Plzeňský festival vsadil na problematiku holokaustu
Na program 46. ročníku multioborového festivalu Smetanovské dny byl zařazen i pořad připomínající problematiku holokaustu Když hudba umlkne. Připravil jej pro rok 2025 Adalbert Stifter Verein – Kulturní institut pro české země společně se Sudetoněmeckým hudebním institutem v Řezně s cílem uctít památku zavražděných a vyhnaných skladatelů a literátů. Po uvedení v Německu byl nyní proveden v Plzni v sále Antonína Dvořáka v Domě hudby. Jeho autorka Dr. Franziska Mayer v něm propojila texty internovaných spisovatelů Hanse Günthera Adlera (1910–1988) a mladého uměleckého génia Petera Kiena (1919–1944) s hudebními skladbami a osobními svědectvími hudebníků, kteří zahynuli v nacistických táborech nebo zemřeli v exilu. Věnuje se především třem skladatelským osobnostem – Vítězslavě Kaprálové (1915–1940), jíž patřila největší míra pozornosti, Viktoru Ullmannovi (1898–1944) a Erwinu Schulhoffovi (1894–1942). Texty byly proloženy skladbami či částmi skladeb těchto tří skladatelů, které zazněly v působivém podání našeho předního pianisty Marka Kozáka. Program neměl přestávku a trval něco málo přes hodinu.

Brilantní výkon Marka Kozáka
Na úvod večera zazněly první dvě části z Dubnových preludií op. 13 Vítězslavy Kaprálové Allegro ma non troppo a Andante, po nich druhá věta Moderato ze Sonáty č. 2, op. 19 Viktora Ullmanna a Neun kleine Reigen (Devět malých tanců) op. 13 Erwina Schulhoffa, načež následovaly dva vstupy se skladbami Vítězslavy Kaprálové Variations sur le Carillon de l’Eglise Saint-Etienne-du-Mont (Variace na zvonkovou hru kostela Saint-Etienne-du-Mont), op. 16 a další dvě Dubnová preludia op. 13, Andante semplice a Vivo. Marek Kozák podal brilantní a vyzrálý pianistický výkon. Všechny skladby hrál vyrovnaně, krásným zvukem, s plně vypracovanou dynamikou a žádoucí tempovou agogikou. Provedení skladeb bylo zvukově plně kontrastní, proto plastické a barevné. Kompozice drobného rázu vybrané pro tento pořad měly sice ve shodě s odlišnými styly autorů svá specifika – Schulhoffovy maličkosti, volně přecházející jedna v druhou, jsou charakterizovány rychlými střihy nálad a temp, zatímco kompozice Kaprálové prchavým prolínáním motivů – ale hlavní rys byl všem skladbám společný: hudební zkratkovitost, tematická a melodická rozvolněnost a absence zřetelné hudební formy. Nejkompaktněji působila věta z Ullmannovy sonáty – variace na moravskou lidovou píseň. Pianista prokázal smysl a cit pro tuto specifickou hudbu meziválečného období a současně pro tyto konkrétní skladby – jejich detaily i celek. Je však škoda, že v rámci večera nebylo uvedeno alespoň jedno dílo větší formy, například že Ullmannova sonáta nezazněla celá, jen její útržek. Tím spíše, že ke klavíru usedl tak vynikající interpret, jakým Marek Kozák je.

Dominantou večera bylo mluvené slovo
Průvodní texty byly složené ze dvou částí – z historického a muzikologického pojednání o osobnostech spjatých s holokaustem a z citací vzpomínek buď zmiňovaných skladatelů, nebo dalších osob. Rámcový výklad byl poměrně obsáhlý, citace působily v tomto kontextu svým volnějším obsahem osvěžujícím dojmem. Byly zajímavé i vtipné – například o tom, jak Antonín Dvořák zkoumal muzikálnost malého Erwina Schulhoffa. Texty přednesli historik a projektový manažer Plzeňské filharmonie Zdeněk Hazdra (odborné pasáže) a člen činohry Divadla J. K. Tyla v Plzni Marek Mikulášek (citace) vsedě v křeslech u stolečku na pódiu, čímž byl zvýrazněn komorní charakter pořadu. V akusticky ideálním prostoru sálu Antonína Dvořáka hovořili do mikrofonu. Vzhledem k rozsahu textů i režijní koncepci večera působilo mluvené slovo jako dominantní.
Byť byl pořad krátký, byl závažný hloubkou svého tématu. A i když tematicky a časově rozhodně nespadá do „dlouhého 19. století“, jež by mělo být hlavním smyslem a náplní Smetanovských dnů, svým apelativním charakterem publikum oslovil. Nehledě na fakt, že v současné celospolečenské a politické situaci nikdy není zbytečné připomínat si, jak snadno vítězí nad demokracií totalitní moc a jak zhoubný je její vliv. Díky kultivovanému a vysoce muzikálnímu projevu Marka Kozáka pak přinesl tento večer i poznání jedné z mnoha stránek hudby meziválečného období. Výkon mladého pianisty zanechal v posluchačích hluboký dojem a třeba je podnítí k tomu, aby se o další skladby těchto autorů i jejich osudy zajímali.

Smetanovské dny: Když hudba umlkne & Marek Kozák
10. března 2026, 19:00 hodin
Dům hudby, Plzeň
Program
Viktor Ullmann: Sonáta č. 2 (výběr)
Vítězslava Kaprálová: Dubnová preludia a Variace na zvonkovou hru kostela Saint-Etienne-du-Mont
Erwin Schulhoff: Neun kleine Reigen
Účinkující
Marek Kozák – klavír
Marek Mikulášek – mluvené slovo
Zdeněk Hazdra – moderátor