Plzeňský koncert byl milou vzpomínkou na nedávno zesnulého Jana Slimáčka

Tvorba Jana Slimáčka je dnes vnímána jako součást příspěvku významné generace skladatelů narozených v letech 1930–1940 české hudbě 2. poloviny 20. století. Patřil mezi okruh skladatelů, kteří prošli kompozičním školením Miloslava Kabeláče (v letech 1959–1962). V hudební řeči Jana Slimáčka se to po celý život projevovalo snahou budovat homogenní hudební plochy při využití menších motivických jader či použití širokého moderního souzvukového a témbrového rejstříku. Výběry souzvuků a témbrů autor využíval vždy v souladu s koncentrovanou tvůrčí disciplínou a zvoleným obsahem. V duchu Kabeláčova vlivu docházelo u Jana Slimáčka též k výraznému stylovému rozlišení mezi zpracováním folklorních, emocionálně zabarvených inspirací a čistě moderních kompozičních impulzů. Miloslav Kabeláč ctil totiž následující pravidlo: „Chceme-li dobývat něco nového, pak s převahou intelektuálních sil; chceme-li dobyté zlidštit, pak s převahou emotivních sil.“ Kabeláč byl pro své žáky vzorem i v oblasti osobní odvahy a nezlomných morálních zásad.

Přestože Jan Slimáček pocházel z Kelče ležící na rozhraní Hané a Valašska v záhorské pahorkatině, jeho hlavním působištěm se stala Plzeň. Zde v letech 1967–1993 pracoval jako hudební režisér a redaktor v hudební redakci Československého rozhlasu. Též hudbu vyučoval. Muzikolog Jaroslav Fiala ve své brožuře o Janu Slimáčkovi upozorňuje na jeho osudové setkání s Janem Málkem a Jaroslavem Krčkem ve skladatelské třídě Miloslava Kabeláče: „Během studia v Praze se Jan Slimáček seznámil mimo jiné se svými věkovými vrstevníky Janem Málkem (1938) a Jaroslavem Krčkem (1939), kteří již měli kontakty s tehdejším krajským studiem Československého rozhlasu v Plzni. Přesvědčili Slimáčka, aby se po studiích a ukončení vojenské prezenční služby snažil získat tady zaměstnání.“ To se podařilo, a krajské město tím bylo obohaceno o progresivní hudební osobnost podílející se na organizaci hudebního života v krajské pobočce Svazu skladatelů, v oblasti folkloru západních a jižních Čech, participující na hudební osvětě a v mnoha dalších sférách. Skladatelsky pak Jan Slimáček rozšířil diapazon užívaných soudobých skladatelských metod regionálních autorů o témbrové prvky.

Do významných děl z oblasti folklorních inspirací můžeme zahrnout například Partitu danzante per archi (1982) nebo Rapsodické variace pro klavír a orchestr (1990). Obě skladby však lidovou hudbu necitují, ale pracují s jejími obecnými charakteristickými rysy. Spadají tedy do linie takzvaného neofolklorismu.

V tvůrčí oblasti manipulující výhradně s výdobytky hudby 2. poloviny 20. století zaznamenáváme u Jana Slimáčka světový primát. Je to jeho Concertino pro akordeon, elektrovox a orchestr (1970). Do koncertantní roviny se zde dostal poprvé elektrovox, což je jedna z raných elektronických verzí akordeonu. Neofolklorní i dobově avantgardní trendy lze najít nejen v orchestrální tvorbě, ale i ve velmi četné tvorbě komorní (podrobný výčet podává kniha Jiřího Bezděka Západočeské hudební centrum: Skladatelé).

Významné místo v díle Jana Slimáčka zastupují skladby s humanistickým poselstvím. Patří sem například kantáta De amicitia (O přátelství) na latinský text Antonína Špeldy. Jímavou zprávu o poezii dětského světa zanechal v dětských sborech na slova své manželky Marie Chvatíkové. V posledních desetiletích se Jan Slimáček věnoval i duchovní hudbě, kterou zaměřil do sborové sféry. Je autorem například kompozic Jubilate Deo, Adesto Domine, Magnificat a mnoha jiných.

Do vzpomínkového koncertu 27. listopadu 2023 byly zařazeny autorovy komorní skladby, které se objevily na pódiích v posledních letech. Staly se součástí například nedávných ročníků Dnů soudobé hudby v Praze. Klavírista Petr Novák přednesl Pět skladeb pro klavír z roku 2021 a ve své interpretaci, bohaté na výrazové prostředky, přesvědčivě představil autorovu soudobou hudební řeč z jeho vrcholného období. Za silnou stránku kompoziční roviny skladby i její interpretace pokládám dosažení jednoty materiálové nosnosti cyklu a jeho časové dotace. Ta byla smysluplně úsporná. Z oblasti písní byl proveden cyklus O jaru a lásce pro soprán, flétnu a klavír (1983) na staročínskou poezii v překladu Bohumila Mathesia. Obsahuje čtyři široké zpěvy, jež byly často traktované jako lyrický vstup sopránu a k němu připojený komentář flétny a klavíru. Komentující nástroje přinášely nové, až překvapivě cizorodé fráze, které bylo velmi obtížné náladově napojovat na vokální složku. Cyklus O jaru a lásce je tedy pro svoji délku i kolážovitý charakter velmi náročné dílo. S dobrým výsledkem se jej ujaly sopranistka Adéla Skočilová, flétnistka Aneta Prokopová a klavíristka Věra Müllerová. Posledně jmenované dámy pak zahrály ještě Tři nocturna pro flétnu a klavír z roku 2018. Také zde se skladatel opřel o princip dialogu nástrojů. Progresivnost tohoto cyklu vidím v tom, že zde autor stále předkládá nové verze rozhovoru mezi nástroji, a zvyšuje tím jejich vzdálenost v motivické spřízněnosti. V určité chvíli se dokonce zdá, že vztah mezi flétnou a klavírem mizí. Přesto zůstává beze změny základní naladění žánru nokturna, hudby noci, vyvěrající z témbrových valérů nástrojové kombinace flétny a klavíru. Flétnistka Aneta Prokopová a klavíristka Věra Müllerová přispěly k vyznění skladby zaníceným výkonem.

Komorní a orchestrální hudba Jana Slimáčka přináší nemalé posluchačské nároky, a potřebuje mnohdy muzikologické vysvětlení. Zcela naopak tomu je u dětských sborů. Autor v nich našel přímočarý a poetický klíč, kterým odemyká srdce dětských zpěváků i posluchačů. Velkou měrou mu k tomu pomáhají veselé, někdy zasněné texty od Marie Chvatíkové. Dětský pěvecký sbor Mariella se svými sbormistry Hanou Bezděkovou a Janem Krčkem představili ve Slimáčkových písničkách svůj zažitý kmenových repertoár. Děti všechny písničky zpívaly s velkou chutí zpaměti. Skladbičku Špity, špity z cyklu Dětské posměšky provedl sbor a capella a spolehlivě ladil od začátku do konce. Publikum se všem protagonistům odměnilo srdečným potleskem. Dramaturgické rozhodnutí završit vzpomínkový večer dětskými sbory se ukázalo jako velmi účinné.

Slimáčkova hudba imponuje čistotou formové struktury, svébytností hudebního projevu, úsporností v tematické práci, invenční nápaditostí i smyslem pro zvukovou barevnost. Také však přináší všelidské poselství. Přejme si, aby žila na koncertních pódiích i nadále.

Západočeské hudební centrum: Koncert k poctě Jana Slimáčka
27. listopadu 2023, 19:00 hodin
Dům hudby, Plzeň

Program
Tereza Růžičková: Intrádová suita pro žesťové trio
Jan Slimáček: O jaru a lásce
Jan Slimáček: Tři nocturna pro flétnu a klavír
Jan Slimáček: „Špity, špity“ z cyklu „Dětské posměšky“
Jan Slimáček: koleda „Bodejž se zbrunčila bába“
Jan Slimáček: „Přání pro zlatou rybku“ z cyklu „Pohádkový zvonek‘‘
Jan Slimáček: Modlitba

Účinkující
Adéla Skočilová – soprán
Aneta Prokopová – flétna
Věra Müllerová – klavír
Petr Novák – klavír
Jan Kubeš – klavír

Dětský pěvecký sbor Mariella
Hana Bezděková a Jan Krček – sbormistři