Po sto letech se na jeviště Moravského divadla vrátí půvabná francouzská opereta Cornevillské zvonky

O tom, že Cornevillské zvonky patří k nejkrásnějším a nejvýznamnějším dílům francouzské klasické operety, se olomoučtí diváci mohli poprvé přesvědčit v roce 1920. Po sto letech se příběh o šlechtici, který se vrací z exilu na rodný zámek, o svérázných vesničanech a také o strašidlu, znovu objeví na jevišti Moravského divadla. Novou inscenaci připravuje režisér Lubor Cukr, autorem hudebního nastudování je Tomáš Hanák. Premiéra se uskuteční v pátek 21. února v 19 hodin, II. premiéra o den později ve stejný čas.

 „Na Cornevillské zvonky jsem narazil při pročítání seznamu bývalých premiér v našem divadle. Tuto operetu jsem neznal, ale pamětníci mi o ní říkali, prý na dílo rády vzpomínaly jejich babičky. Až poté jsem zjistil, že nejslavnější opereta Roberta Planquetta se u nás uváděla poprvé a naposledy před sto lety. Prostudoval jsem klavírní výtah, poslechl si dostupné nahrávky a rozhodl se, že by to mohl být zajímavý titul k letošnímu stoletému výročí našeho divadla,“ uvedl umělecký šéf opery a operety Miloslav Oswald, který k režii oslovil Lubora Cukra. Pro tvůrce převážně operních inscenací jde o první setkání nejen s tímto titulem, ale také s žánrem operety. „Když jsem byl osloven s nabídkou nastudovat tento titul v Olomouci, začal jsem zkoumat historické období, kdy v mojí milované Francii vznikal. Když mi někdo nabídne režii neznámého titulu, vždy to vezmu jako výzvu, která přináší nové zkušenosti a obohacuje mě. I když Cornevillské zvonky nejsou operetou, ale spíše zástupcem opera-comique, tuto nabídku jsem kvitoval, a začal jsem se těšit na své první setkání s tímto žánrem,“ sdělil režisér. „Uvedením titulu Cornevillské zvonky zahajujeme sérií akcí a titulů k oslavám sta let českého divadla v Olomouci. Z mého pohledu se jedná o titul, který divákům nabídne exkurzi do dob dávno minulých a v novém hávu jim přinese operetu, která je lákadlem i pro opravdové fajnšmekry tohoto žánru, jelikož se v České republice neuvádí příliš často,“ dodal ředitel Moravského divadla David Gerneš.

Pro české publikum téměř neznámé dílo se přitom v době svého vzniku těšilo mimořádné oblibě. Po premiéře roku 1877 se Planquettova opereta dočkala v Paříži 400 repríz a byla uvedena také na Broadwayi a londýnském West Endu. „Dílo vzniklo v období Třetí republiky, kdy ve Francii vládl společensko-politický chaos. Planquette v něm vzpomíná na období Ludvíka XIV., který ovlivnil společenské a kulturní dění v celé Evropě, a vrací tak diváka do ikonicky ideální doby,“ popsal režisér Cukr. „Árie se divákům líbily všude, jeden den zazněly na divadelním jevišti a druhý den už se hrály na bulváru, v kavárnách a tančírnách. Dodnes je z té hudby cítit ono prchavé kouzlo zlatého věku pařížské operety, A nesmím zapomenout na příběh. Ten je na operetu trochu netypický, lidový, místy trochu zamotaný a tu a tam i strašidelný. V tom dobrém mi připomíná některé typické francouzské filmové veselohry,“ doplnil dramaturg Patrick Fridrichovský.

V Cornevillských zvoncích navazuje Planquette na dílo klasika francouzské operety Jacquese Offenbacha. „Já dokonce slyším i náznaky Donizettiho či raného Verdiho. V tehdejší době, kdy nebyli lidé tolik obklopeni hudbou, jako je tomu dnes, se běžně vzdávala pocta slavným dílům tím, že si skladatelé populární hudební motivy do svých děl půjčovali, aby je uchovali. Domnívám se, že Planquette tak složil hold svým vzorům,“ zdůraznil Cukr.

Milovníci operetního žánru se mohou těšit na chytlavé melodie. „Opereta Cornevillské zvonky byla pro mě ještě před rokem docela neznámým titulem. O hudebních kvalitách tohoto díla mě však přesvědčilo již první přehrání klavírního výtahu. Tolik hudební invence, nápadů a vtipu obsahuje málokterá opereta. Je zde několik hudebních čísel, které plně snesou srovnání s těmi nejznámějšími operetními melodiemi a posluchačům zůstanou zcela jistě dlouho v paměti,“ pochválil autor hudebního nastudování Tomáš Hanák.

Tvůrčí tým vytvořil pro inscenaci nový překlad libreta. „Když jsem do rukou dostal existující překlad z roku 1958, musím přiznat, že jsem se v ději trochu ztrácel, protože se v něm objevují dvě velmi podobné linie z minulosti hlavních postav. Po přečtení původního francouzského textu jsem zjistil, že se dost zásadně odlišuje a česká verze je výrazně upravená pro tehdejší potřeby divadla. Věřím, že v novém překladu, který jsme vytvořili, bude děj pro diváka přehlednější a srozumitelnější. Při čtení originálu jsem si také uvědomil, že původní humor je mnohem jemnější. To jsme chtěli v naší inscenaci zachovat,“ uvedl režisér. „Upravili jsme velkou část hudebních čísel a několik zbrusu nových písňových textů. Chtěli jsme se co nejvíce přiblížit podobě, či lépe řečeno duši celého příběhu, jak byl autory napsán v sedmdesátých letech 19. století. Věříme, že milovníci operety tuto snahu ocení. Jde nám především o jakýsi návrat k francouzskému originálu, byť v současném pojetí,“ zdůraznil Fridrichovský.

V roli Henriho, markýze z Cornevillu se představí Martin Štolba nebo Milan Vlček. Schovanku Serpolettu ztvární nová posila souboru opery a operety Barbora Řeřichová, která se olomouckému publiku již představila v operních inscenacích Její pastorkyňa a Così fan tutte. „Musím přiznat, že s operetou tolik zkušeností nemám, i když úplný nováček v tomto žánru také nejsem. Přestože je to jiný žánr, než na který jsem zvyklá, a s tím je spojený i jiný způsob práce, musím říct, že mě inscenace připravované operety velmi baví. Nacházím zde nové způsoby vyjádření a uchopení role, protože tady jsem, vzhledem k mluveným dialogům, i trochu činoherečkou. Serpoletta, kterou ztvárňuji, je velice temperamentní a živé děvče. Je velmi osobitá a za každých okolností upřímná. Snažím se, aby zůstala opravdová a milá a lidé se těšili pokaždé, když se objeví na scéně,“ uvedla Řeřichová. Roli Serpoletty s ní alternuje Lucie Kordová. Jako rybář Jean Grenicheux se představí Jakub Rousek, s nímž tuto postavu alternuje Daniel Matoušek. Ten si svou operetní premiéru na jevišti Moravského divadla odbyl v inscenaci Mamzelle Nitouche. „Operetu z mého pohledu vnímám jako skvělou zkušenost pro činoherní způsob hraní a uchopení dialogů. Po herecké a pěvecké stránce je Grenicheux velmi atraktivní, protože se můžu vyřádit na tvorbě tohoto charakteru a komických situací,“ popsal Matoušek. V úloze dívky Žermény alternuje Lucie Skácelíková s hostující Denisou Bílou. Dále účinkují Jiří Přibyl, Petr Martínek či David Szendiuch. V inscenaci vystoupí rovněž balet, choreografii připravila talentovaná tanečnice a zpěvačka Esther Lubadika.

Scénu a hravé rokokové kostýmy navrhl David Janošek, který v této sezoně již spolupracoval na přípravě inscenací Mamzelle Nitouche a Dům Bernardy Alby.

Robert Planquette
CORNEVILLSKÉ ZVONKY

Libreto: Louis-François Clairville, Charles Gabet
Překlad libreta: Lubor Cukr
Původní texty písní: Rudolf Lampa
Dialogy a adaptace původních textů písní: Patrick Fridrichovský
Hudební nastudování: Tomáš Hanák
Dirigent: Tomáš Hanák, Petr Šumník
Režie: Lubor Cukr
Sbormistr: Lubomíra Hellová
Choreografie: Esther Lubadika
Scéna a kostýmy: David Janošek
Dramaturgie: Patrick Fridrichovský

OBSAZENÍ:
Henri, markýz z Cornevillu: Martin Štolba / Milan Vlček
Gaspard, statkář: Jiří Přibyl / David Szendiuch
Žerména, jeho neteř: Lucie Skácelíková / Denisa Bílá
Serpoletta, Gaspardova schovanka: Barbora Řeřichová / Lucie Kordová
Jean Grenicheux, rybář: Jakub Rousek / Daniel Matoušek
Vládní prokurátor: Petr Martínek / Jakub Tolaš
Notář: Radek Leszczynski / Vojtěch Poštulka
Cachalot, mořský vlk: Ondřej Doležal / Vladimír Třebický
Manetka, cornevillská dívka: Helena Beránková / Vendula Hlubková
Žanetka, cornevillská dívka: Kateřina Leszczynski / Markéta Zahnašová
Gertruda, cornevillská dívka: Michaela Dvořáková / Vendula Pumprlová
Zuzanka, cornevillská dívka: Eva Wolfová Zatloukalová / Petra Zindler
Malaire, úředník: Vojtěch Pačák
Trablaire, úředník: Jindřich Suk