Situace Jihočeského divadla se během několika posledních měsíců dostala do bodu, kdy se vedle běžného hospodaření řeší také samotné prostorové a organizační předpoklady jeho dalšího fungování. Instituce, která sdružuje operu, balet, činohru a Malé divadlo, letos opustila Dům kultury Metropol. Důvodem byl podle vedení Jihočeského divadla stav technického zařízení, který už nepovažovalo za slučitelný s bezpečným profesionálním provozem velkých operních a baletních inscenací. Ředitelka Martina Schlegelová v jednom ze svých nedávných veřejných vyjádření mezi problematickými prvky zmínila jevištní tahy, elektroinstalaci, podlahu a výtahy.
Metropol přitom původně nebyl postaven jako operní dům, jeho sál vznikl původně jako kinosál, přesto byl po více než půl století pro českobudějovickou operu zásadní: poskytoval přibližně pětisetmístné hlediště a parametry, které umožňovaly uvádět větší hudebně-dramatické produkce. Po jeho opuštění nemá Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích srovnatelný sál. Historická budova v ulici Dr. Stejskala má zhruba poloviční kapacitu a její poslední zásadní rekonstrukce se uskutečnila v roce 1990.
Tři soubory na jediné scéně
Opera, balet a činohra tak musí v nynější sezoně výrazně více sdílet historickou budovu Jihočeského divadla. To omezuje nejen počet představení, ale také možnosti zkoušení, stavby dekorací a repertoárového plánování. Část produkcí se proto přesouvá jinam.
Aktuální program ukazuje, jak rozptýlený provoz opery začíná být. Představení opery Svatého Václava využilo zámeckou jízdárnu na Hluboké nad Vltavou, některé menší projekty se konají v prostoru Na Půdě a další operní tituly zůstávají v historické budově.
Paradoxně se tak děje právě ve chvíli, kdy je o operu v Českých Budějovicích velký zájem. Umělecký šéf opery Tomáš Ondřej Pilař ve svém komentáři v Deníku Referendum uvedl, že se její návštěvnost od začátku roku pohybuje kolem hranice úplného vyprodání. Podle něj jde o nejvyšší úroveň v historii souboru.
Výrazný divácký zájem letos zaznamenávalo také Otáčivé hlediště v Českém Krumlově. Opera zde například uvedla českou premiéru Malého prince Rachel Portmanové v rámci festivalu Jižní Svéráz.
Reorganizace má má vytvořit udržitelnější strukturu
Prostorový problém se současně propojil s problémem ekonomickým. Jihočeské divadlo od začátku nové sezony reorganizuje svůj provoz a celkem z něj podle ředitelky Martiny Schlegelové odchází třináct zaměstnanců z různých oblastí. Reorganizace má ve výsledku snížit roční náklady přibližně o pět milionů korun. Nejde přitom pouze o rušení uměleckých pozic, změny se týkají také technického a provozního zázemí. Některé činnosti mají být nově zajišťovány externě.
Schlegelová také sdělila, že osobní náklady včetně odvodů představují přibližně 80 procent výdajů instituce. Reorganizace má vytvořit udržitelnější strukturu nákladů a zvýšit prostředky dostupné přímo na uměleckou tvorbu.
Dalším zásahem do rozpočtu bylo letošní zvýšení platových tarifů pracovníků v kultuře. Na začátku roku vedení divadla odhadovalo, že zvýšení platů může znamenat dodatečný náklad deset až dvanáct milionů korun, s nímž původní víceletý finanční plán nepočítal. Město následně deklarovalo připravenost tento nárůst dofinancovat.
První divadlo, které funguje podle Zákona o veřejných kulturních institucích
Důležitou součástí příběhu je změna právní formy divadla. Od 1. ledna 2026 Jihočeské divadlo funguje jako veřejná kulturní instituce a stalo se první organizací tohoto typu v České republice. Jedním z hlavních argumentů pro transformaci byla možnost přibrat dalšího zřizovatele a rozložit odpovědnost za financování instituce mezi více veřejných partnerů. Od počátku se v této souvislosti mluvilo především o Jihočeském kraji.
K jeho vstupu však zatím nedošlo. Jihočeské divadlo tak nadále zřizuje město České Budějovice.
Finanční plán připojený ke smlouvě mezi městem a divadlem počítá pro rok 2026 s celkovými náklady přibližně 293,8 milionu korun, vlastními výnosy přibližně 81,2 milionu a provozním příspěvkem zřizovatele kolem 179,5 milionu korun. Podle těchto čísel představují samotné vlastní výnosy přibližně 28 procent celkových nákladů.
Vedení divadla používá podle odlišné metodiky ukazatel ekonomické soběstačnosti kolem 30 procent. Pro srovnání uvádí celoevropskou úroveň kolem 15 až 18 procent. Samotnou třicetiprocentní úroveň potvrzují zveřejněné informace o hospodaření, mezinárodní srovnání je nicméně závislé na tom, které instituce a které typy příjmů jsou do výpočtu zahrnuty.
Závislost divadla na komerčních výnosech je navíc nerovnoměrná. Podle Schlegelové přináší přibližně čtyři pětiny vlastních příjmů Otáčivé hlediště v Českém Krumlově, jehož ekonomický výsledek může výrazně ovlivnit počasí.
Ve hře je Metropol i areál Viscofanu
Zatím není rozhodnuto ani o definitivním prostorovém řešení. Jihočeský kraj znovu jedná o možném odkupu Metropolu od jeho současného vlastníka. Pokud by se transakce uskutečnila, podle českobudějovické primátorky Dagmar Škodové Parmové by následovala příprava rekonstrukce kulturního domu pro potřeby Jihočeského divadla. Zároveň by se podle ní otevřel prostor pro vstup kraje mezi zřizovatele instituce.
Pokud k dohodě o Metropolu nedojde, jako jedna z alternativ se uvádí vybudování divadelního zázemí v průmyslovém areálu Viscofanu, který se dohodl s Jihočeským krajem na prodeji. Ani jedna z variant však zatím nepředstavuje schválený investiční projekt s jasným harmonogramem.
Nedostatek odpovídajícího prostoru pro velké hudební a divadelní produkce přitom České Budějovice řeší desítky let. Jedním z nejambicióznějších pokusů bylo Koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka, známé jako Rejnok, podle návrhu Jana Kaplického. Futuristická stavba ve Čtyřech Dvorech měla nabídnout dva sály přibližně pro tisíc a několik set návštěvníků a počítalo se také s jejich využitím divadelními a baletními soubory. Projekt v odhadované hodnotě kolem dvou miliard korun se však neuskutečnil. Přestože město kvůli němu upravilo územní plán, nepodařilo se zajistit deklarovaného investora a radnice v roce 2014 odmítla další odklad.
Vedení Jihočeského divadla právě absenci konkrétního termínu považuje za největší riziko. Schlegelová také uvedla, že instituce dokáže připravovat varianty provozu pouze na několik sezon dopředu, ale stále neví, v jakých prostorových a finančních podmínkách bude fungovat dlouhodobě.
Podobně argumentuje šéf opery Tomáš Ondřej Pilař ve svém komentáři. Podle něj by soubor několik let provizorního provozu technicky zvládnout mohl, dlouhodobá nejistota však komplikuje udržení orchestru, sboru a dalších specializovaných profesí. Profesionální operní těleso podle něj nelze po několikaleté přestávce jednoduše obnovit náborem nových zaměstnanců; kvalita orchestru a sboru závisí také na dlouhodobé kontinuitě společné práce.
Jde však v tuto chvíli o varování vedení souboru, nikoli o již přijaté rozhodnutí operu zrušit. Žádný ze zřizovatelů podle dostupných informací rozhodnutí o zániku operního souboru nepřijal. Schlegelová naopak v rozhovorech připomíná, že při nástupu do funkce dostala mandát řídit čtyřsouborové divadlo. Případné omezení počtu souborů by podle ní představovalo zásadní změnu politického zadání instituce.
Odboráři: situaci nelze řešit pouze propouštěním
Do debaty nyní vstoupila také Unie orchestrálních hudebníků České republiky. Její rada ve stanovisku z 23. září 2026 vyjádřila podporu zaměstnancům a odborové organizaci Jihočeského divadla a kriticky se postavila k řešení ekonomických problémů prostřednictvím propouštění.
Podle Unie je současná redukce pracovních míst důsledkem dlouhodobě nedostatečného financování Jihočeského divadla a nevyřešeného zázemí pro jeho činnost. Odborová organizace připomíná také transformaci na veřejnou kulturní instituci. Právě nová právní forma měla podle ní vytvořit lepší předpoklady pro stabilní vícezdrojové financování; tento potenciál však podle stanoviska zatím nebyl využit v dostatečné míře při jednání města, kraje a státu.
Unie zároveň upozorňuje, že případné oslabování souborů nedopadá pouze na samotnou organizaci, ale především na její pracovníky a v delším horizontu také na kulturní infrastrukturu regionu a možnosti uplatnění absolventů uměleckých škol.
Rada proto vyzvala vedení Jihočeského divadla, představitele Českých Budějovic, Jihočeského kraje i státu, aby hledali řešení, které zajistí nejen dostatek financí, ale také stabilní prostory pro budoucí provoz. Prohlášení podepsali zástupci základních organizací Unie působících mimo jiné v České filharmonii, Symfonickém orchestru Českého rozhlasu, FOK, Národním divadle, Státní opeře, Národním divadle Brno, Filharmonii Brno, Janáčkově filharmonii Ostrava a dalších českých orchestrech a divadlech.
České Budějovice se připravují na rok 2028
Časový tlak má ještě jeden rozměr. České Budějovice budou v roce 2028 Evropským hlavním městem kultury. Evropská komise město vybrala v roce 2023 a zdůraznila přitom mimo jiné dlouhodobý dopad projektu na místní kulturní prostředí a kulturní infrastrukturu. České Budějovice budou třetím českým držitelem titulu po Praze v roce 2000 a Plzni v roce 2015.
Také samotný projekt Budějovice 2028 popisuje titul nikoli pouze jako jednorázový festivalový rok, ale jako investici do budoucnosti kulturního ekosystému města a celého Jihočeského kraje.
Právě v tomto kontextu získává otázka budoucnosti více než stoletého operního souboru zvláštní naléhavost. O jeho zániku nebylo nijak rozhodnuto, ale reálným problémem je, že Jihočeské divadlo nemá po odchodu z Metropolu odpovídající velkou scénu a dosud není stanoveno, kdy a kde ji získá ani jak bude dlouhodobě rozděleno financování mezi město a případného druhého zřizovatele.
Vedení divadla i opery proto upozorňuje především na čas. Pokud bude přechodné období příliš dlouhé, může podle jejich argumentace začít instituce ztrácet odborné zaměstnance ještě dříve, než vznikne definitivní prostorové řešení. Zda se podaří tento scénář odvrátit, bude záležet především na výsledku jednání o Metropolu, případné alternativě v areálu Viscofanu a na budoucí dohodě Českých Budějovic s Jihočeským krajem o financování divadla.
