v Pikové dámě. Kritik Financial Times o něm napsal: „Domingo poskytl dokonale vše, co Čajkovskij potřebuje, sílu, intenzitu, romantickou velikost, péči o detail.“

Plácido Domingo se dokázal výborně vypořádat i s nejtěžšími wagnerovskými partiemi. Jeho hlas byl zaznamenaný na nahrávkách Mistrů pěvců, Bludného Holanďana či Tannhäusera, ale kromě Lohengrina se do roku 1991 nesetkal s žádnou wagnerovskou postavou na jevišti.

V roce 1991 nastudoval v New Yorku Parsifala, kterého dirigoval James Levine. Zpíval ho poté i ve Vídni a ve Scale. V letech 1993 a 1995 se v této roli představil i návštěvníkům bayreuthského festivalu a v roce 1998 v Salcburku. Velmi si zamiloval roli Siegmunda ve Valkýře. Na nahrávce jej můžeme slyšet také jako Siegfrieda. Pod hudebním vedením Jamese Levina se výtečně zhostil i titulní role v Mozartově Idomeneovi a svůj repertoár si rozšířil i o Oresta v Gluckově Ifigenii v Tauridě a Bajazeta v Händelově Tamerlánovi.

Z jeho dalších rolí jmenujme titulního hrdinu v Massenetově opeře Le Cid. Domingo svými výkony také přispěl k tomu, že se na operních scénách začaly objevovat některé zapomenuté opery autorů dvacátého století. V Cyranovi italského skladatele Federika Alfana ztvárnil titulní roli stejně jako v opeře Ermanna Wolfa-Ferrariho Sly, inspirované prologem k Shakespearovu Zkrocení zlé ženy. Ze soudobých novinek připomeňme operu mexického autora Daniela Catána Il Postino, v níž vystoupil v roli básníka Pabla Nerudy, a Císaře Quina v opeře První císař čínského autora Tan Duna, který sám světovou premiéru v Met dirigoval.

Po roce 1990 se k umělecké tvorbě vrátila i Marta Domingo, která poté, co se stala v polovině šedesátých let matkou dvou synů, se cele věnovala rodinnému zázemí. Od roku 1991 můžeme najít její jméno jako režisérky v řadě inscenací. Tou první byl, tuším, Saint-Saensův Samson a Dalila v Portoriku, v Seville nastudovala Tosku, v Los Angeles Rigoletta, v Bonnu a ve Varšavě Pucciniho Vlaštovku. V belgickém Liége Verdiho Traviatu, v Met operu Ermanna Wolfa-Ferrariho Sly, kterou si poté zopakovala v Tokiu, a v její režii se hrají v Sankt-Petěrburgu Hoffmannovy povídky, které nastudoval Valerij Gergijev.

Návrat k barytonovým rolím
V roce 2009 došlo v uměleckém životě Plácida Dominga k důležité změně. Jakoby se navrátil do doby svých začátků, opustil tenorový obor a své umění a obrovské zkušenosti začal uplatňovat s velkým úspěchem v rolích barytonových. Tou první byl titulní hrdina Verdiho Simona Boccanegry, jehož nastudoval pod hudebním vedením dirigenta Daniela Barenboima v berlínské Státní opeře; Barenboim je vedle Levina dalším blízkým a citlivým Domingovým spolupracovníkem. Boccanegru poté zpíval a hrál na řadě dalších scén. Po něm následoval další verdiovský hrdina, kterým se stal Rigoletto. Domingo se ve svém životě mnohokráte setkal s postavou Vévody, ale titulní roli si oblíbil více. Měli jsme možnost ho vidět v televizní inscenaci, která byla realizovaná přímo v Mantově, dějišti opery.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments