Vychází záznam opusu magnum Anthonyho Braxtona – opera Trillium X

„Celkově představení vyznělo jako významný milník v Braxtonově operní kariéře, a to díky pozoruhodnému výkonu PMP Orchestra a dirigenta Rolanda Dahindena. Toto pražské představení ukázalo, o jak mnoho americké operní soubory i publikum přicházejí… Dahindenův orchestr reagoval na strhující momenty partitury přesnou intonací a záviděníhodnou vyvážeností“ napsali po pražské světové premiéře v New York Times. Nahrávka je v exkluzivní distribuci Supraphonu.

O+

Anthony Braxton na svém opus magnum pracoval pět let. Významně se podílel na všech představeních operního cyklu Trillium, včetně tohoto zatím posledního. Braxton byl přítomen zkouškám od samého počátku. Dirigentem je Roland Dahinden, jeho dlouholetý spolupracovník z Wesleyan University. V díle o čtyřech dějstvích Braxton zkoumá témata metafyziky, mystiky i lidského vědomí a s hořkým sarkasmem i osvobozujícím humorem ostří na vysoce aktuální témata. Odhaluje temné vize budoucnosti, ať se týkají globálních katastrof, jaderných hrozeb či soužití robotů a lidí.

Na unikátním operním komplexu Trillium pracuje Anthony Braxton již od 90. let a lze jej bez nadsázky označit za životní dílo. Vytvořil celkem dvanáct mistrovských filozofických tříaktových oper, které umožňují vzájemné propojení. V Praze byla v roce 2023 ve světové premiéře uvedena jeho část Trillium X. Trillium není základnou pro konvenční vyprávění příběhů ve smyslu klasické italské a německé opery. Neexistuje jediná dějová linie, posluchačům je předkládán víceúrovňový sled událostí. Braxton, který je i autorem libreta, dává nahlédnout do jedné primární roviny logiky (nebo asociací) a snaží se přenést diváka do vícenásobného vesmíru pocitů a jednotlivostí.

Dílo je vystavěno spíše jako série dialogů založených na logických konstrukcích čtyř (nebo více) výjevů, v nichž postavy rozehrávají řadu scén nebo situačních detailů. „Skutečnost, že za dirigentským pultem stojí Braxtonův dlouholetý souputník Roland Dahinden, je skutečným počinem. Zcela autonomně působící sólové nástroje, které jsou zpěvákům přiřazeny jako jejich alter ega, rovněž působí jako čirá rozkoš. Klavírní mezihry v podání Hildegard Kleeb, která je z Braxtonovy klavírní tvorby dobře známá, přinášejí další smyslové i duchovní vrcholy,“ vysvětluje Timo Hoyer, spisovatel a pedagog, který se dílem Anthonyho Braxtona dlouhodobě zabývá.

Letos osmdesátiletý Anthony Braxton se díky svému vizionářství, ale i mentorství a inspiraci, které zprostředkoval generacím mladých muzikantů, těší nejen v komunitě experimentální hudby velké úctě. Jako saxofonista a skladatel prolomil nové konceptuální i technické hranice americké jazzové a experimentální hudební tradice. Svými vlastními hudebními počiny nebo jako člen organizace Association for the Advancement of Creative Musicians (AACM) založené v Chicagu na konci 60. let, se zařadil po bok tak výjimečných improvizátorů, jako byli John Coltrane, Ornette Coleman, Paul Desmond, Warne Marsch či Albert Ayler, ale i skladatelů, jako byli Charles Ives, Harry Partch a John Cage. Kromě toho rozpracoval vlastní koncepce techniky hry na nástroje, témbru, metra a rytmu, vedení hlasů a nástrojového složení souborů, harmonie a melodie, improvizace a notového zápisu do osobní syntézy těchto tradic s evropskou uměleckou hudbou 20. století, jejíž základy položili skladatelé jako Schönberg, Stockhausen, Xenakis, Varèse a další. 

Jeho rozsáhlé dílo nemá obdoby – od raných počinů sólisty-průkopníka v pozdních 60. letech přes eklektické experimenty na značce Arista Records v 70. letech, výjimečný kvartet 80. let až po nedávné počiny jako je jeho cyklus oper Trillium a celodenní hudební projekt založený na zvukových instalacích Sonic Genome Project. Jeho kapely – od malých ansámblů ze 70. let až po ty současné – jsou považovány za ty nejinovativnější své doby a jeho Creative Orchestra Music svedla dohromady odlišné proudy amerických jazzových orchestrů, pochodových kapel a experimentální postupy s tradicemi evropské klasické hudby a dala tak vzniknout naprosto jedinečnému kompozičnímu stylu. Jeho pokračující a rozvíjející se hudební systémy za posledních 15 let, včetně Ghost Trance Music, Diamond Curtain Wall Music, Falling River Music, Echo Echo Mirror House Music a ZIM Music, sloužily jako líheň pro některé z nejzajímavějších umělců současné generace. Braxton je držitel mnoha ocenění, včetně Guggenheimova stipendia z roku 1981, MacArthurova stipendia z roku 1994, ceny Doris Duke Performing Artist Award z roku 2013, ceny NEA Jazz Master Award z roku 2014, a držitel čestných doktorátů z Université de Liège (Belgie), New England Conservatory (USA) a stipendia United States Artists Fellowship 2020.

Roland Dahinden studoval hru na trombon, skladbu a dirigování v Musikhochschule v Grazu, dále na Scuola di Musica di Fiesole, na Wesleyan University v Connecticutu a v Anglii na univerzitě v Birminghamu. Věnuje se mezinárodní koncertní činnosti, vystupoval s mimo jiné s Anthonym Braxtonem, Milesem Davisem nebo Hildegard Kleeb. Jako skladatel se podílel na výstavách se zvukovými instalacemi, spolupracoval například s Inge Dickovou, Sol LeWittem aj. Jako dirigent a trombonista se specializuje na interpretaci soudobé hudby a improvizace/jazzu, speciálně pro něho složili hudbu skladatelé Anthony Braxton, John Cage, Bernhard Lang, Alvin Lucier, Christian Wolff aj. V roce 2005 bylo jeho CD Silberen americkým časopisem The New Yorker vybráno jako Top Classical Albums of the Year.

PMP Orchestra byl založen v roce 2021. Mezinárodní soubor tvoří přední představitelé experimentální a improvizační hudební scény. Idea souboru je založena na experimentálním hudebním přístupu a nespoutané hudební tvořivosti. PMP Orchestra se zaměřuje na různé formy řízené improvizace a kombinuje klasickou notaci s grafickými partiturami, notované, aleatorické i zcela improvizované pasáže. Za dobu své krátké existence provedl PMP Orchestra skladby renomovaných autorů, jako jsou Anthony Braxton nebo Roscoe Mitchell, kteří při této příležitosti přijeli do Prahy. Přímo pro PMP Orchestra jsou také každoročně objednávány nové skladby. V srpnu 2023 byl PMP Orchestra pozván na zahajovací večer Mezinárodní letní školy v Darmstadtu, kde představí řízenou improvizaci na principu Language Types Music Anthonyho Braxtona.  V Darmstadtu také vznikla studiová nahrávka Braxtonovy opery Trillium X pro vydavatelství PMP.

Trillium X (8-CD box, Prague Music Performance 2501)

Hudba: Anthony Braxton
Libreto: Anthony Braxton
Hudební nastudování: Anthony Braxton, Roland Dahinden
Dirigent: Roland Dahinden
Klavír: Hildegard Kleeb

Pěvecké obsazení: Eva Esterková, Anežka Matoušková, Jana Vondrů, Andrea Pietrová, Barbora Jirásková, Elmaz Mrkvičková, Štěpán Janoušek, Vojtěch Šembera, Michael Robotka, Aleš Janiga, Martin Kotulan, František Sliž.

PMP Orchestra: Anna Romanovská, Barbora Sulková, Jana Havláková, Anna Štěpánová, Vít Nermut, Adéla Hýková, Tomáš Vilím, Ian Mikyska, Štěpán Drtina, Ondřej Holas, George Cremaschi, Petr Tichý, Klára Pudláková, Didrik Ingvaldsen, Jan Přibil, Jakub Gatěk, Jan Jirucha, Václav Kalivoda, Rod Paton, Andrea La Rose, Katarína Turčinová, Antonín Soukup, Pavel Zlámal, Radim Hanousek, Michal Wróblewski, Marcel Bárta, Martin Debřička, Jan Pudlák, Miloš Kunc, Jan Bára, Vít Beneš, Adam Doucha, Dominika Kvardová, Mariana Jouzová, Michal Grombiřík, Mikuláš Mrva, Vojtěch Drnek, Anežka Gebauerová, Vojtěch Procházka, Elia Moretti, Martin Opršál, Martin Švec, Jan Chalupa, Anežka Nováková