Plzeňská Nová scéna se díky elektroakustickému dozvuku posunula mezi špičky nejen českých scén

“Divák teď neslyší nic navíc. A to je právě to kouzlo, že vám tam nic nechybí. Elektroakustický dozvuk je prodloužení nebo zkrácení dozvuku. Když ho prodloužíte, což potřebujete pro operu, tak máte pocit, že jste v takovém hrnci a že jste účastníci zvuku a děje,” uvedl ředitel Divadla J. K. Tyla Martin Otava. Dozvuk podle Otavy ovlivňuje i vizuální pohled a vnímání vzdálených míst na jevišti.

Podle Otavy není žádné divadlo ideální v přirozené akustice, zejména pro všech pět žánrů DJKT. Činohra potřebuje krátký dozvuk, opera dlouhý. “Z orchestru vychází zvuk, který chytne mikrofon, a s ním ještě zpívaný zvuk z jeviště. Smíchá se to a pošle do hlediště, odtud se chytne dozvuk a vrací se zpět na jeviště. A herec a zpěvák má najednou pocit, že má nad zvukem kontrolu. Pokud ji nemá, tak nemůže podat komfortní výkon,” řekl. Do zvuku se díky novému systému začleňuje i to, jak diváci dýchají a tleskají.

“Umíme hlediště akusticky rozšířit, zúžit jako katedrálu anebo udělat kopuli. Řeknu zvukaři: udělej mi z toho Smetanovu síň, a najednou stěny ožívají, beton a dřevo rezonují a máte pocit, že jste tam,” řekl ředitel.

Komplexní systém elektroakustického umělého dozvuku Ambiance francouzské značky L-Acoustics stál 16,5 milionu korun a městské divadlo ho po dohodě se zřizovatelem zaplatilo z vlastních zdrojů. “Neustále se to učíme, pracujeme na tom pod dozorem firmy, protože je to velmi sofistikované zařízení,” uvedl Otava. Podle ředitele je nutné trénovat komunikaci zvukař-dirigent, dirigent-orchestr, dirigent-sólisté, dirigent-sbormistr. Stačí mluvit a zpívat normálně, nezesilovat, nekřičet a zvukaři si to přizpůsobí.

“Někteří diváci si nového dozvuku hodně všímají a říkají, že je to úžasné. A někteří si toho nevšimnou, ale o to v podstatě jde. Nikdo už nám teď neříká, že špatně slyší, a to je podstatné,” řekl ředitel. Předtím měla podle Otavy třeba opera špatný zvuk, “utěsněný”, i když zpěvákům bylo dobře rozumět. “Jde o balanc mezi orchestrem, pěvcem a sborem. A v činohře může jít herec 28 metrů do hloubky jeviště a mluví jako na forbíně, může být otočený, může odcházet a ten zvuk odchází s ním, ale pořád tomu rozumíte,” dodal.